Rozchod nebo vydržet

Ahoj, chtela bych od vas podporu, radu, jsem v petiletem vztahu a mame dvoulete dite. Pritel se mnou od posledni hadky nemluvi, tedy jen bezne veci. Ve vztahu jsem do nej hucela, komentovala jeho aktivity, rodinu, proste jsem to podelala...upozornoval me na to, ale nejak jsem to nebrala v uvahu. Ted mame pauzu, rekl, ze se o nic snazit nebude a nebude v kontaktu. Zijeme spolu, ale me to moc trapi , snazim se zmenit, najit si zajem, ale nevim, zda nasranej chlap znova najde cestu k zensky, co myslite? Asi bych mela byt trpeliva, popravde se o to snazim, ale stejne jsem nesva, brecim, atd...a na osudnou otazku se bojim zeptat, rikam si, ze je prece pauza....diky.

Vis, ale mozna pak budes...můj případ, já setrvávala 10 let ve vztahu.....pak přítel odjel na misi, měla jsem čas přemýšlet a pak jsem si našla jiného....mj. lituju, že jsem to rozhodnutí neudělala dřív.....ptž jsem se trápila už 3 poslední roky ale pořád doufala, že se to zlepší.....asi tak...

Zajimave - protoze se mi stalo to samy co Alence. Nejdriv jsem ho chtela, pak rozchod ze stejnych duvodu. Ted me chce zpatky, a ja najednou nevim. Pritom jsem probrecela hodne dnu a noci. Najednou ho muzu mit zpatky, a uz me nepritahuje. Asi je to zklamanim? Po dobu rozchodu jsem se vidala s 2 jinymi muzskymi a ti me nejak zvlast nezaujali delala jsem to abych nebyla sama. Ale je to pitomy, protoze jsem se citila mizerne. Ted jsem radsi sama... pockam a uvidim.

Ahoj, právě se se mnou rozešel přítel. Jsem totálně na dně, každou vteřinu na něj
myslím, nedokážu si pomoci. Nemůžu spát, mám deprese, nejím. Taky mám teď plno času a hlavně plno vzpomínek..Jak to mám překonat? Poraďte, prosííím..

Alenka je fakt nějak moc...Milá Ivo! Potřebuji slyšet nějaké názory a rady, jsem za ně velice vděčná, protože si nevim rady a mam problém, se kterým bych chtěla nějak pomoci. Tvý řeči mi nějak nepomůžou, když komentuješ situaci.

Alenka je fakt nějak moc nešťastná, než,aby to bylo pravda,že? Píše do všech rozchodů na doktorce-a nebo se řídí tím, že více hlav více ví a více nám navaří guláše..

Je mi 21 a jsem nešťastná, nevím kudy kam. Po dvou letech jsem se rozešla s přítelem, je o 4 roky starší. Rozešla jsem se s nim z důvodu, že rok na mě neměl moc čas, stačilo mu vidět se jen 1-2krát v týdnu. Víc ho to netáhlo a když jsme se viděli, tak to ještě byl čas trávený s více lidmi. Stěžovala jsem si na to, ale hádky obracel proti mě a vždy jsem z toho vyšla já jako ta špatná. Hodně upředňostnoval ostatní jeho blízký lidi. Na začátku vztahu takový nebyl, to byl velice pozorný a jezdil za mnou kdykoliv mohl, s tím, že beze mě nevydrží a musí mě vidět. ke konci vztahu už moc nejezdil za mnou kvuli našim hádkám a mě to bolelo, protože jsem to vše chtěla vyřešit. Moc nekomunikoval, tak jsem to ukončila.. Bylo mu to jedno, nedal najevo žádný city, že by mu to vadilo.. Po pár dnech se začal ozývat a brečet, jak ho to mrzí a prosí mě do dnes abych se vrátila k němu, že už bude mít více času na mě a bude vztah se mnou rozvíjet. Začala jsem se s ním stýkat, a proběhly i nějkaé intimnosti , ale začala jsem cítit k němu nějaký odpor, moc mě už ani nepřitahuje. Začaly mě i odpuzovat věci fyzický, kterých jsem si nikdy nevšímala. Když jsem s nim byla, tak jsem pořád po něm dychtila, objímala ho já první, tulila se k němu já ... A nemohla se ho nabažit.. Ted je to nějaký obráceně.. Nevím, jtestli se vracet, nebo ne.. Mám v sobě i nějaký strach ze samoty a spíš je to možná závislot, abych měla jen tak někoho. (přitom kamarádek mam hodně) . Prosím poradte mi

Budu ráda, za každou odpověd

Ireno to chce čas.Pak uvidíš že jsi se rozhodla správně.jsi silná že jsi v sobě našla tu odvahu odejít, udělat ten radikální řez.Však si nikoho nemusíš hned hledat, je být lepší chvíli sama a věnovat se sama sobě, na co jsi třeba s přítelem neměla čas.Přeju ti hodně dalších sil, časem i správného chlapa se smyslem pro rodinu.Kamila

Ahoj holky, tak píšu po dlouhé době, bohužel nebo bohudík ? se naplnily vaše rady a už jsem po rozchodu a nezadaná.Strašně to bolí, vztah skoro 7letý se mi rozpadl a já se zoufale snažím zapomenout.Jde to dost pomalu, všude ho vidím, myslím na něj...Pár kluků se v mém okolí objevilo, co by měli zájem, ale já žádného chlapa nechci delší dobu vidět...Takových zážitků, co mám a všechno zmizí během jediné chvilky...

Ahoj Ireno, rozhodně nečekej do nějakých 35 let až ON se rozhodne mít rodinu. Nezapomeň, že může trvat rok nebo i více než otěhotníš a svoje první dítě bys mohla mít pomalu až 40 letech a nebo taky nemusela mít vůbec. Ono to taky většinou v životě chodí třeba tak, že chlap rodinu odkládá a odkládá..pak se ti dva rozejdou..on si najde jinou a do roka mají rodinu (najednou to jde!) a ty v 35 letech zůstaneš sama a bez dětí. Pokud jednou chceš mít dítě, tak mysli především na sebe. Chlap se s Tebou může rozejít, najde si mladší a ty zůstaneš kvůli němu bez dětí. Musíš to vyřešit co nejdřív ať máš jasno na čem jsi a nesetrvávat dál v neperspektivním vztahu. Zkus si s ním znova o tom pořádně promluvit..a pokud bude trvat pořád na svém a ty jednou opravdu chceš mít děti, tak nemá cenu být v tom vztahu nadále. Bude to těžké, ještě když píšeš, že jinak vztah po všech stránkách klape, ale takhle by ses jen trápila a roky Ti budou utíkat. Možná by nebylo špatné to odloučení, ale jemu řekni, že se rozcházíte, aby to nebral na lehkou váhu a nemyslel si, že za měsíc Tě má zase doma. Aby pocítil, že Tě ztrácí. Odstěhuj se třeba k rodičům, jestli je to možné, a uvidíš sama jeho reakci. Třeba si uvědomí koho ztratil..vždyť víš jak se to říká a je to pravda, že člověk si začne vážit toho druhého až ho ztratí..třeba změní názor a věci přehodnotí a uvědomí si jak si pro něho důležitá. No a pokud ne, tak za to ten člověk nestál. Věř tomu, že si časem najdeš někoho jiného, i když to ze začátku tak nevypadá, člověk vidí všechno černě, ale pomalu se z toho budeš dostávat. Rozhodně se budeš méně trápit než ve vztahu, který nemá budoucnost a ještě když si psala, že měl od začátku takový názory, vidíš že po letech je nezměnil, takže by si nejspíš musela na dítě opravdu čekat do 35 let.
Samozřejmě je rozhodnutí na Tobě, tohle je jen můj názor.
Určitě napiš jak jsi dopadla.
Přeju hodně sil. Leona.

To je fakt blbá situace. Máš na výběr asi jen ze dvou možností a ani jedna z nich se ti nebude líbit:
a) zůstaneš s ním - bez dítěte bys byla časem nešťastná a s dítětem bys měla zase pocit, že bráníš muži v rozletu a že ses mu s tím víceméně vnutila. Těžko odhadnout, jak by se zachoval on, přinejlepším jen slušně, nadšení se z jeho strany očekávat nedá, koneckonců už ti k tomu něco řekl...výčitky by tě pravděpodobně neminuly.
b) odejdeš - zůstaneš nějakou dobu sama a budeš muset vydržet ataky pochybností, stesku a tikotu biologických hodin do té doby, než se objeví ten pravý. Může to trvat několik týdnů nebo několik let...
Založit rodinu je lépe s někým, kdo o to stojí stejnou měrou jako ty a ne s někým, kdo se přinejlepším jen přizpůsobí, mj. i proto, že je narozen ve vodním znamení:-)
Otázka rodičovství je pro vztah zásadní, v tom by měli být oba zajedno, tady není kompromis namístě.
No, těžko radit, když si promítnu tvoji situaci, vím jenom, jak bych se zachovala já - odešla bych co nejdřív.

Ahoj,potrebovala bych poradit od nekoho nestranneho.S pritelem jsme spolu pres 6 let, z toho 3 roky spolu bydlime v domecku jeho rodicu.Mam jej moc rada, vzdy jsem chtela aby byl ke mne uprimny, ale rekl mi neco, co me hodne ranilo.Premyslim o diteti, ze bych okolo 30 založila rodinu a jako vetsina zenskych bych chtela i svatbu, nerikam ted ale casem.A v tom je kamen urazu, pritel podnika, velmi mu na tom zalezi a prace je mu i konickem.Vytycil si hranici okolo 35 let, mozna 37 a stale presne nevi, kdy rodinu zalozi, chce mit svuj klid, domecek atd..Svatbu si s ditetem dost spojuje, zkratka- chce si uzivat, cestovat,ale to ja nevim, zda mam cekat.Vedela jsem od zacatku vztahu jake ma nazory na tyto veci, ale rikala jsem si ze cas vsechno zmeni.Mame se oba radi, jsme vodni znameni a nejsme ani jeden schopni se rozejit. Kdyz jsem se jej ptala, co po me chce, rekl, ze me ma rad, ale mysli si, ze budu stastna s nekym starsim, kdo deti bude chtit a ze mi nebrani, abych se s nekym seznamila.Nechce abych mu za 2 roky vycitala, ze snim ziju 9 let a on se k nicemu nema. Kdybych mela aspon nejakou jistotu, ze chce svatbu..Snazila jsem se s nim rozumne promluvit, byla bych ochotna cekat treba do 32 let, ale zda se ze on se rozhodl a ceka na to, ze prijdu s tim, ze jsem si nekoho nasla a on se s tim nejak smiri.Pripustil,ze chape, ze ja rodinu budu chtit drive a zaroven si uvedomuje, ze jej tyto otazky casem cekaji s jinou pritelkyni.Nasel by si asi nekoho mladsiho okolo 20 let, proste slecnu, ktera se da tvarovat a kterou bude schopny presvedcit, aby cekala.Nutne dodat, ze stale kazdy den vola,zajima se o mne a velmi mi pomaha, proste nedokaze rict jednorazove sbohem. Jsem z toho spatna, co s tim ? Ve vsem jsme si vzdy rozumeli a ted jsem bezradna, nedokazu ho opustit, ale taky me to citove uzira a trapi.Nic jej nenuti, aby odchazel od rodicu, protoze ma dokonale zazemi a kdyz si koupi pozemek ve 35 nic se nestane,muze klidne zit u rodicu do 40. Je nam obou dvoum 27 let a ty chlapy jsou proste jinde.Jak mi ale muze rict,abych si nekoho nasla a dal je prijemny,v sexu to funguje atd...Mam v hlave zmatek a nevim, zda by nepomohlo nejake odlouceni, aby si uvedomil, co opravdu chce.Trpime tim oba a i jeho rodina je z toho spatna, uvedomuju si,ze vse musime vyresit sami dva, ale jak? Poradite? :(

ja mam take podobny problem.Je mi 24 Pritele znam uz leta se skoly. Ale chodime spolu teprve necele 2 roky. Ja jsem samostatna, on bydli s rodicema a zda se ze mu to vyhovuje. Vadi mi na nem take spousta veci, ale vetsina z nich je spojena prave s jeho zavislosti na rodicich. Kdyz si o tom snazim promluvit, odbyde me, ze je videt ze nemam nic jinyho na praci, kdyz se zabyvam takovyma blbinama. Presne tuhle vetu jsem slysela i u jeho otce(vuci jeho zene). Takze opet je to problem v tom ze jeste ve 24 bydli s rodicema a kopiruje chovani taty-blbce a podle me primitiva. Uz jsem toho mela o vikendu dost a tak jsem mu z plna hrdla rekla co si o tom vsem myslim a ze by se mel osamostatnit. Zacal mi sproste nadavat a co strkam rypak do jeho veci rodinnych. dokonce hazel po byte vzteky vecma. Druhy den se omlouval a ze mu to ujelo a ze uz se to nestane.Ze byl patek a mel vseho plnby zuby a jeste ja.Jeste dodam ze u nichdoma mamka uz rezignovala, zije si svuj zivot a jeho tata taky, komunikace tam neni temer zadna. V sexu to klape, chodime spolu po horach na lyze, na tenis,je radsi se mnou nez s kamaradama v hospode(coz driv byval casto).Mame oba radi zvirate.casto me hladi a opakuje ze me miluje, pokud chci nekam jit, vetsinou se podridi. Myslite si ze muzu ocekavat obrat k lepsimu az se osamostatni?? az zacne zit sama a nebude mit koho kopirovat? I kdyz s tatou pracuje v jednom kanclu:-( Jeho otec me ma rad a je ke me slusny. Ale zazila jsem jak hulakal na manzelku at vypadne z JEHO baraku a ze ji nepotrebuje ze si radsi skoci do bordelu..

Julie, to co jsi napsala mi připadá jako horor, ale na druhou stranu mi věř, že i celkem chápu, proč se s ním nerozejdeš. Já to vidím úplně jasně, pokud s ním budeš dál, nikdy nebudeš opravdu šťastná, nebudeš sama sebou, a budeš se jen obviňovat, že za všechno můžeš ty (je to blbost). Tím co děláš, popíráš sama sebe, svojí osobnost. Ale stejně ti stojí za to zůstat v tomhle "jistém" vztahu, protože máš snad pocit, že třeba už tě nic lepšího nečeká. Věř mi, že čeká!!! I kdybys měla být třeba chvíli sama, uvidíš, že to chce jen čas, začneš si sama sebe víc vážit, budeš přirozená a potkáš ještě hodně lidí s kterými bys mohla být rozhodně šťastná!!! Ale také vím, že ten poslední tah...rozchod uděláš sama, až na to budeš připravená. Život se má žít, ne přežít. Držím Ti palce! Hodně štěstí :-)

Ahoj, mám problémek asi jako většina z Vás. Mám 5 letý vztah, můj první vážný vztah, toho muže jsem si vzala za manžela....ale máme za sebou 2 rozchody, spousty ošklivých zážitků (sms či maily s jinými atd) důvěra vůči němu je na tom mizerně, posledních půl roku to jde dost z kopce, už je to zase klasický....já furt myslím na rozchod (on to ví a kolikrát říká proč to neudělám když mu takhle "vyhrožuji"), já už vlastně ani nevím zda se milujeme, zda miluju já jeho, ráda ho mám v tom mám jasno, ale prostě ty 4 roky od prvního rozchodu jsou jen boj.....nejsem štastná, strašně se trápím, a vlastně když nad sebou s svým životem přemýšlím, vůbec nevím co chci, furt se jen přizpůsobuji aby se to líbylo jemu a to mě v nitru deptá ještě více. Mám totiž pocit že pokud by jsem se nepřizpůsobovala vztah by rázem skončil. Všichni říkají že je to u nás jak "týrání zvířátek", asi ano, ale ani jeden z nás nejsme schopní udělat ten rezolutní a naprosto definitivní krok (2x jsem se k sobě vraceli zhurba po 1,5 měsíci). Upřímě nevím jak se mám dohnat k rozhodnutí, bud si přestanu furt stěžovat a budu ten vztah a muže brát takový jaký je, nebo ho opustim. Nemůže se odhodlat, kolikrát jsem si řekla že do toho jdu ale nedokázala jsem to, přijdu si že tím shazuji sama sebe v nitru. Nevím už nic, nevím co chci dál....nevím jaká jsem ....nevím jaký chci vést život. Vím jen že se nechci hádat, že chci mít vedle sebe někoho kdo mě bude mít rád, kdo bude pro mě opravdu partnerem a komu budu moci věřit. Mám pocit že vše je o mě, že já jsme ta problémová a špatná a on je chudák který se se mnou jen zapletl. Začali jsme chodit do partnerské poradny, původně jí odmítal ale nyní pro záchranu vztahu do ní šel......mám nám dát ještě šanci? Jak dlouho? Mám strach že mi ujede vlak, jednou by jsem dítě moc ráda....ale né takhle. Obdivuju Vás všechny co jste se odhodlaly k tomu kroku....zvládly to a jste štasné, mám pocit že mě to nemůže vyjít :-(

Už v srpnu bylo všechno úplně jinak. Ten "vztah" mi bral sílu, už jsem nad tím nemohla ani přemýšlet. Jela jsem, jako každý rok, s mými přáteli na tábor, jako vedoucí. Bylo mi tam krásně, "daleko" od problémů, byla jsem zase sama sebou. Příteli se to samozřejmě nelíbilo, ani jednou se mi neozval. Tam mi to úplně došlo, že s ním šťastná nebudu. Na táboře jsme všichni blbli s děckama, bavilo nás to. A hlavně nás to vážně sbližovalo, jsme super parta, a ten tábor nás prostě spojuje. Jako vedoucí se dost bavíme tím, že si děláme různý naschvály, někdy i dost drsný, no a pak se to ještě dva roky vypráví. Ale k věci. S jedním kámošem jsem si tak dlouho dělali ty naschvály,že než skončil tábor, byli jsme v tom až po uši :-) Okamžitě jsem se rozešla s přítelem. Už přes půl roku jsem opravdu zamilovaná, jsem sama sebou. Je pravda, že on vůbec není dokonalý, proto se sním nenudím :-) a když je nějaký problém, tak ho spolu řešíme. Je to úplně něco jiného!!! S odstupem času vidím, jak moc jsem byla v tom minulém vztahu nešťastná. Proto už teď z vlastní zkušenosti můžu říct, že pokud si nejste tím vztahem jistí, nebo pětkrát denně přemýšlíte zda rozchod nebo vydržet...jednoznačně ROZCHOD! Ale k tomu musí stejně každý dospět sám, stejně jako já (přemýšlela jsem nad tím rok).Všem držím palce!!! pa pa pa ;-)

Asi bych si tipla... máš jiného přítele?

Ahojky lidi, v červenci 2004 jsem tu řešila své problémy, tak mě napadlo, že by mohlo třeba někoho zajímat, jak to dopadlo... :-)

Ahojky KK, jenom ti chci napsat, že můj přítel byl taky takový! Vždycky vyletěl a pak se omlouval a já to přijímala! Když mi něco vadilo, vždycky jsem z toho vyšla špatná já a všechno byla moje vina, až jsem si opravdu myslela že já jsem ta špatná!S přítelem jsem se rozešla a to jsme spolu byli 4 roky! A s mým novým přítelem je všechno v pohodě, to kvůli čemu jsme se předtím s přítelem hádali, teď vůbec řešit nemusím, protože se stačí dohodnout a dokonce nedostanu za nic vynadáno, protože chyby jsou lidský a dělá je každý a vím, že když přítel udělá něco co se mi nelíbí, taky mu nevynadám, prostě se nerada hádám a když mě k tomu nikdo neprovokuje, tak se dokážu dohodnout s úsměvem! Je mi neporovnatelně líp citově i psychicky a jsem ráda, že jsem našla takového miláčka!Určitě ti nemůžu říct abys s ním zůstala nebo se s ním rozešla, tohle je jenom moje zkušenost! Já jsem si hodně dlouho neuvědomovala, že takový vztah nemá cenu, ale protože jsem vlastně nic jiného nezkusila, tak jsem si myslela že je to normální a není! Život může být i lepší a veselejší!Kačenka

Jsem zase tady, nejsem vyřízená, to ne, ale bez energie, bez náboje. Před námi Vánoce!! Docela jsem se těšila....Jsme už 5dní pohádaní. Já jsem spíš otrávená a znechucená. Možná mi bude stačit se z toho vypsat. Můj přítel lituje svých "reakcí", svých ukvapených vzteklých reakcí......, já nevím co s tím, je to pořád dokola. Asi si nevěří. Proto ta jeho zloba a "výkřiky".....máte doma taky berana??????