Proč žít?

Taky jsem trpěla depresí, 15 hodin jsem ležela v posteli a nemohla jsem z ní vylézt ven. Důvod byly starosti z namáhavé psychické práce, která byla nezvládnutelná- na to, abych šla ven nebo zasportovala nebyl žádný čas- stala jsem se apatická a promarnila tak celý rok. Naštěstí se požadavky na mě postupem času upravily a já se z toho dostala, trvalo to ale další rok. Nejlepší lék je vyrazit do přírody a radovat se z malých věcí. Příroda, sport a sluníčko jsou nejlepším lékem na deprese. Pohybuji se ve zdravotnictví a můžu vám říct, že když člověk začne brát antidepresiva, často k nim inklinuje už dlouhodobě a nebo napořád. To jaksi není řešením, doporučuji procitnout a začít žít naplno a radovat se z malíčkostí, po čase se objeví odměna, chce to mít pevnou vůli, nebude to hned..

To jsou líbivé a nutné argumenty a myšlenky,které při způsobu dnešního stylu života musí lidé nutně,díky pudu sebezáchovy přijmout,myslet na ně a pokud možno se je pokusit zahrnout do svého života,viz.sebeukájení mysli formou víry,uvědomila-li by si nesmyslnost bytí,které dávno překonalo účel jež nám byl určen,větší skupina lidí,i ostatní by je následovali pod zem.Smysl bytí již neexistuje.Já nemiluju nikoho a nikdo nemiluje mne,nemám už ani chuť přírodně šoupat se snědákama a to je špatný,chci odjet,dlouhý čas tam nevydržím,to je zákonnitost,masochisticky se ukájím obrazem,kdy budu pohřbena,doufám,že řádně rozpárána, jen tak,aby se neřeklo,beze svědků a proto,abych nekontaminovala okolí a spodní vody,teprv tehdy nastane úplná svoboda a doufám,že ti,kteří kdysi byli mou rodinou a ti,kteří mě nyní z nutnosti obklopují se to nikdy nedozvědí,to je můj masochistický důvod-proč a vyplnění bezcennosti a nemožnosti naplnění života v dnešním,již zcela uměle zprofanovaném světě.

Proč žít? A proč ne třeba pro pocity? Dost pomáhá, když jsou na to dva. Dělat pro toho druhého rúzné drobnosti a radovat se z jeho nebo jejího úsměvu, ten pocit za to stojí. A budeš ho chtít zopakovat. Jo taky trávím dost času u compu a když jsem venku, občas si připadám jaksi odcítěný od okolí, jako by to byla jen kulisa. Spousta lidí kolem mně, ale člověk se cítí sám, protože je sám, nemyslím osamocený, pouze sám se svým egem, prociťujíc svou identitu, ale taky to, že něco není v pořádku. Něco tu stále chybí, buďto nějaký pocit nebo stav mysli. Pokaždé hledáme to co nám schází, chceme být vidět, slyšet, mít respekt a chceme být milováni. Asi se i ze mně stává samotář v davu lidí, jejichž šum je jak rušivý element a jindy ho vesele ignoruju. Žít je vždy pro co, jen se občas cítíme být duševně vycucáni a i myšlení je namáhavé. Chce to dobýt baterky, mně osobně pomáhá hudba a spánek. Občas je dobré se přemoci a s velkou nechutí jít ven, člověk pak zjistí, že to tam není špatné a že změna z monotóních návyků, naučených strojových a zautomatizovaných pohybů v domácnosti, je nakonec ku prospěchu osvěžení duševní pokleslosti. Po rozchodu je těžké dělat spoustu aktivit procítěně a užít si je. Člověk si to neužívá, protože nechce, protože je i podvědomě duchem jinde, v minulosti která už neplatí, nevrátí se to a nikdy to nebude stejné. Jakmile si toto člověk přizná, nemusí čekat až rány zhojí čas, přece pro jedno kvítí slunce nesvítí a osob které se k sobě hodí a jsou si spřízněny je na světě i v okolí dost, heh, jenom se občas špatně hledají. Nejlepší je nehledat a udělat si neplánovaný výlet třeba jen do města, člověk potká zajímavé lidi "jakoby náhodou".

Proč žít si někteří lidé uvědomí, až když jim jde skutečně o holý život. To potom teprve člověk zjistí, že všechny ty hmotné statky, o které kdy v životě usiloval jsou v tu chvíli k ničemu a chtěl by žít hlavně pro ty nejmilovanější kolem sebe.
Proto žijme každý den naplno!

Smysl života může dát jedině Bůh. On v Bibli říká: "Já jsem ta cesta, pravda i život." On sám je život a on ho naplňuje. To je důvod proč žít.
Co se týče depresí, chápu, čím procházíš. Je to těžké - hodně moc. Musím říct, že dost pomáhá psychoterapie a v posledním případě i léky. Není žádná ostuda je brát, když Ti to pomůže žít. Měj se dobře.

Nevím proč, ale je mi opravdu příšerně (psychicky). Každý vám poví jak je život krásný! Ale jak pro koho. Já se cely život nudím a schovávám před realitou. Proto jsem se usadil k počítači a sedim u něj. Ale pořád se snažím njít smysl života. I kdys nenacházím. Ostatní žijí aby hulili a chlastali (prosím odpuste mi ty výrazy). Nevím proč ale kdyěš jdou kámoši a kámošky někam vždy berou sebou "flašku". A já zustávám stále doma. ?6ivot abstinentů a nekůřáků je myslím mnohem složitější než život "lidí". Ani nevím proč to jsem píši, ale potřebuji ze sebe ten smutek dostat mám stále deprese (už asi 2 roky)a už sem chtěl život mockrát skoncovat zvlášt potom co mě moje holka opustila. Na živu mě drží jen to že si říkám "zítřek bude určitě lepší!". Bohužel nebývá. Neznám smysl života. Neznám důvod žít. Ale až se to dozvím, budu ten nejšťastnější člověk na světě!!!

Ziju abych mohl zemrit. Myslim, ze duvod proc se lide v ("depresivnich" stavech) nezabiji je ten ze se boji umirani ne samotne smrti. > Strach je duvod proc nezemrit. Az budu presvedcen ze si probodnu srdce nozem, budu pripraven se sam zabit. > Tedy zemru, protoze to opravdu chci.

ahoj pičo

kdo žije je piča

Proč žít má odpověď jako otázka proč nezemřít ... Můžeme žít, nebo přežívat ... Můžeme umřít, nebo umírat ... Můžeme vše, ale vše má následky ... Pokud ne pro mě, tak pro druhé ... a pokud jsou to nehezké následky pro druhé, tak už jen proto neumírat a dělat radost třeba druhým ...

co takhle www.dobrovolník.cz.

zjistíš, že ti druzí procházejí něčím ještě strašnějším než ty, a tak tvoje trápení přestane být trápením.

Škoda, že tu Milan psal tak dávno a škoda, že ho v podstatě nikdo nepochopil.

jestli znáš, jak pět elementů zaplatí složenky každej měsíc, tak ven s tím...
rád se poučím.

nepomůže často ani pravda o karmě,
prázdnotě aj.

zaměstnal jsem li hlavu prací pro druhé, tak to občas fungovalo.

Napsal jsem to pro lidi, kteri jsou nad propasti, ne pro nahodny cumily, kteri nemohou vedet, oc jde. Na rozdil od nich nepisu svuj nazor, ale svou zkusenost. A je osvobozujici. Pro cloveka lapeneho v iluzi materialismu to muze bejt nepochopitelny. Clovek stojici nad popasti to pak pochopi.
Pro vas, co nenavidite sebe a nemate energii dal zit, jsem to napsal. Doufam, ze vam to pomuze.

Copak je tim slovem "magor" mysleno?
Ja magorem mohu zvat kazdeho, kdo nerozeznava skutecnost od iluze.

WOLRDE,
kdybys znal podstatu 5-ti elementů, tak by to snad byla docela sranda žít, to je pravda.
Ale když ji neznáš, tak to musí být dost nanic zit zivot takoveho WOLRDa.

tady na těch diskusích je fakt samej magor!!

VY BLBEČKOVÉ TO JE DAR BEJT ŽIVEJ TAK SI TO UŽIVEJTE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Clovece Lokomotivo, kdybys tohle napsal tehdy do uvodu nasi diskuse, to by nikdy nenastalo mezi nami nejake nepochopeni.(:
Co pises je sakra dobre! To se proste tak docela kryje s mou zkusenosti. Presel jsem si take necim podobnym. Vychazi de facto z podobne zkusenosti. Vickrat jsem byl v zivote "na cucky" a mne stacilo docela pevne rozhodnuti ze s tim skoncim a ani jsem nemusel jit na strechu panelaku ani se snazit hazet pod auta. Kdyz jsem si uvedomil, ze to udelam, tak mi prislo, ze uz je vsemu konec a pak vsechno, co je nabaleno na pocitu "ziji a beru se vazne" proste opadne jako by nikdy nebylo. VSECHNO OPADNE a... zustava jen samozarici prirozenost mysli. Ta opadnout nemuze, ta je prave TO z ceho vsechno opadlo. Ten okamih muze skutecne zasvetit. (Na to ovsem musi byt intelekt dost siroky aby mohl zpracovat, co se deje).
Co pises, je skutecne kvalitni a ma ledacos s pravym vhledem spolecneho.
Prednedavnem jsem odhodil fiktivni nutnost podilet se na spoluvytvareni jakychsi hodnot jak jsou videny. Byl jsem dlouho spoutan jistou dualni pozici a ac jsem mel zamek a take klic, ten zustaval pod jinym zamkem v zavrene zasuvce. Dlouho jsem to ignoroval. Pak jsem se rozhodl, ze na odemceni zasuvky cekat proste nebudu a vzal jsem tezke kladivo a proste jsem ho odpraskl... Vzal jsem klic a pouzil jej. Dotehdy jsem akceptoval totiz jen povinnost a to je jednostranne. Pak se otevrela jina moznost, ze jsou totiz i prava - na cokoli hledet spontanne, svobodne, bez jakychkoli naucenych stereotypu a predsudku. Odtehdy si dovolim byt svobodny.
Take nejsou pro mne vic autority a vubec nikdo.
Ti dva, co rikas, to je specificky pripad a vubec nebudu rikat, ze nevedi. Oni to zrejme take nejak pochopili. Tohle vsechno kolem nas je Poznani. Pluje kolem a kdo jen vztahne ruce, muze je chytit. Kdyz nic nepodrzujes a ani sebe, mas to proste. Nejsou tady stupne.

Jinak, fakt si precti Castanedu. Uceni nagualu je plne prave teto stranky o vsudepritomnosti smrti a jeji zakomponovani do zivota bojovniku.

Vis co si myslim? Mel bys tenhle svuj prispevek hodit i do nasi temy, protoze ma skutecnou hodnotu a pak, je mozne ze by se vyjadril i Aureliano, kdoz vi.

Mne se skutecne zda, zes objevil skryty nagualsky pramen ve svem nitru. Jako poselstvi davne minulosti. Ty manipulace s hmotou, ktere jsi popisoval jsou toho take dukazem a pak, i magicke pojeti sveta. Zrejme te zivot znovu navratil k staremu pojeti...
Ikdyby se cokoliv delo, nic te od teto cesty neodvrati. To rikam se vsi vaznosti a rozmyslem.

MNOHO ZDARU.

Don Juan Matus:

"Kdyz je situace nejasna, bojovnik mysli na smrt. Pomysleni na smrt je to jedine, co upevnuje naseho ducha."

"Bojovnik se nikdy nezabyva svym strachem. Misto toho premysli o zazraku zreni toku energie. Vse ostatni je fasada."

"Ten kdo je schopen zreni, zri, ze kazdy clovek je v dotyku se vsim ostatnim. Nikoli pomoci rukou ale pomoci svazku dlouhych vlaken, ktera vystreluji do vsech smeru ze sveho centra v brise. Tato vlakna cloveka spojuji s okolim. Udrzuji jeho rovnovahu a davaji mu stabilitu."

"Vztekat se na lidi znamena, ze clovek jejich skutky povazuje za vyznamne. Je zasadne nutne to prestat takhle citit. Skutky lidi nemohou byt povazovany za tak vyznamne, aby prekryly nasi jedinou uskutecnitelnou volbu: nase setkavani se s nekonecnem."

"Ve svete, kde lovi smrt, neni cas na litost a pochybnosti. Existuje jen cas k rozhodovani. Nezalezi na tom, jak to rozhodnuti jsou. Nic nemuze mit vetsi ci mensi dulezitost nez to ostatni. Ve svete, kde smrt je lovec, nejsou mala ci velka rozhodnuti. Jsou jenom rozhodnuti, ktera bojovnik musi ucinit tvari v tvar sve neodvratitelne smrti."

"Smrt je nasim vecnym druhem. Je vzdy nalevo od nas, na delku paze za nami. Smrt je jediny moudry radce, ktereho bojovnik ma. Kdykoli pociti, ze vse je ztraceno a on bude znicen, muze se obratit na svou smrt a zeptat se, je-li to pravda. A smrt mu rekne ze se myli, ze se nepocita nic, pouze jeji dotek. Jeho smrt mu rekne: "Jeste jsem na tebe nesahla."

Hovno,
Zivot je utrpenim, kdyz si clovek neuvedomuje smrt.
Byl jsem kdysi v podobnojech depkach, jako vy co sem pisete a az smrt mi pomohla. Smrt pomuze v jakemkoliv smyslu. At se rozhodnete spachat sebevrazdu a udelate to, At se rozhdnete spachat sebevrazdu - v poslednim okamziku si uvedomite, ze to za to nestoji a zacnete na vsechno srat, nebo at trebas smrt jenom pochopite.

Vsechny tyto cesty smrti vas zbavi toho udesnyho utrpeni a tech pitomcu, co vam furt rikaj, co mate delat a co sou blby jako polena a zaslouzili by... psu, sousedu, manzelciny migreny... a superstar.
:o)

Podstata je v tom, ze mate potrebu bejt "nejaci", jenomze vono se to v tomhle skurvenym svete neda. Navic se to neda vsechno skloubit, to aby mel clovek ocean energie, a stejne se tem kurvam nezavdeci.
Nekdy se stane, ze ty vnitrni potreby jou prste proti sobe a neda se to ustat, vsechnu energii venujeme jenom na to, uvest o souladu sebe a svet a vono to stejne nejde. Pak prichazeji depky

Nezavisle na sobe jsem potkal dva lidi, oba meli stejnou teorii a pohled na svet. dokonce ji stejne nazyvaji. S nejvetsi pravdepodobnosti se nikdy nepotkali. Oba byli od jednoho dne z niceho nic stastni. Porad se smeji a sou proste v pohode.

Ta jejich teorie zni "Vsechno je na hovno".
Jednoho dne se clovek "probudi" a zjisti, ze vsechno je na hovno a tak na to zacne srat. Uz se tim nezabejva, nechava to plynout, at to tece kam to tece, stejne to tece do stoky, nic s tim niko neudela, tak proc se tim trapit? Seru na to. No a od te doby uz se jenom smejou a je jedno, co se deje, protoze horsi uz to stejne nebude. Oba si pak zacali ten zivot neskonale uzivat. Zacali byt stastni a vnitrne neuveritelne vyrovnani, ze je ani ten nejvetsi nasup hoven z hovnocucu nevyvede z miry. Taky zpusob

To ceho vlastne oni dosahli se nazyva zbaveni se lpeni a odhozeni iluzi. Clovek ma potrebu bejt uspesnej a bohatej a prijimanej a obdivovanej a kdesi cosi. Vykaslete se na to lidi. Nikomu nemusite nic... beztak za to ty lidi nestojej.
Zijte si svuj zivot, nejhorsi co se muze stat, je smrt a to je svym zpusobem vykoupeni z tyhle spropadeny mizerie.

Pak je tu cesta sebevraha. Ten, kdyz uz se rozhodne, ze ty sracky nebude dal snaset a rozhodne se zabit se. Doporucoval bych se na to pripravit. Protoze kdyz je to jenom o vzdoru, tak to pravdepodobne neudelate. Kdyz ste pripraveni to vsechno skoncovat.. vyberte si skok z nuselaku, nebo od nekud ze shora. Je to dobry, aspon na chvilku se stanete svobodnyma, protoze budete na vterinu jako ptaci. Padejte hlavou dolu, aby ste se prilis netrapili. Ale az tam budete, uvedomte si, ze uz nic nebude. Ze vsechny ty zpropadeny povinnosti (tuzby) a cile sou ty tam, ze nic nebudete. Smirte se s tim faktem, ze nebudete .. bohati, upesni, prijmani v ocich rodicu, .. sechny ty nesmysli odhodte.. ze proste nebudete.
A v tom okamziku se osvobodite. Muzete se stejene tak odhlodlat skocit, nebo proste slizt dolu, dojit domu, zbalit si par svestek a jit se projit.. treba ke stredozemnimu mori.. a proc ne. Staci spacak batoh a neco k jilu na zacatek.. dobry je to v lete, to se da krast na zahradkach a tak. Da se vsechno, kdyz se clovek zbavi tech iluzi toho, jakej by mel bejt. A nakonec, skocit muzete vzdycky a kdekoli, ze jo. Protoze kdyz uz tam jednou naore stojite, odhodlani to udealt, tu ste najednou svoodni. Uz neni se kvuli cemu stesovta a ceho se obavat. Neni tam zadnej souseduv pes, zadna zasrana prace ani zkurveny rodice ani pitoma manzelka..
Uz jste tam jenom vy a obloha a tvrda zem dole. V tu chvili jste svobodni. Ale kdyz se takhle hezky osvobodite, pak svet prestava bejt utrpenim. Muzete si to zacit uzivat :o)

A pak je tu pochopeni. My vsichni zijeme v desnym schonu, jakoby mel bejt nas ziot nekonecnej. a tak si toho casu ani nevazime a utapime ho v nesmyslech, jako prace,kariera, povinnosti, mazelka a tak. Ale kdyz uz fakt nemate sil, proc se na to proste jednoduse nevysrat. Nikdo vam to nema pravo vycitat.
Vono kyz se rekne smrt, vsichni si vybvej neco negativniho, ale proc? Naopak.. zkust si predstavit nekonecnej zivot. Zijete 100 let, 200 let, 1000 let. Po detitosici letech, uz neni naprosto nic, co jste jeste neprozili, nebo nepoznali. Zacina to bejt ekne nudnej stereotyp. A pak milion, dva tri miliony let.. bez nadeje na to, ze to jednou skonci. A kurva
Vecnej zivot by bylo peklo, to se neda snest. To je hruza. Jeste ze je tady ta smrt. Vono je to nakonec docela dobra vec ta smrt. Bez ni by to bylo teprva peklo.
Necte smrt vstoupit do sveho zivota. Ona dokaze vymazat tu pricinu utrpeni.. V kazdem okamziku si uvedomujte, ze jednou tady nebudete. A kdo vi, mozna uz zitra se to skonci. Kazdy den, kazda hodina, kazda minuta muze bejt ta posledni. Neni na tom nic spatneho. Ale nebylo by dobre ten posledni den prozit s,lidmi, ktere mate adi, nebo delat veci, ktere mate radi, misto toho, abychom se hnali za nesmysly? Ja sem nechal vstoupit smrt do sveho zivota. zkuste si predstavit, z vam zemre nekdo blizky. Treba vase maminka, nebo dcera, nebo laska, nebo kamara. Nekdo koho mate radi. Nekdy vecer si tu myslenku uvedomte. Druhy den jdete zanim a budte s nim, ale s myslenkou, ze zitra uz tu treba nebude. nebo tu nebudete vy. Sitte se tim, co k nemu citite. Uvedomujte si to co nejintenzivneji to dovedete. A delejte takovehle veci casto. I kdyz si cistite zuby, uvedomte si to, ze je to mozna naposledy a delejte to tak. Uzijte si i to pitomi cisteni zubu, protoze kdo vi, mozna vas zejtra pejede auto. A s timhle vedomim se naucte pristupovat ke vsemu. Zijte vuj den tak, jako by to byl vas posledni. neulpivejte na tom. Uveomujte si, ze to proste ztratite,driv nebo pozdeji. Ale ze ted jste jeste tady a jeste tento den muzete byt s limi, ktere mate radi.

To je moje poselstvi "smrti". Zivot bez smrti je utrpeni. Uvedomujte si jeji pravy vyznam. Nemejte z ni strach, ona vas muze osvobodit..