sebevědomí

Ahoj.
no já nevím jak mám začít! Celej můj život stojí za velké nic a stejně jsem na tom i se svým sebevědomím!! Jsem prostě nula nikdy jsem nic nedokázala nejsem hezká a neumím si hledat přátele!! Takže co každý mě vždy určitě odsoudí hned jak mě uvidí takže nemá snad ani cenu se o něco pokoušet! Co kluka?? hmm tak to by mi ještě scházelo stejně by mě za nějakou dobu odkopl a našel si jinou protože pokaždé se najde jiná ta lepší hezčí chytřejší a bůh ví co ještě!! Nenapadá mě žádné řešení !! Asi to je ve mě!! A zůstane to tak!! Nejlepší způsob na jaký jsem přišla je tady prostě nebýt!! Ale jak mám opustit svoji rodinu když je tak miluju?? třeba bych jim nechyběla ale oni mě strašně!! Každý večer den co den noc co noc přemýšlím jak nádherné by bylo nebýt na tomto podělaným světě!! Copak tady můžu nechat ty co mám tak ráda!! Nemůžu spát jak na to pořád musím myslet!! Jednou se na to všechno stejně vykašlu a vysvobodím se!! Budu ve stavu kde nemusím na nic myslet nic mě nebude trápit nebudu nic cítit !!!! SMRT to je to vykoupení to je ta má útěch,naděje můj ráj!!!!!! Není pomoci není návratu

Co dělat když najednou v životě se vám stane ,že ztratíte sebevědomí???? Příčinu znám,alespoň si to myslím.Jana

Předmět: sebevědomí Autor: Linda Datum: 30.3. 2005 11:00:11 Ahoj, je mi 28 let a poslední dobou se setkávám docela často s tím, že mi lidé říkají, že mám nízké sebevědomí. Upřímně myslím, že je to pravda. Dost se to projevuje v mých partnerských vztazích, protože si zásadně vybírám špatné partnery, kteří mi po pár měsících sdělí, že se ale nechtějí vázat apod. Asi před rokem jsem byla pár měsíců s klukem, který mě totálně psychicky zdeptal, když jsem o tom později přemýšlela došlo mi, že to je přesně ten tip, co chodí zásadně s "chudinkama", aby byl king. Ale já jsem si o sobě nikdy nemyslela, že bych byla chudinka, většinou jsem bavič společnosti, mám spousty kamarádů a celkově bych řekla, že jsem (kromě těch chlapů) docela spokojená. Teď jsem i shodila 8 kilo, takže se dobře i cítím. Ale to sebevědomí, asi zrovna nejlepší neni. Můžete mi někdo poradit, co dělat, abych si uměla zvednout sebevědomí nebo se naučila jak se vlastně sebevědomí pozvedává? Díky za odpovědi. Předmět: sebevědomí Autor: Bára Datum: 30.3. 2005 11:24:23 Já na sebevědomí seru, prostě ho asi moc nemám, jsem chudinka, no a co? Každej je nějakej. Předmět: sebevědomí Autor: Linda Datum: 30.3. 2005 11:36:06 Taky řešení :o)) Předmět: sebevědomí Autor: Anna Datum: 30.3. 2005 19:08:52 Bára - to ale nezní, jako bys měla nízký sebevědomí :))Linda - moje seb. taky nic moc, ale nevim, co s tim... Předmět: sebevědomí Autor: Bára Datum: 30.3. 2005 21:34:05 Aničko, nízké sebevědomí skutečně mám a tolik jsem se tím zabývala, až jsem si řekla houbeles, kašlu na to, tak ho mám nizký no! Nic jsem nedokázala, trošku jsem si spackala život, ale co? Nepostavim se na hlavu. Jsem taková ta uťápnutá v koutě, ale mně je to už jedno, já nepotřebuju všude řvát, řechtat se a okouzlovat publikum, já jsem ta tichá myšička a kuju si své pikle :O)))) Předmět: sebevědomí Autor: Anna Datum: 30.3. 2005 23:25:04 Báro, to je dobrej přístup, jsi nad věcí a to je fajn :). Taky se o to snažim, ale někdy je to fakt dost těžký, ale to asi znáš...

Nitenka,napis mi svoju mail-adresu,chcela by som ti nieco napisat. Zatial sa drz.

Mam velky problem.Manzel se zamiloval do jine a ja mu na to prisla.Vse ukoncil,ale ja jsem od te doby zacala mit problemy.Jsem porad nervozni,nemuzu se soustredit na nic.Porad si predstavuji jak ji asi libal.Vim je to blbost,ale ja za to opravdu nemuzu.Manzel mi rika ze neni duvod ho podezrivat,ale ja se nemuzu toho zbavit,protoze neustale neco pise,dokonce to prede mnou taji.Nikdy jsme nemeli pred sebou tajnosti,az ted.Bojim se opustit dum a jit nekam ven,treba jen na prochazku.Mam porad nejake tuseni,ze si pisou,i to me stve.No a hlavne jsem stratila veskerou sebeduveru.Nesnasim se a nemuzu se ani na sebe podivat do zrcadla.Cokoliv si obleknu,tak je spatny,kdyz se chci nekde bavit,tak to nejde.Smat jsem se uz asi odnaucila,nejde to.Nic me nebavi,ani netesi.Nejradeji bych jen lezela v posteli.Nevim co chci.Beru leky ASENTRU ale nepripada mi,ze by mi to nejak pomahalo.Taky dochazim k psycholozce,ale ani ona mi nepomohla,proc???Jsem uz na dne a nejde na to nemyslet.Nevim co jeste vic delat.Trva to uz ctyri mesice.Prosim o nejakou radu.Dekuji nitenka2

...

Předmět: Nedostatek sebevědomí Autor: Gabriela Datum: 30.8. 2004 21:22:19 Asi ve čtvrté třídě ZŠ mě začaly napadat myšlenky,že jsem ošklivá.V šesté třídě se mi začli kluci na tohle téma posmívat a utvrzovali mě v tom.Taky mi podkopávali nohy a sprostě nadávali.Nikdy jsem nebyla moc průbojná,většinou jsem seděla někde v koutě a jen poslouchala a když jsem promluvila,začal další výsměch.Děcka mě neměli moc v oblibě.Ani se jim nedivím.Jsem pitomá.Neumím se bavit s lidmi.Bojím se jich.Můj největší problém ale je,že jsem hnusná.(Teda myslím si,že jsem hnusná).Ostatní říkají,že to není pravda,kromě těch kluků ve škole.Já si ale připadám,jak ta největší zrůda pod sluncem.Celé ty roky jsem to ve škole s tímto pocitem nějak přežívala,ale teď o vánocích se něco stalo.Začla jsem se lidem vyhýbat úplně.Schovávala jsem se i před vlastní rodinou.Skoro vůbec jsem nechodila do školy.Celé dny jsem brečela.Začla jsem navštěvovat psychologa,ale bylo mi stále hůř.Jediné,co jsem viděla jako řešení byla sebevražda.V březnu po mých patnáctých narozeninách jsem spolykala prášky na spaní.Bylo jich ale moc málo na to,aby mě to zabilo.Tak jsem skončila na jednotce intenzivní péče a na psychiatrii v Brně.Po třech týdnech mě mamka po mém naléhání vzala na revers domů.Slibovala jsem,že už to nikdy neudělám,že budu chodit do školy a mezi lidi.Strašně jsem tomu věřila a chtěla to splnit,jenže bylo mi tak strašně.Jsem nechutná zrůda,jsem blbá,bezvýznamná,lezu už všem kolem sebe na nervy,bojím se mezi lidi.O sebevraždu jsem se pokusila znovu.Strašně jsem si přála,už se nikdy neprobudit.Skoro se mi to podařilo.Byla jsem v bezvědomí,zastavilo se mi srdce,jenže ti pitomí doktoři mě z toho museli dostat.Následoval pobyt na psychiatrii v Kroměříži.Byla jsem tu dva a půl měsíce a nedokázali mi pomoct.Opět mě vzali rodiče domů,ale to už jsem jim nic neslibovala.Prožila jsem si tu peklo.Byli to ty nejhorší dny v mém životě.Ani nevím jak,dokončila jsem devítku.Mám nastoupit na gympl,ale nepůjdu tam.Prostě nemůžu.Taky jsem si řezala ruky.NENÁVIDÍM SE.Nesnáším svoje vlasy,ksicht,postavu i povahu.Nedokážu se smířit s tím jak vypadám.Nevím co mám dělat.S tím jak vypadám,nevylezu nikam.Celé dny jsem zavřená doma a už mám zase nashromážděné léky.Zkusila jsem snad všechno,abych se zbavila těch myšlenek a strachu-psychiatry,psychologi,celodenní program,modlitbu,léčitele.Snažím se přemáhat chodit mezi lidi,ale nejde to.Mám strach,že se to nezlepší a že mě až do smrti budou týrat ty myšlenky,že jsem zrůda.Prosím o jakoukoli radu nebo podobný problém. Předmět: Nedostatek sebevědomí Autor: korálek Datum: 30.8. 2004 22:01:35 Gabrielo,nevím,kde se v tobě vzala taková nenávist k sobě.pochopila jsem,že jsi hodně mladá. Asi ti moc nepomůžou řeči typu, že si máš vážit života.Zkus ale prosím tě přehodnotit své názory. je to normální, že děti ve tvém věku na sobě vidí jen to ošklivé.Moc bych ti radila zkusit kineziologii.Ta je opravdu dobrá a moc v těhle věcech pomáhá.Pokud budeš chtít,napiš mi na soukromý email, napsala bych ti víc.Určitě je na tobě spousta krásných věcí, jen je zatím nevidíš.A věř mi,že na světě nejsou jen hloupí spolužáci.Určitě se někomu líbíš, jen o tom třeba vůbec nevíš.Nikdy se nevzdávej.

Ano, splňte si své sny. http://fengshui.kvalitne.cz/prihlas.htm

Ahoj!Trapi me stejny problem jako Vas ,dokonce jsem odjela do zahranici,mozna si sve sebevedomi zvednout,mozna jsem pred necim co bylo doma utikala a chtela na to zapomenout.Ted po trech letech co nejsem doma a zacala jsem pocitovat zlepseni se pomalu dostavam zase na zacatek.A ted mozna taky zjistuji v cem byl a je problem.Ziji jiz 7 let s pritelem,vzdycky kdyz uz si myslim,ze jsem dobra a sebevedomejsi tak on ktery ma sebevedomi na rozdavani me shodi uplne dolu.Celou dobu naseho vztahu se o nej staram,nejakou dobu jsem ho zivila nemel kde bydlet,tak se nastehoval ke me,dokonce jsem ho dostala sebou i do ciziny.A ted mi vsechno "vraci"Jsem pro nej neschopna ,najednou mu nechutna jak varim,kdyz ho chci pohladi slysim jen-NECH ME BEJT!Bez duvodu na me cele dny nepromluvi....Proste jsem pro nej neschopna a ja se tak i citim.Citim se jako nula,ale taky citim,ze se svym zivotem uz musim neco udelat!!!Bude to asi hrozne moc tezke a asi budu potrebovat strasne moc sebevedomi,ale kde ho vzit?Tesim se na chvili kdy bude potrebovat sebevedomi take muj pritel.A proto ZVEDAM HLAVU A POKUSIM SE JIT DO BUDOUCNOSTI!!! A Vam vsem drzim palce a rikam pojdte se mnou!Krasny zivot a hlavu vzhuru!!

Ahojky, taky jsem trpela nizkym sebevedomim. Nejhorsi bylo, ze jsem se vzdycky citila lip po sklenicce vina. Nejak jsem protrpela obdobi od 15 do 25, kde vam spousta lidi rika, ze jste hezka, mila atd. jenze stejne neverite, a nakonec mi to lezlo na nervy, jak nemozna jsem. Ze nic nedokazu, ze neumim z niceho nic vytezit a o kontaktech s 2. pohlavim ani nemluvim. Tak jsem se jednoho dne sebrala a vyjela do sveta, nekam kde me nikdo nezna a muzu zacit od zacatku bez jakychkoli predsudku. Dneska dekuju zama sobe ze jsem to udelala, zacala jsem studovat a pomalu jsem si kolem sve duse budovala silnejsi a silnejsi ochranne zdi. A co vic zacala jsem si sama sebe vazit za to co jsem dokazala. Jeden poznatek - clovek pred sebou neutece, ale nekdy kdyz zmeni prostredi, zmeni se tisice faktoru a muzete se na celou zalezitost podivat z jine perspektivy, a najit vychodisko jak z toho ven. Moc dobre si pamatuju na ty cerne noci u nas doma se sklenickou v ruce, kde jsem uz po ste rozebirala, co delam spatne, ze se mi nic nedari, a jsem rada ze jsem za nima zabouchla dvere. Preji vsem, kteri jsou na ceste za uzdravenim, aby meli viru v sami sebe, a na negativni lidi se obratte zady, protoze vam berou energii. Splnte si sve detske sny.

Tak vidim ze nejsem sama ze svym problemem.Taky nesnesu kritiku,zamyslim se nad tim a vyjdemi z toho ze jsem ta spatna.ten co je naprosty blbec.xhxi byt ve vsem nej ikdyz to neni mozny.

Předmět: Nedostatek sebevedomi Autor: Lukas Datum: 5.12. 2003 16:08:12 Existuje metoda, cokoli co mi pomuze ziskat sebevedomi? Předmět: Nedostatek sebevedomi Autor: eva Datum: 5.12. 2003 17:33:09 Ahojky,začni cvičit jógu, ta Ti pomůže uvědomit sebe samého... Najdi si třeba nějakou činnost, která bude mít pro Tebe smysl a začneš si sebe více vážit a mít se víc rád. Zkus se tímhle dostat do pohody a uvidíš, jak na takovouto změnu budou reagovat lidé v Tvém okolí :-)

Ahoj Endy a ostatní,jak tu bylo řečeno, stanov si cíle a jdi si za nimi, pracuj sama na sobě - na rozvoji své osobnosti, čti knížky zabývající se rozvojem osobnosti, choď mezi lidi, chval se i za sebemenší úspěch a chval se každý den. Když se Ti něco nepovede, nedělej si s tím hlavu a řekni si: udělala jsem to, jak nejlépe jsem dovedla a zítra to udělám ještě lépe. Nesrovnávej se s ostatními lidmi, to sebevědomí hodně sráží. Když narazíš na někoho, kdo Tě každým slovem, gestem shazuje, ignoruj toho člověka a i jeho chování. On sám má hodně starostí a problémů, se kterými si neví rady a proto takhle "škodí". Měj ke všemu optimistický přístup. Doporučuji absolvovat kurz Silvovy metody nebo jiný takový kurz tohoto zaměření. Já jsem totiž sama měla hodně nízké sebevědomí, také jsem měla problémy dojít na nákup nebo jít někam sama, měla jsem pocit, že na mě každý kouká a že se mi lidé smějou, atd. Nebyla jsem schopna ani, když jsem něco třeba potřebovala, vyřídit si to po telefonu. I jsem se špatně seznamovala, takže kluka jsem si hledala přes inzerát. Na štěstí jsem narazila na kluka (už jsme 4 roky svoji), který mně ve všem moc pomáhá a podporuje a on mě vlastně ukázal cestu, jak z toho ven. Ne že bych teď měla nějaké přemrštěné sebevědomí, ale je to o hodně lepší než to bývalo. Všichni, co mě znali před tím, než změna nastala, mi teď několikrát řekli, že jsem se hodně změnila a to k lepšímu. Nejtěžší práce je práce sama na sobě. Není to hned a někomu se může zdát, že to trvá až moc dlouho, ale prakticky sebezdokonalování trvá celý život. Ale okolí si všimne i sebemenší změny a když vám to ti lidé řeknou, je to moc milé pohlazení po duši a pohlazení sebevědomí. Držím vám palce, přeju hodně štěstí a abyste se měli stále lépe, lépe a lépe. Jitka.

Předmět: sebevědomí Autor: mila Datum: 29.6. 2003 20:06:25 Dobrý denMůj problém spočívá vtom, že si vůbec nevěřim.Bojim se v práci něco udělat nebo říct,abych se neztrapnila.I ve společnosti mi to dělá problémi, sedim stranou a moc se nebavim.Možná to souvisí s děctvim. Maminka chtěla, abych se dobře učila a neustále mi nadávala za dvojky, že jsem debil a půjdu do pomocný školy. Teďka mám přítele, ale i tam se tento problém odráží. Pořád se srovnávám s jeho bývalou holkou a dost se proto hádáme. Hodně těžce nesu, když mi řekne, že jsem udělala něco špatně a podobně. K psychologovi se mi jít nechce, ale někdy mě už ani nebaví žít a nevím co mám dělat. Předmět: sebevědomí Autor: J. Datum: 30.6. 2003 8:18:11 Ahoj Milo, když jsem si přečetla tvůj problém, žasla jsem. Mám na chlup stejný problém, jak v práci, tak s přítelem. Taky se srovnávám s jeho bývalou (nutno podotknout, že on to nedělá, jen moje zabedněná hlava) a nesnesu jakoukoli kritiku na mou osobu. Asi budou taky kořeny v dětství. Chyběl mi táta a to asi bude ta hlavní příčina. Nevím. Snad někdo poradí. Předmět: sebevědomí Autor: Radek Datum: 30.6. 2003 8:39:30 Hmm, tak tohle znam, moje zena je to same. Presne jak pises, zacalo to v rodine, kdyz ji rodice neverili, podcenovali snizovali jeji sebevedomi. Uz to v sobe nesla, ze ona je ta spatna, ze ja ta horsi nez ostatni. Aniz by ji to kdokoliv rikal, sama se stranila vsech, aby se nahodou neztrapnila. Ted je to uz lepsi, ale jestli muzu poradit, nebojte se toho psychologa, pomuze to, je to odzkousene. Detaily kdyz tak mailem. Předmět: sebevědomí Autor: Dani Datum: 30.6. 2003 17:55:22 Nejhorsi co muze byt, pro nestastneho cloveka na sklonku zivota, je to, kdyz zjisti, ze pro sve stesti mohl neco udelat a neudelal,...a ted uz je pozde! Ja bych na vasem miste urcite hledala odbornou psychologickou pomoc. Nikdo z vas neudela jine lidi, ale psycholog vas muze naucit s vasimi problemy lepe zachazet....Uz jen to, ze vite, co je vas problem je ten prvni krucek k jeho reseni, uz jen to, ze vite, kde ma ten problem koreny je ten druhy krucek,.....jen chybi ten zasadni cin,...ta vule neco proti tomu udelat,...abych takova nezustala na cely zivot......protoze jednou prijde stari,...jednou i vam poklepe na rameno, a vy budete muset ohlednout a zhodnotit jak jste zili. Delejte pro sebe vse co je ve vasich silach,...ted, kdy jindy nez ted. Pokud vas tento problem OPRAVDU trapi a potapi,...tak neexistuje zadne "ale" nebo to se mi nechce. Vstante a jdete vas zivot se vzprimenymi zady,....neni to jednoduche , ale ten vysledek stoji za to , ten vysledek je : Lepsi zivot.Ja vam preji hodne uspechu na vasi ceste k sebevedomi, myslete na to, ze prave vy jste na svete jen jednou a prave vy jste treba pro nekoho velmi duleziti, ucte se z chyb vasich a z chyb vasich rodicu a vychovavejte vase deti lepe....

Ahoj :)Naprosto souhlasím s Squashulkou. Napsala to moc pěkně a je jasný, že ví o čem píše.Dělejte radost okolí, uděláte jí tím i sobě. Okolí vás bude mít rádo za to, jak pozitivní energii vydáváte a ta energie se u vás bude násobit. Věřte si, usmívejte se a radujte se z tak krátkého života.

Ahoj,trpim depresi, ted uz jen lehkou a mam take nizke sebevedomi, nevite, jak na sobe zapracovat nebo, jak si ho zvysit?endy

Ahoj,ja take nemam moc vysoke sebevedomi a byly doby,kdy jsem ho mela hodne nizko. Nemohla jsem jit ani do obchodu na nakup,stale jsem myslela,ze na me vsichni koukaji.....Zacala jsem si cist knizky na toto tema a pracovat na sobe. Stanovovala jsem si urcite cile,ktere bych chtela dosahnout a sla jsem si za nima. Odjela jsem na urcitou dobu do zahranici,proste jsem si chtela dokazat,ze to zvladnu.Zacala jsem se ucit jazyk.A stale na sobe pracuju a rikam si,co chci dokazat a jdu za tim.Aspon me tato teorie posiluje. A pak zjistila jsem jeste jednu dulezitou vec. Lidi,kteri do vas tzv."rejpou" a chteji vam snizit sebevedomi,tak TI lidicky,maji problem sami se sebou a chteji vas dostat dolu,aby citili,ze to jejich nizke sebevedomi je o trochu vyssi nez to vase. Takze se nenechte a hlavu vzhuru!!!!

Souhlasím s názorem,že nedostatek sebevědomí nemůže způsobit skolioza páteře.Já sama skoliozu páteře mám,ale v žádném případě u mě kvůli tomu nedochází k malému sebevědomí.Myslím si,že nízké sebevědomí má určitě jiné příčiny.Asi bych doporučila navštívit psychologa,který by vyslechl a určitě poradil,jak se s tímto problémem vypořádat.

Sorry,ale co to je za BLBOST?!!!!!!!!!.....skolioza patere ze muze za nizky sebevedomi?!?...nekdo vam rekne,ze ma nizky sebevedomi a vy hned bez toho,ze byste toho cloveka videl,reknete-skolioza patere...no to je ale hovadina!!!....sebevedomi je psychicka zalezitost!!!!!!!!!...co kdyz ma treba nekdo dyslekcii?!?-to si asi zrovna zlomil palec,co?!!!!!!!!...

Jak zvysit sebevedomi?!?...proste si verte!!!Jo,chapu,ze je to pro nektery lidicky asi tezky,ale musite si uvedomit,ze VY jste ti jedini,ktery si ridej svuj zivot a ze mate pravo si zit tak jak chcete sami.Myslim,ze nizky sebevedomi ma dost casto na svedomi spolecnost-okoli kolem nas...mate proste pocit,ze nevyhovujete nakejm normam,ktery po vas ostatni vyzadujou.Tak se na ne vyserte(soracko:o))!!!Je to VAS zivot!!!Sama jsem si prozila dost krusny detstvi a par lidicek,co o nem vedi,se nekdy divej,ze vypadam tak v pohode a ze jsem se z toho dusevne nezhroutila-ze by to na me v zivote nepoznali,co sem si prozila.A jak to delam?Proste se v tom "netopim".Problemy jsou tu proto,aby vas posilovaly.Nesmite jim podlehnout!Nikdy je neprehlizejte,pac to nadela vic skody nez uzitku,ale nikdy se jima nenechte zdeptat...lidicky,vzdyt zivot muze bejt tak krasnej,kdyz chcete...opravdu chcete...Kaslete na to,ze se nekomu nelibi vase vyska,vaha,oblicej nebo chovani.Tim,ze jim na to skocite a budete se litovat,jim jenom hrajete do karet.Delejte presne to,co chcete(v mezich zakona;o))...treba se i neceho chytnete a zdokonalujte se v tom-to strasne zvysi sebevedomi.Kdyz jste najednou v necem lepsi,nez ty ostatni...naucte se jazyk,kterej skoro nikdo neumi nebo se treba chytnete nakyho sportu a budte lepsejsi a lepsejsi:o)-to doporucuju-sport uplne uzasne zlepsuje naladu a budete se cejtit hned lip.......Budte bojovny!Bojujte za to,co chcete...A kdyz do vas bude zase nekdo rejt?-vysmejte se mu do obliceje a s usmevem na rtech od nej s opovrzlivym vyrazem ladne odejdete:o)...Zkuste proste v zivote videt jenom to krasny-a kdyz nic takovyho nahodou nenajdete?!Tak si ty krasny veci zacnete delat sami:o)...Kazdej na tyhle Zemicce ma urcenej svuj cas,kterej tu "pobude" a je jenom na vas,kolik casu z toho celkovyho stravite stresovanim;o)...