Reklama

Hnutí Haré Kršna

Hnutí Haré Kršna představuje dnes nejznámější podobu bengálského (gaudíjského) višnuismu. Je to směr, který uctívá indického boha Višnua, a to v jednom z jeho vtělení (avatarů)

Historie

Zásluhu na rozšíření tohoto indického náboženství má bengálský brahmán Čaitanja Maháprabhu (1486/1487?1534). Tento světec, jehož višnuisté považují za jedno z Kršnových vtělení, kázal o tom, že k božství je možné dojít pouze cestou oddanosti (bhakti). Ta se nejlépe projeví v radostném zpěvu slov ?Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré; Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré?, v tanci a hudbě. Ve slovech této velké mantry (mahámantry) je oslavován bůh Kršna a jeho druhá inkarnace ? princ Ráma.

Láskyplná oddanost k bohu Kršnovi a zpívání jeho svatých jmen se ve 20. století rozšířily na Západě díky muži, který se narodil se jménem Abhaj Čaran De (1896?1977) v Kalkatě. Roku 1922 se rozhodl pro poslání šířit náboženství indických posvátných knih a o deset let později byl svým učitelem Bhaktisiddhántou Sarasvatím zasvěcen do Čaitanjova směru višnuismu (do gaudíjské sampradáji). Od počátku se orientoval na šíření gaudíjského višnuismu do anglicky mluvících zemí. Do angličtiny přeložil a komentoval skladbu o Kršnovi Bhagavadgíta a pokračoval v překladech a výkladech dalších děl.

V 69 letech (v roce 1965) odjel do USA, kde jako Bhaktivédanta svámí (v roce 1968 přijal titul Prabhupáda) postupně získal obdivovatele především v subkultuře hippies. K jeho velkým příznivcům patřil básník Allen Ginsberg (1926?1997) a bývalý člen hudební skupiny Beatles George Harrison (1943?2002). Rok po příjezdu do USA založil Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (ISKCON), která měla v době jeho smrti již množství ášramů (klášterů), chrámů, škol a farem.

Reklama

Prabhupáda před smrtí svěřil vedení organizace do rukou Správní komise o jedenácti členech. Někteří z těchto guruů však brzy po roce 1977 způsobili hnutí skandály a sobě i trestní stíhání. Celosvětová společnost oddaných Kršnovi pak musela být reorganizována, ale ještě několikrát byla postižena rozkoly. Zvláště citlivé pro hnutí bylo vyloučení Kirtanándy svámí Bhaktipády, zakladatele největšího amerického centra, Nového Vrindavánu v západní Virginii, k němuž došlo roku 1987. Na konci devadesátých let bylo hnutí postiženo dalším skandálem v souvislosti se zneužíváním dětí ve školách, provozovaných touto náboženskou společností.

Učení

Základní věroučnou literaturou jsou indické náboženské spisy (tzv. védská literatura), především Prabhupádův překlad a komentář Bhagavadgíty a Bhágavatamu (Bhágavatapúrany). Rozsah Prabhupádova literárního odkazu (překlady, komentáře i původní díla) je ohromný a oddaní Kršny k ní přistupují jako ke kanonické literatuře.

Prabhupádův následovník a Kršnův oddaný je veden k jednoduchému, až asketickému životu v duchu védských písem a podle Prabhupádových instrukcí. V chrámech a na farmách vstává již kolem čtvrté hodiny ranní, sprchuje se studenou vodou, vykonává pravidelné ranní obřady buzení, mytí a krmení božstev, účastní se společného uctívání Kršny. Každodenní činnost je velmi různorodá: zahrnuje jak tvrdou zemědělskou práci na farmě, tak např. překlady knih a jejich distribuci, pořádání přednášek, veřejné zpívaní mahámantry apod. Významnou součástí sádhany (denní cesty k dokonalosti) je jídlo. Vegetariánská strava oddaných je nápaditě upravena pomocí desítek druhů indických koření.

Tento prostý způsob života má být doplněn hlubokým duchovním poznáním a přiblížením se Kršnovi především prostřednictvím zpěvu mahámantry. Prabhupáda doporučoval opakovat mahámantru (džapovat) za pomoci mály, obdoby růžence o stu osmi kuličkách, a to šestnáctkrát denně. Tyto mahámantry vysloví oddaný zpravidla brzy ráno asi za dvě hodiny soustředěné džapy. Během dne pak džapuje dále podle možností, které mu poskytuje jeho práce. Džapováním má dojít k osvobození mysli oddaného od připoutanosti k hmotným požitkům. Dále se oddaný řídí čtyřmi zásadami, které přikazují vegetariánství, zakazují omamné látky, sex mimo manželství a mimo záměr zplodit potomka a hazardní hry. Ti, kdo ještě nedodržují tyto čtyři regulativní principy nebo nesplňují doporučené množství mahámanter, mohou praktikovat vědomí Kršny na své úrovni a podle svých možností i mimo komunitu.

Oddanost Kršnovi se v praxi nejvíce projeví oddaností duchovnímu učiteli. Védská literatura vysvětluje, že právě duchovní učitel může oddaného vést k probuzení jeho božského vědomí a uvědomění si skutečné duchovní totožnosti, tedy k poznání, že je věčnou duší a že tělo je pouze dočasným oděvem. Toto poznání pomůže oddanému rozvinout lásku ke Kršnovi a službu tomuto bohu a může ho vysvobodit z koloběhu životů. Vysvobození závisí především na jeho upřímnosti, ale samozřejmě také na karmě (zatížení dobrými či špatnými skutky), kterou si v tomto životě či v životech minulých nashromáždil. Mezi duchovními učiteli však zcela mimořádná úcta náleží Prabhupádovi, jemuž náleží zvláštní pobožnost (gurupúdžá).

Společenství

Potenciální příslušníci hnutí Haré Kršna přicházejí do kontaktu s hnutím zpravidla díky jeho veřejným sankírtanům (skupinovým oslavám Kršny zpěvem, hudbou a tancem), přednáškám, vegetariánským restauracím, ekologickým farmám nebo prostřednictvím literatury, kterou hnutí vydává a šíří. Pokud se sympatizant rozhodne stát se oddaným Kršny, prochází vyučováním a duchovní přípravou, která vrcholí obřadem zasvěcení. Při tomto obřadu přijímá duchovní jméno, jehož součástí je i titul dás(a) nebo dásí s významem ?služebník?, resp. ?služebnice?, a zavazuje se k dodržování výše zmíněných regulativních principů.

Oddaní Kršny dávají své životní zaměření najevo i vystupováním na veřejnosti. Můžeme je potkat v typických splývavých oděvech (muže v oranžovém či bílém dhótí a ženy v bílém či pestrém sárí), se znamením žluté hlinky na čele mezi očima, ženy se zahalenou a muže s vyholenou hlavou. Na ulici a při různých příležitostech rozdávají či prodávají prasádam, jídlo obětované Kršnovi.

Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny (ISKCON) byla založena roku 1966, roku 1970 vznikla Správní komise (GBC), která se stala po Prabhupádově smrti hlavní autoritou v hnutí. To je spravováno prostřednictvím národních poboček, vedených místními vedoucími pod supervizí guruů příslušné světové zóny. Každoroční setkání asi čtyřiceti členů Správní komise se koná i v indickém Majápuru, Čaitanjově rodišti. Kršnův chrám v tomto městě je možné považovat za centrum hnutí. Velké publikační aktivitě hnutí Haré Kršna slouží nakladatelství Bhaktivedanta Book Trust (BBT), které vydává knihy Prabhupády a jeho následovníků v mnoha jazycích. I do ČR je distribuován studijní časopis ISKCON Communications Journal. Počet členů hnutí se odhaduje na 10?20 tisíc, u nás a na Slovensku celkem asi 200. Kromě nich další desítky lidí s hnutím sympatizují, dodržují některé jeho zásady a podporují ho. Čeští příslušníci hnutí dávají v poslední době přednost výslovnosti i pravopisu ?Krišna?.

První neoficiální komunita oddaných vznikla na území někdejšího Československa roku 1988 v Lanšperku blízko Ústí nad Orlicí. Brzy po roku 1989 vznikla střediska v Praze Na hrázi a na statku u Chotýšan a hnutí postupně vytvořilo stabilní strukturu. Oddaní z ČR a SR mají společné vedení, které tvoří vedoucí představitelé jednotlivých středisek, mezi nimi především prezident pražského chrámu Nenad Nejkov (Narakriti dás), vedoucí Kršnova dvora Václav Lichtág (Varnašram dás) a tiskový mluvčí Antonín Valer (Trilokátma dás). Spojení se Správní komisí zajišťuje československé pobočce guru Bhaktivaibhava Maharádž.

V roli ústředí hnutí Haré Kršna v ČR je chrám v Praze, Jílová 290. Na stejné adrese sídlí také Centrum pro védská studia, které se zabývá osvětovou činností. Dalšími středisky hnutí Haré Kršna u nás jsou ekologická farma (Kršnův dvůr) u Chotýšan na Benešovsku, založená roku 1990, a dvě vegetariánské jídelny v Praze v ulicích Na hrázi (U Góvindy, od roku 1992) a v Soukenické (Góvinda, od roku 1995). K nim je volně připojena i vegetariánská restaurace v Orlické ulici v Praze. Další chrám vytvořilo hnutí v roce 1999 v Lutotíně na Prostějovsku. V roce 1996 se hnutí pokusilo založit vlastní základní školu (gurukulu) na Kršnově dvoře. Projekt byl však ministerstvem školství zamítnut. Roku 2002 získalo hnutí pod jménem Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny ? hnutí Haré Krišna status státem registrované náboženské společnosti. Hnutí Haré Kršna v ČR vydává časopis Náma Hatta. Vyšlo také několik českých čísel časopisu Návrat k Bohu, který Prabhupáda založil již v roce 1944.

Zdroj: Encyklopedie náboženských směrů v České republice, nakladatelství Portál

Reklama

Komentáře

Targui (Čt, 9. 9. 2010 - 17:09)
Opravdu by mě to zajímalo. Nejsem sice nábožensky vyhraněná, ale jde o to, že mě velmi zaujal Šrí Ranganáth ze Šrí Rangakšétry, nebudu to více rozebírat, takže samozřejmě jsem si zjišťovala všechny možné dostupné informace o tomto místě a Božstvu. Když jsem se více zabývala filosofií, jedná se o Božstvo Nárájana ležícího na Ananta Šéšovi - hadovi a uctívají jej kněží, kteří spadají sice do Šrí sampradáje, ale jsou to též stoupenci vaišnavské filosofie. No a asi vám tedy bude povědomé jméno Rámánudža. Ten měl svého duchovního mistra, nepletu-li se- Mahápúrnu. Rámánudža pak ale přece také časem začal přijímat a zasvěcovat žáky ( např. Jádavaprakáša a jiní)? Tak mě překvapuje, proč v HK- když se jedná snad také o větev vaišnavismu, proč u vás nejde, aby se někdo stal guruem. To jsem chtěla vědět. Nerozumím tomu a tak se ráda nechám poučit.
Targui (So, 11. 9. 2010 - 10:09)
Haré Kršna Targui
V naší...Děkuji za odpověď, toto mi myslím jasné je, že žák má následovat pokyny svého gurua. Nebyla mi jasná ta pasáž s tím, jestli ve vašem hnutí se mohou stávat guruy i jiní žáci, pokud jsou kvalifikovaní. Viz. třeba můj příklad s Rámánudžou, který mě velmi ovlivnil. Nebo to Prabhupáda zakázal? Nevím, vážně je mi to nejasné, na stránky jsem koukala, ale nějak jsem to nemohla pochopit. Tak se na mě prosím nezlobte.
Default User Image
jiva (Po, 6. 11. 2023 - 11:11)

Odpověď ke starému dotazu:
: Nebyla mi jasná ta pasáž s tím, jestli ve vašem hnutí se mohou stávat guruy i jiní žáci, pokud jsou kvalifikovaní. Viz. třeba můj příklad s Rámánudžou, který mě velmi ovlivnil. Nebo to Prabhupáda zakázal?

Ve všech, nejen vaišnavských, sampradájách to funguje tak, že žák přijme gurua a po jeho odchodu (smrti) se také může stát guruem atd.

V ISKCONu ale došlo k jistému chaosu. Prabhupáda ke konci života zavedl systém tzv. ritviků (ritvik znamená doslova "kněz", tj. osoba, která koná oběť), ve smyslu prostředníků. Ti prováděli zasvěcení jménem Prabhupády a zasvěcení oddaní byli Prabhupádovi žáci. Po jeho odchodu si rozdělili svět na jednotlivé zóny a v každé z nich fungoval jeden z nich jako jediný guru/áčárja. Tomu se říkalo systém zonálních áčárjů. Protože ale většina nedodržela své sliby atd., vznikla v 80. letech z nespokojenosti s tímto stavem teorie nazývaná ritvikismus, podle níž nejsou guruy, ale maximálně stále jen ritviky a to by mělo pokračovat do budoucnosti. (Existují různé verze výkladu, jestli někdy skončí.) Tento systém byl v oficiálním ISKCONu odmítnut z mnoha důvodů. Hlavními jsou, že není podložen šástrami ani praktikován v žádné pravé sampradáji. Něco podobného existovalo jen v jedné bengálské pseudosampradáji:

"In Bangladesh, a new version of the Kartabhaja sect was founded some years back by one Anukul Chandra. He is now dead, but latter-day devotees can be directly initiated by him through preachers known as ritviks. New initiates must agree to follow the principles - be vegetarian once a week and worship no deity other than Anukul Chandra's picture." Suhotra Swami, Apasampradayas http://www.suhotraswami.net/library/Apasampradayas.pdf

V oficiálním ISKCONu byla etapa systému zonálních áčárjů zrušena v roce 1987 a byli schváleni další guruové. Schvalování probíhá na principu "no objection", tedy pokud proti kandidátovi nejsou námitky, může zasvěcovat jako guru. Problém byl (a je), že i tito guruové měli problémy a jejich žáci byli po jejich odchodu vyzýváni, aby přijali zasvěcení od jiného schváleného gurua. Tímto způsobem měli někteří i čtyři guruy. To vedlo ke zklamání a odchodu mnoha oddaných.

Je zřejmé, že ani jeden systém není ideální. Je třeba se vrátit k tradičnímu systému, kdy se žák může po odchodu gurua stát sám guruem bez institučních zásahů do výběru guruů a do vztahu gurua a žáka, kdy odpovědnost spočívá plně na nich obou.

sardanapal* (Čt, 18. 2. 2016 - 19:02)
Jednou takhle , když sem šel z haklu do štatlu , sem narazil na skupinu oněch ..
Poslední v průvodu se za mnou otočil a s milým úsměvem se mě zeptal : " tak co , taky z hokny ?"
IGNACIUS (Ne, 5. 4. 2015 - 16:04)
A zatímco Měsíc jest zbarven krvavě, Slunce nám pohasíná.
Čiňme pokání, poslední dnové lidstva nastávají!

ČTĚTE!

http://mec-pravdy.blogspot.cz/2015/04/posledni-dnove-lidstva.html
IGNACIUS (Út, 7. 4. 2015 - 00:04)
JE-LI BŮH S NÁMI - KDO PROTI NÁM?
Zjevení 14,7 - Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu; pokloňte se tomu, který učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.
ČTĚTE!
http://mec-pravdy.blogspot.cz/
Default User Image
Matěj (So, 9. 9. 2023 - 23:09)

Chci se zeptat. Podle Védské filozofie byl Buddha samotný Krišna a že příchod Buddhy byl ve védách předpovězen. Předpověděli Buddhisté v dávných dobách příchod Čajtanji Maháprabhua? Co když Buddha kázal pravdu a sám Buddha se převtělil jako Čajtanja Maháprabhu aby podvedl lidi s vymyšlenou filozofií aby dosáhl určitých cílů?

Default User Image
jiva (Po, 6. 11. 2023 - 10:11)

: Podle Védské filozofie byl Buddha samotný Krišna a že příchod Buddhy byl ve védách předpovězen.

Buddha je višnu-tattva, což potvrzují i buddhistické texty jako Lankávatára sútra 76, kde Buddha říká, že Višnu, Íšvara, Kapila, Ráma a Vjása patří mezi nesčetná jména Tathágaty (Buddhy). V Dašaratha džátace (č. 461 v džátakovém kánonu) se ztotožňuje s Rámou.

: Předpověděli Buddhisté v dávných dobách příchod Čajtanji Maháprabhua?

Nejsem si toho vědom. Šrí Čaitanja je považován za channa (skrytého) avatára.

: Co když Buddha kázal pravdu a sám Buddha se převtělil jako Čajtanja Maháprabhu aby podvedl lidi s vymyšlenou filozofií aby dosáhl určitých cílů?

Šrí Čaitanja je také višnu-tattva. Gaudíja vaišnavové Ho považují za zdroj všech Višnuových avatárů. Je tedy s Buddhou stejné podstaty, ale kázali podle místa, času a okolností. Cílem obou je osvobození živých bytostí ze samsáry, jen trochu jiným procesem.

Reklama