Partnerské vztahy aneb lepší žít ve dvou nebo sám?

Ja osobne mam nekdy pocit, ze bych radeji zila sama,...clovek ale vzdycky touzi po tom co nema a kdyz to pak ma, tak touzi po necem dalsim. Takze treba prave proto, ze ziju v pevnem svazku, touzim po tom byt sama a kdyz uz budu sama, treba budu touzit po tom s nekym byt....Myslim si, ze idealni je takova kombinace ( pokud nejsou deti) mezi tim nekoho mit a presto obcas byt sam...V dnesni dobe je to mozne,...drive za nasich babicek by takovou moznost spolecnost nedovolila. ...Clovek by si mel vzdycky uvedomit, ze ten druhy je mu jen pujceny, na urcity cas,....vzdycky tomu tak je...nektere z nas rozdeli osud a jine zase smrt,...ale nikdy to neni navzdy,...mnoho lidi se tak ale k partnerum nechova,....mozna prave proto, ze si neceni toho okamziku a vyhlizi pristi moznosti a cile ( jedno jake - osobni, pracovni,...). Kdyz je ve vztahu laska ( ta opravdova) , je tu i pochopeni, pak tolerance a vzajemny respekt....pak si asi clovek neklade otazky , co si ma a nema nechat libit, proste zije a problemy resi malickem - ovsem na to musi byt dve strany.....vzdy. Jinak se muze stat, ze tomu jednomu nekdy dojdou sily...A kdyz uz to tak daleko doslo, ze si dva najednou nemaji co rici,...tak je nejlepsi nechat jit,...nechat jit ze zivota, z hlavy a ze srdce,...protoze jen tak je clovek pripraven na dalsi vztah a zkusenost...a od toho tu jsme, abychom zili a abychom se ucili....nebo ne?

Ahoj Vladko, podle toho co pises asi opravdu neco visi ve vzduchu. Rad bych Ti neco moudreho poradil, ale nejaka pausalni rada tezko existuje. Tak aspon svuj nazor. Bat se o problemu mluvit je stejne spatny jako nekoho nutit o problemu mluvit, pokud nechce. Na Tvem miste bych strucne rekl co citim a nabidl mu moznost si o tom promluvit, az se na to bude citit. Dal bych zvazil, zda je lepsi zit spolecne v napjate atmosfere nebo spolu chvili nebydlet a stykat se pouze kdyz to budou oba chtit. Drzim palce.

Ahoj Time, ztrácím naději na zlepšení, vzhledem k tomu, že se jeho odstup vůči mně nijak nemění. Alespoň já to tak cítím. Bolí to a když jsem s ním, musím neustále zadržovat slzy v očích, protože je mi to všechno líto. V sobotu byl na mě v jednu chvíli dost nepříjemný, tak jsem musela odejít do pokoje. Zastihnul mě, jak brečím, vzal mě do náruče a konejšil mě s omluvou, že měl před tím nepříjemný telefon s nadřízeným.Nevím, co si mám o tom všem myslet, připadá mi, že se jen topí ve svých myšlenkách o pokračování našeho vztahu a neví kudy kam. Nechci se ho na nic ptát, bojím se záporné odpovědi, a proto čekám, jak se bude vyvíjet každá společně ztrávená chvíle. Zkusím ještě vyčkat, aby si mohl vše v hlavě ujasnit.

To mas pravdu, udrzet vztah museji chtit oba. Kdyz to chce jenom jeden a druhy je v nem ze soucitu nebo ze setrvacnosti tak to je mizerny. Preju Ti, abyste to oba zvladli ke svemu stesti a spokojenosti, at uz to dopadne jakkoliv.

Ahoj Time, díky za odpověď. Víš, je to pro mě opravdu těžké období a pokud se on nebude snažit zachránit náš vztah, protože k tomu musí mít snahu oba, asi nás nic jiného, než rozchod, nečeká. Ale nebudu klesat na mysli, jak jsi napsal, a budu se snažit do toho dát maximum, aby se vše urovnalo. Přeji hezký a pohodový víkend !

Vladko, neklesej na mysli, jeho chovani je sice protivne, ale bud je opravdu zpusobeny problemy v praci nebo ma opravdu problemy ve vtztahu k Tobe, ale jeste je nema pretresene na to, aby je resil. Asi to je pro Tebe neprijemna situace, to docela chapu. Pokud s Tebou nechce komunikovat, zkus vyckat par dni, jak se situace vyvine. Urcite bych to neprehanel s mnozstvim pokusu o "usmireni", to muze cloveka spis jete vic popudit. Podle toho, ze nechce o problemech mluvit bych rekl, ze komunikace ma nejaky musky, jinak by Ti o problemech aspon trosku rekl a treba si vyzadal soukromi. Kazdy obcas potrebuje cas pro sebe a kdyz si o nej rekne, tak by mu partner nemel delat prekazky. Treba ten cas potrebuje, nevim. Psal jsem co mi napadlo, ale tezko rict, zda jsem se trefil, to je takto na dalku strasne tezky.

Tak nevím, nevím, jestli jsem se z usmíření radovala předčasně, ale včera se ke mně partner choval dost hrozně. Už do telefonu byl nepříjemný. Já mu volám, abych se ho zeptala, jak se má a v kolik hodin se vrátí z práce a on se mě s nepříjemným tónem v hlase zeptá, jestli něco potřebuju ?!!! Dost mě to mrzelo. Když večer přijel, lehl si k TV a já byla vzduch. Když jsem si chtěla povídat, odbyl mě, že je unavený z práce. Takové stavy se u něho dost často neprojevují, tak mi to bylo divné. Proto jsem ho ještě chvíli zkoušela "naladit", ale řekl mi, ať ho nechám, že přemýšlí. Měla jsem z toho divný pocit a zároveň strach, že bude chtít řešit téma rochodu, ale radši jsem si to nepřipouštěla. Každopádně se ale mohl chovat vhodněji, obzvlášť v momentální situaci, která mezi námi je. Doufám, že dnes bude milý, jedeme totiž na návštěvu ke známým na grilování a nechtěla bych mít zkažený další večer.Ráda bych mu třeba teď jen tak zavolala, ale jeho včerejší chování mě k tomu dost odrazuje. Ale asi to překonám a zkusím to.

Andy, Tvuj navod na "stastny" vztah v podobe vyuziti umeni zeny k manipulaci s partnerem mi prijde priserny. Neni mi jasny, zda krome pocitu ovladani svyho partnera mas ze vztahu jeste nejaky jiny prijemny pocity.

Vladko, ze se cikoliv nazor muze zmenit je jasna vec. Muze k tomu prispet rozvoj cloveka, osudove okolnosti, rozlicne zivotni situace a spoustu dalsich faktoru. Treba za rok bude chtit dite Tvuj partner a Ty ne.

Andy, děkuji za Tvůj názor a radu. To samé mi říká i jeden můj dobrý známý,ale já se kolikrát nedokážu usměrnit a přetvařovat. Když jsem naštvaná, tak to prostě dám najevo, jak to cítím. Přitom by bylo stokrát lepší (dle rady mého dobrého známého), udělat pravý opak. Asi jsem ještě málo otřelá v tom partnerském životě:-)P.S. Vím, že existují ženy, které to s muži umí a dosáhnou třeba hned toho, po čem já už toužím jakou dobu. Budu se muset s nějakou takovou seznámit a nechat se poučit:-)

Vladka,muzi to robia tak, ze na vsetko povedia ano ano, a urobia si po svojom. Samozrejme ze mas pocuvat co hovori,ale zial zivot mi ukazuje (co by som pred casom nepripustila)ze muzi su ,,hracka v rukach zeny,,. Zena musi byt vzdy silnejisia,vtedy je milovana. Ono vies, v zabehnutom partnerstve je vsetko na nervoch zeny.Cely chod rodiny robi zena,hlavne tym ze vie KEDY MA MLCAT.Ty si urob citlivo po svojom. Pockaj, ukaz silu, niekedy ho vyziarli a uvidis, ze Ta bude chciet mat viac a viac pri sebe. Oni menia nazory,mohol by sa aj zamilovat do druhej,a ona sikovnejsia by to zobrala hupom, a mali by za chvilu babatko.Zivot Ta nauci,je to vsetko (ako sa pise) divadlo.Ked budes sikovna, bude vsetko v Tvojich rukach a budes to opatrne regulovat.

Ahoj Time, díky za Tvé názory. Musím Ti napsat, že "mráčky pomaličku ustupují a dokonce vysvítá sluníčko".Včera mě můj přítel mile překvapil. Koupil pizzu a lahev vína a proseděli jsme skoro celou noc na terase. Dokonce mě začal seznamovat s jeho záměrem přestavby domu, který mu připadne po babičce. Bylo by to všechno moc hezké, ale já jsem stejně vnitřně rozpolcená, protože nevím, jestli mám čekat na svatbu a děti s ním nějakých 5 let.Nenapsal jsi mi, jestli si myslíš, že se může jeho názor na rodinu změnit a za dva roky bude mluvit úplně jinak? Pozn. : Pokud se mohu zeptat, v kolika letech ses ženil Ty?

Ve slově clapy se píše "i"

Ahoj Vladko, ani jsem necekal, ze probudim v Tobe takovy uvedomeni. Chtel jsem Te jenom trosku nasmerovat, aby ses na vec koukla z trocha jine strany a neprisla pro materske pudy o skvely vztah. Jinak gratuluju k tomu, jak jsi minikrizi vyresila.

Dodatek : ...souhlasím, že to muselo VYZNÍT opravdu hrozně.

Přečetla jsem si Tvůj dovětek a souhlasím, že to muselo opravdu hrozně! Dobře, tak jsem tedy nic neplánovala, jen toužila, ale postavila ho před "hotovou věc". Já jsem to ale nemyslela špatně. Když si teď čtu Tvůj vzkaz, uznávám, že jsem udělala chybu, když jsem po vyslovení jeho názoru reagovala ošklivě. Snažím se to teď napravit a chovat se stejně jako předtím, ale cítím, že je mezi námi nějaké napětí. Vím, že to chce čas, ale zároveň se bojím, že už to nebude jako dřív. Přítel je opravdu velice citlivý a vnímavý a asi ho mé chování ranilo.

Ahoj Time, abych Ti upřímně řekla, nikdy jsem po dítěti netoužila, jako teď a to jen proto, že jsem si svého nynějšího partnera, jako prvního po všech mých známostech, dovedla představit po svém boku na celý život. Opravdu si skvěle rozumíme a je nám spolu hezky. Má mě rád a je věrný, upřímný a citlivý. On mě také překvapil, když mi řekl, že jsem první holka v jeho životě, se kterou by si dovedl představit žít. Uvědomuji si, že je ještě mlady, i když se v porovnání s jinými jeho vrstevníky vůbec tak nechová, proto jsem sama sobě slíbila, že na něho nebudu tlačit a na miminko si ještě klidně 3 roky počkám. Jemu bude skoro 27 let, mně bude 30 let - ideální čas. Ale všechno je to krásné povídání a já se na svět dívám reálnýma očima (možná skepticky, ale když čtu některé ty články o vztazích, jak bylo na začátku vše krásné a najednou po pár letech konec, je mi z toho smutno) a mám obavy z toho, že s ním zůstanu, budeme šťastní, ale může se stát cokoliv, přijde jiná, mladší, slečna a já zůstanu ve 30ti letech sama se slzami v očích. Nechci ho ztratit a věřím, že když teď budu milá a usměvavá a HLAVNĚ nebudu otázky tohoto typu řešit, bude mezi námi vše fajn. Ale já VÍM, že to budu možná už za rok řešit znovu. Prostě mi vadí, když už teď říká, že ví, že za dva roky dítě nechce. Myslíte, že se jeho názor může změnit? Okolí mi tvrdí, že ano.

Jeste neco malo, cituji: "Plánovala jsem za dva roky mít dítě, ale on mi řekl, že se cítí ještě mladý na rodinu a děti a nezvládl by to ani finančně. Dost mě to ranilo a začala jsem se chovat chladně."Vladko, precti si po sobe tyto vety a zamysli se. Ty jsi planovala neco na co jsou potreba dva. Tebe ranilo, ze Ti partner rekl svuj nazor. Myslis, ze to tak spravne?

Ahoj Vladko, zivot neni vubec slozity, je jednoduchy. Co vic chces, mas partnera, ktereho milujes, rozumite si. Pouze se jeste neciti na zalozeni rodiny, to je vse. Nedivim se mu, mne je o deset let vice nez Tvemu partnerovi a jeste pred par lety jsem se taky pripraveny necitil. Mas svoje predstavy a touhy (zalozit rodinu), ktere se ale tykaji Vas obou. To, ze ma partner jine predstavy, je naprosto normalni. Podle toho co pises je pro Tebe prednejsi mit vcas deti nez zit s nekym, koho milujes a s kym si rozumis - zamysli se, zda je to opravdu tak.

Ahoj Jitko, děkuji Ti za povzbuzení. Asi bude opravdu nejlepší počkat na tu vhodnou dobu, kdy budeme mít oba ve všem jasno. Ale mám pocit, že už zase nemám tolik času být další dva roky ve vztahu, který dle mého momentálního cítění nemá žádnou budoucnost. Uvědomuji si to, ale nechci si to připustit. Když člověk někoho miluje,těžko se mu číní taková rozhodnutí. Vím, že tu rodinu do 30ti let chci a myslím si, že takhle uvažuje každá svobodná holka v mém věku. Fakt nevím, jestli zůstat sama a vědět, že přijde někdo, kdo mě učiní šťastnou (jsem v tomhle skeptická, protože vím, že to může opět trvat třeba dva roky) nebo setrvat v nynějším vztahu a kdo ví, třeba za dva roky budu šťastná i s ním a vše se mi splní.Život je opravdu strašně složitý...