Zneužívání a jeho následky

Ahoj Ivo,tak jsem zase zpet. Kdyz si prectu svou zpravu o tom, jak uz je mi dobre, zda se, jako by to psal nekdo jiny. Ano, asi se mi ulevilo, ze se mama vse dozvedela, ale nakonec ne tolik, jak bych potrebovala. Chova se ted ke mne jako bych mela nejakou vaznou chorobu a mela umrit. Dokonce chtela resit celou vec pres policii a to bych asi opravdu uz nezvladla.Uplne chapu Tve pocity ohledne sveho tela. Mam a mela jsem to stejne. Neustale si rikam, jak jsem odporna a to i pres to, ze me me okoli neustale presvedcuje o opaku. A o pribyvajicich jizvach na rukou uz ani nebudu mluvit...Asi mesic mam noveho pritele a bojim se, abych nezacala vysilovat. Nechci mu nic rikat. Ten minuly to vedel, ale v podstate to nebral prilis vazne. Tak nevim, co delat.Jak to ze sebe vsechno sundat, kdyz ani terapie a rodina nepomahaji?Ivo, asi jsem Ti svou zpravou naladu nezvedla, tak to se moc omlouvam. Jsem moc rada, ze aspon s vami muzu mluvit otevrene a je to jediny okamzik, kdy vim, ze mi rozumite. Dik. E.

Ahoj Nico,děkuju Ti za Tvé řádky. To co mi píšeš jsem slyšela už tolikrát.Jednu dobu jsem tomu začala i věřit a zdálo se to být už docela dobré, zmaknuté....díky mojí psycholožce.Ale teď to na mě zase padlo vší vahou a já jakobych byla zase někde na začátku.Nevím, co to zasae spustilo. Nevím.Ale ty vzpomínky se zase vrátily a s nimi pocity viny a nenávisti sama k sobě.Je mi hrozně¨.V pátek jdu za psycholožkou. Nevím jestli bych jí to dokázala vše říct, tak jsem si to napsala ještě na papír a kdyžtak jí ho dám přečíst.Ale mám z toho strach.Chodím tam už 5 let a v poslední době to vypadalo, že už je to vše dobrý, že už je to o hodně lepší a obě jsme z toho měli velikou radost.Ona se mnou měla dost práce a vydržela to se mnou 5 let, ale bojím se, že až si přečte to, co jsem jí napsala, tak že se mnou už nebude chtít pracovat. Takovou dobu se mi věnovala a já jsem jakoby zase na začátku.Prostě se bojím, jak bude reagovat.Mám jí moc ráda a je děsně hodná a milá. Ale tímhle jí asi nedodám chuť do práce.Prostě mám strach.No uvidíme. Jestli to dopadne blbě, tak už na vše kašlu. Na vše.Ona jediná o mně ví všechno, nikdy mě neodsoudila.Ale já už prostě nemůžu. Už nemám sílu.Tak se měj moc krásně, děkuju a drž mi palce na pátek...moc tě prosím.Ahoj Iva

Ahoj Ivo,jsem ráda,že jsi napsala,měla jsem o tebe strach.Znám pocity viny a nenávisti,ale vinit se nemáš,ty za nic nemůžeš,tobě bylo ubližováno,nenávist rodí zase nenávist.Zmobilizuj síly a zkus pomalu si říkat,já za to nemůžu,já jsem oběť,mám právo se litovat,mám právo se milovat,je to moje volba a můj život.Mám krásné oči,ruce,ústa,svýma rukama se hladím po svém krásném tělu.Mám hezké vzpomínky,protože je chci mít hezké a ten kdo mi ublížil,tak toho můžu už jen litovat.Nechci mít sama k sobě negaci,jsem důležitá a chci se mít ráda.Ivo,jsou to jen mé rady,které mně samotné pomohly,ale musela jsem to začít chtít sama,protože jsem si začala uvědomovat,že on mi za to nestojí,pochopitelně,že mám občas návaly všeho ale přiznám si že se chci litovat,tak se polituju,vynadám si a je to pryč.Když bys někdy jela do Prahy,dej vědět,nemáš se za co stydět,je nás víc a stydět by se měl někdo jiný,ne ty!S dítětem je manipulováno,že to nesmí nikomu říct,protože by se na ně zlobili,nikdo by mu nevěřil a pod.Já to slyšela tolikrát,ty určitě taky,tím vznikají pocity viny,nesem si je až dodospělosti,ale ve skutečnosti viníci nejsme!!!Přeji ti aby ti moje řádky byly k něčemu dobré.Opoatruj se Nica

Ahoj Nico a Niky,děkuju moc za rady. jenže já nejsem teď ničeho schopná. Fakt ne.Vše se zdálo být už dobrý...a teď se to vrátilo vší silou.Ty hrůzné vzpomínky, pocity viny a strašná nenávist vůči vlastnímu tělu.A tak když už to je k nevydržení, tak se řežu.No nejsem blázen? SEM!!! A dost velkej!!!Nico, já jsem z Jablonce nad Nisou.Taky bych se s tebou ráda sešla.Ale mám docela strach. No spíš se hrozně stydím.Ale ráda bych si s někým popovídala.Jenže nevím, jestli toho budu schopná.Moc vám oběma děkuju.

Ivo,nezlob se že ti ještě píšu,ale jestli by ti to nevadilo,mohla bys mi napsat odkud jsi?Já jsem z Prahy.Chci se s tebou setkat.Děkuju Nica

Ivus, je zname, ze kdyz lidi prozili ublizovani, zacnou nenavidet sve telo a vse spojene s tim, jako napriklad telesne cviceni apd. Ale je na sto procent jiste, ze neni nic spatneho ohledne tveho tela. Proste lidi nevi jak se zbavit sve vnitrni bolesti, smutku i zlosti a vybivaji si to na sobe. Takovy lidi si musi najit - spravny styl jak to vyjadrit. Urcite bylo napsano plno knih kde clovek by nasel mnoho informaci, porad a inspiraci. Promluvit si nahlas s pratelama kterym muzeme verit. Ci s terapistama by bylo nejlepsi. Lidi v depresi se moc nepohybuji a tak cviceni je velmi doporucovano. Tim se dostavaji potrebne chemikalije do mozku a clovek nepropada negativnimu citeni. Davat spravne chemikalije do tela, omega 3, rybi olej, zelena zelenina, spravne vitaminy. Uvedomit si, ze nema smysl tahat batoh minulosti porad za sebou, to pak neni mozne zit plne - ted. Lidi vice propadaji depresi kdyz je malo slunka a tak specialni lampa, ktera umi vydavat svetlo podobne slunkove energiji je naprosto vyborne si poridit. Therapisti rikaji, kdyz clovek ma najednou plno citeni je dobre kricet do polstare a zboxovat ho. To ma pomoc na ulehceni.Zacit skakat, mavat rukama, pohybovat, tancit k energicke hudbe, bezet ven - zahnat smutek.Vinik by mel byt potrestana ne ignorovan. Ivus, Nica ti dala dobre rady ja se jen pridavam. Nica ma plany dat hlas lidem podobnym tobe, poucit ostatni a hlavne udelat neco jak ochranit dalsi nevinne deti. Tak se pridej k ni. Opatruj se, opatruj sve telo, ono za nic nemuze. Pripomen si kolik toho dela pro tebe. Ja take verim na alternativni leceni, reiky, leceni aury, leceni energiji, hypnotherapy Toto vse velmi pomaha. Nejhlavnejsi je najit v sobe vnitrni silu, ktery kazdy ma, ale nekteri si to neuvedomuji. Vsechny zkusenosti v zivote dobre i spatne nas delaji moudrejsi. S laskou N

Ahoj Ivo,nebuď,mášprávo se litovat,protože tobě bylo ublíženo,ale ty jsi důležitá sama pro sebe a pro určitě pár lidiček kteří tě mají rádi.Tvé tělo sice bylo zneužíváno,ale měj ho ráda,je krásné a je tvoje,nauč se ho vnímat jako součást tebe sama.Stoupni si před zrcadlo a koukni se co máš hezkého,pohlaď si tvářičky,ramena,bříško,zadeček,stehna,říkej si mám vše co mám mít a je to moje.Jíst bys měla,ikdyž nemáš chuť,tvé tělíčko ale jídlo potřebuje.Dělej si radosti i z malých věcí.Já vím že se mi to lehce říká,ale já taky tak začala,nefungovalo to hned,jen jsem si říkala že život dál žít za to stojí.NicaJestli nechceš psát sem tak mi napiš na mail pa a prosím tě drž se,brzy bude jaro a pokvetou kytičky a bude sluníčko.

Ahoj Nico,je mi děsně, blbě, hrozně.....Nedá se to ani popsat.Prostě se to vrátilo plnou váhou a já ějak zase nevím, jak tomu čelit.A tak moje obrana je jako vždy...řežu se po těle a zase začínám blbnout v jídle.Nesnáším svoje tělo, je mi odporný, hnusný....FUJ!!!!Je mi jedno jestli chcípnu, ale já už nemám sílu bojovat.

Nico, prvne nekdo kdo je nadany v pisatelstvi mel sepsat clanek a vysvetlit co se deje a co by se melo vylepsit. Ze je porteba odbornik, ktery by byl najaty vladou. On by navstevoval skoly i skolky a delal prednasky a rodice by take mohly byt pritomne. Take by neuskodilo dat detem list s otazkama, aby se zjistila situace, a jaky je jejich zivot. Jestli na ne nekdo saha spatnym zpusobem a jim se to nelibi a podobne. To by se muselo jeste zformulovat. Mozna i zeptat jestli jsou casto biti.Proste nejdrive je nutne zformulovat ten informar a nechat co nejvice lidem to podepsat a pak poslat do ministerstva skolstvi. Zde v Kanade se tak meni zakony. Ale nevim jak v Cesku lidi radi davaji podpisy. Ale toto neni politicke a kazdy dobry clovek by se mel postavit proti zneuzivani deti. Dale i zde na forum jsou lide kteri jsou spisovatele a ti by mozna take pomohli. Napriklad v Kanade jenom jedna zena hodne zmenila zakony ohledne opilych ridicu a i od te doby se zmenily nazory ohledne alkoholu a uz se zde moc nepije, mimo neco po obedu, ci spolecensky a to uz vetsinou ma clovek zajistenou dopravu domu. A jenom jendna zena toto vse zacala a nyni je zde velikanska organizace - MAD. Ahoj

Ahoj Niky,moc Ti děkuju za dopis,mám v plánu něco takového udělat,protože je tato situace toufalá,jen nevíz zda se mi to povede,musí být víc lidí,kteří by do toho šli.Tady zákony bophužel nahrávají na špatné strny,ale nechce se mi to nechat vše ležet ladem.Já na to nemám žádné školy,abych mohla sama něco přednášet,ale návrhy na to aby se něco udělalo bych zvládla.Proto se taky do toho pouštím.Škoda že žiješ tak daleko,ale snad mi pomůžeš svými radami.Budu za ně moc vděčná.Chci vytvořit okruh nás,kteří máme toto za sebou a předávat si zkušenosti a rady jak se s tím vyrovnat,aby jsme mohly žít normální život bez následků a taky jak připravit své děti do života.Aby naše děti věděly jak reagovat na různé podněty svého okolí a jak pomoci svým kamarádům,kteří si doma prožívají peklo.Instituce které tady jsou bohužel se o to moc nestarají,takže nezbývá než se do toho pustit sami.Děkuju za jakoukoliv radu a pomoc.Přeji Ti krásný Nový rok vykroč pravou nohou,zatím se měj krásně ahoj Nica

nica, ja ziji v B.C. Kanada, Vancouver. Zde se takove prednasky delaji a je to pod skolskou organizaci. Meli by jste se o to prosadit i ve vasich skolach. Deti musi dostat informace, jelikoz mnoho deti v tech spatnych situacich nevi ze se jedna s nimi proti zakonu a ani se neumi branit, nebo jsou zastrasovani nasilnikem. Mohla bych ti zjistit vice jak to zde funguje ve skolach. Ahoj a mnoho zdaru. Spolecnost botrebuje lidi jako ty.

Ahij Niky,reguji na tvůj článeček,který se týká osvěty dětí na školách.Moje dítko,které chodí do 4třídy takovouto osvětu nemá,myslím si,že v osnovách škol to vůbec nemají,je to asi,pokud to někde je,individuální a záleží jen na učitelích samotných co o tom dětem řeknou.Pravděpodobně se o tom začíná mluvit jen když nějaký případ se stane jen ve třídě,tak se toreticky o tom něco poví.Podle mně by se to mělo dát do osnov,protože je tohoto tolik a následky do budoucího života jsou strašné,jen si sama přečti příspěvky které jsou zde napsané.A to je miniaturní část.Věř mi,že je nás tolik,že by se asi hodně lidí divilo,co se děje mezi námi.Pokud máš sama nějakou zkušenost na toto téma,prosím napiš jí.Hezký večer a díky za napsání Nica

Ahoj Ivo,jsem ráda,že jsi mi napsala.Plně tě chápu,že člověk který to nikdy nezažil tak nikdy se nevžije do daných situací,může mít školy jaký chce,jen umí použít správné slova,ale pocity nikdy nepochopí. Chtěla bych nebo mám takovou určitou představu o klubu,který by měl soustředit lidi,kteří mají stejný osud jako my a chtěli by si o tom promluvit a najít východisko jak si pomoct,nechci ovšem abychom se navzájem litovaly,protože lítostí se nic nevyřeší,ale nacházet řešení a postoje k sobě samé a k životu vůbec.Nevím jak ty,ale já se strašně dlouhou dobu nenáviděla,nesnesla jsem pohled na svoje tělo,které bylo zdrojem toho zla,bylo mi úplně jedno,co se semnou stane,nejedla jsem a ani jsem nebrala v potaz,že už jsem sama mámou.To když už jsem byla hodně na dně,tak očíčka mého dítěte mně pozvedla,jen díky němu jsem to všechno přežila,ale následky si nesu dodnes.Byla jsem na hranici anorexie a jen těžko jsem začala přibírat.Ivo,drž se až se vrátíš,tak se ozvi,jak jsi na tom a kdykoliv mi napiš.Krásný Nový rok,který by měl být lepší než předešlý ahoj a děkuju za odepsání.Nica

Ahoj Nico,děkuju, že si napsala. Jsi velmi statečná. Je to k záviděhodní.Já též chodím k psycholožce, která se zabývá zneužitýma lidma a myslím, že mi moc pomáhá.Ale víš, je to sice odborník a moc dobrý odborník, ale kdo to neprožije, tak to úplně nepochopí. Nevím teď jestli mi rozumíš...?Já byla celkem v pohodě...poslední dobou, ale teď se to na mě tak nějak sesypalo. Nevím proč, ale prostě to tak je.U mě proběhl isoud. A to bylo děsný.No nechce se mi o tom dnes nějak psát...není mi dobře.Ale jsi moc hodná, že jsi se ozvala a děkuju Ti!!!!!Jo a kde chceš založit tu skupinku?Ty jsi určitě z Prahy, viď?Měj se moc krásně a zase se prosím ozvi.Já teď jedu do 2.1. pryč, tak na netu nebudu.Takže Ti přeji úspěšný start do Nového roku, hodně lásky a kopec štěstí.

Uz pred lety jsem cetla ze kazda ctvrta divka ci i chapec jsou zneuziti. Ve skolach v nizsich tridach by odbornik mel vysvetlit detem rozdil ohledne dobreho dotyku a spatneho a tak aby deti vedely jestli se neco s nima deje nespravneho. A tak zachranit pred trapitelama. Vlastne co drive deti maji tyto informace tim lepsi. Jsou takove prednasky ve skolach? Jsou ucitele pouceni jak poznat ublizovani na detech?

Ahoj Ivo,pochopitelně že ráda odpovím a budu psát,ráda se podělím o své zkušenosti,protože je to téma kterým se zabývá málo odborníků,ale o to víc bolesti a neštěstí se skrývá v nás.Já byla okukována do svých 30 let,žila jsem u rodičů a věděla jsem,že to samé dělal otčím i mé sestře,ale nikdo nám nevěřil,nechtěl věřit.Psala jsem si deník a máma mně jako dítě domutila ho zničit a tak to vše pokračovalo dál.Po čase jsem se od sestry dozvěděla,že se jí dělo to samé,ale ta to řešila útěkem z domova.Po tom všem v mých 25 letech se mi teprve máma do očí zeptala jak to bylo.Dál se nic neříkalo,žádné vyříkání,nic.Pro klid rodiny se to nějakým způsobem smazalo,ale rána zůstala. Mám syna a přítele,který dělá vše abych uměla zapomenout,musím odpustit otčímovi,kerý mně než jsem se odstěhovala k přítelovi řekl,proč nejsem maminka.Jeho oči říkaly,že by vyměnil nevlastní dceru za svou ženu,za mojí mámu. Byla jsem u léčitelky,která léčí tím,že odblokuje podvědomí,to kam si ukládám to,co nechci řešit a nechci o tom už mluvit.Ona mi ho odblokovala tak,že jsem si začala vážit svého těla,které jsem k smrti nenáviděla,vážila jsem 42 kg.,s tím že chci mít hezké vzpomínky a je jen moje volba jak se k tomu postavím.Pochopitelně,že mám chvíle kdy bych vše zabalila,ale pak si řeknu proč?Nestojí mi za to.Mám rodinu a jsem zdravá.Mám 52 kg a někdy se cítím,že se chci litovat nad tím,co se mi stalo,ale nemám rakovinu a má rodina je v pohodě.Asi píšu chaoticky ale strašně bych všem chtěla pomoct jak z tohoto začarovaného kruhu ven,proto mně napadla myšlenka založit okruh nás a dávat pomocné ruce,výchdisko je,jen chtít.Nica

Nico,prosím piš.Budu moc ráda, když se dozvím jak to prožíváš po tolika letech.A ten nápad je skvělej.Jestli to nechceš psát přímo sem, napiš přímo na mailíka.Budu To moc vděčná!!!!

Milá Elenoor ( hm teď nevím jestli jsem oslovení napsala správně - omlouvám se),jak sis užila Vánoce?Já nic moc. Skoro vůbec.Bylo mi a je mi blbě. Prostě to nezvládám. Děsný.Já už prostě nemůžu.Vzpomínky, vzpomínky, pocity viny....no asi to znáš.A děkuju moc.

dobry den všem kdo si čte tyto stránky,čtu vaše příběhy plné hrůzy a neštěstí.I já jsem oběť zneužívání v dětství,dnes je mi 34 let a svým způsobem tím trpím dodnes. Jen díky mému příteli a jedné známé už můžu žít jako člověk a ne jako stále ustrašené nic,které si nic nezaslouží,protože dělala něco co se nesmí říct. Jedna reakce na dopois,který přišel na stránky byla jako výčitka,že se dotyčná jako dospělá nedokázala bránit,znám to,chápu jí a tato reakce na její dopis mně vzala dech.Ono to není jednoduché se bránit v jakémkoliv věku,hlavně když se to táhne od dětství.Prosím pokud máte zájem mohu se podělit i o své zkušenosti a mám i kamarádku,která je na tom stejně.Chtěla bych vytvořit okruh lidiček se stejným osudem a pomoct jim.Ozvěte se Nica

Ivo, neklesej. Ja sama mam letosni leto za sebou pokus o sebevrazdu a myslela jsem si, ze uz me tu nic nemuze udrzet. Navic se pridal i konflikt s matkou. No, a asi pred tydnem se vse provalilo. Ma matka si v mem deniku, ktery si v ramci "samoterapie" vedu, precetla co se mi stalo a od te doby se vse zacina rovnat. Myslela jsem si, ze nikdy nikomu nemohu rici, co jsem zazila, ale ted vim, ze to byla nejvetsi chyba. Ted je jasno a mi nejblizsi konecne chapou, proc se chovam jako "studeny cumak" a proc vubec delam spoustu nenormalnich veci. Moc nam vsem drzim palce. My vsechny a vsichni si zaslouzime jen to nejlepsi a kdo se nas snazi presvedcit o opaku je DEBIL. Jsem s Tebou, Ivo. Drz se a kdyby Ti bylo zle ozvi se. Eleonor