záchvatovité přejídání

jsem taky na tom jak vy. Docela jsem o tom dost četla, a bohužel psychouš (terapie a vše okolo) nám jedině pomůže, ale taky se stydim objednat. Jinak co jsem četla je že máme poruchu příjmu potravy, stejne jako anorektičky, bulimičky. Je to vše o psychice, JENŽE TO JE TO NEJTĚŽŠÍ. Ztloustla jsem z 167/65kg na 106kg od roku 2005 je mi 28let. Mám podobný pocity jako Jess, chci něco udělat ale nakonec mě přepadne jakási nechut nebo nemohoucnost cokoliv udělat.Je to určitě mrcha deprese....spojená se samotou. Blbý je že jídlo ovládá nás ne mi jeho.Náhodou se mi naskytla možnost jít na obezitologii (doporučila endokrinoložka) říkám si zkusím to, tam bude i psychouš určitě tak jsem zvedavá zda to bude mít náký učinek...

ahooj, uz skoro rok trpim zachvatovitym prejidanim, nemam ale odvahu jit k psycholozce, jednou uz sem se k ni dokonce objednala, ale nakonec sem to zrusila s tim, ze jsem nemocna. Hledam proto kamarada/kamaradku, ktery/a trpi budto prejidanim nebo bulimii, na dopisovani pred email, doufam, ze tohle je treba zacatek, ktery povede k uzdraveni, pokud budete mit nekdo zajem, napiste mi na email [email protected]

Jess, myslíš, že to je Tvou vizáží, že se tak cítíš?A kdyby jsi byla jiná, tak by to bylo lepší? Nejprve si musíš vyhodit všechen bordel z hlavy, prášky Ti pomôžou jen nakrátko. Pokud nezačneš teď, bude to stále horší. A pokud se chceš cítit lépe i po fyzické stránce, tak napiš na [email protected], něco se s tím dá určitě udělat.

Pampeliško a Natálko,
moc děkuji za vaše rady, tuhle stránku jsem nezkoušela, nezkoušela jsem nic, jen toho psychiatra...
Já i kdybych sebe víc chtěla, tak bych asi nenašla nic z čeho bych se mohla radovat a na co se těšit...
V jeden den si naplánuji,co vše bych mohla, ale nakonec to stejně neudělám...nějak se ze mě vytratí všechna síla,a jsem zas tím lenochem,co posedává u televize a prožívá život skrze obrazovku...
Jinak moc držím palečky, ať to všechno vyjde....
A ještě jednou moc dík...
Na co sáhnu,to se mi nedaří,je to tak od dětství,ale za boha si na to nemůžu zvyknout...bylo by to vše o tak moc jednodušší...

asi ti rozumim ,ale věř mi...příspěvek je určen pro JESS

Jsem nechutnej, ošklivej,...asi ti rozumim ,ale věř mi ,že tímto sebeshazováním se dostaneš ještě více ke dnu ,snaž se každý den se na něco těšit a vidět něco pěkného i na sobě .Zažívala jsem to samé a byla schopná celý den nic nejíst,večer to pak bylo něco příšerného ,snědla jsem co jsem viděla a tloustla a tloustla,ani já sama jsem někdy nevěřila ,co vše jsem dokázala sníst .Teď jsem se rozhodla sama pro sebe ,že s tím chci něco udělat a také se o to pokusím ,ještě nevím přesně jak ,ale od této chvíle jsem vyhlásila konec přejídání.

Jsem nechutnej, ošklivej,...Jess,

určitě jsi taky ještě něco jinýho, než ty hnusy, co jsi tady vyjmenovala. Určitě je na tobe něco pěkného. Jen to vidět.

Jestli se bojíš k původnímu psychiatrovi, zvol jiného. Ale upřímně, s tímhle Ti jen prášky nepomohou. Potřebuješ terapii a lidi, co mají podbné potíže. Zkoušela jsi www.anabell.cz?

Jsem nechutnej, ošklivej, chlupatej, ekzémovitej špek bez sebemenšího talentu...
Jediné, co umím, můj jedinej talent je se tak moc přejíst, že s ním 3-4 tuny všeho co najdu.
Mám problémy s žaludkem a stejně toho nenechám... Asi se chci sama nějak zabít...tím,že se nemám ráda je to ještě horší, nevidím důvod proč bych měla žít, nejsem nikomu k prospěchu...
Každou chvíli mě přepadají deprese...jsem sama a nikdo mě nemá rád, ale nejhorší na tom je, že se ani nedivím, není se mnou švanda jako s jinejma, dokonce se dá říct, že jsem se narodila jako předem odmítnutá... Se znamením na čele, který všechny odpuzuje, vlastně jsem to já, kdo všechny odpuzuje...
Chodila jsem k psychiatrovi, hnedka mi napsal prášky...docela mi pomáhaly...ale už je neberu, protože jsem tam zapomněla jít a teď se tam stydím....
Ani nevím, proč to sem píšu, asi jsem jen potřebovala se nějak z toho vypsat...

taky trpim zachvatovitym prejidanim..pokud by ste si o tom chtel nekdo popovidat, napiste mi na icq..6O3 328 078:)

silna vule !!!! proste si rekni tak takle NE !!!!!! :) a snaz se nebyt sama kdyz jis .

Díky aspoň někdo mě chápe...doufám, že se mi to někdy podaří...

Ahoj Silviano,

já tě úplně chápu, donedávna jsem dělala skoro to samé. Díky pohybu a péči o velkou rodinu jsem přibrala jen 6kg. Teď už mám první týden jídelní režim, jsem na sebe moc pyšná.Moc ti přeju, aby ses uzdravila, protože tohle je nemoc. Najdi všechna možná řešení, jak z toho ven. Přeji ti úspěch a měj se ráda!

Silviano-dobře, že si uvědomuješ ten problém. Zajdi za psychiatrem, abyste spolu našli vhodné řešení. Podpoří tě i medikamenty a první úspěch bude pro tebe velká výhra. Držím ti palce. Je to horší, jak zlomená noha...

anonyme ty nemáš vůbec o tom páru co to je...tak se do toho neser!!
Já vím co mám dělat nežrat,ale nejde to zastavit, ale to ty stejně nepochopíš.. když tak si najdi na netu co je to porucha příjmu potravy a uvidíš tam tři, jedna je anorexie,další bulímie a třetí přejídání...tak aspon jseš o něco chytřejší páá páá :-D

Silviano ty jsi hnusné prase, moc dobře víš co děláš a přece to děláš jenom žereš.
Trošku uvažuj a přehodnoť svůj žrací život, nejsme tady od toho abyjsme pořád žrali, děláš i něco jiného? Chodíš do školy nebo do práce, máš kamarády, muže? Přemýšlej nebo praskneš.

No tak já už jsem těžkej případ, co jsem udělala zrovna předevčírem, tak jsem si říkala,že to už je na psychiatra...Jela jsem na návštěvu za rodiči na šumavu, tam samozřejmě knedlíky a další tučná jídla přes den... druhý den (to samé)jsem odjížděla zpět do prahy. Ještě předtím jsem si dala kávičku s Milou (je dost tučná na sušenku)před odjezdem mi máma říká tady ti ještě přibalím tatranku a Milu na zítra...a já hned co to máma dala do tašky sežrala tu tatranku a že Milu si nechám na sváču na zítra.. Ne už jen co jsem se blížila Praze jsem měla nutkání jí sežrat. Samozřejmě, vylezu z busu a hned rozbaluji Milu a hltám jí tak že do minuty byla pryč, ale co dál následovalo? ukrutná chut na další jakoukoli čok.sušenku..v tu chvíli mi je uplně jedno že jsem nabrala 35 kg,(168/91-168/63 původně)že jsem hnusná,že se mi dělaj strie atd..ihned jsem zapadla do trafiky, kde měli taky Milu tak jsem koupila dvě a ihned sežrala. Jen co jsem dojedla poslední kus, opět začali výčitky a styděla jsem se za sebe. TAK MÁ TOHLE JEŠTĚ NĚKDO?? je to hrůza já vím..takže jsem vlastne během cca 2 hodin sežrala 5 sušenek o 7000 kj plus tučné jídlo doma...Vím si říkate jsem divná at jdu za psychoušem, ale já znám svůj problém (samota)deprese z toho atd..a ani na nej nemám peníze, 300,- na hodinu je dost..a stejně bude rejt do mě at se nad sebou zamyslím atd.. :-(

www.kgdolu.estranky.cz

ahojky,já to takhle měla moc moc dlouho,hlavně jsem nechtěla přibrat,takže jsem se několik dnů přejídala a pak několik dnů nejedla buď vůbec nic,nebo jen velmi málo.Samozřejmě jsem přesto postupně nabírala,vůbec k ničemu to nevedlo a pořád se to opakovalo.Pak jsem si jednou řekla,že takhle to vážně nepůjde,našla jsem si jídelníčky zhruba o 6000 kJ denně,protože mmě tohle dohnalo až k menší nadváze a začla jíst podle nich.Nejdůležitější bylo to,že jsem si po několika dnech přejídání neřekla,že zvládnu pár dnů o jablku,ale že začnu hned.Začátek byl těžký,byla jsem přežraná z dnů předtím,ale postupně to bylo každým dnem lepší.Už takhle jím 5 měsíců,zhubla jsem 15 kilo zase na svou optimální váhu a žiju normální,a právě tím,že normání,nádhernej život..jinak normální příjem pro holku je asi 8000kJ/denně,dneska je na netu spousta kalorických kalkulaček.6000 jsem jedla proto,že jsem se chtěla vrátit na optimální váhu,ale teď už jím kolem těch 8mi,a na přejídání nemám an i pomyšlení.Ale k tomuhle dojít mi trvalo asi 2-3 roky velkýho trápení...tak se tím netrapte tak dlouho a zkuste to třeba takhle...

Taky mám tohle za sebou. Nejdřív touha zhubnout a pak po tom hladovění to přišlo. Byla jsem schopná spořádat toho mraky a mnohdy slané na sladké, kyselé a zas sladké..hlavně se "nažrat" Přicházely deprese, nikdo nebyl schopný mi pomoct, matka na mě akorát ječela,ať se sebou něco dělám, nebo mě nechá zavřít do nemocnice...tak jsem to dělala potají. U mě to asi pramenilo z nudy. Nejhorší to bylo o prázdninách..sama doma, kamarádky na mě neměly čas, přítele jsem neměla a brigádu taky ne...upravilo se to, když jsem si našla kluka. Neměla jsem na to čas, pořád bylo co dělat...ale o prázdninách se to opět vrátilo, on byl do večera v práci, tak jsem to občas řešila zase takhle...ale už jsem si to tak moc nebrala. Teď jsem na výšce,přítele mám pořád, ale taky na mě nemá moc čas. Než abych riskovala, že se to zas vrátí, tak jsem si našla práci, která mě baví, a kterou můžu dělat kdykoliv mám čas. Takže studuju, makám a nemyslím na to a je to v pohodě. Občas se sice objeví slabá chvilka, ale změnila jsem k tomu přístup. Prostě když se přežeru, tak si řeknu, fajn, tak ses dneska pořádně nadlábla, zítra vynecháš sladkou tyčinku, trochu si zasportuješ a budeš v pohodě. Takže bych holkám asi poradila, aby si našly cokoliv, nějakou činnost, která jim nedovolí na to myslet...a pak zkusit to zjednodušit a nepřiklánět tomu zas až takovou váhu...přejít to, říct si stalo se, aspoň mám důvod si zacvičit. Jasně, někdo to nedokáže a opravdu tu pomoc potřebuje, ale myslím, že v dnešní době některé problémy až moc řešíme

Dlouha leta se u me stridalo obdobi hladoveni a prezirani se.Neumela jsem se normalne najist,jako normalni clovek-bud to bylo jablko,suchy rohlik a caj a nebo svickova se 6-ti knedlikama a 4 palacinky,trapilo me to a vyresilo se to az v podstate ve spokojenem manzelskem zivote,kdy muj muz vahu neresi a je mu v podstate fuk,jestli mam 80 nebo 100 kg,nikdy se k moji vaze nijak nevyjadril.Vztah je pekny i sex je pekny,takze jsem psychicky vyrovnana a jim normalne,nepreziram se.Prezirani prameni z nevyrovnane psychiky.Drive jsem vzdycky chtela tak rychle a mermomoci zhubnout,ze jsem proste hladovela a pak to telo neuneslo a samozrejme se clovek prezere.