Vlastní máma mě nesnáší

ahoj Amazing,abych rekla pravdu,tak jsem docela z tveho pribehu v soku!no je to moc smutne co se ti prihodilo v detstvi,ono se to stava docela casto i v jinych rodinach.Tvou mamu neznam,tak nevim jak by reagovala na to kdyby jsi ji rekla do oci co te trapi,co se vlastne tenkrat stalo!Ja osobne jsem mela take tezky vztah se svou mamou,nini mi je 29let a jsem moc rada,ze jsme si to vse priblizne pred 6lety vyjasnily.Take to bylo ale dyky tomu,ze jsem skoncila u psychiatra,a pozdeji psychologa,ktery si s nami obema nekolikrat sedl a rozebral to!je to asi jedina moznost,jak to vyresit!Ovsem pokut je snaha na obou stranach! Tobe bych poradila aby jsi ze sebe dostala vse co te trapi,jasne muzes si popovidat s pritelem,kamaradkou ale to urcite nestaci!Ty to musis ze sebe dostat primo,osvobodit se-rict vse mame!!!a pokut se nebudes citit stale v poradku tak urcite navstiv psycholog.poradnu!!!jinak te to bude pronasledovat cely zivot,bohuzel takove traumata z detstvi jdou se clovekem!Vyzkousej matodu ONEBRAIN;jednotny mozek,byle jsem na ni pred rokem,jde o odboureni barier z detstvi,pomohlo mi to,ja jsem platila za dve hodiny 250kc!Coz je prijatelne,opravdu se ti MOC ULEVI!!!!!!DEJ VEDET ZATIM PA A DRZIM PALCE.NINI SE UZ NEMAS CEHO BYT;JSI DOSPELA ZENSKA;TED ZACNI RESIT;AT MAS JEDNOU A CO NEJDRIVE CISTOU HLAVU,a muzes myt jednou sve deti a spokojenou rodinu!!!:-):-)

I me moje mama nenavidi.Zacalo to v mich 10ti letech,kdyz jsi na me zacal sexualne dovolovat jeji otec-dedecek.Me schvalne posilala k nemu domu odnes obed...nebo aby jsem ho sla odprevadit od nas .kdyz zemrel zacala byt na me desne zla.Ona se z jeho smrti psychicky sesipala a me zacala terorizovat.Bit,urazet,ponizovat a trestat.Bitky a urazky byli na dennim poradku.Otec mlcel ,byl ticho nikdy se me nezastal,chtel mit svuj klid,protoze ona by jesti i jemu vynadala.Chodil do hospody a to bylo jeho reseni.jeste ho nahuskala proti me .I pak moje mladsi sestra me zacala terorizovat a vymyslet si na me zle veci aby me matka zbila.Nevim zda me nenavidi protoze jeji otec se na me sexualne ujakel.Ja to ale nechtela.Mela jsem 10let,byla jsem dite!Rikal mi ze me miluje a ze to dela z lasky ke me...bylo to odporny a citim se jako spina,jako coura.I moje matka si mysli ze jsem coura....Nenavidi me a vsechno co jse udeje v rodine spatny mi dava zavinu.ted uz ziju sama s muzem,ale ani to neni buhvi co.Muza mam hodnyho,ale ja jsem proste k nicemu!Spatny sny me prenasleduji porad ,deprese ale pokazdy jsem to nejak zazdila a na par let jsem skusenost s "dedou" uplne zmazala,ale ted kdyz v 30ti chci vyresit proc mi to moje mama vsechno delala,se mi vraci spominky,bolest,smutek a bezmoc.V 15ti jsem se pokusila o samovrazdu.Nikdy jsem se neoblekala jako holka,chtela jsem byt kluk..Otec mi jen vycital ze nejsem jak zenska,ze se za me stydi a matka jen utvrzovala vtom ze jsem k nicemu.A to jde porad semnou.Nenavidi me kvuli jejimu otcovy ,ona ho milovala a ja nenavidela.A nenavidim je oba porad.Co pak nechape ze ja byla dite? Ja myslela ze to tak ma byt.Nelibilo se mi to! Chtela bych ji rict co mi delal ale nevim jak.co kdyz o tom vi a nenavidi prave proto,nebo nevi o nicem a neuveri mi a obvini me stoho ze si vymyslim? to bych proste neunesla....Moje mama me nenavi!!!a to boli.....

a jak se máš první Veroniko?

já jsem momentálně ve stádiu nebavení,prý jsem zlá,sobecká a nikdy jsem pro ni nic neudělala,a napsala mi na skype,at ji nepíšu,tak jsem ji napsala,že potřebuju klid a at mi taky nepíše a je klid.Nejhorší by pro mě bylo,kdyby mi někdo říkal,že jsu jak moje matka,mám tři dcery a když někdy něco pokazím,nejsem dokonalá,tak se umím omluvit a nedokázala bych se s dcerami nebavit,snažím se soustředit na svou vlastní rodinu

moje matka je taky mirne receno dost divna, nechova se ke mne hezky a nekdy vylozene hnusne (neznam ve svem okoli nikoho, kdo by byl ne me tak hnusny jak ona). Ale pochopila jsem, ze jedna z nejlepsich veci, ktera me kdy potkala, bylo to, ze jsem se odstehovala z domu. Podle me je to zaklad, pokud muzete, odstehujte se a zijte si po svem!!! Taky je mi lito, ze moji kamaradi maji normalni hodne maminky a ja nemam, ale proste vim, ze se s tim neda nic delat. Moje matka je takova jaka je a ja ji nezmenim. Jde o to zachranit sebe a nenechat se deptat.

má matka neustale vyvolává hádky, řve a lže o mě příbuzným i tatovi. Bohužel ji všichni věří. Dřív jsem to hodně řešila a brečela, ale proste je to tak. Nikdo s tím nic neudělá. S mámou se absolutně nedá mluvit, kdo to nezažil tak to nepochopí. Zrovna před chvílkou mi zrovna řekla že jsem kráva a satan. A hned zvedla telefon a volala tete ze s ni spatne jednam. Naucila jsem se ze se proti tomu branit nelze. Naucila jsem se zit tak ze mamu nepotrebuju. Jedine co je mi lito je kdyz vidim, tu starostlivost a lasku kterou kolem sebe maji mi pratele od jejich rodicu. Ale urcite se kvuli tomu nehroutim, musis byt silna.

Taky jsem si toho užil dost!...hodně smutné,když si tu čtu,jak se rodiče dokáží chovat ke svým dětem a cizí lidé jsou kolikrát hodnější,než vlastní rodiče.Nechápu to,pokud někdo děti nechce,opravdu by je neměl mít,když jim tu lásku nedává.Nejhorší je na tom to,že většinou takové týrané děti se jednou chovají úplně stejně ke svým dětem,jako se chovali jejich rodiče.

Taky jsem si toho užil dost! Každodenní třískání, nadávky a urážení jako, že jsem tě raději nezastudila, když jsi se narodil a podobně.Časem jsem se stal proti tomu imunní. Že byl starší bratr miláčkem to tu ani nemusím říkat.Ten když něco chtěl, vždy vše hned dostal a na mě zbývalo, jen co už odložil a nemohl nosit.Pro mě bylo jen staré a obnošené. První co jsem měl na sobě opravdu nové,bylo, co jsem si koupil za první svoji výplatu byl oblek. Ten kravál doma si nedovedete ani představit. Dnes už jsou oba rodiče na zasloužené pravdě boží a jediné co mě po nich zbylo, že když někdo přede mnou řekne maminko, tak mě přeběhne mráz po zádech! Jen ohromná zášť a bolest. Vždy pro mě cizí lidé měli vlídnější slovo než vlastní rodiče. Ta bolest se ze mě již nikdy nedostane a nepřeji nikomu takové rodiče!

Ahoj Veru. My dve mame velice podobny pripad s nasema mamama a ja bych ti ho chtela rict....Moje mama me taky nema zrovna v lasce zato myho brachu zboznuje coz vubec nechapu. Muj bracha je tak linej a vetsinu travi na ppocitaci kdezto ja musim delat veskerou praci doma sama. Kdykoliv se neco stane nebo rozbije odnesu to ja. Nekdy me to az rani do srdce a ja se rozplacu a utecu ven abych se uklidnila. Moje mama me vubec nechape sme obe uplne odlisne a mame kazda jiny nazor. Kdykoliv se s ni dohaduju ona me zastavi slovy DRZ HUBU!!!!! dokonce sem si kvuli tomu zacala rezat zily a ublizovat si. Jediny koho mam opravdu rada je muj tata. Toho ale vidim jen 1 za mesic coz je pro me velice tezke. Na me mame mi vadi ze se o me nezajima ze mi nedokaze byt oporou a nezajimaji ji ani moje znamky a nedokaze mi pomoct ani s ukolem. Proste rekne a jdu s tim do prdele a at ji neotravuju. Chtela bych ti toho jeste tolik napsat ale myslim ze ti to bude stacit na dukaz ze s tebou soucitim a te chapu....

Tak Ketty, jak je? Nebo spíš asi - s pravdou ven.

Ano,je . Je na diskuzi...OPRAVA : Na urade se vymlouvaji, ze nekam porad 'nespadam'. Ja se nevymlouvam,naopak se snazim co muzu,nas nejak zachranit..

Moc vsem dekuji. Nemohu...Ano,je . Je na diskuzi 'bezvychodna situace'.

Moc vsem dekuji. Nemohu chodit,mam vazne problemy zdravotni,ktere me omezuji ,nekdy mi dela velice zle i jen lezet a dychat,bohuzel je to zamotane,lecit se nemam jak,nemam prostredky. Jsem adoptovana,dedit nebudu ani spendlik,jazyky neumim,predesle zamestnani bylo u koni a v restauraci,sit neumim,malovat take ne. Chtela jsem kurz od uradu prace,opet mi rekli,ze nespadam do nejake kategorie,porad se jen vymlouvam.Jsem na pokraji bidy a totalniho zivotniho zhrouceni,i kdybych 1.000 kc nekdy mela,zabezpecila bych za ne stravu detatku,navic na ZL je nutne mesicne si platit zdr. A soc.pojisteni/asi 4.tisice,presne nevim/ at uz vydelate,nebo ne. Jake brozurky myslite?mela jsem katalog,vybrala si kompletovani propisek,prosedela u toho mnoho hodin a nezaplatili mi ani za jednu. Zkousela jsem to pres ten 'net',a to same /jeste horsi,nechali si zaplatit vstupni poplatek,a ahoj../,uz nevim,ale dali jste mi urcitou nadeji,jen nevim,jakym krokem jit,slusnym a poctivym to samozrejme,ale jakym smerem? Na chranene dilny berou pouze postizene lidicky,me inv.duchod nedaji,pry nemam odpracovane roky/jak,ve 30 letech?/ ,a me zdravotni potize jsou operativne resitelne,pater by mi sesroubovali,nohu plastickou umelou nahrazkou take,se srdcem nevim co mam,ale i to snad by slo. Jenze se ke me urad postavil zady,nechal nas napospas vsemu,uz skoro 4 roky trpim zdr.potizemi,ktere se stupnuji zavratnym tempem. Jak jsem psala vyse,stava se mi,ze ochrnu od pasu dolu,a to jen lezim,brecim bolesti a modlim se,at to povoli. Nastesti to zatim vzdy 'povolilo',a s bolestmi,ale chuzi se to nazvat neda.jen zkracene popochazenicko. Kbyby jste vedeli o jakekoliv moznosti pro me,predem mociny dekuji

tvůj email [email protected] jsem na něj v jiné diskuzi. Pokud ano, napíši ti osobně, chtěla bych vám oběma alespoň trošku pomoci :-)

ŽL je investice 1000,- Kč. Paní neznám, třeba ovládá jazyky, může dělat překladatelku, třeba umí malovat, nebo má nadání k psaní, nebo je šikovná na ruční práce a mohla by si přivydělávat originální bižuterií, třeba může fungovat jako baby sitter alespoň pár hodin týdně, pracovat pár hodin denně v nějaké rodině jako paní hospodyně...(to dělala moje matka - za 2,3 hodinky měla pouklízeno a šla domů). Na to vše nepotřebuje mít vůbec nikoho po svém boku, kdo by jí pomohl a náklady jsou minimální. Ale nemusí ani podnikat, třeba jí někdo práci nabídne v chráněných dílnách, nebo bude dědit po bohaté tetičce...stát se může cokoliv. Každý člověk má pro něco vlohy a k něčemu talent a sklony, třeba o tom ani neví, jako to bylo u mně. A mimochodem, nemám žádný kurz, ani rekvalifikaci.Jinak co vím, třeba zrovna ty rekvalifikace nabízel dříve úřad práce a ještě lidem platili. A také jim i do začátku dávali půjčku, kdo si zažádal. Je tolik možností, co se může stát a kudy se osud té paní vrtne. Vždycky je cesta ven a někdy ta cesta ven vede úplně paradoxním způsobem. Tím nechci nabádat k nezodpovědnosti a riskování, každopádně vždycky je nějaké rozumné řešení.

Z domova, omlouvám se za chyby.

Ještě snad naposledy.. pro Ketty: dají se koupit k těm ručním pracem brožůrky, je doopravdy třeba začít od mala. Přeji štěstí. A přes net ty Práce z doma, to doopravdy né.

Na vše je ale třeba k rozjetí peníze. Jsou kurzy kosmetické, masážní, kurzy šití.. Paní má zdravotní problémy, takže na podnikání by potřebovala se taky pohybovat a to není u ní možné.Protože ani nemá nikoho, kdo by ji s tím do počátku pomohl.

Dá se začít i bez...Dala jsem tady svůj názor. Jenže každý nemá talent, ani podnikatelský duch. Moje dcera dělá po večerech korálky, sobě pro radost a jiným pro potěšení, dají se doma dělat i jiné ruční práce, třeba plést, stříhat lidi... ovšem ve velkém je třeba na to Živnostenský list. Nebo nějaký kurz, ale jsou tu zase ty počáteční peníze.

Podnikání se nedá začít...Dá se začít i bez půjček...začala jsem na poli umění, jediný můj kredit byl talent a pár stovek v kapse (na jídlo). Byl to jenom příklad, nebo lépe, moje zkušenost. U každého je to jiné, ale jde o to odlepit se a možná zkusit něco úplně jiného...