Stres, osamělost a deprese

Ahoj. Je mi 20. Uz delsi dobu mi je na nic. Nemam pratele nemam nikoho s kym bych si mohla popovidat o problemech o vsem co me trapi. Drive jsem mela kamaradky i nejlepsi jenže ve finále jsem byla vždy ta třetí, musela ee podřizovat, a mnohdy jsem naletěla mou důvěrou. Jsem hodně důvěřivá a to mě hodněkrát zklamalo. Doma rodina to je jak na bojišti nejsem ani doma šťastná. Každý druhý den jen brečím nad tím, že nikoho nemám jsem z toho dost v háji. Nevím co mám fakt dělat. Zdraví se mi do toho začalo sypat během 3 let 4 operace. Nechápu co dělám špatně. Jsem možná až moc citlivá. Je mi z toho tak špatně. Našla jsem si přítele ale s námi se to sype, jsem věcně v depkach ze nikoho nemam. On naopak má přátele kolem sebe a ja mnohdy sem tak v háji ze všeho kolem mě, že se hádáme čimdal častěji. Mockrat jsem přemýšlela nad smrtí. Čímdál častěji mě smrt dohání. Mám strašný deprese. Nikdo se o mě nezajímá. Vlastní rodina se na mě vykašlala v nich žádnou oporu nemám. Oni vidi jen sami sebe. Me to moc bolí. Listuju facebookem vidim tam všechny radoby pratele jak si někde uzivaji obklopení partou přátel a já sedim jen doma protoze nikoho nemam strasne moc bych chtěla Mít přátwlw. Aspoň nejlepší kamárádku nechci byt sama už to nedávám

Ahoj. Je mi 20. Uz delsi dobu mi je na nic. Nemam pratele nemam nikoho s kym bych si mohla popovidat o problemech o vsem co me trapi. Drive jsem mela kamaradky i nejlepsi jenže ve finále jsem byla vždy ta třetí, musela ee podřizovat, a mnohdy jsem naletěla mou důvěrou. Jsem hodně důvěřivá a to mě hodněkrát zklamalo. Doma rodina to je jak na bojišti nejsem ani doma šťastná. Každý druhý den jen brečím nad tím, že nikoho nemám jsem z toho dost v háji. Nevím co mám fakt dělat. Zdraví se mi do toho začalo sypat během 3 let 4 operace. Nechápu co dělám špatně. Jsem možná až moc citlivá. Je mi z toho tak špatně. Našla jsem si přítele ale s námi se to sype, jsem věcně v depkach ze nikoho nemam. On naopak má přátele kolem sebe a ja mnohdy sem tak v háji ze všeho kolem mě, že se hádáme čimdal častěji. Mockrat jsem přemýšlela nad smrtí. Čímdál častěji mě smrt dohání. Mám strašný deprese. Nikdo se o mě nezajímá. Vlastní rodina se na mě vykašlala v nich žádnou oporu nemám. Oni vidi jen sami sebe. Me to moc bolí. Listuju facebookem vidim tam všechny radoby pratele jak si někde uzivaji obklopení partou přátel a já sedim jen doma protoze nikoho nemam strasne moc bych chtěla Mít přátwlw. Aspoň nejlepší kamárádku nechci byt sama už to nedávám

Judo ti moc nepomůze,chlap má v silových sportech nad dívkami výhodu váhy i síly k váze,ale fandím ti,pomůže ti to se krýt a zpevní ti to telo i odolnost k bití,šel bych na to víc psychologicky,ale jsi chytrá žensky,víš sama líp nebo si zjistíš.Nedráždil bych ho a též bych makal i na tom nečím být ,ale ok to chceme všichni...

Takze nejdriv bych chtela...Když chodíš na judo a bratr te stále mlátí i v 15ti,tak to nechápu.Musí bejt dost korba,že s ním neflákneš,je jasné,že by to v 15ti nemel delat,ovšem pokud ti nedelá modřiny apod. je tezké to dokázat,otázkou je,jestli si nemáš napsak vybrat kluka,který není moc ranař,protože by se mohlo stát,že by byl s bratrem jedna ruka a bratr by mu te mlátil dál pod jeho dohledem.

S depresí bojuju snad...Ahoj, jsem úplně ve stejné situaci, jako ty. Pokud by sis chtěl popovídat, napiš.

Takze nejdriv bych chtela...Zažadej Ospod aby tě umístili do dětského domova. Tety jsou tam příjemné , najdeš si kamarády, nikdo tě v ničem neomezuje, jezdí se po dovolených k moři, já si na nic nestezovalaa a těžko se mi odtama odcházelo, naučí tě disciplíně, chování, úctě. Jen musíš poslouchat a plnit svoje povinnosti.

To je k ničemu taková rodina, to je fakt ... A že matka neseřvala tvýho bráchu když tě mlátil - tak to je velmi špatně a alarmující. U nás když k tomuto jednou došlo u nejstaršího bráchy a sestry, tak si naší bráchu pěkně vychmátli a nařezali mu co proto až si nesedl. Poté už si to zamapatoval že na ségru nesmí násilím, natož se s ní nějak prát. Tvá matka je asi vadná když mu řádně a rázně nedomluví ... A co na to otec?

S depresí bojuju snad...Takze nejdriv bych chtela rict ze citim hodne pocit viny za to ze ziju atd...
Mam pritele s kterym sem sice kratkou dobu ale pomaha mi trochu od deprese
Ale vzdy to neni na dlouho...
Nenavidim svoji matku a sveho bratra
Vzdy sem nemela problem udelat co mi reknou ale kdyz na me matka rve ze nic nedelam a ze nic neumim tak to dost nasere..muj bratr me mlati uz od mich 5let....kdy se stala prvni ven...hodil na me stul kdyz mi bylo6 hodil me o stul no a pak me zacal mlatit do 11let ..kde sem se rozhodla s tim neco delat ...zasla sem si na kurz sebeobrany-judo a pak sem se nebala I rvat s brachou...sebrala sem silu...ale nevim na co mi je kdyz muj bratr je I schpnej me zabit...vzdy kdyz sem s pritelem tak se citim na jednu stranu fajn ale na tu druhou myslim na rodinu...babicka me nenavidi ...rekla me matce at me zabije...pomalu se ji to podarilo...
Je to horsi a horsi...je mi 15 let a ikdyz se to zda jako jednoducha vec...a nerikam ze ostatni jsou na tom dobre a ja jedina blbe...
Jen obcas se mi nechce domu ..nejradsi bych I spala venku..

Ondro, presne jak to tady pises to prozivam i ja. Navic v tech nejhorsich chvilich se semnou rozesla pritelkyne. Je to pul roku a je mi cim dal hur a hur. Ne jenom ze mam deprese ale k tonu jsem nestastne zamilovanej a strasne to boli. Pres dwn spim a vecer cumim do stropu. Je to tezky. Hodne mi pomaha kdyz muzu nekomu pomahat ja. Preji ti hodne stesti.

"Smysl zivota tkvi v tvorbe vedomeho byti..."

S depresí bojuju snad...Ahoj Ondro.tvuj příspěvek jsem našla dnes,a zajímalo by mě jaká to zvládl.jakou jsi ušel cestu od té doby.take hledám cestu jak z toho ven.je spousta skvělých rad ,které dostáváme hledat radost a vděčnost každý den,najít si sport co baví,koníčka zájem v nějakém kolektivu,naučit se nový jazyk,změnit způsob stravování.....Skočit do proudu lidí, kteří mají stejné zájmy jako ty....Také to hledám,jak se nahodit.

Pepo, já teda radši chlebíčkovou klasiku :-) se šunkou, sýrem, apod varianty.

Každý si dá rád chlebíčky, samovýroba mi chutná nejvíc,dnes jsem měl losos s rajčátkem,nezáviď.

Bať.

já budu sama už po osmé a nijak to neprožívám. Ty první svátky byly trochu horší, to jo. Ale přešlo to a nijak to nehrotím. Beru to jako takový normální den s procházkou a televizí a nedojímám sama sebe.

Taky budu trávit sám ...

Na Vánoce je spousta lidí...někdo je opravdu rád sám.

Na Vánoce je spousta lidí samotných. Tak jako ve všední den. Nedělejte z toho vědu. Zajděte si na procházku nebo do Zoo, budete vidět, že vás to vzpruží.

je krásný když ho umíš a máš s kým a hlavně pro koho žít.

Budu na vánoce zase sama, ale už si pomalu na to zvykám.