Sebevražda

Je to s podivem, ale ještě...mas vuli Pampelisko a to je fajn.
a mozna i ten malinkaty zaklad - mit pro koho nebo pro co se tim prodirat.
nejak ze sebe asi vic nevymacknu.
nejde psat.
pripadam si vyzdimana a prazdna.
opatrujte se a drzte se.
vic asi fakt nejsem schopna napsat

Jill,
já taky začala...Proč jen bylo člověku dáno tolik citu?
O co jednodušší mají všechno ti, co
umí brát život tak, jak přichází, formou dal x vzal, povzdychnou i popláčí a jdou dál a zase se umí smát, radovat. A my jsme samá nehojící se jizva.
Ano,také já bych brala tu "neutralitu", o které píšeš.Ale alespoň jedno plus mám-navenek se tak, je-li třeba, umím tvářit.
Jsem-li sama, odložím masku a bác ho...
Na odlehčení, ale přesto k věci připíšu
to, co mi právě v této vteřině přišlo na mysl a to
věta R.Redoforda, když se ho někde zeptali: "Jste Robert Redford?" odvětil : " Ano, jsem, když jsem sám..."

Pampeliško, já jsem o...Jill,
já taky začala reaktivní depresí. Nicméně ta mrcha se zhoupla pak v endogenní, a ať člověk dělal co dělal, furt to bolelo. Do toho pár dalších kopanců "osudu", a pak v tom je člověk až po uši, a vždycky je "důvod" k depresi. Pořád bude něco. A ten důvod může být sebeslabší, jak je člověk jednou nabouranej, už je to zlý, no.

Já se ze smrti rodičů kupodivu nesložila už tolik, jako z té první události, spíš jsem to brala ve smyslu:
no vida, jsem odsouzena ke ztrátám, jinej život už nebude...
A tak tedy není, no.
Jak si to nastavím, takový to mám.
jen je těžké v některých podmínkách myslet pozitivněji.
Chjo, aspoň kdyby to šlo nějak neutrálně, když už ne pozitivně. Já se snažím zuby nehty se držet nad hladinou. A držím se. Ale vlastně nechápu proč to dělám.

Na jedné diskuzi psala paní, že jí drží nad vodou děti. Kdosi jí tam odpověděl, že co bude dělat, až děti budou samostatné a odstěhují se? Prý že má ještě dvě kočky. :-)
Tak to mi přišlo vtipné. Nicméně když jí to funguje, proč ne...

Jill, nezníš pozitivně,...Pampeliško, já jsem o svých depresích, úzkostech, nespavosti a všech těchto atributech přesvědčena, že jsou u mne reaktivní. Jak píšeš i ty, reakce na pro mne nepřijatelné ztráty, nesmíření se, velká zklamání, vnitřní osamělost, stárnutí a neduhy které přináší, (ach, zastav se, čase, nespěchej tolik...) neustálá práce, čili boj o obživu a mohla bych jmenovat do nekonečna ale nemám čas, musím jít do toho zmíněného boje, chci říci, kdyby toho nebylo, bylo by vše jiné.
Když toto člověk nemá, když je mu přáno - pak nic, nic, jen roztomilá vyřídilka..., jak říká klasik.
Podle mne vinu chemie je možné léčit, třeba AD ale ztráty, bolesti z daných událostí a hořká zklamání , to přeci léčit nelze. Tam
by všechna AD jen tlumila jejich vnímání a proto je odmítám, nechci přeci myslet jinak, nechci si dát do myšlení zasahovat. Jen když je nejhůře a ozve se bolest i tělesná, buší srdce, svírá se hrdlo, bolest šíje a jiné, vezmu BZD, abych neskončila na pohotovosti, což se mi dříve stávalo.
Ale už musím běžet, tak jen moc zdravím
tebe,"n" a všechny další více či méně silné nešťastníky z diskuse.

Také si myslím, že pád z...Jill, nezníš pozitivně, hmmm. Podzim je pro tebe obtížný? Máš sezonní výkyvy v náladách?
Zkoušela jsi fototerapii?
Já ano, kdysi.
Na mě nefungovala, u mě to zjevně bylo něčím jiným, než světlem.
Jinak nespavost znám, jako většina z nás, také. Teď mám spíše úzkostné období, kdy jsem vzhůru do 4 do rána a na 2 h pak zaberu, ráno je krušné,ble.
Jindy nespím spíše k ránu, poté co jsem usnula večer dobře. Střídá se to a prolíná, párkrát jsem neusnula vůbec, to ale není dobrý, to pak jsem k nepoužití.
Spánek, to je prevít.
Někdy si říkám, že bych si dala BZD, ale už se mi do něj nechce. příliš dlouho jsem ho brala. Jsem ráda, že jsem se z toho dostala bez větších problémů (z návyku na BZD).

presne.
jednou jsme zkousely...Je to s podivem, ale ještě žiju. Asi umřít ve skutečnosti nechci.
Jak jste na tom vy ostatní???
Pokouším se smiřovat s představou, že už to nebude nikdy o moc lepší, a radost že prostě nebude. Hlavně když nebude deprese, no.

Zrovna dnes jsem si na tuhle diskuzi vzpomněla, když jsem vyslechla jednu přednášku lektor(psychiatr) povídal o následcích nezdařilých pokusů o sebevraždu. Taková hypoxie z přidušení a její konce...nejhorší noční můra neúspěšného sebevraha.
Hluboká demence, vegetativní život na posteli, život slintajícího...smutný osud.
Někdy si myslím, že i utrpení je lepší, než bezmocnost tohoto typu.

Sotva jsem se trochu otřepala ze ztráty mámy, připravuje se ztráta další důležité osoby v mém životě. V rozmezí několika budoucích měsíců.
No, nejsem si jistá, jak to snesu, ale zdá se že už snad přežiju leccos. jen už by to mohlo skončit, ta ztráty. Vydám příbuzným okamžitý zákaz umírání. Tohle nejde, toto, přece.
Neberu teď týden AD, uvidím, jestli budu muset znovu nasazovat, snad ne v nejbližší době. Už bych se konečně mohla rozhodnout být zdravá.
Jo, kéž by záleželo jen na vědomém rozhodnutí.
Když já nevím, nakolik je to u mě podmíněno chemií, a nakolik je to reaktivní odpověď na to opouštění, ztráty...
Zdá se, že už jsem dost silná, velká, dospělá...měla bych být. Stará jsem na to dost.

presne.
jednou jsme zkousely...Také si myslím, že pád z okna už kvůli té hrůze, (co musí člověk cítit nežli se připraví na skok) bych nedokázala uskutečnit, já tedy ani náhodou.
Jak se držíš hlavně ty, n ?
Já vstala ve čtyři ráno, do téměř 6 je tma, ze které úzkost a osamělost volá z každého kouta. A blíží se podzim, ten smutný čas a skleslost se zvětšuje...

presne.
jednou jsme zkousely ve dvou z 12.patra s tim, ze kdyz to nedokazem samy ve dvou to treba zvladnem.
nedokazaly jsme to ani tak.

jak se drzis pampelisko ?
a ostatni?

Velmi rychlým a jistým...Jenže kde vzít tu odvahu...

Hochu, hochu, fanatismu...A říka ti někdo, že si máš oholit hlavu, vzdát se veškerého majetku, stát se členem nějaké sekty, nebo se klanět nějaké modle ? Jediné co tady nabízím je koupit si knížku Falun Dafa za 135 kč a naučit se pět cvičení, které mají blahodárný vliv na tělo a duši. Pak se rozhodneš jestli to pomáha, nebo ne.

Velmi rychlým a jistým způsobem sebevraždy je pád z výše. Musí to být 30 a více metrů. Pokud si pohlídáte, aby ste nespadli do měkkýho, na nerovný a šikmý povrch a cokoli nezbrzdilo pád, pak je smrt naprosto jistá. Pád trvá jen pár sekund a po dopadu se hned upadá do hlubokýho bezvědomí...No není to krásný odchod?
Jen se musí dát pozor na to, co jsem výše jmenoval. Oběšení je už míň jisté.

Ahoj. Díky za tvůj názor....Hochu, hochu, fanatismu říkáš-"proniknutí do vyšší úrovně".
Tak to budu mít raději úroveň nižší.

Ahoj. Díky za tvůj názor. Někdy opravdu stačí napsat pár vět a je to vždy lepší než vysvětlovat věci na vyšších úrovních. Zvlášt´ lidem kteří se s touto kultivační praxí nikdy nesetkali. Jak řekl můj Mistr, Zákon vesmíru musí člověk šířit lidem s moudrostí a nevysvětlovat věci na vyšších úrovních. To, že věříš první části je celkem v pořádku, protože to jsou obecné věci, které se týkají tohoto světa. Co je však nad tvojí úrovní, tam už se proráží v pochopeních jen těžko. Tak jako tak mě to pomáhá a věř my, že placebo to není a i kdyby bylo, tak jak jsem říkal mě to pomáhá.

Já mám střelnou zbraň na...mit zbran tak uz je po vsem.

zdravim a preji klidny den.

Ahoj. Už tři dny v kuse...Začal jsem číst se zájmem, opravdovým, ale pak to sklouzlo zase do fanatismu a tak jsem to odklikl. Ale začalo to nadějně, jak vždy všechno a pak-strmý pád.
Takových odkazů, jaký jsi nám poslal, jsou tisíce od zanícených věřících přes členy sekt atd.
Ale s první částí souhlasím. Tam se jevíš lidsky.

Střelná zbraň je pro mě...Já mám střelnou zbraň na dosah a vím, že ani tuto, pro mne "čistou" smrt neuskutečním, ani to, jak vždy píšu,bych nedokázala, s tím jsem se smířila a od té doby hledám smíření se životem jinými cestami (marně).
Pampeliško, velký polštář a pod ním - možná víš jak se zastřelil hudebník Brabec, právě tak.

Pampeliška: Odejít s...Elis,
to se nedivím, že ti rodiče sebevraždu neschvalují. :-)
To by bylo asi hodně zvláštní, kdyby ti ji odsouhlasili.
Docela by mě zajímalo, jak jsi je zkusila "zpracovat". :-)
Ale vážně.
Bydlíš tedy u rodičů, jsi tedy nejspíše velmi mladá, pro rodiče je vždycky hrůza, když se jim zabije dítě. Rodiče by neměli přežít své děti.
Taky bych to nikdy nechtěla zažít.
Mně umřeli oba rodiče, v tomhle mám už cestu otevřenou.
Ale momentálně pro mě sebevražda není priorita. Jen si ji schovávám na dny budoucí. Mám dojem, že to nikdy neudělám, že mi bude stačit ten pocit, že jednou můžu.
Víš, co jsem četla dnes na jednom fóru?

Jeden člověk, co se tam uzdravil z deprese, tam popisoval svou cestu:
"Od určitého okamžiku to přestane být boj o nádech.
A stane se z toho hra.
A když ta hra začne člověka i bavit, tak je "vyhráno".

:-))

U mě by byla větší...pomalu uz zacinam mit podobny nazor.
temer dokonale planovani byla asi nejvetsi blbost co jsem v tomhle udelala

terezko,
vim ze to myslis dobre.
ale radost ze zivota se naordinovat proste jen tak neda.
a chovat se a zit podle zakazu a donuceni nikam nevede.

U mě by byla větší šance, že se to povede pořádně, kdybych byla v afektu. Protože vždy když to promýšlím, tak jsem u toho strašně nervozní, no pud sebezáchovi je svině, takře bych určitě z nervozity nějakou chybu udělala.