Partnerské vztahy aneb lepší žít ve dvou nebo sám?

Vís, co me mrzi nejvic ??? Ze jsem v tu chvili (a bohuzel ne jednou) vzdycky zklamala sama sebe, v tu chvili sem byla tak zoufala, nemyslela, jen ho prosila a dozadovala se ho ...
Fakt se stydim, tak mi na nem zalezelo/zalezi... je to tak super chlap...
Majdo, dekuju ti moc :-)

adelo,sama jsi si odpověděla....
Dokážeš mu to jedině tím,že nebudeš komunikovat,měl by se sám zajímat a pokud ne,tak ho už prostě nezajímáš.A když někdo někoho nemiluje,tak s ním nepohne ani pár volů.Snaž se nemyslet,neplakat,nekomunikovat.Pak uvidíš.Ted je to moc čerstvý,ale za pár dní ti bude líp,vydržíš to,neboj.Všichni vydrželi,museli.

Chtela bych mít tu příležitost mu ukázat, že dokažu být moc fajn !!!
Tak moc bych ji chtela dostat...

Kruci kruci ... tak moc lituju,jak jsem se posledni mesic chovala a k cemu to dohnala, dnes rano jsem mu napsala,ze bych to chtela napravit ... napsal: neni co,neni jak :(
Nechala sem to dojit tak daleko .... :(
Chovala sem se spatne ...
Chci to vratit zpet !!!

Majdo,
moc si to uvedomuju,jakou jsem udelala chybu a chtela bych to napravit .... vim, ze ho ted nemuzu cilene kontaktovat,ptát se jestli bude semnou apod ... mám kámošky, super lidi okolo,jen jemu jsem vzdy davala velikou prednost .... ted vim, ze to byla ta nejvetsi chyba, pak sem se jeste ponizila ...
Chtela bych, aby začal komunikovat !!!! Myslis, ze se to bude moct vratit z jeho strany to krásne co semnou citil ???

adelo,nijak,nech to být,zničíš všechno,kdyby tě chtěl,tak ti to řekne.Uchovej si vzpomínky.Může se stát,že až bude mít jistotu,že na něm nevisíš,jako balvan,že s tebou začne komunikovat,ale takhle ne.Zajdi si někam,s kamarádkama nebo sama,dělej,co tě baví a uvidíš....Ale pokud není nic a nikdo,jen on,tak to je nemoc a potřebuješ pomoc.Radím ti dobře.

Majdo
chtela bych to jeste nejak zkusit, zkusit to urovnat, pokusit se o to, jestli tam neni nejaka sance ???
Jde to? A jakym způsobem to nejlepe zkusit? Zjistit? Budu ráda za každou miniradu :)

a ze zvyku,nebo pro majetek,nebo že se sama neuživím...zůstávat ve vztahu nebudu.Raději si najdu rduhou práci nebo snížím živ.úroven.A co by tomu řekli lidi? No at si říkají co chtějí,přece se mnou nežijí.

adelo,určitě to už nebude vztah,poku ano,tak jen ze soucitu.Pochop,že už tě nemiluje a tak je fér,že odešel.4asem se taky srovnáš a nebo taky ne,tahle situace tě má někam posunout,je pro tvoje dobro,jenže to pochopíš až někdy.Já jsem si tenkrát po pár měsících zvykla,měla jsem nějaké vztahy,ale pořád jsem srovnávala,poslední dlouhej vztah skončil,usoudila jsem,že mi bude líp samotné...a dostávám se k příspěvku řiřky..má velkou pravdu.Člověk,kterej dospěl a váží si sebe sama,je spokojenej i bez partnera,mnohdy mnohem spokojenější.Vztah ti má přinášet radost,máš být krásná a spokojená,pokud se trápíš ve vztahu,je to špatný,je potřeba jít od toho a být raději sám.
Já třeba ted jsem sama a užívám si to,jasně,že mám děti,dospělý a jedno malý,ale vztah budu udržovat až tehdy,až mi přinese radost,ne trápení.A to zřejmě pochopil i ten tvůj přítel.

4. 1. 2008 19:45:48,
vždy je lepší žít ve dvou,ale pečlivě si vybírejte kdo ten druhý bude!

Toto je rada hodná plácnutí ruky do vody,toho druhého charakterově nepoznáš ani za 4 roky...
Člověk je stvořen k osamocenému domácímu životu,v podstatě je to sobecký,nesnášenlivý tvor.Kolik spolužijících lidí si po čase nezačne lézt na nervy,nebo nevyužívat jeden druhého ve smyslu,že třeba jeden stále uklízí za to druhé prase,nebo jeden žije na úkor druhého?
Jak jsem tak vždy poslouchala něj.ženy,byly nespokojené,otrávené,ale končily slovy,bez něj bych se neuživila,po práci většinou někam odtáhne a pak mám klid...Lidi si sebe neváží,za zády si provádějí prasárny,neboť si vždy váží někoho,koho nemají uvázaného doma na obojku,více.
Muset žít s chlapem,protože by mi nic jiného nezbylo = životní prohra.

Majdo
Mysliš tedy, že už mě nikdy nebude chtit? Ze uz to nikdy nebude moct byt tak krasne jako pred tim?
Ja z toho mam takový strach, moc si to preju, aby to bylo zase tak krasný!
Co mam delat, abych to jeste vic nezkazila? Jak to ted napravit? Jak se vyvarovat dalsich chyb???

taky jsem se Adelo takhle ponížila,před asi sedmi lety,zabila jsem jeho poslední zbytky lásky,už mě nikdy nechtěl...dusila jsem ho a nechápala,že on to tak nechce.Pět let mi trvalo,než mi přestalo být smutno i když už jsem měla jinýho partnera,až ted se dokážeme normálně bavit.Ale odnesl to jinej partner,pořád jsem srovnávala a nesahal mu ani po kotníky.Prostě je to někdy tak a nic s tím nenaděláme.Asi to byla osudová láska,protože mě osobně to poznamenalo.

vždy je lepší žít ve dvou,ale pečlivě si vybírejte kdo ten druhý bude!

Tak jsem to vsechno totalne zkazila, muj pritel mi dal najevo,jak mu vadi, ze chci byt porad s nim, ze chce ted pauzu, co bude/nebude,ze se uvidi ... a ja trubka se jeste tak ponizila a prosila ho,at muzu byt s nim,ze s nim chci byt, ze mi chybi,ze ho miluju ... vcera jsme to spolu resili a to uz byl na me moc nastvany,rekl,at uz to proste konecne pochopim,ze me ted nechce,ja se furt ptala proc a proc, proc mi rikal tohle,proc jsme delali tohle, kdyz mu to vsechno vadilo... proste jsem ho jednoduse otazkovala, rekl,ze to takhle ženu do zahuby,že jestli pro mě bude přijatelnejší,když mi rekne,že má jinou holku, že jsou přeci i jiní chlapi,at si najdu nekoho jineho ... po tom vsem jsme se spolu ve stavu opilosti a zkouření vyspali, rano byl totalne chladny, odtazity,proste o me nestoji, ja ho prosila,rikala mu,ze ho miluju, ze je mi s nim krasne ... on ze ted me proste nechce .... odpoledne sem mu napsala, ze az bude chtit nejakou slečnu, že bych byla rada, kdybychom mohli byt spolu, kdybychom zase mohly vsechno krasne zazivat spolu....... napsal mi, prestan, uz dost, tohle mi posledni dobou rikas porad .... at už se na to vykašlu, že se to takhle vyvrbilo, ze budem kamaradi, bez milovani,objimani,pus ....
Proste jsem se nechutne ponizila, jestli me mel rad, tak mam strach, ze posledni zbytky lasky jsem mu vzala mym otazkovanim a prosenim,ze bych rada byla s nim ....
Nevim, co ted delat, mam strach, ze uz se to nikdy nemuze to krasne vratit :( :( :( Co myslite, tak moc bych si to prala !!!

Jsem na dně, po dvou letech jsme se rozešli... Měli jsme problémy, ale takové jak každý jiný. Jak se s tím mám vyrovnat? Co mám dělat? Já totiž pořád nevím proč.

Ví někdo jak to s Vlaďkou dopadlo?

Žiju s přítelem 2 měsíce ve společném bytě. Předtím jsme spolu bydleli 2 roky na koleji. Je pravda, že jsme oba museli udělat nějaké ústupky, ale vyhovuje mi usínat s někým, koho miluju. Když je mi smutno, nejsem sama. I když to má také své stinné stránky, neměnila bych za samotu!

Vladenko, kdyz uz si cele okoli suska vo tom, jak na nej tlacis tak to znamena dve veci: bud na nej vopravdu tlacis anebo von je presvedcenej ze na nej tlacis a tim padem vysledek je stejnej. Vis tohle bych ted neresil. Ja sam mam ted decka ale muzu ti rict ze kdyby se to proste nak nestalo tak by to nebylo nikdy kdyby melo jako bejt na me a mym rozhodnuti. Svy deti miluju nade vsecko ale nakou touhu po nich, po tom bejt tatinek jsem NIKDY nepocitoval. Ted si to nedokazu predstavit jinak a jsou stesti myho zivota ale jak rikam kdyby to melo mejt na me tak jsem dodneska bezdetnej a takovejch je plno chlapu a mnohdy i zenskejch i kdyz to nepriznaj.

Jak to dopaldo Vlaďko ???

My společně nežijeme. On bydlí u rodičů, já mám svůj byt. Jsme od sebe vzdáleni cca 5 km. On za mnou jezdí. Nyní jsme se kupříkladu 2 dny neviděli. Včera jsem se dozvěděla od jedné kamarádky, že prý už i vzdálené okolí ví, že to mezi mnou a mým partnerem skřípe a reakce jedné osoby (slečny) prý byla : "Bodejť by to mezi nimi neskřípalo, když ho pořád Vladěna tlačí na dítě a jeho to už pěkně s..e!" Pěkně mě to naštvalo, protože si myslím, že to tak není a nikdy by mě nenapadlo, že by mohl být důvod našeho eventuelního rozchodu z této příčiny. Myslím si, že když se dva milují, dokáží přece vyřešit jakýkoliv (skoro)problém a život je i o kompromisech. Tím nechci říct, že to musí být řešeno tak, jak já chci (tzn. mít do dvou let dítě), ale chtěla bych od něho slyšet také něco pozitivního a ne, že když mu sdělím, že mi připadá, že mě má jen pro tuhle chvíli a nic víc, nebude mi ani oponovat. Chápu, že je ještě mladý a nechce nic striktně plánovat. Ale když od něho neustále slyším, že svatba je něco hrozného a děti něco nepředstavitelného a pro něho ještě vzdáleného, říkám si, jak dlouho to s ním můžu za těchto podmínek vydržet?Myslím si, že když se dva mají rádi, tak také automaticky plánují nějakou budoucnost, ale bohužel my dva se v tomto asi nikdy neshodneme, přestože si jinak ve všem absolutně vyhovujeme.A proto nastoluji tutéž otázku jako na začátku, zda-li mám "obětovat" svých 5 let čekáním a doufat v něco, co vůbec nemusí přijít?