Proč žít?

Podívej Milánku, řeknu Ti to tak...S Rud souhlasím, neměla Tě, ale poslat do háje, protože Tě měla poslat do PRDELE...Opravdu připomínáš dítě, člověka, který má plnou prdel, rozmazlené, absolutně si prostě života nevážící...Ty kecy, jako, nenádávejte mi, však já se JEN ptám, jaké je koření vašeho života, to je sice krásné, a může být i dojemné...Napsat, co se Ti tak strašného stalo, nenapíšeš, protože se Ti asi nic nestalo. Jsi chudák, který neví co chce...Kdybys nežil, bylo by i možné, že bys o nic nepřišel...Žít neumíš.Ale teď mám spíš dojem, že možná jde i o tu sázku těch studetnů, to potom klobouk dolů, tady tomuhle tématu bych pak dala nejvíce bodů...Milane jestli nejsi výmysl, je mi Tě fakt líto...Hold budeš muset sedět už jen a jen doma, s nikým se nestýkat-všichni jsou stejně blbí, a pomalu čekat na smrt...Ale i tak to máš blbé, protože ani ta televize Tě "nevzrušuje"..."Děvčata, jestli si někdy stěžujete na chlapa, máte na něj vztek...tak, jestli je Milan pravý, a to co píše je pravda...Svých poloviček si važte, i když Vás maximálně serou:-)", nikdo není bez chyby, v každém je kus dobrého i špatného...Ale toto...To se jen tak nevidí, neslyší a nečte...Sorry Milane...ale je to maras!Kdybych Ti napsala, "jdi se podívat do nemocnice, na onkologii, kde leží malinké děti, které často umírají rodičům v náručí", stejně bys na toto neodpověděl, vysypal bys akorát další ABSOLUTNĚ NESMYSLNÝ ARGUMENT, protože to máš v hlavě fakt...Buď jdi tam a nebo za doktorem, v tom případě, bude mít s Tebou, ale dost práce...Já jsem přišla dvakrát málem o život...Vážím si ho + to co jsem již zde už psala, i pro to všechno...Do háje...nepiš nic moc...Tvé řeči jsou ještě horší...No možná by Ti akorát prospělo, kdybys upad na hubu, dostal pořádnou facku od života, pak bys byl aspoň rád, že můžeš koukat na zprávy v televizi...:-(Čaues!P.S. A je mi fuk, co si o mě myslíš.....Určitě, ale to co si myslím já o lidech, kteří životem opovrhují-(a to není tak silné kafe jako od Tebe), je daleko horší než by sis myslel Ty o mě, to mi věř...:-(Já život miluju, i když někdy stojí za hovno!

Milane,rad tady zaznelo pozehnane.Tak napis,proc mas pocit ze jsi sam. Jestli se probiras z rozchodu s nekym,tak to se stalo asi skoro vsem.Napis,proc nema smysl pro tebe zit. Treba ti pak nekdo dokaze poradit. Nikdo asi nema chut tady psat basne o smyslu zivota.Jen tak.

V úvodním textu jsem psal že si z vašich příspěvků udělám vlastní názor a že zde asi nic nevyřeším. (doporučuji přečíst úvodní text) Jen sem chtěl znát vaše důvody proč žijete, protože jak sem již v ůvodním textu psal (i o něco výše) zde nic nevyřeším. Omlouvám se že sem nepoděkoval. Tedy, děkuji. *jen tak nakoraj: čím víc vím, tím víc vím, že nic nevím*

Milane, prosím tě nezlob se, ale když toho tolik víš, tak proč si tady říkáš o radu? Vždyť ani o žádnou nestojíš, jenom si chceš stěžovat. Zázraky se nedějí, alespoň ne bez toho, aby člověk projevil trochu snahy. Tvoje chování mi připomíná rozmazlené děcko, co musí dostat cokoliv si uamane, a neřekne ani děkuju. Měj se.

rud: to s tim hájem se mě zdá docela... no, (nic moc) a to že jsem tě naštval nebylo v mém úmyslu. Jen se snažím přijít na to svoje "proč" žít. Nikoho neurážím, nikomu neberu jeho názory. Mám své zkušnosti, názory jiných a další zdroje, ze kterých vycházím. Uvedené "pozitivní" názory se mě nezdají až tak pozitivní protože vím co vím a z toho odvozuji dále. (narážky na to že vím "špatně" prosím nepište a pokud na to budete mít opravdu chuť nějak reagovat, tak mi prosím napište jak znát "dobře")

Milane, ty se fakt zastřel. Tobě není pomoci. Tolik pozitivních věcí tu lidi píšou a ty si furt meleš svou. Jdi teda do háje, nebo za doktorem. Už jsi mě dost naštval.

Proč dýchat: tělo to potřebuje k (životu)(svaly mozek a tak)Vím že starání se o někoho přináší pocit štěstí a užitku ale ja se nemam o koho starat, sem uplne sam.

Pred nedavnem zacala skupina neznamych "studentu" nazyvajicich se BSP psat na vsechna diskuzni fora pod ruznymi jmeny. Vzbuzuji u lidi soucit bud dojemnymi pribehy (coby priklad na zvraceni si prectete celou rubriku "masturbace mentalne postizenych"), nebo ruznymi nesmyslnymi a perverznimi "problemy", pricemz vse je vymyslene a z lidi, snazicich se zde nekomu pomoci nebo nekoho podporit si jen delaji legraci. Maji svuj bodovy system, kdo na co z poctivych duverivcu skoci a necha se napalit.NEVERTE VSEMU, CO ZDE KDO PISE - NA DOKTORCE SE BAVI NEKOLIK BLBCU A BUDETE JIM JEN PRO LEGRACI!! NENECHTE SE NAPALIT A POSLETE TOTO VAROVANI DAL SITI!!!

Myslím, že nejprve člověk musí poznat sám sebe, svůj ůkol, to čím může být druhým prospěšný a pak teprve se může dostat do stádia žít pro druhé. Nemůžete třeba po nevyzrálém 17 letém klukovi chtít, aby žil pro druhé. Mohl by dostat depresi právě z toho, že nemá co druhým nabídnout. To samozřejmě neznamená, že by nemohl občas někomu pomoci, ale asi v tom ještě nemůže hledat smysl života.

Milane, Nona to napsala stručně a výstižně. Žijeme opravdu pro druhé, v tom nacházím štěstí, to štěstí pak cítím v sobě a mám radost ze života. Nebylo to tak vždycky, deprese, stres, otázky, které si kladeš ty.....Čím jsem starší a přibývá chorob, tím mám raději život. Je těžké přímo odpovědět, proč žít. To je jako by ses zeptal proč dýchat. Uměl bys na to odpovědět?

Pro Milana

Ve vasich silach je zmenit uplne vse. Je jednoduche se odevzdat a rict,me to tady nebavi,nema to zadny vyznam.Tak udelej neco,co ma nejaky vyznam!!!Sam jsi to napsal presne,jedine co mi stoji v ceste ke stesti jsem ja sam.Pokud se budes brat za bezvyznamneho,tak jim taky budes.Tady zadne rady nenajdes,navod na zivot jako takovy si kazdy musime vymyslet sami.A jeste neco ti povim. Myslis ,ze slepy muze videt svet barevne jako TY? Nemuze,Ty ano.A co treba hluchy? Neslysi nadhernou hudbu,Ty ano.Postizeny na voziku,muze skocit kdykoliv do vody v lete a zaplavat si? Ne,nemuze ,Ty ano.Clovek s nevylecitelnou nemoci pomalu umira.Ctel by jeste zit a videt dal rust svoje deti.Nemuze,Ty tu moznost mas.Kolikrat ti bylo odpovezeno ANO?Muj zivot je stastny,protoze ja to tak chci. Nevidim duvod,proc zrovna me by si stesti melo hledat samo.Zivot je krasny prave ve vsech malickostech,ktere Ty nechces vnimat.Ja je vnimam,silne,kazdy den.A uz jenom to,ze si rano pustim hudbu,muzu poslouchat a rikat si,dnes bude hezky den.Zadny vyznam v tom nehledam. My se tady sice treme se zavisti,omezenosti,ale preci jen, neni cennejsi zit tady,nez tam,kde je treba bida a valka? Ti chudaci by s tebou menili okamzite.A Ty? Myslis, ze bys s nimi ten zivot take menil?Na otazku Proc zit? existuje milion odpovedi.Musis je najit v sobe sam.A ve chvili,kdy si sebe sam budes vazit jako cloveka,bude mit tvuj zivot velky vyznam.Kazdy by se mel starat o sve vlastni Ja-o to,cim je,co dela a co ma,co chce,co zada a co dava,co hleda,co vytvari a co proziva.Moje rada je,cti knihy,moudre knihy,a pracuj na sobe.Tak najdes vsechny svoje odpovedi,proc tady jsi a proc ZIT...

Zrovna jsem se tu začetla a musím říct že bára a šeila to nepsali moc inspirativně povznesli mi náladu taky jsem pesimista a pocity jako má Milan mívám polední dva roky dost často práce co dělám mě nebaví kolektiv je o dvacet i více starší jak já a hlavně jsem tu furt musíme dělat přesčasy takže mívám třeba jen jeden den volna za měsíc pro to se trápím nehledě na to že moc nikam ten můj nechodí se mnou a skámoškama jdu dost málo taky není čas tak a postěžovala jsem si ale co snad bude lépe bylo i hůř jinak hezkej den vám všem Lenka

Žiju ze zvědavosti. Baví mne pozorovat svět kolem sebe, muj vyvoj, vyvoj světa a tak:-))

Milane, proč mě život baví? Má smysl! Mám pro co žít. Mám velkou rodinu, smečku psů, dvě kočky a přítele, také kamarády a spoustu zálib. Například strašně ráda vařím, vždycky pozvu nějakou návštěvu, uvařím jí delikatesku a tetelím se, jak mě vychvalují. Také ráda maluju a vytvářím zajímavé věci. Moc ráda zvelebuju svůj pokojík, kde je pak příjemné útulňoučko a teploučko a když je venku zima, tetelím se v pelíšku s mými pejsky a je mi prostě krásně. Strašně ráda dělám lidem radost, strašně ráda se o někoho starám, strašně ráda pomáhám! Mám radost z maličkostí, třeba když si můj pes kýchne, mám pocit radosti, je to totiž legrační a já z toho mám psinu. Také si chci splnit svoje sny, mít svoje děti, věnovat se jim a milovat je. Zkus si Milánku najít činnost, která tě posune někam výš, dá ti sebevědomí, uspokojí tě a dá ti smysl života, zkus si stanovit nějaký cíl, prosím prosím!

Zdravím, Báro. Hezky jsi to napsala. Přeju fajn den.

Naprosto souhlasím s Olgou.Mně baví uvařit večeři a pak ji sníst s přítelem, půjčit si nějakou fajn kazetu, zajít do kina, studovat to co mě baví, miluju děti, chci jich mít hodně, ale nedaří se (mohla bych být zlá, ale je mi to spíš líto), baví mě pomazlit se s pejsky, pozorovat mou dvouletou štěbetající neteř, jen tak lidi kolem sebe, když si sednu s kávou na lavičku, číst si, cestovat poznávat, milovat se, klábosit s kámoškou nad kávou, baví mě uklidit, upéct, uvařit, lehnout si do vany, zapálit svíčku...ALE nejvíce mě baví, když vidím, že lidé, které mám moc ráda, jsou šťastní, veselí, spokojení...BAVÍ mě dávat...Dělat radost, pomáhat...I v tomto tkví štěstí...Člověk se tím obohacuje.....psychicky...Né vždy mě toto všechno baví, ale už vím, že žít se DÁ! A to opravdu. Život nikdy nekončí, myslím tak, když se něco stane. Člověk by měl umřít ve stáří, na stáří. Né o tom přemýšlet třeba v mládí. Je toho strašně moc, co se dá zkusit, využít. Někdy mám moc velký vztek, cítím smutek, ale nic netrvá věčně, pokud se s tím něco dělá...Celý život třeba utápět smutek, nadávat na hnusný život, být zklamán životem...To je fakt trošku na nic. Jsou lidé, co toho zažili strašně moc, jsou postižení-fyzicky a života si velice váží, milují ho, i když se třeba narodili bez končetin.Zamysli se i nad tím Milane, pokud jsi tedy zdravý...Važ si alespoň toho...Ale kdo ví jak na tom jsi.Bára.

Milane, promiň, ale to srovnávání žití s koukáním na televizi, to myslíš vážně. Nikdo ti zázračnou pilulku, po které se tvůj život změní v jedno velké dobrodružství, nedá. Opakuju - jaký si to uděláš, takový to máš.

Nemůžu si pomoct, ale takový názor (jistě že vám vaše názory nechci brát nebo zpochybňovat, jen se chci s vama podělit o svůj názor a posunout se o něco dál) mě připadá asi takový: Proč by mě měla "televize" bavit? Stačí že se na ní dívám.. nevadí že mi nejde elektřina takže ji samozřejmě nemůžu zapnout. Ale už ten pocit závisti lidí kteří si jí nemůžou dovolit mě naplňuje štěstím.; No, tak to vidím já. Třeba to zní zle, ale já to tak cítím. Třeba jediné co mě překáží při cestě ke štěstí jsem já sám. Tak, a abych předešel reakcím že se potřebuju sebelitovat abych obhájil svou (pro mě) bezvýznamnou existenci jinak než vlastní zásluhou říkám, že život beru takový jaký je, ale jsem nešťastný z jeho (pro mě) bezvýznamnosti. Omlouvám se za hrozné formulování vět.

Ahoj Milane, můžu se zeptat, kolik je ti let, kde žiješ a co děláš za práci? Abych líp pochopila, proč nenacházíš na životě nic hezkého... Já tyhle pocity taky znám - když mi bylo kolem dvaceti, škola mě nebavila, nikam jsem nezapadla, doma problémy, mindráky a deprese, nešťastný vztahy... to pak fakt smysl nevidíš. Pomohlo mi, když jsem se pak z toho částečně vyhrabala, našla si práci, která mě baví, zajistila si bydlení, upravily se vztahy v rodině. Takže teď je mi o deset let víc, jsem šťastná, když se mi v práci něco podaří, šéf mě pochválí, když ráno vstanu a dobře vypadám, když jdu třeba do lesa (jsem těžký introvert) a tam si uvědomím, jak je na světě krásně, nebo se mi podaří něco si ukutit v bytě - tuhle jsem třeba natírala futra :o) - nebo když jedu k ségře a hraju si s jejíma capartama, který mě maj rádi... Těším se, až budu (i když kdoví jestli) svou vlastní rodinu, dítě, atd. Smysl života vidím asi v dětech - ale tohle asi všichni chlapi tak nemaj, to chápu. No, tak to jsem se rozepsala (možná pro někoho nudně), co mě dokáže potěšit. A ještě jsem vlastně chtěla napsat - jednou jsem taky na tohle téma četla nějaký článek a tam ten autor psal, abychom si v takovéhle chvíli uvědomili, co všechno máme (práci, rodiče, zdravé ruce a nohy, psa, atd. až do úplných maličkostí) - a pak si představili, že o to najednou, v jedné minutě o všechno přijdem. Není to k zamyšlení? Když mi jednou hrozila vážná nemoc, uvažovala jsem podobně. Říkala jsem si, jak jsem byla blbá, když jsem pořád skuhrala a něčím se trápila a co bych za to dala, moct chodit zase do té hnusné školy a hádat se s rodičema... No, jde fakt o úhel pohledu. Milane, měj se krásně - a kdyby ti bylo pořád tak mizerně, zkus vyhledat nějakou odbornou pomoc, je zbytečný nechat si život takhle proplouvat mezi prstama.