Rozchod nebo vydržet

Taky mam podobny problem, nam to s přítelem moc neklape v sexu a v par dalších věcech, ale říkám si, že to přejde. Už je mi skoro 30 a taky se bojím, že už zkrátka lepšího nepotkám jako člověka do života. Odbývat ale partnerský sex a najít si milence považuji za hloupost. Nicméně mě to nutí pochybovat, jestli je tento ten pravý. Jak se to pozná, to mi teda řekněte. Ja zatím pochybovala u všech, proto si sem vědoma, že nemůžu chtít ideál. Jenže takové to spontanní těšení atd... tu chybí. Pomyšlení na svatbu mě děsí a na společné děti vlastně taky.

ahoj holky, já jsem na tom podobně! Jsme s přítelem již 7. rok, máme se rádi, je na mě hodný, pořád si máme co říct, ale představa, že od svých 20ti let budu s jedním patnerem, mě docela děsí!!!Chtěla bych změnu, potkat někoho nového, zamilovat se, něco prožít...brzo mi bude 28 a mám strach ukončit vztah, který není zas tak "špatný". Asi mě ubíjí ten sterotyp :o) Ale co se dá dělat? Život není tak ideální jako ve filmu...měla jsem spousta snů o cestování, bohužel můj přítel na to moc není, ale mám se s ním kvůli tomu rozejít?

Pro Valentynu: A tvuj přitel ví, že nad něčím takovým přemýšlíš? Můj jo a stále mi říká, že mám zas nějaký zkraty.Hádáme se často,ale musím říct, že hlavně z mého popudu. Mně vadí skoro všechno. Příteli ne nebo mi aspo? nic neřekne ani když se ho na to zeptám.Prej si na moje stavy už zvykl.Připadám si kolikrát jako fůrie nejhoršího kalibru a nechápu proč semnou stále chce být.Jsem taky trochu žárlivá a taky mi vadí jak je závislý na své rodině a že téměř na slovo poslouchá svou babičku, která se do všeho a i do nás plete.Nechce se mnou trávit Štědrý večer, protože je zvyklej být doma a se mnou by ho to nebavilo.To mě mrzí hrozně,ale naprosto nic nezmůžu.Prej až budem mít děti a ty taky zatím nechce a já už celkem jo.Nevím jestli třeba není lepší řešení hledat někoho teď a až pak ukončit vztah. To je ale asi sprostý. Jsem zvědavá kdy a jak ttohle vzřeším!L.

Ahoj Lucko, musim se priznat ze me tvuj prispevek dostal. Jsem na tom totiz vicemene stejne a chapu, jak moc je to pro tebe tezke. Prozivam petilety vztah, s pritelem spolu zijeme a ja citim, ze on neni osoba, o kterou bych se v budoucnu mohla oprit a nejen to, ve vztahu mi vadi nekolik veci, z toho jedna velmi zasadni. Netvrdim, ze ja jsem bez chyby, to jiste ne. Jenze presto vsechno si nejsem jista, jestli je to laska nebo zvyk. Nedovedu si predstavit, ze bych byla bez nej, mam strach ze samoty, vzdycky jsem ho mela a najednou mam byt sama? Strasna predstava a v neposledni rade i bydleni - take nemam kam jit a k rodicum se mi uz vracet nechce. Tim ale nechci rict, ze udrzuji vztah jen kvuli bydleni - to ne. Casto nad tim premyslim a vzdy dojdu k zaveru, ze se musim rozejit, ale stale to odkladam o dalsiho pul roku. Bude pro me hrozne byt sama a cekat, nez prijde nekdo novy, a az prijde bude nasledovat zase zvykani na nej, atd....nebo mozna neprijde nikdy nikdo........

Ano, chápu tvůj strach. Prožila jsem to. Byla to jedním slovem hrůza.Musíš si najít nějakou činnost, které se budeš věnovat. Přihlaš se do nějakého kursu, začni cvičit, běhat, plést svetry, studovat, prostě se věnuj práci na sobě. Já jsem ten vztah ukončovala půl roku (šlo o trvající nevěru), rapidně jsem zhubla a absolutně ztratila sebevědomí. V tak nedůstojném postavení jsem dlouho žila jen proto, že jsem měla strach žít sama. A to nejsem žádná šeredka. Když už to bylo moc špatné, doslova jsem se v tom utápěla řekla jsem si dost. Zhodnotím to, že jsem sama. Teď konečně budu mít dost času na všechno, co jsem kdy chtěla dělat. A nikdo mi do toho nemůže kecat. Plním si své sny. Je jen náhoda, že cestou za splněním jednoho ze svých snů jsem potkala toho pravého? Možná. A možná ne. Kdybych se totiž nevydala na tu nejistou a neznámou cestu, teď bych pravděpodobně seděla doma a přemýšlela o tom, proč mě můj vztah neuspokojuje a proč nejsem šťastná.

Vis, ale mozna pak budes litovat jeste vice, ja udelala chybu, ze jsem se nerozesla po 2 letech, kdy jsem zjistila, ze vztah nefunguje jak by mel a pak jsem v nem setrvala 15 let ze zvyku, ze se to mozna nekdy zmeni a nakonec on si nasel o 10 let mladsi...a zivot tak strasne rychle utika a pak je to daleko horsi nekoho najit...ted si vycitam, ze jsem nehledela na sebe, ale ze jsem se bala zmeny, bala jsem se narusit zvyk a jistotu, ale jistotu ceho? Stejne clovek zustal bez lasky a pak vlastne neumis ani lasku prijmout, protoze nevis jak...Kdybych to mohla vratit zpet, tak bych se rozesla a urcite bych mela vetsi sanci na nove seznameni nez ted po 15 letech...drzim palce a preji stastne a rozumne rozhodnuti

Nevím jestli budu mít tu odvahu.Jsem na něj zvyklá.Bojím se toho jak to bude bolet a že si budu zanedlouho nadávat.Bojím se,že budu dlouho sama.Moje běžné pauzy mezi partnery jsou 2 roky.Je mi 26 let.Mám strach z toho,že se budu nudit a mít deprese, že nikoho nemám.mám z toho opravdu velký strach.Musela bych se vrátit domů nebo si najít nový podnájem.Nevím.

Skonči to. Partner s kterým chceš žít tě může štvát, ale nesmíš o něm pochybovat. Až to bude ten pravý tak to poznáš. Pokud pochybuješ, není to on. Mám za sebou pětiletý vztah, který skončil jeho vinou. Nemohla jsem se vzpamatovat půl roku. Pak jsem potkala nynějšího přítele a věci, které jsme s dřívějším přítelem řešili teď plynou tak nějak samy od sebe. Taky se vždycky neshodnem, ale je to jiné. Nevím jak to popsat, teď se divím, že jsem ten minulý vztah neukončila dřív, bylo to jenom o zvyku. Pokud tě ten vztah neuspokojuje, raději odejdi. Krize se časem překoná, ale pokud je to dlouhodobější tak už to není krize. Přeji ti hodně odvahy k tomu, abys ses dokázala rozhodnout být znovu sama. Já se toho hodně bála a dnes jsem ráda, že jsem to překonala. Nyní ten svůj minulý vztah považuji za velký omyl, přitom ještě před rokem jsem myslela, že bez něj nedokážu žít. V nynějším vztahu jsem šťastná a jsem ráda, že jsem ten krok do neznáma udělala.

Mám problém.Jsem s přítelem přes 3,5 roku.Bydlíme spolu dlouho, ale řekla bych, že dlouho nám to neklape.Vadí mi na něm hodně věcí a já taky nejsem nejlepší.Jenže se nedokážu dokopat k rozchodu.Přemýšlím o tom moc dlouho,ale přítel to nechce a já si kolikrát říkám, že je to třeba jen krize. Že ho ještě pořád miluju a on mě. Ale jak to poznat. Jak zjistit, že nestrácím jen čas s někým s kým to stejně nebude klapat???