ŽIju sama a jsem spokojená

Žiju bez partnera...Elenko ono jsou ruzni muzi ja napriklad nesnesu aby me po jedne zkusenosti vydirala zenska tim ze me dela "sluzku".
V podstate vase "zenske prace" ocenuju ale neprecenuju povetsinou zeny se kterymi jsem bydlel z meho pohledu me davaly "servis" o ktery jsem nestal a jako bonus pridaly stres a vycitani kdyz sem jejich nesmyslnou posedlost po poradku nedodrzel.
Pokud funguju v domacnosti bez nich jsem v klidu na teple vecere nebo plne lednicky kaslu nebot okamzite s "kucharkama" nabiram kila navic ...

Žiju bez partnera......vtipné je pak to,když chlapečkovi dojde,že mladá milenka sice poskytuje sex 5x denně,ale servis je nulový...a tak si "uvědomí",jakou udělal velkou chybu a jak manželku "vlastně miluje" a hrne se zpátky domů...proč bych strkala hlavu opět do oprátky,aby ON měl pohodlný život a já byla ve 40 letech strhaná,
jak budík ,z péče o něj...a až zase bude pořizovat novou SIMku pro nový "objev",
on bude plný síly a já vyhořelá,vynervená škatule ve středních letech,která umí
"jen poskytovat servis"....

Dámy, to je mi vás líto. Vždycky si říkám, jestli tyhle věci nejdou nějak dopředu odhadnout, než si s tím chlapem uděláme děti a je těžké ho opustit

Já se snačila být celý život finančně nezávislá a celá rodina se přizpůsobovala vlastně kolem mě. Vždy jsem vydělávala víc než můj muž, nikdy jsem mu to ale nedávala sežrat. Život byl plný kotrmelců, byli jsme i od sebe zaláskovaní jinde, ale kvůli dítěti jsme to dali zase dohromady. Dvě třetiny měsíce jse trávila mimo republiku na služeb cestách, museli fungovat beze mě. Vrátit a muset po nich uklidit nedbalý úklid, vyprat si vyžehlit, oběhnout zahradu a povrtat se v záhonech byl pro mě relax od náročné práce. Vaření není mé hobby, vařím blbě a nerada, můj muž i syn líp. Oba nesnáší nepořádek, tak si dávají pozor, aby v něm nemuseli žít. I když je to jen takové povrchní, řádně umytou vanu si představuji jinak:). Na stará okna jsme občas pozvali ukrajinku, uklidila celý byt, není to tak finančně náročné... Také žijeme v třígenerační domácnosti, vaří hlavně babička..

Je to o kompromisech, toleranci, lásce, silných osobnostech a ochotě ke společnímu životu se vším, co k tomu patří

Já žiju sama už hezkou řádu let. Vdávala jsem se mladá za staršího chlapa, byl řidičem jednoho nejmenovaného ministerstva. Dnes tam dělám asistentku. Ten starý sprosťák,(dnes neboštík- rozvedli jsme se, nezabila jsem ho :-)), mě dost týral a ničil mi život a tak jsem se rozvedla. Brr ještě teď se mi ježí chlupy po tělě, když jsem visela za nohy z okna dolů. Nenávidím chlapy a začala jsem se jím mstít. Rozbíjím rodiny a dělám si z nich srandu. Zvou mě na večeře a poskytují mnoho rozkoše, zatímco manželky doma nic netušíc dělají otroky.Postavila jsem si barák, který mi poskytuje velké zázemí a zvu si machry na "kafíčko". Samozřejmě je mi úplně jedno, jak se cítí rodinky a jejích manželky. Chci si to užít. Jsem volná. Podvádějí zvrhlíci, kteří si neváží svého zázemí. Vlastně vám dělám holky službu, aspoň nemusíte žít v přetvářce a můžete včas zareagovat a dát zpátečku. Škoda každé promarněné minuty. Žít volně jako pták. K nezaplacení. Zdraví vás Monča z Phy.

Míšo nedá mi to, abych nereagovala na tvůj příspěvek-my asi máme společnou tchyni...ne, žertuju, ale to samé co tobě mi řekla ta moje. Taky mi dávala k vánocům kuchařské knihy a zástěru mi dala k svátku. Výrok o tom, jak každý nesvár a zoufalství a maléry doma zametat pod širokou sukni a schovávat pod zástěru jsem vyslechla opakovaně. Dělám ovšem vše jinak,než ta dobrá žena radí, to mi věř.
Je mi moc líto, jaký máš úděl s naprosto a totálně sobeckým, sebestředným zbabělým manželem a myslím to upřímně. Věř, že když se soužití stane nesnesitelným, že řešení je. Dá se odejít, zvláště, když děti nejsou malé a jsou samotatné. Dá se prodat třeba dům a mít dva byty, dá se leccos, ale tím tě k ničemu nenabádám, ty sama víš, jakou máš kapacitu a co zvládneš dál a jak se svým životem naložíš. Máš ho ještě před sebou velký kus aj á ti moc přeji, abys vše ustála a žila ještě mnoho hezkého... jsi ještě mladá a zasloužila by sis ještě také fajn muže-ne domů, ale na pobavení se a hezké chvíle...

Ještě takhle. Já určitě...Žiju bez partnera 2.rokem,mám 3,5 letou dcerku.
Zaznamenala jsem jednu velkou změnu...nemusím neustále(3xdenně) přemýšlet,co bude k jídlu,
zda mám "něco na chleba".
Stačí mi slunečnicový chleba s pomazánkou,nebo jen Ramou s cibulkou, rajčetem,paprikou... 3 dny za sebou.
Když jsem byla s partnerem,neexistovalo,
aby nebyl salám,párky,paštika,
nebo klobáska v lednici,které se spotřebovaly na jednu snídani a svačinu,
následně na stojáka ,
jen tak z papíru a bez pečiva,
načež odpoledne již nebylo nic,
takže opět rychle startovat,
aby bylo zase na zítřek.
To samé i s obědy,denně jsem vařila teplé obědy.
v masně jsem byla každý druhý den,stále doplňovala mražák,maso,maso,maso...
Teď,
udělám si s malou brokolicový nákyp se sýrem,brambory a salátem a jsme spokojené.Chci říct,
že úlevou pro mne je to,že nemám neustálý stres z toho,že nemám něco "uspokojivého" v lednici,pro malou vždy něco vymyslím,jíme zdravě a úsporně.
Lituju ty ženy,když vidím,
jak manžel otrávený stojí opřený v marketu o vozík,manželka uštvaná pak dorazí domů,uloží nákup,začne vařit,manžel si jde na PC,pak je zavolán k jídlu... odkráčí k PC,manželka upeče koláče,uklidí kychyni a mezi tím už manžel opět dělá inventuru v lednici...mám to za sebou a po tom se mi opravdu nestýská.
Co jsem sama,
zhubla jsem zdravým způsobem 10kg,
cítím se prostě lépe.
Mám za sebou 2 vztahy,ani jeden muž neuměl vařit,ten servis jsem poskytovala oběma stejně a můj názor na muže je ten,že v jídle jsou "velmi neskromní"...nechtěla jsem napsat rozežraní...tedy aspoň já mám takovou zkušenost.Mám nyní poloprázdný mražák,pomazánky,celozrnné pečivo a dva šuplíky plné ovoce a zeleniny...chlap by otevřel lednici a prohlásil by...tys zase nic nekoupila...no já s tím vyžiju pro nás dvě a hlavně zdravě 3 dny.
To ani tak není můj názor,je to prostě má letitá zkušenost.
Stejně,muže být plná lednička,
servis,každodenní sex a dostatečná komunikace...pak se objeví jednou v práci "mladé maso"...a tak jsem raději sama...už nevěřím žádnému...

Ještě takhle. Já určitě...představa služky v tradičním slova smyslu směšná je.
Ale sama jsem to měla tak /a jak jsem zjistila,nebyla jsem sama/,že jsem /nenápadně,aniž bych si to nějak extra uvědomovala a aniž by to bylo natolik viditelné a okaté,aby to člověku vadilo,dokud v tom žil/poskytovala mnohem víc,než mi bylo dáváno.Úklidem počínaje,výchovou dětí konče.Muž vařil-rád a dobře-a tím se to zdálo srovnané.Opak byl pravdou.JÁ pak uklízela nesmírně zaneřáděnou kuchyň,já dělala vše ostatní-a nebylo toho málo,protože ON přece vařil.Sice jen něco a ne vždy,ale přesto to stačilo k tomu,aby se zdál být srovnaný náš příspěvek k fungování domácnosti.Teprv když jsem byla sama a zvykla si na to,uvědomila jsem si,kolik času mám pro sebe.Jaký je rozdíl mezi péčí o domácnost,když jsme zili spolu a v životě bez něj.A to jsem zůstala s dětmi,takže o nohích na stole se zas tolik mluvit nedalo.Vtip byl v tom,že dokud jsme zili spolu,tak mi to nepřišlo.Až po jeho odchodu mi začalo docházet,že to,co jsem a nejspíš i on/ pokládala za manželství,do kterého rovným dílem investují svou energii oba,byl omyl,na který jsem ještě díky tomu,že že se párkrát v týdnu postavil k plotně,byla pyšná.Teprv když jsem se naučila a začala žít bez péče o jeho potřeby /ovčem dřív mi to nepřišlo jako něco extra,tak nějak to vyplynulo a ani mi to nevadilo,tak to bylo samozřejmé/jsem zjistila,nakolik jsem omezovala svoje vlastní potřeby,protože ty byly až po potřebách jeho a rodiny.Najednou bylo tolik času,tolik energie a síly.Najednou byl klid a možnost dělat cokoliv.Těžko se to vysvětluje,dokud jsem žila v manželství,byla jsem spokojená a připadala si i emancipovaná a myslela si,že mi nic nechybí.Teprv s odstupem jsem viděla,že to bylo úplně jinak a nakolik jsem musela přizpůsobovat život /a ochotně a ráda/ někomu jinému,aniž by on to oplácel stejnou mincí.

Ještě takhle. Já určitě nikoho k žádným konvencím nenabádám, sama se nimi nenechám moc svazovat a žiju celkem komplikovaně. Ale fakt je ten, že opora v partnerovi jako v člověku, který s tebou funguje, je fajn a hodí se, když je ti ouzko. A ouzko nám bývá nebo tobě ne?. Samozřejmě bez maloměšťáctví, s vysokou mírou tolerance a odpovědnosti

Ale dovedu si představit, že s dá žít i jinak a prožít zajímavý život. Ovšem ta představa služky mě dostala

Ale nepovídej. Proč by ona...Když ten její příspěvek čtu, mám dojem, že vyjmenovává vše, co jí jakoby chybí a přesvědčuje samu sebe, že je to naopak

A tvůj názor vyplývá z tvé špatné zkušenosti nebo z domova? Nebo jak jsi na to přišla, že by ženská měla být nebo žít jako služka? Jakože by žila s nějakým hovadem, pro kterého bys musela otročit? Proč? Přece si můžeš vybrat, s kým žiješ. Copak je nutné podřídit se tradičním rolím úplně doslova? V dnešní době?

Ty musíš být strašně...Ale nepovídej. Proč by ona byla neštastná? To si nenamlouvej,já to dělám přesně tak a jsem naopak spokojená. Dočkat se čeho? Možnosti žít jako služka? Tssss:-)

samozřejmě to z velké...Ty musíš být strašně nešťastnej člověk, ale snad se dočkáš, dej tomu čas.

Ano! Ano! Ano!

samozřejmě to z velké části pramení z mého založení.Nedokážu si představit,že bych do svého života zakomponovala všechny ty zbytečnosti,které obnáší partnerství,nechci s nikým koordinovat svůj čas a vysvětlovat změnu plánu v případě,že ztratím chuť podniknout nějakou aktivitu,kterou jsme si domluvili třeba ráno-příkladem.Osamocené žití přináší samozřejmě i složitosti,všechno si musím obstarat sama,ráno zapnu pračku a prádlo věším až po půlnoci,když se vracím domů,když nestihnu nakoupit,není pochutin,když se ráno probudím marodná,nemá mi kdo dojít pro léky,lidi,ale mám klid od všech těch pitomostí,které je schopen vyprodukovat mužský mozek,to je nedocenitelné.Sexuálně jsem zajištěná,k tomu nemusím mít chlapa přímo doma,stačí společná chvilka,výletík apod.,a můžu to mít denně,dnes už je pro mne vysilující i společně strávená noc,takže tak do 02h.,pak mám ráda,když každý jedeme do svého pelechu.

Však i my chlapi se bez Vás dost dobře obejdeme! Pořád dokola poslouchat to kdákání a ještě Vás navíc na kolenou jednou za měsíc trapně prosit o sex. Ne, to vážně nemáme zapotřebí!!!

Hodně zvířat, zejména...ale také oba v tom páru o mládata pečují, občas víc samečci. Sameček se neválí v zadělaném hnizdě a nečeká,až ho ONA nakrmí..Muži jsou zkažení, sami si vymysleli tradice-že žena patří za plotnu, vše doma odře a oni jí občas vyjímečně pomohou? Ona je pomoc to,když po sobě uklidí někdo bordýlek? Manželství-partnerství je po čase pro ženu dřina,kterou dělá zadarmo a obětuje sama sebe.O chování k ženám se ani nezminuji.
Proto se nedivmě,že žena pokud pozná co je žít single, nechce už nikdy jinak.Přijdu domů, vše je na svém místě, neuklízím po nikom,nikdo se neptá co on má jíst atd...Je toho mooc.Než si to muži konečně připustí a změní své chování, bude pozdě. Čím dál víc mladých žen soužití zavrhuje a proč asi????
Carlos, chlapům jde sice o sex,ale taky o servis..Když sečtu plat hospodyně, kuchařky,uklízečky, to jsem mohla dělat druhou směnu za peníze u agentury a dávno být za vodou. První směna v zaměstnání,další do večera doma? Fuuj

Hodně zvířat, zejména ptáků, žije v páru dobrovolně, a žádný chlap si to nevymyslel.

Nakonec se tady dozvíme, že chlap vynalezl i "sám sebe" se všemi chybami a nedostatky.. Mimochodem, obecně mám pocit, že o "vztah" či "život v páru" mají zájem spíše ženy. Chlapům jde většinou hlavně o sex.

Karle, někdy mám pocit, že život v páru vymyslel chlap pro své pohodlí a dal tomu punc jedinečnosti. Ale neplatí, že co si myslí chlap, je to pravé a jediné možné a neotřesitelné dogma.

Ivanko, k tvému příspěvku...myslím, že nás žen, které postupem let žití v páru a v rodině s dětmi cítí potřebu samoty víc a víc, potřebu jakéhosi vlastního světa a svého soukromí, je asi víc, než by se zdálo na první pohled.U mně v tom hraje hodně roli, že jsem se po svatbě vzdala koníčků , zájmů a koníčky a zájmy měl pak po čtvrt století jen manžel. S poukazem, že na to má právo jako každý. A jistě na to právo měl a má a mně to hodně dlouho nevadilo a vlastně ani dodnes nevadí, nicméně kolem chodu domácnosti, výchovy dětí a péče o ně, než se osamostatní, je poměrně dost práce, kterou někdo udělat musí a u nás je jaksi bráno za přirozené a samozřejmé, že se toho chopí žena. Když se k tomu přičte zaměstnání třeba s dojížděním, jsou z toho směny dvě a logicky čas na zájmy nezbývá. Někteří muži to řeší, ženě pomohou, je ale i dnes dost takových, kteří naopak na ženě všechno nechají a neřeší. V průběhu let jsem já sama žila jen svou prací a rodinou a péčí o druhé a zapomněla žít život za sebe samu. Nemám z toho nějaké trauma, ale už cítím jasnou potřebu změnit to a taky cosi jako vnitřní vyhoření, cítím se jako člověk, kterému se pomaličku vybily baterky a potřebuje změnu, zvolnit, nadechnout se a hlavně-dělat chvíli ne jen to, co musí,ale to, co sám chce. A to máme asi každá ve svých rukou. To, že někdo tvrdí, že život v páru je přirozený a jediný dobrý neznamená, že to je pravda. Nejde to paušalizovat. Z mého poheldu je pro každého jedince přirozené to, co mu vyhovuje, v čem je vyrovnaný, co ho nestresuje, nevysává, nedeptá. To je přirozené a každý je jiný a každý to cítí jinak. A ono čtyřicet, padesát let pracovat v dnešní nelehké době, vypiplat děti, postavit je na vlastní nohy a pak unavená dopadnout jako manželka stárnoucího pána, který se pasuje do role našeho dalšího dítěte a vyžaduje péči o své svršky a žaludek do ženiny smrti není prostě pro naprosto všechny z nás ideální uspořádání, po kterém toužíme-pečovat o někoho do své vlastní smrti. Asi každý, kdo po tom touží si zaslouží zažít někdy v životě chvíli luxusu, kdy se bude smět starat sám o sebe. Tak to cítím já. Aniž bych byla sobec, který by kdykoli očekával, že se někdo postará o něj.

Ivana vůbec není rozmazlená. Ani sobecká. Je to bytost samostatná, která umí být sama se sebou, souznívá dnes s vnějším světem, má srovnané hodnoty a vnitřní klid v sobě. Není nic sobeckého na tom žít sám a být v tom uspořádání spokojený. Je to přirozené, lidské, někdo se s takovou potřebou rodí, jiný k ní dospěje během života a další člověk je zrozen pro život ryze párový. A každý má právo si zolit, co mu vyhovuje. To, že to v očích druhého je jinak, než to jedinec jako Karel cítí neznamená, že Karel je neomylný a druhý je sobecký jen proto, že to Karel tvrdí.