Rozchod nebo vydržet

pokud se nekdo nudi, pak se ma zamyslet nad vlastni neschopnosti a ne to svadet na partnera. Pokud nejaka divka ocekava, ze ji partner bude ohromovat svymi aktivitami pak bude docela blba. Nejdriv bude chtit po klukovi vzruso a spoustu super napadu a "naplneny zivot" a nakonec stejne prachy, prachy a zase prachy. Nudis se? zacni od sebe

do pracovniho stereotypu aj.... Mel sem kamaradku, se kterou jsem chvili chodil a tak ji i blize poznal. Byl to prave ten typ bab co tu pisou. MY SE K SOBE NEHODIME. KAZDY JSME JINY. MAME JINE ZAJMY. NEMA TO SMYSL.... Tak se se mnou rozesla, ale to neni dulezite. Jsem rad.Bylo to udesne, furt chtela s nekym debatovat o filozofii, magii, parapsychologii, lidove kulture. Chtela chodit na cundry s novymi lidmi. Hlavne chtela kluky, co se kolem nich toci spousta jinych je obdivujicich lidi. Aby kluci umeli hrat na kytaru u taboraku. Aby se mohla okouzlovat pohledy na hvezdy. Nesnasela komerci, podnikatele, mobilni telefony, civilizacni vymozenosti... Ja sem ji nevadil, ale vsechno co odsuzovala, jsem ja ztelesnoval. Chvilemi jsem ty jeji nesmysly nechapal, ale mel sem ji rad. Pak si nasla spoustu jinych kluku. Ti, co byli podle meho fajn skveli kluci, ji casem prestali vonet. Zjistila totiz ze maji nejakou vadu a ze jsou SLABE POVAHY A OSOBNOSTI. Vady nema jen superman. Tak si hledala, kluky u kterych se mohla opijet jejich aurou tajemna a mohla si dopravat pocit zamilovanosti. Samozrejme ze ji ti kluci zacali casem vyuzivat a zahybat. Ale trapeni se nestastnou laskou byl jeji styl, mohla dal snit o svem princi. Jednou sem si na studentske brigade pohmozdil nohu, a ta zacala bolet a hnisat, postezoval sem se ji ze me boli - s despektem mi rekla ze nema rada lidi, kteri si jinym stezuji a ja videl ze sem ji privodil zklamani. Je zvlastni ze ji vadily i me uspechy, same ji chybelo sebevedomi pri vystupovani pred autoritami. Coz sem zase nepochopil, proc je neprejicna. Ale vedel sem ze ma spoustu svych rozmaru. Tenkrat sme chodili spis kvuli sex. sblizovani a prijemnemu traveni veceru. Zaplat pan buh, uz je pryc. Kdybych dnes onemocnel, vyhodili me z prace, moc pracoval a ji se na 100% nevenoval, kdyby ona upadla urcite by hned koukala po tajemnych klucich co by nikdy neresili tak prizemni problemy. TEDY, NENI ROZCHOD JAKO ROZCHOD. TOTO BYL PRIPAD, KDY JSEM BYL NAKONEC RAD ZE ME OPUSTILA S JINYM.

Ahojky,cetla jsem posledi vzkazy,jsou zajimave,momentalne jsem resila rozchod s pritelem..je to slozite..milujeme se,mame se radi,nemame nic spolecneho-ON rad chodi v teplakach Ja rada elegantni obleceni,on rad techno Ja napr.ceske pisnicky popu.Jeho zivot je jednoduchy-muj je slozity...jsme spolu rok a pul-Ja v cizine,on v CR..vidime se dvakrat do roka,vadi mi,ze on nemysli na to ,aby se zeptal zda co delam,aby mi emailem napsal co dela...mysli na nasi lasku....ON mysli na rodinu-Ja na svet...po navratu do CR se chystam do skoly na VS a neni to v Praze,kde bydlim...on ma praci a svuj domov...a co ted?Milujeme se,verni jsme si!!!presto mam pocit,ze nase zivoty nejsou ani trosku spolecne... Bojim se,aby mi jednou nevycetl,ze na me cekal...Predstava,ze jsme se rozesli je desna...tak co mam delat?Cekat a nechat to osudu?

uhm...

Zdravím všechny. Jsou tomu právě dva měsíce co jsme se s přítelem rozešli. Taky jsem si říkala že jsme oba úplně jiní, měli jsme neschody tak jsme si řekli že bude lepší když se rozejdeme.. A teď?? Hrozně moc mi chybí a věci které jsem považovala za neřešitelné mi teď připadají tak zanedbatelné.. Lepší je si spolu rozumě promluvit a pak se rozcházet. Nebo budete stejně trpět. Byli jsme spolu 3 roky on už má jinou a já jsem sama.. Toť moje zkušenost. Přeji všem víc štěstí..

No ja si to myslim taky. Asi nema cenu neco resit nasilim. Nechte tomu volny prubeh. Jestli se milujete, tak se stejne nemuzete rozejit. Oba byste trpeli. Bud to jednoho z vas prejde nebo oba. Nebo prijde novy partner. A nebo to spolecne doklepete :-) Jak jsem psala, jsem taky jina nez pritel. Jsem schopna delat i veci, ktere puvodne bavily jen jeho. Kdyz ale vidim, jak se mu to libi, tak mne nakonec vlastne taky :-)

Jak se to říká?-láska je mocná?Asi ano,ale intenzita lásky často upadá a pak právě v této chvíli přicházejí i jiné aspekty-např.společné zájmy atd.,které pomáhají držet vztah.Pokud se opravdu nudíš,jak píšeš,možná bys měla zvážit,zda váš vztah má cenu.Ale pokud ho miluješ,tak je to hrozně složitý,možná bude nejlepší nechat všemu volný průběh a čas ukáže.zatím se měj hezky a ať vše dobře dopadne,Adéla

Ahoj vsichni, zaujala me vase diskuse a zajimal by me vas nazor. S pritelem jsme skoro pet let, behem kterych se opakovane opoustime a zase se k sobe vracime. Jsme uplne odlisni, nase osobnosti, styl zivota, nazory, konicky...nic z toho neni spolecne.Jsme hodne tolerantni a neustale na nasem vztahu pracujeme, ale bezvysledne. Vysledkem je vzdycky neskutecna nuda. Jedine reseni je v tu chvili rozchod. Pak se zase dame dohromady. Nenapsala jsem totiz jednu podstatnou vec a to tu, ze se s pritelem moc milujeme a nase rozchody jsou vzdycky zalezitost rozumu. Co si o tom myslite? Ma vztah, ktery je zalozeny "jenom" na lasce sanci? Nebo doufat, ze jednoho dne nas laska prejde a potkame oba nekoho, kdo se k nam bude hodit vic?

Uz je mi to jasne. Muzu prispet jen svou vlastni zkusenosti. Mam pritele, ktery se ode me taky lisi. Je to spis introvert a spolecnost urcite vyhledava mene nez ja. Taky je to typ, co by chtel nejradeji bydlet nekde na samote, ja zase ne. Potrebuju obcas videt lidi, jinak je mi smutno. Taky jsem z nas dvou ten vesely bezprostredni clovek. On je zase klidnejsi a rozvaznejsi a nutno dodat, ze i naladovejsi. Rozdil je akorat v tom, ze je dle meho nazoru velmi inteligentni. Navenek to vypada skoro stejne jako u Tebe a Tve slecny. Jenze ja si nemohu stezovat. No, taky me to nekdy stve, ale nakonec vzdycky dojdu k zaveru, ze se mi libi, ze je jiny, ze me doplnuje a ja jeho. Kdyz to shrnu, tak ho uznavam za jeho klid a moudrost a on me za mou zivost a spontannost. Taky mi rikal, ze kdyby zil s nekym jako je on, asi by se spolu sezrali :-) Dokonce mame i rozdilny nazor na svatbu. Ja bych se rada vdavala a jemu svatba nic nerika. Taky bych uz chtela deti, on se jim nebrani, ale zatim ho to moc nebere. Takze aspon vim, ze to na nej taky jednou prijde. Urcite mame stejny pohled na pratelstvi, prirodu, politiku, sex.... Takze alespon neco :-) Nevim, co Ti poradit. Jestli jsi se tim uz zkousel hluboce zaobirat a vzdycky Ti vyslo, ze to dal nejde a tohle Ti nevyhovuje. Nebo jsi presvedcen, ze muzes urcite najit lepsi partnerku, tak asi nema smysl v tomto vztahu pokracovat. Je pravda, ze kdyz se definitivne rozhodnes pro jeho ukonceni, pritelkyni moc zranis. Jedine co bych doporucila, abys ji na to pomalu pripravoval a ne to na ni behem jednoho dne vyhrkl. Mozna zije v domneni, ze je vse v poradku a to by byla fakt pecka. Kazdy ma pravo na svuj zivot a nemuzes ho stravit tim, ze budes mit za nekoho sobestacneho porad zodpovednost. Katae to napsala lepe. Drzim palce, aby ses spravne rozhodl a dej vedet, jak to dopadlo.

Děkuji za odpověď. V názoru na děti snad ani ne ,ale jinak jsme úplně rozdílné osobnosti s jinou životní filosofí(tvz. krevní skupinou).Jsou to tisíce detailů např. snažím se brát život s humorem ona všechno řeší hrozně vážně,já mám rád společnost, zábavu,přátele ona je uzavřená a nikoho nevyhledává-prostě nemáme takový ten stejný pohled na svět-neumím to přesně vyjádřit.Stydím se na sebe to říct,ale není příliš chápavá a pokud ji určité okolnosti naznačuji nerozumí jim.Přesto ji mám velmi rád a moc bych si přál,aby prožila pěkný život.

Ahoj ELNINO, jsi v dost náročné situaci. Musíš sám rozvážit, jestli se chceš v životě "obětovat" a zůstat s Tvou partnerkou, založit rodinu a brát to jako životní úděl, když to necítíš jako "svou cestu". Podle toho, co jsi psal, tak ona asi o Tvých pochybách vůbec neví. Možná by bylo fér si s ní o tom v klidu promluvit a rozebrat to spolu, říct jí přesně to, co cítíš, všechny Tvé obavy. Nechat rozhodnutí taky trochu na ní, určitě není hloupá, když sis ji vybral.Možná i pro ni by byl rozchod lepší. Každý pak má možnost potkat toho pravého, ale měli byste o tom rozhodnout oba.Je to surově řečeno, ale Ty za ni nezodpovídáš, každý si v životě zodpovídá jen sám za sebe (to si musím opakovat mockrát po sobě, když na mě přijdou výčitky ohledně bývalého manžela, někdy to zabere a někdy ne :-) )Já osobně bych nechtěla žít s člověkem, který mě nemiluje a je se mnou jen ze soucitu. Asi bych se nějaký čas bránila a odmítala to, ale nakonec bych Ti dala svobodu, kdyby se to týkalo mě. Je těžké, uvolnit se ze svazku, na který sis zvykl.Držím palce, ať už se rozhodneš jakkoli. Každopádně Tě to bude bolet a trápit (a v tomto je jedno jaké řešení zvolíš).

Ahoj El Nino, jak pises, tak mas svou partnerku rad. Jestli chapu dobre, problem je v tom, ze jste kazdy jiny. Muzes byt trosku konkretnejsi? V cem jste jini? Ona chce deti a rodinu a ty ne? Nebo jeste ne?.....

Mám podobný problém , ale jiné okolnosti. Je nám oběma již 33 let a i když mám partnerku velmi rád vůbec se k sobě nehodíme.Moje partnerka moc pěkného v životě nezažila a teď se upnula na tento vztah. Bojím se o ní(ale nejen o ní) ,že pokud se rozejdeme už jsi nikoho v životě nenajde(není to typ,který se jednoduše seznamuje) a její touha po šťastné rodině ,spoustě dětí vystřídá těžké zklamání. Bojuji s tím,snažíme se hledat cestu k sobě,čekám že čas něco vyřeší,ale pokaždé se mi to vrátí zpět. Trápím se tím a nechci aby zanevřela na celý svět.

Terezko, dík za podporu. Tu člověk potřebuje vždycky.Každý se dostáváme do situací, které musíme řešit a málokdy se stane, že něco nezničíme. Každý si nese své jizvy na duši, které si musí hojit sám,když se čas od času znovu otevírají.Trochu závidím lidem, kteří jsou tzv. "splachovací", ale možná Ti se zase neumí vcítit do trápení ostatních.Toto téma je o rozchodech, to je dost stresující záležitost. Já jsem dost v pohodě, ale vztahy někdy prostě nezvládám, asi jako každý :-)

Ahoj Katae, asi tomu moc nerozumim a nevidim do toho, ale myslim, ze jsi udelala dobre. Kdybys zustala s manzelem, tak by sice mely deti sveho vlastniho otce. Ale k cemu by to bylo? Vzdyt by si se s nim necitila dobre a ten neprijemny pocit by Tve deti vnimaly a tezce nesly. Myslim, ze pro rozvoj ditete je urcite lepsi opravdova pohoda ve vztahu nez jeji umele udrzovani. Naprosto uzasne je, ze si Tve deti s Tvym pritelem rozumi.

Ahoj. Vztahy jsou děsně zapeklitá věc a já bych se nikdy neodvažovala nikomu radit, jestli je lepší se rozejít nebo za každou cenu vztah udržet. Jsme dvě kamarádky a každá jsme problémy ve svém partnerství vyřešila jinak.Já jsem byla vdaná 10 let, přesně v den našeho desátého výročí jsem manželovi oznámila, že se s ním rozcházím, protože si nedokážu představit, že bych v takovém vztahu (kdy mě jen přehlížel, flirtoval s kedekým a mě neustále předhazoval, že jsem bez něho nula) měla vydržet do konce života. Po půl roce jsme se přes všechny jeho protesty rozvedli, trvala jsem na tom.Měla jsem dluhy, byla bez práce a starala se o naše dva syny. Ale našla jsem si přítele, který mě má rád, chová se ke mně slušně (a i po 2 letech, co jsme spolu mě pořád hladí, líbá a objímá - to jsem s bývalým manželem nikdy neprožila), našla jsem si slušnou práci, vyhrabala se z dluhů. Ale je pravda, že mě občas přepadne špatné svědomí, že jsem syny připravila o denní život s otcem (i když bydlí kousek od nás a kluci s ním mohou být, kdykoli se jim nebo jemu zachce).Kamarádka, po vleklých problémech, manželství kvůli dětem, rozestavěnému domu a společným dluhům udržela, a denně se modlí, aby jim to klapalo. Když měli před rozpadem manželství, tak její muž obrátil a pár měsíců se snažil, ale pak se vrátil svým chováním zas k "normálu". Zůstala s ním, šťastná není.Já teď žiju spokojeně, můj přítel žije už rok se mnou a mými syny, jsou kámoši, mají společné zájmy a dost společně cestujeme a sportujeme, ale pořád nevím, jestli jsem neudělala chybu, že jsem se rozvedla.Moje kamarádka žije se svým mužem a dvěma dětmi, pořád dostavují dům, splácí dluhy a nechtěně otěhotněla (nenechala si dítě vzít ani na přání manžela) a pořád neví, jestli neudělala chybu, že se tenkrát nerozvedla.Jestli někdo ví, co je správné a co ne, tak já to rozhodně nejsem, ale aspoň všichni vidíte, že v tom nejste sami.

Lucko, k tem Vanocum mi napada, ze kdyz nedokazes o Vanocich byt se svoji rodinou ani s jeho rodinou, tak jestli by ses nemela zamyslet nad sebou, zda nedokazes o Vanocich zakopat valecne sekery a zapomenout na nesnasenlivost a stravit je s jednou z rodin? Moje babicka rikala: "Rodina ma byt o Vanocich pohromade". Mam zkratka pocit, ze za problem Vanoc si muzes vicemene sama, neber to nijak spatne.

sama nebuď, vždyť budeš hrozně smutná a nešťastná

Já nebudu s rodinou, budu sama!

Ahoj Lucko, to že jsi sama o vánocích, tedy myslím přímo na štědrý den, bych asi neviděla jako velký problém, navíc když ty odmítáš oslavu u něho. Není to sice příjemné zrovna tenhle den prožívat bez něho, ale co se dá dělat, znám plno párů, kdy každý je na vánoce u své rodiny, tohle chce jenon čas, až budete spolu žít delší dobu nebo až budete svoji určitě to nějak vyřešíte pro spokojenost Vás obou.