Vlastní máma mě nesnáší

musíte holky na to...Evo,omlouvám se a nemyslím to vůbec zle ale nelze si přečíst asi jen 1 odstavec a jen tak reagovat..Podle mě teda..Já jsem tu taky psala a je jasné,že nebudu rozepisovat celý můj vztah z matkou napsala jsem tedy jen něco MÁLO ve zkratce..Není moc hezké srovnávat vaší matku a matkami zde diskutujících..Nevíte kdo si co prožil jako stejně nevím co jste si prožila Vy..Je jasné,že každá mince má 2 strany a myslím si,že první co koho napadne v téhle smutné situaci je to co dělá špatně on sám a kde dělá chybu..Píšu ze své vlastní zkušenosti a první na co jsem myslela bylo opravdu to,kde dělám chybu JÁ..Snad se Vás nějak nedotknu nemám v úmyslu tu vyvolat hádku..Jen se mě to trošku dotklo tak reaguji..

Ahoj, je neuvěřitelné, kolik nás je...naprosto stejné chování, jaké popisujete je i u mé matky, začalo to prvními měsíčky...ale já je měla už ve 12ti, byla jsem dítě! Jenže moje matka je moc vychytralá, dokázala mě zlátit a pak před taťkou dělat, že si vše vymýšlím! Nepustila mě domů a nechala sedět na schodech, když jsem měla jít do tanečních, abych se nemohla připravit, tahala mě za vlasy a řvala na mě atd. ...Jenže já si myslela, že za to můžu opravdu já...až teď jsem se odvážila napsat do googlu svůj pocit a přečetla si, že nejsem sama...ale je tu někdo, kdo se s tím nějak vyrovnal? Je mi 30 a mám problémy ve vztazích, jsem dost hezká, ale matka mě neustále ponižovala, dokonce mi poradila opustit VŠ, mám pocit, že se z toho nevyhrabu...taťku přede mnou neustále pomlouvala a já až teď zjišťuju, že mě má rád, že to byla její taktika. Strašidelné. Jsem teď po operaci a léčím se u našich a vše vyplouvá na povrch, matčina lež, pokrytectví, kdy na mě odporně sykne, když mě ráno uvidí, ale před taťkou dělá, jak je milující. Je to šílené...V pubertě jsem si chtěla kvůli tomu vzít život...nakonec jsem si sama zavolala záchranku - a jí to bylo jedno...mám mladší sestru, ale tu ona ráda má, narodila se postižená na oči, tak na ni nežárlila. Sestra už má dvě děti...a já se divila, proč mám takové problémy ve vztazích, sama se sebou...a ještě se mamce svěřovala, volala jí, vždy znovu chtěla věřit, že mě má ráda...znova a znova ale zjišťuju, že mě nesnáší...zvlášť, když dobře vypadám...

Takhle asi jednou skončí i...musíte holky na to jinak-věřím tomu,že vaše máma je slabý odvar,protože jste nezažili tu mou,ale to by bylo téma tak na tři stránky A4.Důležité je si přiznat problém sama v sobě,vy ho máte,ne jen ona,velmi mi pomohla k pochopení kniha od Robin Norwoodové,Ženy,které příliš milují(jistě se v té knize poznáte),pak si najděte nějaký dokument o rei-ki a jděte na zasvěcení,nemusíte tomu věřit,rei-ki si otevře kanály-čakry sama,doporučuju třeba mistra-Martu Lošťákovou,a hlavně sehnat práci,byt a chlapa-na inzerát třeba-je jich na světě 5 miliard,zkoušet se seznámit a posílat do řiti,jak se vám nebude líbit,tím si i zvednete sebevědomí,až najdete pravého,v chlapovi budete mít oporu i zázemí,nenechte si vyřídit život jednou bláznivkou,život je krásný a moc krátký..a chlapa nesmíte moc pouštět k tělu,to nejniternější nechat jen pro sebe,a tedy i vaše problémy minulosti a současnosti -s matkou,by měl partner poznávat jen okrajově a postupně,čím méně tím lépe,a tím pádem se dokážete i začít stýkat s máti minimálně třeba jednou za10dní na hodinu,a jinak ji nechte,ať si žije sama se sebou,každý i ona má možnost se změnit a žít lépe,není to váš problém..

Na sklonku života zůstala...Takhle asi jednou skončí i tá má..Myslím,že je psychicky nemocná nebo se o ní něco pokouší..Jinak to nevidím..Přesně jak píšete o nějakém lěčení nemá smysl vůbec začínat..Je pak oheň na střeše a s matkou se absolutně nadá mluvit..Já jsem na tom byla nedávno hodně špatně..Jsem ale zatím ještě mladá je mi 27 a koukám,že se s tím nejspíš musím smířit ..

Na sklonku života zůstala máti sama, uzavřená ve své garsonce. Navštěvovala jsem ji týdně, potom podle potřeby a vyslechla si pokaždé stejný scénař.. věděla jsem přesně čím začne a čím skončí. Potom onemocněla schizofrenii, měla různé představy a cítila se napadaná i sousedy a já zase poslouchala bludy a nesmysly. O léčení jsem se ani nemohla zmínit... chytla jsem sama depresi a léčím se asi posledních 15 let, díky Bohu, jsem už na minimu léků.

Odešel na vojnu, oženil se...Je to škoda,že to takhle dopadlo..To mě mrzí..:-( Škoda,že jste bratra přeci jen na svatbu nepozvala..Svého otce jsem také nikdy nepoznala bohužel..Kéž bych věděla co dělat ..

Odešel na vojnu, oženil se a málo jsme se stýkali.Vím, že kdyby jsme se třeba stýkali a navštěvovali, bylo by to horší, přibylo by pomluv, zlosti. Neznám jeho dva syny.. bratr umřel..a teď po mnoha letech bych asi ten vztah s nima už nenavázala. Dodám ještě, že jsem taky nepoznala svého otce, z té lepší stránky, jistě ji měl taky. Když jsem vdávala dceru, nepřála si máti, abych pozvala bratra na svatbu, otec už nežil...přitom jsme si nikdy s bratrem neublížili, byla tu nějaká nenávist k jeho ženě a synovi... nikdo ji neublížil, nikdo, velké dilema pro mě a další nepříjemná vzpomínka.

Jsou různé rodinné vztahy....a s bratrem jste o tom někdy mluvila??

Jistě,to máte pravdu:-( Rodina by ale měla držet pohromadě :-( je to hrozný..

Jsou různé rodinné vztahy. Má máma nesnášela třeba mého syna, i když mi to nikdy neřekla, nesnášela a pomlouvala i bratrova syna, přede mnou. Rozvrátila vztahy tak, že jsem bratra vlastně ani neznala, jen ze vzpomínek z dětství. Tíží mě to pořád i když už jsem v seniorském věku.

Moje máma proti mě pořád štve sourozence..:-( Nechápu proč to dělá..Jakmile se všichni bavíme dohromady a konečně to vypadá,že jsme sourozenci někomu z nich něco řekne a vyvolá hádky..Pak se všichni dohadujeme a nebavíme..S matkou se nestýkám..Nevím proč si na mě vymejšlí a nechce abychom se bavili:-( Pak když se tedy někdy společně sejdeme občas zjistíme co komu matka řekla a co si o každým z nás vymyslela..Stejně jim to ale nestačí a pokaždé se nechaj a pak se hádáme a třeba i několik měsíců nebavíme..:-( Nerozumím tomu..Je mi to líto..:-(

to je příběh..:)Až z toho běhá mráz po zádech, že jo? Když to tady tak čtu, tak moje matka byla taky hodně zlá. Moje matka hlavě brzo umřela, takže je od ní klid, ale dokud byla na živu, taky dokázala po mě jít jako hyena, spoustu nocí jsem se kuli mámě probouzela celá ubrečená, neboť jsem měla z mámy děsivý sny.

Mě moje máma pořád...to je příběh..:)

Mě moje máma pořád tvrdí,že chtěla černý dítě proto si mě udělala:-)(jsem míšenka)Jsem nejstarší ze sourozenců a taky jsem to neměla jednoduché-aspoň tedy myslím..Problém je,že nevím jestli za to nemůžu já..Přátelé tvrdí,že ne ale víte jak každá mince má 2 strany..Pamatuji si jen tak utržkovitě na dětství když mě jako malou matka probudila opilá a zbila mě až mi tekla krev z nosu..Pak se mi omlouvala a seděla u mé postele..Myslím,že mi byli tak 3-4 roky..Často mě asi nechávala samotnou doma..Babička mi tvrdí,že mě jako malou chtěla odebrat sociálka..Měla jsem prý pořád nějaké modřiny..Byla mladá a sama..Většinu času si mě brávala babička to bylo asi mé štěstí..Z nějakého úletu se narodil můj bratr a jak nám matka s vtipem vypráví neví čí je ptž za večer stihla dva tak ať si vybere..Časem si matka našla dnes již bývalého manžela a mám ještě dvě sestry..Dětství nebylo nic moc ale mohlo to určitě dopadnout hůř..Měla jsem štěstí,že jsem měla babičku..Můj bratr takové štěstí neměl(babička má nějakou averzi vůči mužskému pohlaví-NEJSPÍŠ)a nenávist vůči němu nevlastním otcem odnesl..Bál se chodit domů..Chodil za školu..Nakonec byl asi v sedmé třídě umístěn do diagnostického ústavu..Byl to hodný a chýtrý kluk!Se zájmem o zvířata!Rád chodil a pomáhal starým lidem!Dnes je z něj BOHUŽEL NARKOMAN nejspíš s žádnou budoucností:-(..Sestry nedopadly o nic lépe ale Těm v dětství myslím nic nechybělo..Byly mazánci nevlastní otec jimi žil:-)Máma se s otcem často hádala..Spíše matka se hádala otec většinou nic neříkal..Pokaždé jsem měla sourozence navěšené po těle s brekem a s prosili mě ať už se nehádaj ( dnes si to už nepamatujou)..Matka byla vždy velice sprostá.Byla sprostá jak na nás tak na otce..Pokaždé pak tvrdila,že jsme jí to naučili mi:-)Po každé hádce nás dělili na dva tábory- sestry a já s bratrem..Příklad: holky měly vždy boháté svačiny do školy ,večeře,obědy apod. a já z bratrem buď nic nebo chleba s máslem ptž matka nepracovala..Matka hodně vyspávala a nic moc doma nedělala..Občas něco uvařila ale nedalo se to skorem jíst páč jí to nebavilo tím se netajila..Mě matka několikrát napadla..Jednou mi málem zabodla tužku do zad a hystericky u toho řvala že mě zabije.Řvala kolikrát i na nás všechny že nás v noci všechny zabije..Já jsem se i časem začala v pokoji zamykat.Matka měla občas i světlé chvilky a dalo se sní o čemkoliv mluvit..Pokaždé když jí ale přeskočilo se vším s čím sem se jí svěřila otočila proti mě a nebo to vyprávěla na potkání..Časem jsem se jí přestala svěřovat a přestala jí věřit..Bylo toho hodně moooc ale to by bylo na dlouhé rozepisování a už tak jsem toho napsala dost..Ze sester asi taky nic nebude..Jedna je prostitutka a druhá také narkomanka..Matka mi vždycky tvrdila,že ze mě nic nebude,že jsem nevzdělatelná a blbá jak tágo..Jsem ráda,že jsem odmaturovala sice napodruhé ale uspěšně:-)Ale nikdy mi nepřestane předhazovat,že jsem jí udělala stejnak až na podruhé:-)Od 16 let pracuju i při škole jsem pracovala.Pokaždé když jsem donesla peníze jsem byla nejlepší na světě a to jsem byla nejštastnější ptž jsem jí udělala radost a měla mě možná ráda na chvilku ..Po 10 letech se rozvedla a doteď to nemůže asi přenést přes srdce i když tvrdí,že nevlastního otce vykopla..Nejhorší je,že mě nenávidí i dvě mé sestry..Bratr snad ne ale s tím není moc řeč BOHUŽEL :-( Dlouho mi trvalo než mi došlo,že asi bude lepší se snima přestat stýkat a konečně si pokusit dát dohromady a zařídit svůj život..Každý jsme měl svou příležitost a je jen na nás jaký povedeme život..Je mi to líto a není to jednoduché ale asi to jinak nešlo:-(Jim přeji jen to NEJLEPŠÍ NA SVĚTĚ!!Všem co se dějí ošklivé věci jen sílu a někoho o koho se mohou opřít!Já měla babičku a pozdějí i kamarády:-)!

dekuji vsem...Yossarian- a co kdyz mi to psycholog nebude verit?Co kdyz mi rekne ze jsem histericka a nic mi neni...nekdy sama premyslim zda je to vsechno pravda co jse mi stalo.Nektere vpominky jsem tak hlubko zazdila a kdyz premyslim nad tim tak mam divnej pocit.....

Takhle rozhozenýmu člověku nepomůžou rodinný konstelace Zulko.....debile to nepoznáš ?Amazonko, musíš si najít hodnýho psychologa a on ti pomůže krůček po krůčku se toho pömalu zbavit...je toho moc , co na tebe naložili.......hlavně to řeš.

Teda já nevím kdo toto založil za téma?Vždyt přece všechny maminky snáší své děti v porodnicích.Tedy aspon ta moje ano.

Mě hodně pomohli rodinné konstelace.Já jsem byla u Bhagata, jinam bych už nejela.Ale je jedno, jak to budeš řešit- určitě začni, myslím že věkem (když je to neřešené se ty pocity spíš zhoršují).Hodně štěstí, uvidíš, až to začneš řešit bude líp!

bara-dekuji ti :o)) uz moc krat jsem si v hlave prebirala co bych ji rekla,co bych udelala...nespocetne moc krat.Ale nakonec stoho nic nebilo.I kdyz jsem ji rekla a nebo zeptala se ji proc mi to delala,rekla ze ona nic nedelala spatny a ja jen prehanim,ze to tak nebilo....kdyz jsem se zeptala ze proc me porad byla a nadavala mi,tak mi odpovedela ze to neni pravda od kud to mam!A kdyz si bych ji mela rict co mi delal jeji otec,tak by me obvinila ze si vymyslim,nebo by mi rekla ze jsem coura a muzu si zato sama,nemela bych u ni pochopeni.Neverim tomu! A nemam dost odvahy jit za ni a hezky z bricha ji to rict.Mam strach i kdyz uz na me nemuze...Porad se vracim do tech dob kdyz mi bilo 10.A hrozne se bojim ze kdyz bych mela ja deti ze se zmenim na takovou zrudu jako je ona.....jsem srab ze nemam odvahu!Tak moc se boji.Noci nespim a budim se ze zlych snu,je mi do breku....

AMAZING omlouvam se za ty preklepy