Vlastní máma mě nesnáší

Take jsem prerusila kontakty, je to par let... Pohadaly jsme se dost osklive, ona se na me vrhla, a ja byla v te dobe tehotna. Manzel mi rekl ze si mam dat pauzu a prestat se s ni vidat, jinak ze se pry zblaznim. Ja ale od te doby jen brecim a brecim... Chybi mi pres to vsechno, anebo lepe receno - chybi mi materska laska, chybi mi bezpeci, zazemi, klid... Snad se to jednou spravi. Take premyslim uz leta o navsteve psychiatra, ale neni to levna zalezitost, a take se snad stale jeste stydim. Mozna ale budu nekoho brzy potrebovat.

Jo to znam, ja jsem byla mrcha a potvora od rana do vecera. Pritom veskere vikendy zabite neustalym mytim oken, klepanim kobercu apod. Ale abych dostala nejakou tu maminkovskou radu kdyz prisly prvni mesicky - to ne. A to uz ani nemluvim o nejake te priprave do zivota. Dodneska se bojim oslovit lidi, zeptat se nekoho na cokoli, na cestu, na to kolik je, na to jak vyplnit formular apod. Mam problemy v kazdem zamestnani. ted jsem nastesti maminkou v domacnosti a nikam uz asi ani nemusim. Manzel me chape a ma me rad, ale nekdy vidim ze by byl radsi za nekoho vic normalniho (a veseleho) - anebo si zase neco namlouvam. Tajna vis ze mas pravdu? Na me byla mama zla uz odmalicka (a to pry od narozeni) ale vse se jeste 100x zhorsilo kdyz se dostavila puberta. Ja si napr. sama sila obleceni a navic zacala sit pro spoluzacky a sousedky, darilo se mi a "vydelavala" jsem si tim. Mama se mohla zblaznit, nakonec vekere obleceni skoncilo v kotli, pry v tom vypadam jako coura. Fakt, hruza...

tak je nas vic co matky nepoznali jaky je milovat vsechny deti stejne.verco s mamou jsem na tom podobne jako ty je mi28 let a vse zacalo od me puberty.cacala se mnou zapasit kdo vypada mladsi.sproste nadavky byly na denim poradku,mam taky bratra to je jeji milacek.aja ktera se snazila vest slusny zivot nekourila nepila vcas chodila domu. v17 jsem si nasla trvaly vztach a od te doby me vyhazovala z domu at si to chodime delat jinam.a vyresilo se to tak ,ze ja odesla v 18 s jednou igelitkou z domu.a zila vlastni zivot do ktereho se neustale navazela.a ted je to 5 mesicu co jsem sni ukoncila veskere vztahy a je mi dobre.verco muzu ti jedine poradit.jestli mas babicku nebo tetu,sver se ji a popros pro azil.jestli te pochopi tak to pro tebe udelaji.a nebo skombinovat skolu ze zamestnanim ale to je ta horsi volba.dej vedet jak jsi dopadla.moc me mrzi ze se neco takoveho deje .mam dceru kterou miluji nadevse.

oprava: nevzdavej :-))Jeste bych dodala (ale to snad ani nemusim) ze se fakt musis naprosto vyvarovat alkoholu, drogam a podobnych blbosti, bude ti dobre jen chvilku a pak je to jeste 100x horsi (muj zivotni pribeh). Lepsi venovat se nejakemu sportu, chodit na prochazky, meditovat, zit pravidelnym zdravym zivotem atd.

Taky Veronika a taky stejna mama. Ja se z toho nikdy nevyhrabala a mam psych. problemy cely zivot. Ty jsi na tom jeste "dobre" protoze aspon vis, ze tohle neni normalni. Ja myslela cely zivot ze tohle je normalka, a kdyz mi to doslo, dostala jsem se do takovych depresi, ktere snad nikdy nebudou mit konce... Presne jak uz tu nekdo rekl, napodobude chovani sve mamy. Take ty psychicke problemy ktere se zdalo ze nema, se zacinaji ukazovat. Je ji ted k 60-ti a ma hystericke stavy kdy krici a mlati kolem sebe hlava nehlava, ja s ni uz nastesti neziju leta, ale stezuji si na ni pribuzni. Brachu mam take a take je to mazanek, vlastne je z nej take chudak, protoze je tak rozmazleny ze si nevi se zivotem rady, je desne neprakticky apod. Po nekolika letech premysleni nad tim kde je chyba mi nejvice vychazi, ze mama nenavidi meho otce a ja ji ho svym vzhledem a charakterem vyrazne pripominam, jakoby se na me jen podivala a uz ma vztek... Bohuzel nemam pro tebe radu co udelat alespon ne to co muzes udelat hned ted se svym zivotem, snad bych doporucila jedine: zatnout zuby a dodelat si tu vysokou. Ja jsem radeji utekla a mam jen maturitu, pro par let "svobody" mam zpackany zivot. Take se musis naucit fakt ovladat, mozna v nejakem psycholog. kursu, v terapeuticke skupine a podobne. Anebo si pis denicek, je to takova forma sebeterapie a je to zadarmo. Urcite se ale nevdavej, drzim ti palce...

Já vím, že tento vztah není ojedinělý, že je i více rodin, kde je to horší, ale nejsem za něj ráda. Začala se tak ke mně chovat asi před 4 lety, možná si řekla, že jsem natolik stará, aby po mně mohla ječet a sekýrovat mě. Nikdy mě za nic nepochválila, dům skrz na skrz uklizený a vždy se našlo něco, aby mě mohla seřvat. Buď nebylo dobře vytřené, uklizená špíž, moc botů v předsíni. Někdy si myslím, že můžu i za to, že je nebe modré.Psychické problémy myslím nemá, ale tatínek mi jednou řekl, že se chová úplně stejně jako její matka. Já bych takhle své dítě odsuzovat nemohla, nechci být a vím, že nebudu jako ona. Já se s ní už o tom bavit snažila, ale vždycky mi řekla, ať ji dám pokoj a ať se nezapomenu vybrečet tatínkovi na rameni. To tak žárlí, že mě má táta rád? Byla by radši, aby mě fackoval a řval po mně? Asi ano...

Veroniko, nemá tvoje matka nějaký psychický potíže, nějakou nemoc? a ty si s ní nemůžeš o tom promluvit?

Veru, co máš zrovna teď dělat, Ti nepovím, protože sama nevím. Možná Ti ale pomůže, že tahle vztahy nejsou zas tak ojedinělý, jak si myslíš a že za to nemůžeš. Kdy to začalo? Chovala se k Tobě takhle vždycky?

Zdravím všechny, mám problém, se kterým už nemůžu žít! Trošku to zkrátím: moje máma mi neustále vyhrožuje, vyhazuje z domu, křičí, hádá se...nemáme se příliš v lásce. Za to můj bratr je její mazánek. Na něj nedá dopustit, kolikrát mi už řekla, že mě zabije, jestli bratříček nebude mít to nebo ono. Má psychika je schovaná někde na dně šuplíku a já už nevím, jak dál. Můj táta se do ničeho nechce plést, protože ví, že by se s mámou pohádal a to nechce. Taky mi už párkrát máma vyčetla, že mě má tatínek radši než jí! Jak tohle může vlastní dceři říct? Že mi nedá z dědictví ani korunu, že by radši barák dala bezdomovcům, nic po ní nechci! Proč mě nenávidí? Proč mě neustále vyhazuje z domu? Proč mě nenechá žít? Snažím se s ní nedostat do konfliktu, ale ráda je vyvolává sama. A to denně. Jak mi nadává...to tu radši ani nebudu říkat ... :-( Já nemám kam jít, studuji vysokou školu, nemám práci! :-( Poraďte mi prosím...mám si najít práci a odstěhovat se? Co mám dělat? Děkuji

Ahojky lidi, zase zdravím! :-) tak s mámou se začínám zase zdravit, teda já ji zdravím pokaždé, ale ona mi nikdy neřekla ahoj, ale asi se hecla a začala mě zase zdravit. Asi něco potřebuje ha ha ha. No po 3 měsících je to docela úleva....pak bude týden klid a pak zase 3-6 měsíců peklo. EvinaH.: ahojky, tak mám pocit, jestli náhodou nemáme jednu mámu? :-) Rodinné konstelace? Můžeš mi prosím tě trošku podrobněji vysvětlit, co to obnáší? Je to něco jako terapie? Předem díky