Zneužívání a jeho následky

Nějak to na mě všechno zase padlo. Jako už dlouho ne.Najednou se vracejí vzpomínky a já nevím jak z toho.Takovou dobu byl docela klid a teď to zase přišlo.Já už to nechci.

Eleanor potesila jsi mi podekovanim.To zneuzivani deti neni lehka vec, kolikrat lidi trpi na cely zivot. Mnoho muzu si to neuvedomuje a nebo nekteri jsou jen ciste phedopilove a mentalne nemocni. Je jiste, ze lidi po takovem detstvi muzou tuto skutecnost hodit za sebe zapomenout a zit spokojene. Ostatni maji ublizeno na dusi azivot se stane jako kolotoc, jelikoz se citi menecennym, vinnym a jsou pravem nazlobeni. Ja doufam, ze se ti take vsechno vyvyne spravne a terapije ti pomuze. Neboj se rici tomu otci jak ti porusil zivot, ale necekej moc, jelikoz takovy lidi radi zapiraji. Ale zlomit to tajemstvi ti jenom pomuze k vitezstvi. Proste sud ho, nebo proste tu skutecnost usekni ze sveho zivota a nyni je na tobe si zacit ten novy zivot tysi prejes. Napis jak on reagoval a hlavne doufam ze jsi to byla jen ty sama na koho si on dovoloval a ne na dalsi. A rozhodne ty nejsi vinna, ty jsi byla jenom dite, ktere se nevedelo jak branit a dospeli by meli byt potrestani.

Nene, vubec jsi diskusi nezastavila, byla-li kdy nejaka. Tvuj prispevek byl spolu s nastoupenou psychoterapii pro me velkym podnetem. Sbiram sily, abych svemu otci aspon napsala dopis, ve kterem mu chci vylicit peklo, do ktereho me dostal. Skoro jsem ho zacala za tech x let litovat. Rikala jsem si, ze uz je potrestany dost, tim ze je sam, ale ted vim, ze za svuj ZLOCIN nebude potrestan nikdy dost. Jsem rada, ze slysim z vice stran, ze to neni moje vina a nemam se za co stydet. Diky za to. E.

Vypada to ze jsem zastavila vasi diskuzi, takze to ignorujte. Ahoj

Je smutne cist tyto prispevky, ale nejdulezitejsi je, ze z tohoto vznikne neco positivniho. Uz jenom napsat sem, ma lecive ucinky ale nejlepe je si o tom promluvit nahlas a s lidma kteri budou rozumet. A az lidi nabydou novou silu a energiji pro zivot, meli by se obratit a pomoci ostatnim bezmocnym detem. Napriklad v Kanade je trestny cin uhodit dite a neprichazi v uvahu aby rodice trestali sve deti fyzicky. Je to v zakonu ze doktor, nebo ucitel, sousedi nesmi ignorovat modriny ci jine znaky biti. Ziji zde uz tricet let, ale lidi se zdaji velmi mirumilovni a nikdy jsem se nesetkala s bitym ditetem. Ale nemocni lidi ziji vsude, a kdyz se na ne prijde, hned je to ve zpravach, ale takove veci jsou tu jen malinkatou vyjimkou. Velky problem na celem svete je sexualni zneuzivani deti. Asi jedna divka ze ctyr bude zneuzita a skoro stejne je to i pro chlapce. V nekterych zemich lidi neradi mluvi o zneuzivani nebo biti deti, coz je nejhorsi. Zde uz velmi davno maji odborniky kteri delaji lekce ve skolach pro malinke deti, aby vedely co je dobry dotek a co spatny a tim predejit sexualni zneuzivani od dospelich. Deti jsou pouceni o telefonnim cislu, kde volat kdyz jsou potize. Rodice kteri maji rodicovske problemy musi chodit do terapije a vetsinou to plati vlada a kdyz se dosveci ze rodice se nechovaji spravne, deti jsou dani do dobrych rodin a vlada plati za to. Nejdulezitejsi je, ze lidi se nesmi chovat ignorantsky. A to jste i vy co takovemu muzete zabranit. Prominte,ze jsem odskocila od temata a hlavne vam preji vse nejlepsi. Ale jeste si take myslim, ze clovek se nemusi za niceho takoveho stydet a jen o tom septat co se stalo v detstvi, jinak nebude mozne delat positivni zmeny. Dale, jestli zde se dosvetci, ze nekdo zneuzil ditete, jeho fotografije jsou vsude, bude potrestany a kdyz skonci svou dobu ve vezeni bude konrolovan kam se nastehuje a polocije da vyhlaseni o nem aby si lidi davali pozor na neho. Takove lidi co zneuzivali deti nesmi chodit blizko skol ci parku atd. Zde se muze soudit i po mnoha letech a vetsinou si to ti spatni zaslouzi. Hlavne by jste si meli dat cil, aby deti mely prava a bylo trestnum zakonem jim fysicky ci sexualne ublizovat a tvrde drzet tento zakon. Coz by zabranilo aby vyrostli s pocitama co vy mate. A take drzet neco v tajnosti bere hodne energije, hlavne vy se nemusite za nic stydet. Mozna neni spatne nechat vedet tem spatnym jak vam ublizili i kdyz se rozhodnete je nesoudit, velka omluva by byla dulezita. Zde v Kanade se opravdu dba na vsechy lidska prava. Jinak zde jsou v kazde casti mesta ruzne skupinky pro lidi - jako pro svobodne matky, svobodne otce, nebo dohromady, zeny ktere meli zle manzele, rodicovske skupinky a stovku jinych i vice veselejsich. Tak uz budu koncit a doufam ze jsem trochu pomohla Ahoj.

Obracim se na vsechny, kteri maji zkusenosti s timto velmi bolestivym problemem. Je mi 26 let a plnou vahou na me dopadla skutecnost, ze jsem byla nekolikrat zneuzita svym otcem ve svych 12 letech. Cela ta dlouha leta jsem si tento desivy zazitek nechavala pro sebe a myslela jsem si, ze se mi jej podarilo vytesnit ze sve mysli. Letos v lete jsem byla malem znasilnena svym kolegou z prace - od nejhorsiho me zachranil projizdejice cyklista - a mne se nahle ma predchozi detska zkusenost vratila rychlosti a silou leticiho bumerangu zpet. Rada bych se touto cestou podelila o sve trapeni a bolest s ostatnimi. Nemam zadnou podporu ve sve rodine, nebot ma matka nema tuseni, co se v nasi rodine odehravalo. Mela jsem neodbytny pocit, ze bych znicila zdanlive harmonicky klid v rodine. Chtela bych timto nastartovat diskusi a citit podporu byt od cizich lidi, kteri dokazi pochopit jake brime na nas bylo vlozeno. Predem dekuji za pomoc. Eleonor

Předmět: zneužívání Autor: Eva Datum: 1.5. 2004 14:31:13 Je mi 23 let a zhruba od mých dvanácti let do dvaceti jsem byla zneužívaná bratrem.Nikdy nedošlo k pohlavnímu styku ale vždy jen osahávání.Párkrát jsem si zkusila sáhnout na život,ale nidky ne do konce.Našla jsem si přítele, s ktérým jsem byla pět let.Byl můj první a sex s ním mi nic neříkal.Věděl o mé minulosti, ale nakonec nevydržel a rozešli jsme se.Zkusila jsem spát s jinými, ale marně.Touha po sexu prostě není a nejsem jinak orientovaná.Ale vždy když se mě někdo dotýká se cítím chladná a doslova si myslím tak ať už je to za mnou.Nikdy jsem nebyla v žádné poradně, protože jsem si myslela, že jsem vše zvládla sama.Bohužel jsem se mýlila a potřebovala bych odbornou pomoc. I když jsou to již tři roky, při každé hlubší vzpomínce pláču a nevím jak dál. Předmět: zneužívání Autor: Dáda Datum: 21.7. 2004 14:33:13 Nic si z toho nedelej,nejsi sama.Je mi z toho na zvraceni,kdyz si na to vzpomenu.Ale muj pritel preci nema s mym bratrem nic spolecneho.Nic jsem mu nerikala,ani nereknu.Vim,ze i bracha toho ted lituje,tak jsem mu odpustila a zivot je fajn.Kazdej se muze v zivote splest a udelat i talhle velkou chybu.Zvlast v takovem veku. Předmět: zneužívání Autor: Analytik Datum: 21.7. 2004 14:48:39 Ahoj!Tvůj bratr je mladší/starší než Ty? Dost dobře nechápu: Ty jsi se nechala osahávat už jako plnoletá, třeba v 18-ti letech? Pochopil bych to u dvanáctileté, ale dost dobře mě není jasné, prč si to nechá líbit dospělá žena... Kde Tě osahával? Bránila jsi se? Řekla to rodičům?Přibliž ty okolnosti blíže - jinak těžko poradit.

Ahoj, měl by někdo z vás zájem (zatím pouze z Prahy) o svépomocnou skupinu pro bývalé oběti týrání a zneužívání - pro dospělé týrané nebo zneužívané v dětství? Pokud ano, dejte vědět na email program-fenix_2003"post.cz, kam se také můžete obrátit pro další informace. Cílem této skupiny je především poskytnout si vzájemnou oporu, nezůstat sám se svým stínem minulosti, předat si zkušenosti, jak s tím žít a zvládat to nebo třeba společně i něco podniknout, např.v přírodě, sport atd.. Těším se na Vaše odpovědi.

Boze Ivo, ty chudero moje. No to jsem proti tobe zazila nic. Jeee, to je hnus, ja bych mu urizla ptaka u sameho korene, prisaham, ze jo. Takovy lidi, jak se to vubec narodi, s takovym myslenim. Hned by to meli v porodnici zabijet, utopit. Me je z neho nabliti, fakt jo. Jinak Ivus, jsi moc statecna ze jsi nam to sem napsala. Drz se, co nejvice konzultantu. Vezmi si tolik pomoci, co je ti nabizeno, neodmitej nic. A DOBRA VEC SE PODARI :-)

Děkuji že jste odepsali, abych řekla pravdu nečekala jsem to nebo aspoň né tak brzy. Přišel mi ten můj problém naprosto titěrný narozdíl o těch o kterých tu píšete. Takže dík.Asi jsem přišla na to že pokud někdo chce opravdu to dokáže utajit. Což jsem si vždy myslela že není prostě možné. A stejně i kdybych to jakkoli chtěla změnit, celý svět nepředělám. Můžu jedině vědět že já bych udělala všechno pro to abych někomu pomohla, ale ostatní nutit nemůžu. Jen to stejně nikdy nepochopím.Byla jsem ve 12 na táboře, kde byla teprve 6-ti letá holčička. Otec jí sexuálně zneužíval a ona se nám svěřila. Řekli jsme to vedoucí a její matka s ní od něj odešla. Nedovedla bych žít s pocitem že vím že někde někdo někomu ubližuje, že jsem tomu mohla zabránit a neudělala to.Jinak díky a mějte se!!!

Zdravim vsechny, kdo zavitaji do teto rubriky. I ja jsem bohuzel byla v detstvi zneuzivana vlastnim otcem, nikdo o tom nemel ani potuchy. Castecne jsem se sverila doktorce az na me prvni gynekologicke prohlidce, a tap promluvila s mou matkou. Tu hned napadlo, ze to byl otec, ale nic s tim neudelalo, stale se to tutlalo. Od rodicu jsem se co nejdrive odstehovala, ale moje psychicke problemy se tak stupnovaly, ze jsem musela vyhledat pomoc na psychiatrii. Tam jsem poprve prisla tento rok v dubnu. Musim rict, ze pani doktorka mi hodne pomohla, uz nemam sebevrazedne sklony a vim, jak bych mela zvladat nejvetsi krize. Donedavna jsem si myslela, ze jsem z toho jakz takz venku, ale zase to na me dolehlo. Nejde se toho zbavit, vim, ze si to ponesu uz cely zivot. Nejhorsi je, ze otce stale nedokazu nenavidet, i kdyz vim, ze zbavit se te nenavisti je jedina cesta k tomu, abych na tom byla lepe. Take me moc mrzi, jak se matka zachovala chladne, asi nevedela, co s tim ma delat, a tak se o tom radsi mlcelo, na nic se me neptala (ted tvrdi, ze proto, abych se "nerozrusovala" - pritom mlceni je to nejhorsi, co muze byt). Snazim se v tom najit i pozitiva - mam skveleho pritele, se kterym jsem uz 6 let, vsechno je fajn, az na sex. Jednou moc chceme mit deti, a ja vim, ze pro ne musim udelat maximum, mluvit s nimi, vsimat si jich - proste vim, ze neco tak oskliveho se muze stat.Velmi me frustruje stykat se s rodici. Mamka je tak strasne slaba osoba. Drive brecela, kdyz jsem nechtela jezdit domu (bydlim od nasich 100 km), prosila... proste citove vydirala. I ted me chce vidat, coz se nedivim, ale me kazda navsteva dost rozhodi, tyden pred onym vikendem jsem nervozni, nevrla... Jako ted. Casto premyslim, jestli se s nimi vubec stykat. Ale zase takto prijit o rodinu, to je taky hodne smutne. Clovek si pak uvedomi, ze skoro nikoho nema. Prala bych si, aby se mi nic takoveho neprihodilo, ale to nejde. Snazim se s tim vyrovnat a zit spokojeny zivot, ne vzdy se mi to dari. Mam hodne konicku a zajmu, stale se snazim neco delat, abych byla zamestnana a nemyslela na to. Jenze myslenky se vkradaji porad, nejhorsi je to vecer - pred usnutim.Chce to hodne trpelivosti a sily. Preju hodne odvahy vsem s podobnymi osklivimy zazitky z detstvi. Nevite nekdo o nejakem sdruzeni pro tyrane a zneuzivane deti?

I já patřím do skupinky týraných, pár z vás už ode mě určitě něco četlo v jiných rubrikách, které s tímto souvisí. k dotazu-Moje peklo na zemi se počítá ne na měsíce,ale na roky. Nevzpomínám se na nikoho, kdo by se mě kdy zeptal, jestli se neděje něco divnýho. Je to asi tak, že pokud člověk tohle utajit chce, tak se to dá. Možná jsem to já, holka, kterou znáte. Vaše studentka, kamarádka nebo sousedka..ta věčně usměvavá, trošku praštěná puberťačka, která chvilku neposedí na místě. Velká voda, se kterou vždy přijde legrace a přitom si v sobě nosí tohle tajemství. Tak kdo z vás si myslí, že by to na mně poznal? Je jasný, že mám spoustu modřin, škrábanců,....,ale na judu se přeci člověk trochu obouchá, kdo by hledal něco jinýho?!

ahoj Pavlo, píšeš,že nenacházíš odpoveď na svou otázku-jak to,že si toho nikdo nevšiml.No nevím přesně jak to napsat,u každýho to může být jiný.Jak už jsem psala,mě otec poprvé znásilnil v 6 letech.Bylo to u babičky, byl děsně nalitej.Myslím,že babička mohla tušit,že se něco stane.Čekala jsem na tátu až příjde z hospody,těšila jsem se na něho.Babička mě přemlouvala ať jdu s ní spát do ložnice,ale já chtěla počkat na tátu.Tak mě nechala.Pak se to stalo.Babička byla ve vedlejším pokoji.Když to skončilo,tak jsem s brekem utekla za babičkou do ložnice.Když mě uviděla,tak viděla,že brečím,ale jen řekla ať spím.Nereagovala na můj pláč.Neptala se co se stalo.Tak nevím jestli to věděla,možná jo možná ne.Abych pravdu řekla,tak se i teď bojím nad tím přemýšlet.Bojím se toho,že kdybych přišla na to,že o tom věděla a nic neudělal,tak jí to budu vyčítat.Ale to nechci,měla jsem jí moc ráda.Byla jsem jiná než ostatní,pořád jsem říkala,že mě bolí bříško.To potom když se to opakovalo.Ale nikdo se na nic nevyptával.Ani nevím jestli bych byla schopná o tom mluvit-po jeho výhrůžkách a vydírání.Ve škole jsem byla taky jiná.Nechovala jsem se jako holka,svůj vztek jsem si vybíjela tím,že jsem se rvala do krve s klukama.Neměla jsem moc kamarádů,ve škole mi to moc nešlo,byla jsem pořád jaksi "mimo",ale všichni si mysleli,že už jsem asi taková a asi je ani nenapadlo,že bych mohla mít nějaký problém.Na střední si toho už víc všímali.Zvlášť,když jsem se pokusila o sebevraždu.Něco málo jsem ze sebe vykoktala,ale nikdo mi nevěřil.Mysleli si,že chci být zajímavá.Jenže já jsem se pořád zhoršovala až to přišlo jedný učitelce divný.Byla jsem taky na intru a všichni věděli jak moc se bojím jezdit na víkendy domů.No a pak to ze mně ta učitelka dostala,ale to už jsem psala.Jo a ještě něco.Když byl soud,tak si předvolali jednu moji oblíbenou učitelku ze základky.A ta z toho byla úplně mimo,vůbec nic netušila.Nevím jestli jsem Ti dokázala odpovědět na Tvou otázku,napsala jsem jak to bylo se mnou.Ale lidí,kteří jsou nevšímavý,nebo z nějakýho důvodu NECHTĚJ vidět, je bohužel ještě hodně. Všem držím pěstičky!!

Pokud mi někdo napíšete svůj názor budu moc ráda.Ale možná ani vy na toto neznáte odpověď. Každopádně díky a DRŽTE SE!!!Moc Vám přeju ať už se Vám daří dobře, protože si myslím že Vám Bůh nadělil bolesti i za druhé a už si zasloužíte jen to štěstí.

Všechno co tady čtu je naprosto otřesné a naskakuje mi z toho husí kůže. Mě se nic podobného nestalo, ale už dlouho se o tento problém zajímám.Přečetla jsem dost knížek na téma týrání a zneužívání, skutečné příběhy atd. Ale vím, že nikdy nemůžu pochopit a vcítit se do té situace. Často si kladu takovou otázku na kterou stále nenacházím odpověď a nevím kam se obrátit,tak jsem si řekla,že to zkusím zde. Já totiž nedokážu pochopit, jak to že si vašeho stavu nikdo nevšiml????Je to pro mě naprosto nepochopitelné. Pokud je někdo týraný má přeci modřiny atd. Pokud je někdo zneužívaný nechová se jako ostatní. Vím že v dřívější době se o těchto tématech nemluvilo, bylo to tabu, ale ani dnes se lidé nezajímají.Četla jsem tady příběhy které trvaly i několik let. Proboha jak to že si nikdo nevšiml!!!!A pokud ano,jak to mohl nechat jen tak!!!Chápu sice, že se to oběť snaží všemožně zakrývat, ale někdo si prostě všimnout musí a tak by se vůbec nemělo stávat, že to peklo může trvat roky.Myslím že pokud někdo ví o týrání a nesnaží se pomoci má také dost velký podíl viny.Zlobí mě to proto, že když jsem byla malá měli jsme ve třídě holčičku, kterou rodiče určitě týrali. Ale my jakožto její spolužáci jsme ve 2 třídě opravdu netušili o co jde, ale učitelky museli vědět.jen před tím zavírali oči. Pamatuji si,že byla hrozně hubená, bílá jako křída,neustále vystrašená a měla kruhy pod očima.Bylo to ubohé stvoření. Dostala 2 ve škole a brečela, že dostane výprask.Často nám vyprávěla co jí všechno otec dělá, ale nám nikdo neřekl, že takové věci se s dětmi nedělají,mysleli jsme že každý rodič si se svým dítětem může dělat co chce.A navíc jsme viděli, že učitelky to neřeší tak proč by to mělo připadat divné nám? Jednou se učitelce složila před tabulí, protože dostala 3.Strašně se třásla a nedokázala ani stát, prosila třídní na kolenou ať jí tu 3 nedává, ale učitelka jí posadila do lavice a řekla, že se to měla naučit. Tenkrát jsem to nechápala a dnes cítím odpor k takovým lidem. Ta holčička byla poslední rok co se mnou chodila do třídy stále nemocná a nechodila do školy. Potom se prý s rodiči někam odstěhovala a oni jí dali do klášterní školy. Od té doby jsem jí neviděla. Ale nikdy jsem na ní nezapomněla. Ale až když jsem byla starší mi došlo, jak se na ní všichni vykašlali.Pokud potom ještě trpěla což asi jo hrozně mě mrzí, že to bylo tak zbytečné. Stačilo kdyby se třídní trochu zajímala...Vím že je trochu divné,že se s tím obracím na Vás, ale na koho jiného.

Jsem v šoku z toho, co tady čtu. Všechny tyhle hnusný hajzli bych postřílela, vim zní to strašně, ale je mi z toho opravdu zle....zažila sem taky něco podobného. Muj děda - budu psát radeji ON, me zneuzival od svych 6 let do 11 let, kdy nas pristihla babicka, naštěstí mě neznásilnil, ale nechával se všude ošahávat a strkal mi prsty mezi nohy. Vše vyšlo na povrch, dostalo se to k soudu, který se táhl 6 let a nakonec dostal 2 roky podminku, protože usoudili, že není pro společnost nebezpečný a hlavně že je starý....Ted mi je 23 let a jsem v pohodě, mám milujícího přítele, který o všem ví, akorát moc nesnesu starý lidi...všem co sem napsali svůj děsivý příběh přeji jen to dobré do dalších let....K.

Ahoj Katko, moc Ti děkuju, žes taky napsala svoje zkušenosti.Vím,že nejsem sama a to mi pomáhá-Děkuju.Chtěla bych se Tě na pár věcí zeptat, ale jestli se Ti nebude chtít, tak neodpovídej-pochopím to.Psala jsi, že si vdaná,ví o tom Tvůj muž? Jaký máš teď postoj k mužům a k sexu?Já mám přes rok přítele,ví toho o mně hodně.Myslí si,že už jsem to překonala,co se týče sexu a milujeme se spolu. Ale já to dělám jen kvůli němu.Sex nesnáším,nelíbí se mi.Orgasmus vždy předstírám.Když se milujeme,jsem jako by mimo sebe.Jako kdybych chtěla vyjít ze svého těla.Rozumíš mi aspoň trošku? Byla bych ráda kdybys napsala svoje zkušenosti,ale jestli se Ti nechce-nevadí.Držím Ti palce!

Tyhle věci se ideálně řeší hlubinnou abreaktivní psychoterapií - nějací psychologové jsou i tady v sekci "odborníci". Přestože doktorka není ani po roce schopná jim opravit telefonní čísla na nový formát, tak fungují.

Dnes jsem zabrousila na tyto stránky,a viděla něco co jsem zažila na vlastní kůži.Bylo my 8 let a můj otec mě začalzneužívat.nejprve osahávání potom strkání teploměru do pochvy,až po orální sex.Já jako dítě jsem velice trpěla,a do dnes se my to vrací.Zneužívání trvalo do 12 let,na ten den nikdy nezapomenu.Mamka byla doma a otec si mě chtěl zatáhnout na toaletu,v poslední chvíly mamka zasáhla.Já se ale strachy počůrala.Dny které následovaly byly krušné přišly si druhý den pro mě do školy policaiti,a já se musela podrobyt gynekologické prohlídce měla jsem veliký strach.Když to u lékaře skončilo tak začal samotný výslech trval 5 hodin a byl stresujicí po událostech jsem nevěřila mužům.dnes jsem vdaná,ale někdy se vše vrací.Proto každá která sem píše tak já ji rozumím je to náročné,a s náma se to potáhne dál proto všem přeji hodně síly.

Ahoj všem.Moc moc vám všem rozumím, to mi věřte.Je to těžký,ale napíšu to.Mě můj vl. otec poprvé znásilnil, když mi bylo 6 let. Vzpomínám na to,jako kdyby se to stalo včera.No a pak se to rozjelo ve velkým.Nutil mě dělat hrozný věci,prodával mě cizým chlapům,ale i ženským.Bylo to fakt nesnesitelný. Tak moc jsem si přála umřít.V 15 jsem se pokusila o první sebevraždu a tak se to trochu provalilo,ale nikdo mi nevěřil. To bylo to nejhorší. A táta byl spokojenej a klidně v tom pokračoval dál.Nejhorší okamžik nastal v mých 17, kdy jsem s ním otěhotněla. šla jsem na potrat.Pokusila jsem se o další sebevraždu-neúspěšně. Pak přišla moje záchrana. Ve škole si všimli, že se chovám divně a tak se mě jedna učitelka denodenně vyptávala jestli mám nějaký problém.Nejdřív jsem zapírala-tolik jsem se bála,že mi nikdo neuvěří. Ale pak v jednu slabou chvilku jsem jí tak trochu řekla, co se stalo.řekla jsem ji jen minimum z toho, co se opravdu stalo, protože jsem se tolik bála,že mi nikdo neuvěří a hrozně jsem se styděla.A navíc mi přišlo, že je to vše moje vina.Nastalo vyšetřování, které bylo nekonečné-samé výslechy, chtěli slyšet podrobnosti a já se tak moc styděla.Neřekla jsem jim zdaleka vše, moc jsem se bála.Tátu odsoudili na 4 roky.Jenže se odvolal a zůstal na svobodě. Bylo mi 18. Táta mě citově vydíral, jak moc jsem mu ublížila a jak moc mě má rád a já si tak připadala čím dál tím víc vinna.Jednou jsem ho potkala ve městě.Byla už tma. Když jsem ho viděla, úplně jsem ztuhla jako ta malá holka a vůbec jsem nevěděla, co dělat.Asi si říkáte, že jsem měla hned utéct. Ale to nešlo.Byla jsem fakt ztuhlá, nemohla jsem se strachy pohnout. Táta byl jako vždy nalitej a začal se mi omlouvat a brečel. Začal mě hladit po vlasech a pak po těle, ale to už jsem mu říkala at toho nechá, ale on nepřestal.Začala jsem ho odstrkovat,ale byl silnější. Dal mi pěstí až jsem upadla a vůbec na nic jsem se nezmohla. Znásilnil mě.Naštěstí už naposledy. Druhý den ve škole vše prasklo, protože jsem měla modřiny. Musela jsem s pravdou ven. A opět na novo. Opět zdlouhavé výslechy na policii, u soudu, psychologická vyšetření jestli jsem normální, jestli mluvím pravdu...No bylo to fakt děsný. Táta dostal k těm 4 rokům dalších 5 a půl.Lidé si možná myslí, že tím vše skončilo. Pro mě zdaleka ne.Je mi 24 a ještě z toho nejsem venku.Mám deprese, úzkosti, špatně spím, zdají se mi hnusný sny,hrozně moc nenávidím svoje tělo a sama sebe. Připadá mi, že je to vše moje vina, že kdybych se víc bránila, kdybych to na něj řekla už dřív, tak by to nemuselo dojít tak daleko.Chodím k psycholožce, která je moc fajn.Dlouho mi trvalo než jsem k ní měla důvěru.Je jediný člověk, který ví úplně vše, co se stalo.Moc mi pomáhá,ale vzpomínky jsou děsné.Někdy jsem tak na dně, že bych se vším nejraději skoncovala.Někdy mi připada, že už to dál nevydržím-ty deprese jsou děsný.Ale žiju.Ikdyž těžko,ale žiju.Chtěla bych vzkázat všem, kterým se přihodilo něco podobnýho, at neztrácí naději, jednou to bude určitě lepší.Držím Vám všem moc palce,DRŽTE SE!!!!