Čarodějnictví dneška
A jaké jsou? Jsou to inteligentní, společenští, rozvážní mužové a ženy dneška. Čarodějnictví neznamená krok zpět, ústup do pověrčivější doby. Zdaleka ne. Je to krok vpřed. Čarodějnictví je náboženství mnohem lépe svázané s dobou než většina velkých tradičních náboženství. Je spojeno s přijetím osobní a společenské odpovědnosti. Je to uznání holistického vesmíru a prostředek k pozvednutí uvědomění. Rovná práva, feminismus, ekologie, harmonie, bratrská a sesterská láska, péče o Zemi - to všechno jsou součásti čarodějnictví, starého, a přece nového náboženství. Určitě to není to, co si průměrný člověk o čarodějnictví myslí. Nesprávná interpretace je hluboce zakořeněna v důsledku staletí nepřátelské propagandy. S rozšiřujícími se informacemi o čarodějnictví - co to je, jakou má dnes ve světě platnost - přichází "Hledač".
Pokud existuje tato alternativa ke konvenčním náboženstvím, tento moderní, kupředu pohlížející přístup k životu známý jako "čarodějnictví", jak se člověk do něj začlení? Zde je pro mnohé háček. Obecné informace o tomto starém náboženství - spolehlivé informace od samotných čarodějnic - jsou dostupné, ale vstup do tohoto kultu nikoliv. Velká většina sabatů (skupin čarodějnic) je ještě dost opatrná, takže nemají dveře dokořán a nevíta jí všechny. S radostí napravují omyly, ale nezískávají stoupence pro svou víru. To vede mnohé rádoby čarodějnice k tomu, že se z pouhé frustrace samy prohlašují za čarodějnice a zahajují vlastní praxi.
Přitom přitahují některé, a časem všechny dostupné zdroje. Je zde nebezpečí, že nevědí, co je spolehlivé a důležité a co ne. Bohužel nyní existuje spousta takových sabatů provozujících mnohé z ceremoniální magie spolu s amatérskými projevy satanismu a drobnostmi z voodoo a lidového učení amerických Indiánů. Čarodějnictví je velmi "volné" náboženství, pokud jde o rituální praktiky, ale má určité základní principy a rituální zvyklosti, které je třeba dodržovat. V křesťanství existuje mnoho církví (například episkopální, římskokatolická, baptistická, metodistická).
Podobně je tomu v čarodějnictví. Stejně jako neexistuje jedno náboženství, které by vyhovovalo všem lidem, není jedno vyznání čarodějnictví, které by bylo vhodné pro všechny čarodějnice. A tak by to také mělo být. Jsme různí. Náš původ - etnický i sociální - se značně liší. Často se říká, že existuje mnoho cest, ale všechny vedou do stejného středu.
zdroj: Raymond Buckland - Velká učebnice čarodějnictví a magie
Komentáře
Stalo se mi před léty něco nepříjemného v rodině.Hledala jsem,jak si pomoci..Jak nebrat léky na spaní atd..Začala jsem studovat psychologii a to byl asi zlom.Během krátké doby mně napadlo ve spánku,jak změnit v hlavě všechny ošklivé zážitky na dobré..A ono to šlo a pak jsem se intuitivně začala rovnat, připustila si podivnosti které nevidíme..Vzpoměla si jak jako maličká jsem vídavala něco divného a bylo to na světě..Ano, dětem těm uplně malým, máme občas věřit.Nechci to popisovat, na to slova nejsou.Ale píši to aby každy kdo chce viděl,že vše zlé se mění v dobré, pokud se pečlivě díváme a nejsme jen zahledění ve vlastní bolest.Začala jsem pomáhat lidem,kteří prožili něco špatného. Rovnat jim psychiku, to mi šlo skoro okamžitě.Pak jsem už cíleně hledala víc. Jedno jsem nedělala nikdy,neradila se. Každy musíme jít svou vlastní cestou.
Možná to máte taky v sobě,ale nepřišel čas..Stačí třeba, se více dívat na své pocity a věřit jim.Přeji vám to, protože to je opravdu úžasné.
Někdy něco chceme,ale vnitřně nesouhlasíme se způsobem,jakým to získáme.A to jsou ty dvě osoby v nás. Ego a duše..Dejte na intuici,ne na tajné přání a budete za chvíli uplně jinde.
Co se týče "toho divného, co jako malí vídáme" - nedávno jsem se rozešla s přítelem, v podstatě to, co mě na něm přitahovalo, byl nějaký "opar" kolem něho, v jeho blízkosti jsem cítila něco nadpřirozeného, až mě to děsilo, i věci, co jsem zažila v době, kdy jsem s ním chodila, byly "nenormální". Myslím, že jsem empatická, promluvila jsem si s ním o tom, a tak se mi svěřil s rodinným tajemstvím - není vhodné to tu rozvádět, ale kápla jsem na to.
A pravá čarodějka druhé neuráží anebo jo? Tím si získáváte respekt?
Ty se bojíš jakéhokoliv jména.......
Když se ale vyskytne seriozní esoterika, tak to se do televize nedostane ani omylem... Poslední serioznější dílo byla ta série "Paměti mystika" od Eduarda Tomáše, jenže to je opět jenom o józe. Metafyzika nebyla jeho obor. Neříkám, že "jóga" je málo :-), ale témata jako astrální cestování, telepatie, psychometrie, exorcismus, komunikace s duchy atd. ... to se nikdy nikam nedostane do mediálních prostředků. Děsí mě, jak média zachází s těmito tématy. Zacházejí s tím jako s legrací, ale zrovna tahle témata vyžadují skutečné pochopení. A společnost je naprosto mysticky nevzdělaná.
Čarodějnice se nebojí? Opravdu ne? Ještě před padesáti lety by tě navěky zavřeli do blázince a ještě před 500 lety by tě poslali na milost boží. Nemysli si, že je snadné dneska mluvit o okultismu nebo esoterice tak, že si za tím stojíš. Možná, že jsou konečně svobody a práva rozšířeny i na "čarodějnice", ale hon na tyhle bytosti je v našich končinách silně zakořeněn. A bezdůvodná šikana, podrýpávání a psychické týrání na internetu taky vydají své. Jasně, že je to ještě něžná hra oproti minulosti...
Myslím si, že skutečně schopní okultisté se na takových debatách, jako je tahle, asi nevyskytují. A ti méně schopní se občas pokouší něco psát... i tak je na tohle téma pořád moc velký nápor "odpůrců".
To vše propojuje "universum", "bůh", jako jednotící energie a inteligence procházející vším stvořením. Je to věda o nehmotných energiích a jejich zákonech. Jeden z nejdůležitějších zákonů je zákon o zpětném dopadu. Tedy, materialista si myslí, že lze někam před svými činy utéct, mystik ví, že to možné není. Protože ty neviditelné energie se dostanou všude.
A pokud by ses, rádoby vědmo, nestyděla, tak by ses podepsala celým jménem a nezapomněla bys uvést kontaktní adresu. Ale to už by byla propagace, kterou dobré čarodějky nepotřebují.
Vrať se zpátky, odkud jsi přišla, a neshazuj ostatní opravdové čarodějky svým arogantním chování.
Dám-li sem své jméno, budu vlastně jiným tvrdit,jak jsem schopná vědma-ale já tak sebe nenazývám, to dělají jiní!
Budu tím manipulovat potřebné a ti se na mně začnou obracet,to necítím jako správné. Obracejí se na mně lidi,kteří něco vycítí a druhým občas pomůžu venku..Čarodějky, které mají své profily veřejné, berou peníze,vystupují v televizi, nepovažuji za vhodné. Navíc vysvětlování, poučování jak vše skutečně "chodí" je hloupé. Je to z knih,které píší lidi, ne tvořivá síla, bohyně či bůh,ale pouze lidi. Kdybychom měli vědět vše,tak to víme a ti,kteří vědí víc, mlčí.Protože nejsou ti praví,aby byli oprávněni cokoli vysvětlovat..Kdo ví, rozumí a kdo je jen věčný štoural a chytráček, bude neuspokojený vždycky.
Je v tom děsný "bordel" a mě mrzí, že dneska v neutěšené pracovní situaci jdou některé ženské dělat "čarodějku". Za 1. si tím ničí karmu, za 2. diskreditují celou metafyziku/esoteriku/mystiku, za 3. dělají z lidí blbce.
Přitom ty vesnický babky z minulosti, které ani nevěděly, co tyhle slova znamenají, byly mnohem větší "čarodějky". Jenže tahle doba se už nevrátí. Tak si myslím, že osvěta a kvalitní zdroje jsou potřeba. Musí se z toho stát věda říkám :-)
Vesnické babky nebraly do sebe žádné informace, nečetly knihy a vševědoucí "učitele", řídily se pouze intuicí. Proto byly uspěšné.
Psala jste, že celý svět je provázaný a že člověk před svými činy neuteče. Může si své "nedořešky", činy přenášet do dalšího života? Může trpět za svůj předchozí život? Atd.
Rozumím tomu, proč by jste chtěla, aby "čarodějnictví" byla věda, ale aby se něco stalo vědou, musí to splňovat určitá hlediska. To by se muselo změnit paradigma, přirovnání: otázka Pluta - byla to planeta, pak se změnili měřitka, a už to planeta není.
Jenže i v tomhle je několik úrovní, od léčitelství, bylinkářství, nějaké věštecké metody, až po skutečný okultismus, jako je třeba exorcismus.
Právě proto si někdy říkám, že je to až děsné, že tenhle fenomén vlastně není nijak podchycený, vědeckým způsobem... je to dost těžké, vždycky se mystika pojila k nějakému kultu, nebo náboženství, ale ty principy jsou vlastně všude na světě stejné - jenom se tomu tenhle současný svět zbytečně vysmívá, oficiální vysvětlení není, zastaralá koncepce říká "pošlete je na psychiatrii", přitom, že je tohle blbost, je jasný snad každému trochu myslícímu člověku. Taky si někdy říkám, jestli by tomu nějaká "instituce" spíš neublížila. Ale spíš jsem nakloněná tomu, aby se z metafyziky věda doopravdy stala - výrazně by to potřelo šarlatánství. Ale je to práce na dlouhé lokte - vlastně by bylo nutné všechny tyhle věci fyzikálně objasnit, vytáhnout universální podstatu všech náboženství a formulovat je do nového jazyka atd. Trochu utopie.
Ale bylo by to super - jak by se třeba pak zeefektivnila psychologie a psychiatrie, medicína a dá se říct, že by to pomohlo všem vědám. Ale možná se prostě tyhle neviditelné fenomény prostě vzpírají nějakému uchopování a je to tak správné. Kdo ví.
já nejsem čarodějka :-) něco málo umím a něco málo vím, s něčím mám zkušenosti, ale nedovolila bych si ještě někomu poskytovat služby, na to jsem moc malá ryba. Vím třeba, jak dokáže pomoct opravdu "profík" a to už jsou trochu jiné levely. Já jenom tak žvaním.
Ale určitě si člověk přenáší své skutky, z vlastního života mám poznatky, že vůbec nic není náhodné. Poodkryly se mi souvislosti mých minulých životů a tak vím, že člověk by neměl moc skuhrat na nespravedlnost, protože tím kolikrát platí za dávné hříchy, za které je třeba se stydět :-/ Kdysi dávno (tisíce let) jsem se zapletla s černou magií - a teprve teď mám zaplaceno a učím se všechno znovu a pořádně...
Vím, že když něco dělám špatně, hned dostanu "přes pusu" - mám dost rychlou karmu - protože tak to u lidí, co se věnují mystice chodí.
já nejsem čarodějka...to suei
ok, ale víš o tom mnohé. Koncepce "přenášení skutků z života do života" je postavena na tom, že se tímto způsobem naše duše "vyvíjí". Tím, že něco udělám špatně - třeba nevědomě, mi ukáže jakási zpětná vazba. Duše se tak tímto způsobem učí. Otázka zní, máme všichni nastavené stejné "normy"? Nebo někomu je "prominuto/dovoleno" víc nebo míň?
Dnenší doba je hodně realistická. Třeba v pochopení duchovna nám pomůže věk Vodnáře.
A navíc vědci nemají rádi různorodost. Oni potřebují věci, které lze ověřit. Mnohdy poukazují na psychologii, v některých hlediscích ji moc nemusí.
Mnohému otvírá dveře kvantová fyzika. Hodně zajímavý obor.
Já beru Zemi jako drsnou vesmírnou školu :-) A myslím, že ten cíl máme všichni stejný - tedy přerůst svoji hloupost a zvířecí podstatu, abychom se stali skutečně lidmi. Že na nás působí na všechny stejné universální zákony, kterým musíme všichni porozumět, bez rozdílu. Ale jinak máme každý jinou cestičku, jak se k tomu cíli nakonec dostat - a na které části té cesty ten který člověk zrovna je, tak takové tam má zrovna překážky a požadavky.
No, kéž by nám pomohl věk vodnáře - snad jo, no. Musíme v to doufat :-)
Pro dnešek se loučím, díky za popovídání.
mám z toho stejný pocit, ale kolikrát bych měla proto tvrdší pojetí: nikoliv škola, ale vězení, jako že jsme tu za trest ;-)
Takže dle tvého názoru, jsme každý na jiné úrovni - tomu, komu je "dovoleno" více je jako v nižším levelu? Jako nějaký začátečník či mérně pokročilý? Tím mi spousta věcí dochází... DĚKUJI, tímto jsi mi otevřela úplně jiný rozměr.
Kvantová fyzika přináší úplně jiný pohled vědců, ale je teprve v začátcích, bude to chvíli trvat, než se lidstvo se svými předsudky posune kousek dál!
Vodnář je pokrokový, ale uznává tradice. Myslím si, že pod jeho vedením objevíme pravdu v původních vědách, kterými se dnes opovrhuje. Ale to nikomu nemůžeme mít za zlé, je to přirozený vývoj. Člověk se nejdříve ptá, pak si odpoví, a pak o té odpovědi pochybuje atd., atd.
Dobrou noc!
Ty prostě nepochopíš, je to asi nad tvé myšlenkové pochody, že je to můj nick, že?
Oproti tomu "mystik" žije s vědomím bolestivosti života, protože už má rozvinuté vědomé vnímání, i do nehmotných sfér a je tedy mnohem zranitelnější, už třeba poznal duchovní prožívání, které zavání rájem a těžko se mu vrací do bolestivosti života v těžkých materiálních podmínkách. Tak bere život jako těžký, musí třeba řešit mnohem náročnější duchovní úkoly a mnohem více si hlídá, jak se jeho chování odráží v kvalitě života. Hlavně v kvalitě vnitřního prožívání, což materialista vůbec nehlídá, protože se k takovým vhledům ještě v životě nedostal. Takže lidi, co se zajímají o duchovní růst, jsou proti materialistům přecitlivělí a pak mají dojem, že na ně se zákony vztahují víc. Ale řekla bych, že je to jenom subjektivní dojem. Kdyby si měl materialista a mystik vyměnit "vnitřek", tak by šel mystik do pekla a materialista do ráje.
Z "vesmírného hlediska" :-) jsme ale všichni na dost podobné úrovni, není mezi námi zas tak velký rozdíl. Nedá se tedy kategoricky tvrdit, že jeden je ještě duchovní červ a druhý už anděl páně.
Potěšila jste mě, jsem ráda, že mezi námi stále existují takoví lidé. Ta paní, o které jsme psala, je už přes deset let mrtvá a velice ráda na ni vzpomínám. Říkám, kdo něco takového nezažije, nepochopí, a pak si z toho dělá "srandu".
Nikdy se nenechte nikým odradit!!! Ale co já vám budu povídat, vy víte své!
- Odpovědět
Pošli odkaz