pocit osamění,tělesné postižení

Vždycky je větší naděje,...Nedělej si iluze. Nikdy žádná zdravá ženská nebude chtít nemocného nebo postiženého chlapa. Za žádných okolností. Vím to z vlastních zkušeností. Musíš opravdu hledat ve stejných vodách. To znamená inzeráty ( tam je ale drtivá převaha chlapů, kteří hledají ženskou.) Pokud je tam ženská tak je jí mezi 60 - 70 lety. A nebo zkoušet objíždět nějaké ústavy, eldéenky nebo podobná zařízení, které zdravotně či tělesně postižení užívají. Na ulici moc takových lidí nepotkáš. Většinou mají různě kombinovaná postižení, či jiné zdravotní komplikace a řada z nich možná není schopna ani vyjít z domu.

Vždycky je větší naděje,...každý přece hledat ve stejných vodách.Pokud jsi postižený,tak musíš hledat stejně postiženou,protože zdravá by od tebe mohla utéct po čase,až ta zamilovanost nebude.Nemyslím si,že máš pravdu,ani zdravá žena nechce nemocného,tomu nevěř.

Vždycky je větší naděje, že si muž s postižením nebo zdravotním problémem, omezením najde ženu, než naopak, že si ne úplně zdravá žena najde partnera. Který chlap by chtěl nemocnou ženu? Žádný.

proč by sis na to měl zvykat? Když někdo nechce být sám,tak není.A že to utíká,ale čekat na smrt.No já nevím,žij tak,jak chceš žít.

se asi na samotu dá zvyknout, ale asi až v určitém věku. Sám pozoruji s přibývajícími roky jak strašně rychle utíká čas. Ke všemu člověk upadne do stereotypu, který přináší práce. No a život uteče a než se člověk naděje, je tady pro něj smrt.

Já jsem právě strašně...ale ted si protiřečíš,píšeš na jednu stranu,že jsi rád,že sis zvyknul a na druhou stranu si říkáš,jaké by to bylo,kdy ses neprobudil.A pak ještě,že nemáš sílu to změnit.To mi spíš přijde,že nevíš co vůbec chceš.

ted jste si na to zvyknul a...Já jsem právě strašně moc rád, že jsem si zvyknul. Sice si každý večer říkám, jak by bylo skvělé, kdybych už se ráno neprobudil, ale jinak Je to obrovská úleva, když se člověk osamělostí netrápí. Zvlášť, když není v mých silách to nějakým způsobem změnit.

ted jste si na to zvyknul a pokud by jste měl partnerku,už by to byl trošku problém.To je tak vždycky,pokud je člověk dlouho sám.

Pro mne ohledně osamělosti...mládí si má každý užívat,ale chápu,že vy jste se dlouho učil,tak na tu zábavu nebyl ani čas.

Pro mne ohledně osamělosti bylo nejhorší období kolem 30 roku života. Do té doby jsem chodil do různých škol a stále jsem si říkal: Ještě udělám tohle a támhleto a třeba se to zlepší. No a pak jsem definitivně dokončil VŠ a nastoupil jsem do práce. A najednou jsem stál s prázdnýma rukama a uvědomil jsem si, že to nebylo pro koho dělat a vlastně je ta celá snaha úplně k ničemu. Dneska už je mi 40 a na osamělost jsem si zvykl a dělá už jenom a pouze nejnutnější věci, bez kterých se neobejdu. Ale tehdy to bylo strašné. Ten pocit zbytečně vynaložené námahy.

Josefe,to je pravda.když...Přesně tak, hlavně se nikomu nevnucovat. Pokud by některá ženská, která mne zná o mne stála, dá mi to nějakým způsobem najevo. Nicméně to se mě ještě nikdy nestalo. Mě třeba ani nikdo nevolá. Jenom několikrát do roka zavolají z nějaké reklamní agentury a vnucují mě hrnce. Kdybych si mobil nikdy nepořídil, vůbec nic by se nestalo.

Josefe,to je pravda.když mám někoho rád,tak mu to dám znát........./ Nemá cenu se neustále jenom vnucovat.

Já myslím, že chlap velice...to prostě každý z nás už vycítí,jestli tomu druhému na nás záleží.Nemusí člověk špekulovat.Ono to i snadno poznáš tak,pokud má ten jeden nějaký koníček a jestli upřednostní třeba před tebou.

kde nic, tu nic ... :-/ O ničem.

Já myslím, že chlap velice snadno pozná, zda o něj ženské ( obecně ) mají zájem nebo ne. Já jsem také tělesně postižený a velice brzo a rychle jsem poznal, že o mne žádná žena zájem nemá ( ani postižená ). Ale dokázal jsem se s tím smířit, netrápím se tím a nezávidím ostatním. Mojí útěchou je, že jednou na tom budeme všichni stejně. Totiž, že budeme všichni mrtví. A když je člověk mrtvý, tak už mu přece vůbec nezáleží na tom, jaký život prožil.

To možná vysvětluje, proč...mít větší sebevědomí.Přece ti žádná nebude říkat jak na to,co jí vadí a co nevadí a pak,co by se na tom změnilo? Jednou jsi takový a proč by ses měl jako přetvařovat jenom proto,aby ses zalíbil? Neřeš blbinky,bud to klapne,nebo ne a tvá snaha se dozvědět víc je zase spíš na škodu.

To možná vysvětluje, proč řada chlapů ( i zdravých ) nenašla žádnou ženskou. Nedokázali nalézt tu rovnováhu. Ono by také asi bylo vhodné, kdyby ty ženské těm chlapům řekly, co jim vadí nebo naopak co by chtěly. Ale ony to asi neumí. Místo toho bez rozloučení zmizí a přestanou s tím chlapem komunikovat. Chlap se pak ani nedozví, jakou udělal chybu a jenom nechápavě čumí. Pak už si ani nechce najít žádnou další, protože je zrazený a má strach, že to dopadne stejně.

se ano,ale nikdy to nepřehánět,nedolízat-to žádná ženská nemá ráda,naopak,takový člověk se jí víc zprotivý.

To je pravda, že když se chlap moc snaží, tak není pro ženu moc přitažlivý. Nevím, kde tuhle úchylku ženské vzaly. No a když se chlap nesnaží, tak mu to ženská vyčte a taky ho opustí. Docela by mě zajímalo, co vlastně ženské od chlapů chtějí. Ale to se asi nikdy nedozvím.

Ono je někdy lepší být...méně je více.Pokud se chlap moc snaží,tím zase není pro ženu moc přitažlivý.