Zneužívání a jeho následky

Děvčata, věřte mi, že s Vámi cítím, ačkoli jsem se takovou obětí nikdy nestala. Ale mám zvláštní pocity, jako bych věděla o co jde. ale nevybavuji si, že by mě kdy někdo zneužíval, nebo bil. Snad jen na škole, taková ta běžná psychická šikana ze strany populárnějších a hezčích holek. Každopádně se držte...doufám, že těm parchantům, co Vám ubližovali, jednou uhnije pytlík...

byla jsem zneužívána ve 13-ti letech, nyní je mi 32 a dodnes trpím pocity viny a depresí. Deprese byla už tak nesnesitelná, doprovázena nespavostí, že jsem vyhledala lékaře.

ja dodneska neverim chlapum, mam k nim hroznej odstup a tak to resime s pritelem. Ja sladkej a hodnej, snazi se hrozne moc. Ale neboj se BOZI MLYNY MELOU POMALU ALE JISTE.Co se musis naucit, udelat si z toho srandu, vtipky...mluvit o tom, i kdyz budes plakat a vzlykat...moc ti to pomuze...pro anonymitu si zapal svicky sedni si s clovickem, kteremu ses rozhodla sverit a dej svicky tak, aby on/ona nevideli do tve tvaricky. Da ti to pocit bezpeci a zeptej se jich jestli by mohli jen poslouchat.

mas pravdu neda se to vsechno popsat a i kdyz je to tu anonymni, tak se clovek za ty sve hruzy a prozitky stydi a snazi se stale hledat chyby na sobe, zda k tomu vsemu nedal treba pricinu, proc se to stalo a tak...kdybyste vedeli, jak bych chtela zacit novy zivot a tim ho tedy nezacit...protoze bych nechtela byt.Vim, ze me ted odsoudite, ale strasne moc bych prala lidem, kteri takto ublizuji, aby se jim to jednou vratilo v jakekoliv forme. To, ze si veme clovek ve vysoke funkci mladou peknou holku, ktera nema jinou sanci nez se podvolit, pokud nechce mit problemy...kez by mu jednou za to upadl a on si pak vzpomnel, kolika lidem zprznil takto zivot...Dnes uz je mozna jina doba, ale tenkrat se nedalo branit, protoze posmech bych mela ja, ne on...a tak to slo stale...treneri, kteri presvedcovali, ze je to tak spravne...ze to musi byt a pokud ne, tak ze ma clovek smulu...takze byla sance najit jineho trenera a cekat, ze bude jen trener ...jak ma mit pak clovek rad chlapy a verit jim...kdyz vesmes kazdemu jde jen o postel?

ach lidicky, je to moc pekne od tebe Oli, ze chces pomoct lidem, jako jsme my. S pani i, citim velkou litos, ja jsem take byla tyrana a sexualne zneuzivana.Zacalo to uz po mem narozeni...kdyz jsem mluvila s psycholozkou, tak na me zirala a divila se, ze jsem jeste normalni.Kdyz moje mamka, prisla z porodnice, nasla meho tatu, jak se pelesi s jinou. Pak se muj tata snazil ji zabit, vyhodit ji z 5 patra na beton. Diky matcinemu kamaramadovi, ktery zrovna prisel prezila. Pak jsme se odstehovaly, byla jsem malicka a zila u strejdy, ten znasilnoval svou vlastni dceru....a me v noci svlekal. Po nejake dobe jsme se odstehovaly a bydlely s babickou (mamcinou mamkou)....muj otec, si me pujcoval, bral si me na vikendy a z jednoho takoveho vikendu jsem se nevratila 2 roky. Otec me tyral, bydlela jsem s nim, jeho pritelkyni a dvema chlapci...to byli synove te pani. Ta me take tyrala, tahala me za nos a usi a mela z toho radost, trestala me za vsechno ackoliv jsem nic neudelala. Otec pak prisel domu a zmlatil me dutkama - kazdy den. Jednou jsem ztratila botu....zmlatili me destnikem....po dvou letech me mamca vysoudila zpet....otec na ni hazel spinu a ja jsem k ni nechtela...ale na konec jsem byla rada, ze jsem u ni byla. Behem toho zivota s novym tatou, jsem toho hodne zazila...ne od nevl.otce, behem te doby, jsem mela tri pokusi o znasilneni.....chlap si ho predemnou honil...je toho spousty. Pak mi zemrela babicka, pul roku na to maminka (bylo mi 14) dva roky pozdeji babicka (mamky mamka) a rok na to deda - jinak deda se me take zeptal, jestli se pred nim nechci svleknout, od te doby jsem tam uz nikdy nespala. Muj nevl.otec to dost tezko nesl, spis tu zodpovednost a tak delal peklo me. Hrozne me kolikrat zmlatil ale tak ze modriny byly velikosti grepu. Skopal me u dveri. Pak jsem sedela na zachode (oblcena) a chtela jsem si vyskubat vsechny vlasy, tak me zvedl, posadil me do vany a pustil na me vodu...nasipal na me prasek na prani a dal kolem krku obojek - myslela jsem, ze me uskrti ale bylo mi to celkem volne. A tak to v podstate pokracuje dodnes. No vlastne ne tak docela, uz jsem rok pryc, odjela jsem od neho, s nedokoncenou skolou ( preruseni ). Ale domu se nevratim, chci vlastni byt....Ale verme v budoucnost, bude lip.Neni tu ani vsechno...to se neda popsat asi by se to sem ani neveslo.

O tom, co psala D. - dlouho jsem měla stejný problém. Připadalo mi, že mám asi zvláštní "talent" přitahovat úchyly a všemožné zvrhlíky. V dětství jsem prožila hodně týrání i zneužívání (80-letým dědou) a problém je v tom, že člověk si nese dál mechanismy naučené a zafixované v dětství, často nevědomě. Teď už vím, jak na to a je fakt, že od té doby mám problémy s úchyly minimální.

Po jak dlouhé době od začátku týrání/zneužívání jste se mohli poprvé o tom, co se děje, někomu svěřit? Zaráží mě fakt, že většina nemohla nikdy. Já sama jsem se svěřila po 12 letech, když nepočítám neúspěšné pokusy v dětství, které ale stejně nikam nevedly - vlastně vedly, bylo to ještě horší.

Momentálně mě napadá jeden z menších problémů - tím, že jsem byla vedena velice přísně autoritativní matkou, jaksi jsem měla pocit,že starší lidé mají vždy pravdu, že se jim nesmí odporovat. Takže po traumatickém zážitku se zneužíváním nevl. otcem v 8 letech, následovaly další příhody o trochu méně traumatické vše v rozmezí do 12 let.- osahávání a líbání od školníka přímo ve škole- 3x osahávání od různých starších mužů venku a jednou obnažení.jde o to, že jsem jenom tiše plakala, nikdy jsem se nezmohla na odpor, natož křik - nikdy jsem to nikomu neřekla - to vše proto, že mi matka nikdy neřekla, že se takové situace mohou vyskytnout a co při nich dělat. Navíc se o sexu nikdy u nás nemluvilo, i když jsem každou noc bývala nechtěným svědkem těchto aktivit. /spali jsme v jednom pokoji i s ostatními malými sourozenci a rodiči/.Nicméně jsem se jakoby stala potencionální obětí,tolik úchylů, kteří měli potřebu se obnažovat /např. při mých procházkách se psem, navečer z práce atd/snad viděl málokdo.Můj viditelný strach i jako dospělé ženy zřejmě působil na takto zaměřené muže velice výrazně.A nikdy jsem se nezmohla na slovo, vždy jsem naprosto zkameněla a cítila se jako tehdy v dětství.Takže poučme naše děti co se může stát, mluvme s nimi o těchto věcech a naučme je bránit se.

Ahoj,pro všechny bývalé dětské oběti týrání a zneužívání, které se trápí dlouhodobými následky nabízím malou pomoc, která mně osobně pomohle opravdu hodně. Je to z angličtiny přeložený "rádce a průvodce" právě pro vás a je moc dobrý. Jedná se o 21 kroků k uzdravení a pomůže vám pochopit to, co se stalo, příčiny, následky a jak z toho ven. Kdo by měl zájem, obraťtě se na adresu: program-fenix_2003"post.czPublikaci mohu poskytnout od konce listopadu pouze za cenu okopírování.Přeji vám, aby vám mohla pomoct jako pomohla mně.

Ahoj,přippravuji diplomovou práci na téma dlouhodobých následků týrání a zneužívání v dětství a moc by mi pomohlo znát i váš pohled a zejména to, co je pro vás největšími problémy - o kterých se třeba vůbec nemluví a nikde nepíše, ale která vás opravdu trápí - a jak byste si představovali pomoc, která také třeba není nikde dostupná, ale přivítali byste ji. Anonymita je zcela zaručena.Po ukončení školy chci pracovat právě pro vás - bývalé dětské oběti týrání a zneužívání - a vaši pomoc bych vám tak mohla vráttit. Díky.

Chce to dobrého hlubinného psychoterapeuta. Prostě, negativní náboj těchto zážitků dostat ven ze sebe a ne utlačovat ve svém psyché.

vite ani nevite jak strasne rada bych za minulosti udelala silnou caru, nemyslela na ni a zacala zit znovu. vzdyt mam pred sebou jeste nejmene 20 let... jenze ono to neni tak jednoduche. ke vsemu mamka ke me jezdi a ja se s ni musim bavit, nedokazi ji vyhodit a byt na ni zla, stejne jak byla ona na me. me ublizovala nejvice a ja jsem jedina, kdo ji jeste nevyhodil a kdo ji pomaha...hlavne financne. ani nevite, jak bych nekam utekla a byla bez minulosti. myslela jsem, ze se to da prekonat, ale cloveku se to pri malickostech vraci, prozitky, hruza, des, starosti, obavy. Vzdy jsem chtela byt perfektni, byt jina nez mamka - milovat a byt milovana, ale clovek to proste neumi. neumim zit. porad si mysli, ze selze, ze je nedokonaly. jak mate dat lasku, kdyz jste ji nikdy nedostali? jak mate vedet, co je normalni pomoc a kdy vas lide vydiraji a zneuzivaji dobroty. stale pak posouvate svoje hranice, protoze chcete byt stale lepsi a dokonalejsi..a ono se vam to stejne nedari. az se v tom jednoho dne utopite. snazim se ted najit sama sebe, ale ma to jeste smysl? proc? pro koho?jinak na dotaz, zda-li je to pravda. proc bych si vymyslela? uz je to davno, je to promlcene, mamce je 83 a paradox je, ze ma tuhy korinek a rekla, ze tu bude nejmene do 100 a predstava, ze ja vlastne promarnim cely svuj zivot je strasna. proc se mam obetovat, proc ji to nedokazi vpalit, jak jsem se mela, proc nedokazi byt mrcha a nestykat se s ni? proc se snazim myslet, ze tak to asi melo byt, ze nic jineho si clovek nezaslouzil. ze jsem nemela prijit domu spinava od bahna, ze jsem mela dojist to jidlo i kdyz jsem nemohla nebo se mi delalo z neho spatne. ze jsem mela trasne cesat hrebenem a ne jen prsty, ze jsem mela stihat toho daleko vice, nemela jsem mit touhu jit nekam ven, do kina, do divadla za kamarady - to prece deti nemohou? proc si nechavam cely svuj zivot vsechno libit? boze proc jen jsem nebyla utracena, kdyz jsem nebyla chtena. jen ja nedokazi na nic zapomenout. a ted ke vsemu se utapim sama ve svych pocitech. Myslela jsem, ze kdyz je clovek dospely zapomene na detstvi na minulost...najde si lasku a bude to, jenze ono to tak nefunguje, clovek stale o sobe pochybuje, stale na sobe hleda chyby ...a dela mozna stale vice a vice chyb. zivot je priserny, prominte a neberte to jako rouhani, ale jen jako konstatovani.Moniko, pokud nemuzete mit deti a chcete je, vemte si je z detskeho domova. Je tam spousta deticek, ktere cekaji na lasku, je to jednoduche, divate se sklenenymi dvermi na deti jak si hraji, pak ukazete prstem na to, ktere se vam libi a dostanete je na zkousku...ale naznam papirovinu...takto jsem si vybirala brachu a segru...a ted vseho lituji, protoze by jim bylo urcite lepe tam. davam si vycitky, ze za to jsem odpovedna ja, ale me bylo cca 8 let, kdyz jsem vybirala segru a cca 12 kdyz brachu, muzu byt za to souzena? ze i oni kvuli me maji zkazeny zivot? i kdyz asi ne tak, jak ja, oni ziji a nenechaji si do niceho kecat...strasne moc bych si prala, aby dnesni decka nemusela zazivat to co ja. myslim si, ze doba je uz dal a ze to, cim jsem prosla ja, uz nehrozi, mozna jsou dalsi hruzy, fyzicke tyrani, sexualni zneuzivani...ale to co jsem zazila ja od mala, co si pamatuji, bych nejradeji zapomnela...chtela bych dostat nejaky impulz do mozku, aby se to ztratilo a ja se tim uz netrapila, vzdyt je to tolik let...

Vicemene nahodou jsem zabloudil na tyto stranky, ale velice zaujalo toto tema. Myslel jsem si, ze jsem nemel nejak krasne detstvi, ale pote, co jsem si precetl prispevek od pani "i", zjistil jsem, ze jsem se mel ruzove. Problem cloveka je, ze ma tendenci prevzit od rodicu i ty spatne veci, ktere sam jako dite nesnasel. Treba osoby, ktere v detstvi vyrustaly bez obou rodicu se pak v dospelosti rozvadeji casteji nez ti, kteri meli mamku i tatku v jedne domacnosti. Ja jsem treba nesnasel, kdyz se po me rvalo apod a rikal jsem si, ze takovy nebudu. Jenze sam jsem se pristihl, kdyz jsem se choval stejne. Nastesti jsem si to uvedomil pomerne brzy a jsem rad, ze jsem jiny nez mi rodice, doufam, ze lepsi. A samozrejme clovek se uci cely zivot. Urcite by mel existovat spolek, ktery by se zabyval touto problematikou, protoze "zazitky" z detstvi si clovek s sebou nese cely zivot. Ja sam bych se pridal, chci se deti maji lepe nez jsem se mel ja, a hlavne lepe nez pani "i", ktere preji uz jen to dobre!

Ahoj všichni, co máte odvahu udělat krok k tomu, abyste se nenechali stáhnout svojí minulostí na dno...sama jsem poznala, že svěřit se někomu(s tímhle často největším tajemstvím) bývá ten nejtěžší krok. Je velikánskou pomocí, když má člověk navíc někoho, kdo prožil podobné věci, protože "normální" lidé tomu jen těžko rozumí. Hlavně, že skončeným krutým dětsvím nekončí i problémy, ale naopak to bývá možná ještě těžší. Bylo by moc fajn kdyby i u nás byly skupiny, kde se takoví lidé mohou scházet a podnikat spolu spoustu hezkých věci, kromě toho, že se vzájemně podělí o své problémy a pomohou si je překonat.

Toto téma se týká i mne - ale reaguji na poslední příspěvek a slova v něm - ..nedívej se dozadu.. ais to bylo myšleno dobře, ale ze svých zkušeností vím, že když se člověk na něco snaží zapomenout a potlačí to do podvědomí,to co z podvědomí za několik let co se vše hromadilo vyleze, je potom daleko horší. Nikomu jsem se nesvěřila 20 let /stalo se mi to v 8/ ale teprve když jsem dokázala to někomu říci a o tom později i hovořit - teprve potom se mi ulevilo. Nezapomenu na to nikdy, ale když o tom mluvím už nepláču a dá se říci, že jsem se s tím jaksi vyrovnala.Proto je dobře, že může slečna, nebo paní napsat i o takových drastických věcech, o týrání sebe jako malého dítěte - o to horší že vl. matkou.Samozřejmě že se musíme dívat dopředu a stále se nevracet ke starým věcem, musíme se vrátit pouze párkrát a uvnitř se je snažit vyřešit. Často to nemůžeme udělat sami, musí nám pomoci druzí - mě v první fázi psycholog.

Milá i. zneužívání je samozřejmě i to co se stalo tobě. Je to opravdu tak? Víš, my s manželem nemůžeme mít děti a tohle mě drásá. Přeju Ti v dalším životě moc štěstí a lásky a jestli to jenom trochu jde nedívej se dozadu, to je pryč. Držím ti palce, měj se hezky.

ne ja byla bohuzel to dite

Prokristapána, to mluvíte o sobě pane/paní/ I ?

mam dotaz a tim zneuzivanim myslite jen pohlavni ci treba i to, ze mama mlati dite, reze hlava nehlava, namaci ho v pradelne do te hluboke kade plne studene vody a div ho neutopi a pak mlati nahe telo, ze jsou centimetrova jelita? nuti od mala pracovat, nikam ven nepousti, bere si pak i penize od studaka nebo, ze otec prezazi o dite zidli a to pak nemuze tyden chodit a tak podobne...to jsou take nasledky na cely zivot ... pak si clovek neveri a defacto nevi, co je spravne a bojuje s tim cely zivot?

Ráda bych založila svépomocnou skupinu pro dospělé týrané/zneužívané v dětství. Myslím si, že je škoda, že u nás nic podobného není dostupné, a tak pracuju na projektu, který by to mohl pomoct změnit. Co si o tom myslíte? P.S. Sama mám s tímhle bohaté zkušenosti, tak vím, o čem to je.