poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

hele, NIKDO,pokud mas o tu knizku zajem ozvi se mi na mejl, mam ji doma.jinak - pokud hledas osobu-psycholozku, mohla bych ti dat nejaky kontakty, pokud jenom cloveka, tak taky. a jestli chces nekdy zajit na kafe a probrat to, dej vedet.nejses jedina, kdo skupinovku nakonec vypustil ... takze vlastne nevim, o koho z tech lidi se jedna ...pavle,je to skvely, ze se takhle staras o svou pritelkyni ...podle vseho jde o bulimii. existuje svepomocna prirucka "bulimie - zachvatovite prejidani" od f.d. krcha, jeste by se to melo dat koupit v knihkupectvich. nekdo si dokaze pomoct sam podle tech rad tam uvedenych ... ja osobne si teda myslim, ze je lepsi k nejakemu psychologovi zajit (ne kazdej s pacientama zachazi tim zpusobem, kterej jsi sem popsal) - kdyz budete hledat, urcite na nekoho slusneho narazite. odkud vlastne jste ? mozna sem na chat chodi nekdo ze stejneho mista, a mohl by ti poradit, na koho se obratit ...nebo co kdyby sem napsala primo tvoje pritelkyne ?drzim vam obema palce:-)maruska

hele, NIKDO,pokud mas o tu knizku zajem ozvi se mi na mejl, mam ji doma.jinak - pokud hledas osobu-psycholozku, mohla bych ti dat nejaky kontakty, pokud jenom cloveka, tak taky. a jestli chces nekdy zajit na kafe a probrat to, dej vedet.nejses jedina, kdo skupinovku nakonec vypustil ... takze vlastne nevim, o koho z tech lidi se jedna ...pavle,je to skvely, ze se takhle staras o svou pritelkyni ...podle vseho jde o bulimii. existuje svepomocna prirucka "bulimie - zachvatovite prejidani" od f.d. krcha, jeste by se to melo dat koupit v knihkupectvich. nekdo si dokaze pomoct sam podle tech rad tam uvedenych ... ja osobne si teda myslim, ze je lepsi k nejakemu psychologovi zajit (ne kazdej s pacientama zachazi tim zpusobem, kterej jsi sem popsal) - kdyz budete hledat, urcite na nekoho slusneho narazite. odkud vlastne jste ? mozna sem na chat chodi nekdo ze stejneho mista, a mohl by ti poradit, na koho se obratit ...nebo co kdyby sem napsala primo tvoje pritelkyne ?drzim vam obema palce:-)maruska

Ahoj všem,možná sem tonhle můj problém nepatří, ale jinou vhodnější rubriku jsem nenašel, tak se omlouvám. Nedokázal jsem příznaky úplně přesně zařadit. Přítelkyně má ten problém, že je silnější postavy a ráda by zhubla. Omezila příjem jídla, snažíme se sportovat, ale poslední dobou je to tak, že i když sní něco málo, má špatný pocit a musí jít zvracet (posledních pár týdnů už ten pocit nemusí ani vyvolávat, přichází sám). Děje se tak i 4 krát za den a přináší to s sebou další zdravotní potíže. Domníval jsem se, že by nám mohl pomoci jedině psycholog, tak jsme jednoho navšívili, ale asi to nebyla nejšťastnější volba, protože když vyšla z ordinace, začala vzlykat že už tam nikdy nepůjde. Vůbec jí nepomohli - spíš naopak. Víc se s ní bavila sestra bez vzdělání než doktor, a její otázky "no a proč to děláte ?" nesené arogantním tónem rozhodně nikoho v sebevědomí nepodpoří. Prosím pomozte, už nevím, kam se obrátit. K psychologum a psychiatrum jsme ztratili důvěru, ale pokud už někdo řešil takový problém, snad nám může něco nebo někoho doporučit.Díky všem co odpoví.Jestli tohle bude číst můj brouček, snad se na mě nebude zlobit, protože ho miluju :)Pavel

knihu, o niyz se zminavala jsem necetla, ale stala bzch o to...

mila maruskoo ppp vim jen to, ze s ni ziju. posledni rok spis musim zit. nejsem takovy ten klasicky ucebnicovy priklad. nikdy jsem nemela mindraky ze sve vahy. mela jsem spatnej pocit ze sebe a ta nenavist se postupne zacala prenaset na telo. snadnej terc, ze jo...nikdy jsem se nevazila, dokonce jsem vahu ani nikdy nemela a o kalorickou hodnotu potravin jsem se zajimala snad jenom tehdy, kdyz jsem chtela zacit jist nebo prestat zvracet. presto v samotnem dusledku nejsem o nic lepsi nez holky, ktere se snazi priblizit tomu komickemu celosvetovemu trendu...a tohle ja skutecne neresim a neresila jsem. spis naopak. literatury o ppp jsem precetla docela dost. od bulvarni beletrie(za zminku stoji pouze Marya Horenbach?-Na dne..)az po psychologicke a zdravotnicke prirucky(zejmena pana dr. krcha) Po nekolika nepovedenych pokusech svepomoci jsem ted ve stadiu, kdy mam asi 2-3 kila nadvahu a zvracim prilezitostne, kdyz je smutno a zlostne...ppp mam 3 roky, zacala jsem jako anorekticka. ted uz si nemyslim, ze ony dozvuky bulimie zvladnu sama, navic porad je to tak, ze ona v cele sve sile stoji jen krok ode me a ceka na mou slabost...ale...psychoterapie je neco, nac se chystam asi rok. jsem vsak osoba velmi inteligentni, tvrdohlava, uzavrena pokud jde o sve pocity a s hloupym zvykem chovat se nadrazene, citim-li nebezpeci...jednoduse receni, cekam na toho spravneho cloveka...skupinova terapie..asi ne...mozna pozdeji...potrebuju nekoho jen pro sebe.jinak dik za reakci, uz jsme spolu komunikovaly...ja jsem ten zbabelec, co ucast na skupinovce prislibil, ale nesplnil...mej se hezky

HELENO,ja myslim, ze pokud jsi vydrzela tyden nezvracet, tak to v kazdem pripade JE USPECH !!! samozrejme by bylo prijemnejsi, kdyby to slo bez prejidani, ale ja jsem to zezacatku taky vubec nezvladala ... prvni krok byl prestat zvracet, pak teprve se mi podarilo prestat se prejidat ... ale tezsi bylo to prvni odnaucovani, nemohla jsem se zbavit pocitu, ze kdyz uz jsem "tohle vsechno" snedla, je to v haji, muzu uz se stasne prejist - proc si nedoprat vsechno to, co normalne "nesmim", kdyz stejne vim, jak to skonci ... a pak, kdyz uz jsem vedela, ze to zvracenim skoncit NEMUSI, dokazala jsem se po case odpoutat od takoveho toho brutalniho prejezeni ... snedla jsem treba vic, nez bych chtela, ale uz to nebyly ty straslivy kvanta, jako pred tim, kdy jsem to automaticky vyzvracelaurcite JE MOZNY se z toho dostat ... ale znamena to pripustit si, ze treba zezacatku fakt budes "jako zok", ze na postavu ted budes muset na chvili zapomenout ... a vratit se k ni, az se dostanes ze zavislosti na jidle a zvraceni ...jak jsi psala o tom obleceni, tak to fakt HROZNA BLBOST !!! jestli se chces ppp zbavit, okamzite to vyhazej nebo rozdej ... ale prestn se srovnavat - s kymkoliv, i sama se sebou ... porid si neco pohodlneho, volneho co ti nebude porad pripominat, ze ses naobedvala, nebo mela o dva oplatky vic ... prestan se merit vazit, jestli to delas ... je asi tezky rozhodnout se mit sve telo znicehonic rada ... ale treba by bylo mozne na nej na nejakou dobu "zapomenout", venovat se necemu, co te bavi, do ceho se dokazes fakt zabrat tak, ze zapomenes ... neco, kde postava nehraje roli - mas neco takoveho ?zkousela jsi nejakeho psychologa ? odkud vlastne jsi ?vi o tve ppp nekdo ?drzim ti pesticky, at ti to nezvraceni jde porad lip a lip !:-)MILA "NIKDO"vypada to ze o ppp docela dost vis ... vztahy v rodine, komunikace,jakasi vnitrni izolovanost ... mela jsem to podobne. je fajn, ze o tom pises sem ... ja verim, ze koreny kazde ppp jsou v rodine ... i kdyz jsem si nejdriv myslela, ze me tak dostal rozchod s "nejvetsi laskou" ... ale pak mi doslo, zeono to vlastne bylo uz predtim ... sice jsem nezvracela, ale diety vazeni mereni vecne pozorovani pred zrcadlem a depky z toho, co neni, jak by melo ...zda se mi, ze do toho docela dost vidis ... nemohla by ti pomoct psychoterapie ? cetlas "nevyslapanou cestou" od m.s.pecka ? je to dost dobry, ne o ppp, ale o zivote vubec ...ozvi se jesteRADKO,bara ma pravdu - ty uz v anorexii skutecne litas, to, ze to obcas tvoje vyhladovele telo uz nezvladne a "donuti" te neco snist, neznamena, ze nejsi anorekticka ... tvoje vaha je spis nizka, i ve svem veku bys mmohla mit 50 kg, a nebylo by to moc ... co se tyce ukladani "speku" - pokud budes v ppp pokracovat, bude se ti skutecne prednostne ukladat tuk na "nezenskych" partiich (trup, paze), uz nevim, jaky vyzkum to potvrdil, ale rozhodne jsem o tom cetla ...odkud jsi ? jak dlouho uz takhle strasne hladovis ?

Ty už ji máš,no a doufám,že jsi spokojená!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ahoj Radko,jsem rada ze se tady nasel nekdo v mym veku,me je 14,merim 166cm a vazim 42 kilo.jendou mi muj tatka rekl"neboli te zub??mas jenaky natekly tvare"vim jak to myslel ale ja si zacala uvedomovat ze jsem pribrala,v te dobe jsem mela o 6 kilo vic,ja s tim ze jsem tlusta blbnu taky,za 2 mesice jsem shodila 6 kilo a jeste mi to nestaci,protoze mam na brise porad ty"speky".Cvicim kazdy den,ale jen malinko,protoze jsem ted ve statech a prijde mi ze tady neni co delat.Za den snim jeden lupen zeli a caj k snidani a zbytek dne piju vodu,,jenze jsem blba a jednou tydne nevydrzim a snim treba hranolky a nebo bramburky,"chicken burger"(druhy den to odnesu zaludecnima krecema).a tak,a pak si za to strasne nadavam,dietu si jeste zprisnim,ale za tyden to udelam stejne ale jim min a min,jenze me to vubec nevadi a spis jsem rada ze tomu tak je,vadi mi to moje sadlo na zebrech.V brise uz mi vubec nekrusi,a kdyz mam na neco treba chut tak si jdu vycistit zuby.Ja se anorexie nebojim,a spis bych tu nemoc chtela,jenze ono to asi nejde samo od sebe

tak nevim, cim to je. tretim rokem se vezu v tomhletom svinstvu. ve valce s jidlem. protoze miluju a nenavidim a protoze nenavidim, ze tolik citim. samozrejme puvodne byla nejaka ta prava el. jako laska. pak se veci zmenily a ble ble ble...ted je jina el. takova, ktere se jidlo vubec nedotyka, a ktera mi ukazala, ze puvodce me nejistoty prameni jinde. vazby na rodinu, ktera funguje zdanlive cloveka drti. a je jedno, jestli je mu pet, nebo 23. jim. nezvracim. nezaobiram se tim. dokud neprijedu na vikend domu. sama. a tak jako ty maly holky maji pocit, ze musi drzet rodice pohromade,tak i ja mam ten pocit. a nezajem. zadnej jejich okamzik nikdy nebyl jen muj. a je hloupy se tim kousat. pada to tu. mamin hlad po lace, tatov nekde na dne ukryta citlivost. vzajemne odcizeni. a zodpovednost ze...na kterou nemam. takze po par tydnech klidu jsem tady a jeste jsem nevytahla prsty z krku. co to tam hloda? vztek na ne. zlost. smutek. osameni...samy divny veci. jsem tu pro ne, ale mam pocit, ze naopak to neni. zpetna vazba nefunguje. kdo posloucha. kdo a koho. a kdo muze mluvit. nedelam to. nikdy jsem to nedelala. svy problemy resim sama...hm..."resim"...diky

Marusko,ja s bulimii zacala uz v 15 letech, ale tenkrat jsem jeste nezvracela (takze to nebyla bulimie, ale spis zachvatovite prejidani). Zacalo to proto, ze jsem mela komplexy z toho, ze jsem tlusta. Byla jsem vzdycky nejsilnejsi ve tride, na zakladce i potom na gymplu. V 15 se mi vaha ustalila na 62 (merim 162). Tomu vetsina lidi rika, ze je to akorat, ale....Vsechny moje spoluzacky byly dost stihle nebo vychrtle, zacala jsem si pripadat nemozne, nenavidet se. Jenomze jak sem se zacala zabyvat jenom jidlem a tim jak vypadam, tak to slo i s mym studiem z kopce a moje sebevedomi klesalo a klesalo. Maturitu sem udelala s odrenyma zadama. Jakmile jsem prisla na VS, zacala jsem zvracet. Predtim jsem si to nemohla dovolit, nasi by si vsimli. Ted jsem bydlela na koleji a mela jsem uplnou volnost. To bylo pred 7 lety. Vydrzela jsem to v tom srabu dotahnout az do 5.rocniku, kde jsem to vzdala a dobrovolne ze skoly odesla. Mam totalne znicene zdravi. Ani nechci popisovat, protoze se sama desim toho vseho, co se se mnou deje. Mam hrozny strach ze umru. Byla jsem tak hloupa!!! Polovinu meho dosavadniho zivota jsem stravila prejidanim, zvracenim a depresemi. Holky, nejhorsi je, ze ja uz ani neverim, ze se z toho prokleti je mozne dostat! Tenhle tyden jsem vydrzela nezvracet ani jednou. Ale nejde mi povazovat to za uspech, protoze jsem se nekolikrat hrozne prejedla a jsem jako zok! Ja nevim, cetla jsem par predchozich prispevku, kde bylo napsano kolik toho pri zachvatu snite...ja toho snim minimalne 5krat tolik! Je mi na nic. Ja nevim jestli sem se radsi nemela vyzvracet...stejne ted myslim porad jenom na to kolik zase kvuli tem zachvatum priberu. Udelala jsem totiz velkou chybu. Mam ve skrini stale schovane obleceni, ktere jsem nosila kdyz jsem mela o 10 kilo mene. Zkusila jsem jestli se do nej oblecu (samozrejme, ze ne). No a uz jsem se vezla. Prvni cesta od skrine vedla k lednici...Ale nevyzvracela jsem to...hm, uspech...Ja pro tuto chvili radsi koncim s psanim, protoze jsem uplne nekde...Zas napisu.Ahoj holky.

MARKETO,preju ti moc krasnej vikend, a dobre se vyspi! :-)treba se uvidime nekdy jindy ...VSEM,kteri by se treba chteli za nama zastavit: "zachytny" sraz pro ty, kteri netrefi, je v brne-zebetine, na konecne autobusu c. 52 (jezdi po 20 min. z mendlova nam.) v sobotu ve 14.00 hod.tesim se, maruska

Ahoj všem,musím se s vámi podělit o svůj včerejší děsnej den... Mám tendenci zapomínat, takže doufám, že když to sem všechno vylíčím, budu to mít aspoň stále na očích. Jde to se mnou fakt z kopce... zkouškový období jsem brala jako záchranu - fakt jsem si myslela, ze při samym učení nebudu mít čas přejídat se. Pochopitelně jsem se mýlila. Zkoušky ještě zdaleka nejsou u konce a já dny místo učení trávím v poklusu mezi kuchyní a koupelnou. Vůbec se neučim a místo toho se jenom cpu a cpu a cpu - a zvracim. Do včerejška kupodivu nebylo nikomu z rodiny divný, kam všechno to jídlo mizí. Vždycky se mi to podařilo zahrát někam do autu - to si asi vzal brácha, táta... Jenže: včera mě opět přepadl záchvat žravosti a já do sebe naládovala i věci, u kterejch se dobře pozná, že chyběj. Vypadalo to asi následovně: 3 koblihy, 3 müsli tyčinky, 3 chleby se sýrem, kus polárkovýho dortu... a pak jsem ještě objevila mámou schovaný čokoládový piškoty s náplní. Dospěla jsem k názoru, že když už půjdu zvracet, tak proč si nedat ještě ty piškoty. Ráno koupim nový a nikdo se nic nedozví. Jenže: dozvěděl se... Máma zjistila, co všechno chybí. Takže jsem jí do očí musela lhát, že o ničem nevim a že to zřejmě má na svědomí někdo jinej. Pochybuju, že uvěřila. Tohle mě konečně (snad!) probudilo! Je mi ze sebe samý špatně - jak můžu kvůli jídlu, který stejně pak všechno vyzvracim lhát? Jak mě může tak ovládat? Jsem sama sebou zhnusena a hodlám se z toho bahna vyhrabat... MUSIM! Vždyť se kvůli bulimii skoro nestýkám se svejma kamarádama (dneska jsem jedla, tak nemůžu nikam jít), lžu mámě, kradu (doma) jídlo, .... Mám přesně zjištěno, který jídla jdou nejlíp zvracet a v jakym pořadí je mám jíst.... Jsem oteklá... Zuby jsou taky v hroznym stavu.... a na školu jsem se vykašlala úplně.... Začínám od začátku - a každý týden se tu pokusim napsat o svých případných úspěších či neúspěších. Doufám, že se ke mě někdo přidáte. Ve dvou to jde líp.....

ahojky Marusko,je mi to lito, ale asi urcite nebudu moct prijit. Docela mam porad naslapanej program, jsem stale s pritelem a kdyz zrovna ne, tak spim :))Pekne si to uzijte a dekuji za pozvani.Pa Marketa

Ahoj Adelo (a spol.)!!!Je mi 23. Jsem v pataku na medine a dlouhe 4 roky jsem bulimička...Muj pribeh je velmi podobny tem vasim. Ale jako by temer z oka vipadl tomu tvemu, Adelo...Jen jsem misto tance jezdila na koni. Ted mam pocit, ze bych na toho kone ani nenasedla. Nejsem "vylozene" tlusta, ale predevsim slaba, vysilena z neustaleho zvraceni a prejidani, prejidani a zvraceni. Vycerpana, apaticka, vsem lidem se vyhybajici, sama sebou znechucena...asi to znas-te. Sama sebe se ptam, kam jsem se to jen proboha dostala! Ceho vseho je clovek schopny...Co se to snama deje, proc to delame. Premyslim a premyslim, uz jsem se tak narodila, ale obcas to boli...a tak si proste ulevim, i kdyz si to pak stokrat vycitam. Verim, ze je z toho cesta ven. Vim, ze to zvladnu. Vim, ze to potrebuje tu odvahu, ktera se mi zatim vyhyba.

MARKETO, MARCI a ostatni:mala zmena, setkani nakonec prohehne prece jenom v zebetine, zatim to vypada tak, ze bychom si dali sraz na konecne autobusu 52 (myslim - upresnim zitra rano) nekdy brzo odpoledne, ulozili veci na chaticce, sli se projit do okolnich lesu ... a pak se vrhli na malovani, hry, kytaru a tak.prosi prosim, dejte mi teda vedet, jestli s vama muzu pocitat !dikec, tesim se na setkani,maruska

martojak jsem na skupine povidala o te me davne obrovske lasce - tak s nim jsme deti planovali, on sam s tim prisel, a ja jsem se na to pak taky zacala tesit - no, a pak kdyz jsme se rozesli, tak to pro me znamenalo konec vseho, najednou uplny prazdno, zadna budoucnost ... v te dobe jsme taky zacala pravidelne zvracet. no, a od te doby jsem o necem takovym vubec nepremyslela, zila jsem "tady a ted", budou¨cnost mi byla fuk ... az pred dvema rokama jsem narazila na sveho soucasneho kluka, on je takovej zvlastni ve spouste veci ... ale moc mi pomohl, a mam ho fakt rada, a v poslednim pulroce jsem si zacala uvedomovat, ze bych s nim asi chtela bejt naporad, vis, a ze by se mi asi libilo zalozit s nim rodinu ... jenze on deti nechce, to mi rekl na rovinu ... neciti se dost zodpovednej, a ani po tom netouzi, vnima to spis jako omezeni ... o prazdninach mi psal, ze by to mozna slo, kdyby se zmenil - a ja jsem si myslela, ze se zmenit chce, ze pro to bude neco delat ... jenze to tak neni, on tak nejak ceka, az zmena prijde, nebo co ... obcas mi to pripomina ty rozhovory na skupine - vis, s tim, ze "by bylo dobre" s ppp neco delat, ale "ono to nejde" ... a tak

no, ahoj uz jsem tady taky. s tim mym klukem je to slozity ... ja jsem to vedela od zacatku, ze to takhle vnima, ale dlouho mi to vubec nevadilo .. ja to ted odeslu, a mezitim toho napisu vic, a odeslu za chvilku, jo ?m.

Ahojky Marusko,mne to doslo pozde,ale uz jsem pripojena

ahoj adelo,o zadnem takovem centru v brne nevim, ale s par lidma, se kteryma chodime na ppp skupinovou terapii + nekolika dalsima se obcas schazime - prave proto, aby na to clovek nebyl sam, a tak. takze kdybys chtela nekdy prijit, staci se ozvat nebo mi na sebe napsat mejl, budu ti pak posilat, co se prave deje. jak uz ses asi docetla o prispevek vys, tenhle vikend zrovna takovy sraz je - tak proste prijd !:-)maruska

Mila Zuzko,je mi 22 let a trpim buimii uz 4 roky, a pritom nejsem ani jsem nikdy nebyla tlusta, nebo nespokojena se svou postavou. Ale v 18 jsem yavodne tancovala a vubec delala tolik veci , ze mi na jidlo nezbyval cas. Jedla jsem mimo to jen delenou stravu, presne podle knihy fit for life a hroyne mi vadilo, kdyz doma mamka o vikendech vyvarela ceskou tucnou kuchyni a porad ji do nas cpala. ja jsem proste jedla s odporem a jako by na oplatku jsem to vyzvracela,protoze to proste nebylo podle me "diety". Zpocatku to byly jen vikendy, kdy jsem nemela treningy, ale od te doby co jsem na vejsce se to horsi,protoze se musim ucit a ja se nemuzu soustredit pokud neco nezvykam, proste hruza. Citim se mizerne, hroyne rada bych to nekomu rekla, ale jsem si jista , ye doma by to nikdo nepochopil, protoze me maji jako i cele moje okoli proste za dokonalou holku. Tak s tim bojuju zatim marne sama, protoze taky nechci pridelavat nikomu starosti. Chodila jsem k psychoterapeuticce, ale nic mi to nedavalo. proste jakmile zustanu sama, tak , pokud nemam nejakou vaznou povinnost, nebo zkousku, tak se cpu a zvracim. Co mi pomaha je byt s lidmi, nebo s pritelem, to mi okamzite myslenky jdou jinam a uklidnim se (pokud ovsem nejde o ucast na nejakych hodech]. Jinak pokud se snazim bojovat, mam opravdu abstak, a je zvlastni ze ted uz mi pripada jednou se denne vyzvracet jako normalni denni ritual. Proste se tim nejak uklidnim, ybavim se straosti, i kdyz si potom zase nadavam. Co me ale nejvic trapi, jsou problemy se zuby. Zacala mi ubyvat sklovina a nevim , co s tim. Mate nekdo podobnou zkusenost?? Existuje nejaka pasta nebo neco? Vim, ze uz nutne potrebuju s bulimii skoncovat, ale udrzim se maximalne tak tri dny. Pak se vzdycky pochvalim, jak se drzim, a buch je to tu znova. ja uz si opravdu nevim rady a moc mi pomaha, ze vim, ze v tom nejsem sama.taky bych si chtela s nekym o bulimii popovidat. Neznate v brne nejake centrum, kde by se probiraly takovehe zavislosti??Dekuju a preju pevnou vuli a vydrzAdela