Vyhýbavá porucha osobnosti a jak se jí zbavit

mam asi stejnej problem, jenze asi nedokazu vyhledat pomoc a nechci aby rodice neco tusili (ve dne v noci zavrenej na koleji + mam jen jednoho kamarada kterej mi rika co kdy mam delat a jak mluvit s ostatnimi na co se jich ptat a co mi reknou protoze je pro me dulezite tohle vedet nez nekam jdu) a hlavni problem je ze za par let dostuduju a nevim jak to se mnou dopadne prijde mi ze jsem ztracenej ale moc me to zase netrapi ze nedokazu zit mezi lidmi (ikdyz to si asi jen namlouvam)

gd:
Nejsem psychiatr, ale zajímám se o psychologii, abych pochopil chování některých problematických lidí. Člověk to pak s lidmi víc umí a je taky tolerantnější, když o těchto potížích něco málo ví.

Dobrý den,

ráda bych oslovila lidi, kteří jsou ochotni se anonymně, ale otevřeně svěřit se svými problémy a životními zkušenostmi.
Jedná se o autentické příběhy/osoby a rozhovory s nimi ze kterých vzniknou nejprve materiály a poté kniha rozhovorů o skutečných lidech.
Vše naprosto anonymně. Nemusíte uvést své jméno, svou adresu ani jména jiných osob. Jde mi jen o upřímnost a ochotu sdílet s jinými lidmi své zkušenosti a vnitřní prožitky.

V případě zájmu napiště na mail: [email protected].

Jiří: vy jste psychiatr?

proximus:
Bohužel věc se má tak, že poruchu osobnosti obecně odstranit nelze. Jde totiž o trvalé porušení určitých vlastností, projevů a chování člověka, které bohužel pacientovi přináší neustálé potíže a konflikty s okolím. Projevy poruchy osobnosti lze jen mírně zlepšit, a to ještě v určitých případech. S rostoucím věkem se mohou některé projevy trochu zlepšit, jiné projevy lze trochu omezit léky, ale záleží hodně na typu poruchy osobnosti. Obecně platí, že u vrozených poruch osobnosti je náprava téměř nemožná. Je mi to líto.
Může Vám dost pomoci se přes nějaké sdružení zkontaktovat s lidmi, kteří mají stejný nebo podobný problém. S nimi si totiž porozumíte a můžete skrz ně najít kamaráda nebo spřízněnou duši, což Vám může psychicky ulevit.

Přeji hodně štěstí.

Ahoj Proximusi. Jsem na tom hodně podobně, ale zatím jsem ještě nestratil veškerou naději. Člověk se musí neustále snažit z toho dostat. Rezignace pouze problémy oddaluje a zhoršuje. Odkud jsi? Mě celkem pomáhájí srazy lidí s těmihle problémy...

Po několika letech píšu jak se to dále vyvýjí. Mám za sebou dva pokusy o sebevraždu, pobírám plný invalidní důchod a dá se říci, že jsem rezignoval na to, že se z toho dá dostat. Nyní jsem zcela odříznutý od světa, nestýkám se vůbec s nikým. Asi tak.

Petra nekecá,ID nejspíš nedostala protože:

Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku:

do 20 let méně než jeden rok,
od 20 let do 22 let jeden rok,
od 22 let do 24 let dva roky,
od 24 let do 26 let tři roky,
od 26 let do 28 let čtyři roky,
nad 28 let pět roků.
Může být plně invalidní,ale pokud toto nesplní, nikdy nedostane žádné peníze..!To nevyřeší komise,ale odpracované roky-třeba domácí práce.
Petra tu psala dávno,ale jak vidím, hodně lidí se v tom neorientuje.

Nevím jestli i já mám tuto...Jak pokračuješ, zlepšilo se něco v tvém životě?

Jmenuju se Peter jsem ze...2 Peter: dobra praca clovece, skvely vykon, len tak dalej! um... alebo tak nejak

Jmenuju se Peter jsem ze Slovenska. Když jsem mnel 24 let, začal jsem se stretavat z lidmi, vydrželo mi to jenom nekolik dni, nebo týdnu a pak jsem se zase vratil ke sve izolaci a introverzií. Mám jedneho kamaráta jenom pri nem vice komunikuji a to se jenom stežuji, že jsem velice hanblivý. Byl sem v španelsku na Svetových dnoch mládeže.Komunikoval jsem s lidmi slovensky, anglicky ale pak jsem se vratil domu a zas po pár týdnu jsem jenom doma. Ted, když jsem doma nebaví me to tady ale ani venku. Co na to rikate?

ahoj koukám, že toto téma jsi zakládal rok a půl zpátky, moc by mě zajímalo jestli jsi za tu dobu k něčemu dospěl.. jelikož si myslím že na rozdíl od sociální fobie je tahle porucha opravdu více méně vrozená a s časem se s ní v podstatě nic moc dělat nedá.. /toto je moje zkušenost/..
přesto by mě zajímalo jestli jsi v tom nějak pokročil popř. zda si docílil toho, že ti byl přiznán alespoň částečný invalidní důchod, díky