Deprese

Asi tak 14 dní v tom zase lítám:začalo to tak, že mojí nejlepší kamarádce přejel vlak jejího přítele. Chodila jsem jí tak dlouho utěšovat až se ted utěšujeme navzájem. Taky bych nevěřila, že je tolik lidí co má depky. Nejhorší je že mě to pronásleduje už 15 let. Vždycky jsem se z toho nějak dostala sama, ale teď mám pocit, že to nezvládnu.Mám chuť si vzít život. Obviňuji všechny lidi v mém okolí, že mě nikdo nemá rád. Proč mě vůbec rodiče přivedli na svět, když o mě stejně neprojevovali zájem, protože jsem se měla narodit jako kluk. Celé dětství jsem poslouchala jen, že jsem k ničemu a stejně nic nedotáhnu do konce a tak se to taky stalo. Něco začnu dělat a mám do všeho elán, ale potom všechno stejně vzdám. V současnosti mám stavy jako pan "X" že si něco přectu a hned všechno zapomenu. Něco se naučit, zapamatovat si jméno nebo tel.číslo je nad moje síly. Sebevědomí na nule, schopnost soustředit se, žádná. Chtěla bych si dálkově udělat maturitu, ale vím, že to je jen sen, který jsem už jednou začla a stejně nedokončila, protože jsem prolítla u zkoušek z matematiky, jelikož jsem diskalkulička a mám problémy představovat si číselné úkony a stydím se za to. Jsem velice introvertní člověk a nemám schopnost se zařadit do společnosti. Manželství mi neklape. Děti mít nemůžu, jedině umělou cestou a to je proti mému přesvědčení. Tak se mám chuť zprovodit ze světa, protože nevim proč tu jsem. Třezalkové drážé mi bohužel nepomáhá navíc spim tak 4 hod. denně a jsem totálně vyčerpaná. Sebrat odvahu a dojít si k lékaři je pro mě ještě větší trauma, než to napsat do této anonymní rubriky. Propadám se kamsi hluboko a nevim, kdo mi pomůže. Samozdřejmě si uvědomuji, že tu jsou horší osudy, na tomto světě a na to když myslím, je mi těch lidí líto a potom brečim a brečim .... Jsem blázen?

mam to same a je to neco hrozneho-neda se to popsat vid?Nemuzes mi zkusit napsat-je nas urcite vicero,ale moc se o tom jeste asi nevi.Je mi 30.pryc a mam pocit, ze mi je nekdy 60.To ta hloupa nemoc,nebo jak se to vlastne nazyva?

Ještě jsem zapomněla na důležitý dotaz. Je pravda, jak se píše,že stavy úzkosti a fyzické problémy, které jsem výše popsala, mohou odstartovat tak závažné onemocnění jako je např. rakovina ? Je toto nějak prokázané?

Jsem velice překvapená, kolik z Vás má podobné problémy jako já. I já vím, co je to deprese, ale spíše trpím velkou tenzí, úzkostí, což se projevuje samozřejmě podobně jako u většiny z Vás, tj. bušením srdce, pálením nebo píchámím na prsou, stavy na omdlení,průjmy atd. Poslední 2 roky jsem užívala Zoloft, který mi dělal velice dobře ( vynechala jsem do té doby užívaný Neurol, Diazepam, Trimepranol...). Měla jsem pocit, že jsem již v pohodě, přestala jsem navštěvovat psychiatra a přestala Zoloft užívat. Do půl roku se objevily ještě horší stavy než dříve, panické záchvaty hrůzy - bušení srdce, brnění v těle, strach, že mám infarkt apod. Tyto stavy se začaly opakovat téměř denně. Je mi nejlépe doma, pokud jdu do zaměstnání nebo kamkoli ven, do společnosti, třeba i s kamarádkou, jsem strašně psychicky vyčerpaná a musím si vzít lék, jinak se mi udělá špatně ( nyní mám předepsaný Lexaurin a znovu Zoloft) . Stavy jsem nezvládla vůlí a musela jsem opět navštívit psychiatra. Opravdu je velmi těžké poradit, nebo ukázat cestu z těchto problémů. Zřejmě ji neznám, nebo ji neumím použít. Jsem časově dost vytížená, 2 menší děti, manžel, práce na plný úvazek (často i přes čas). Mým zásadním rozporem je to, že jsem ráda s lidmi, působím velmi otevřeně, komunikativně, možná i spokojeně, ovšem uvnitř trpím něčím velmi vysilujícím. Ani můj manžel netuší, jak na tom vlastně jsem, spíše to zlehčuje, neví, že jsem navštěvovala psychiatra. Mám únavový syndrom (důsledek těchto problémů). Poprvé jsem se léčila již v 18. letech. Tehdy jsem chodila k vynikajícímu lékaři, který mi řekl, že tato nemoc se mě bude držet drápkem celý život. Je to bohužel pravda a mám k tomu i rodinné dispozice. Metoda, která mi kdysi vedle léků velmi pomohla, byla hypnóza. Chtěla bych vědět, jestli u nás někdo z odborníků tuto metodu provozuje. Vím, že pomáhá sport a dokonce snad i to zvíře(pes), které zde v příspěvcích tak často zmiňujete. Přesto všechno si myslím, že netrpím depresí, ale úzkostné stavy mě do deprese přivádějí. Nejsem žádný sangvinik, ale myslím, že i lidé introvrtněji zaměření by neměli mít tak velké problémy. Zřejmě jde o to, že nezvládám běžnou zátěž, kladenou na ženu v mém věku ( přes 30 let). Jak posilovat svou psychickou odolnost?. Mám se "překonávat", nebo se vyhnout věcem, které mě stresují? Na závěr : málokterý psychiatr mě rozebere tak, jako já sama sebe, ale pomoc mi příliš, kromě léků, nedokáže.Děkuji všem, kteří tento dlouhý příspěvek dočetli do konce.

lidi poradte, nic me nebavi, nikdy me nic nebavilo, a tudiz se nedovedu bavit s lidmi o nicem, poradte, at nedojde k nejhorsimu a jeste se tomu smeju,pan x

Pane boze - deprese je nemoc, ktera se leci leky, ale take elktrosoky, nekdy je tak nesnesitelna, ze vede k sebevrazde. Pozitivni mysleni ani pejsek ji nevyleci. Vetsina z Vas si plete deprese a stavy smutku ci uzkosti.

Ve stavu největší úzkosti mi pomohla nejvíce linka důvěry po telefonu - je to anonymní a někdy jsem tam volala i několikrát za den. Ahojky Jana

A když nemáte žádného člověka, který by vás měl rád, tak si pořiďte pejska. Ten vám bude lásku prokazovat až až. A zárove? s ním budete mít tolik zábavy, že nebude mít čas na černé myšlenky.A pomůže vám i se seznamováním s lidmi. Třeba tak naleznete i tu lásku lidskou.

Důležité je vědět, že Vás má někdo rád. Že někohomáte rádi Vy a snažit se najít si smysl života,ra-dovat se z maličkostí a z chvil, kdy je Vám dobře.Hlavně věřit, že to přejde - víra tvá tě uzdraví.Nevzdávat boj s nemocí i když se zdá, že trvá dlouho. Přeji hodně úspechů s souboji se všemi psychickými problémy.

Když, na Vás přijde stav úzkosti musíte za každou cenu myslet na něco jiného, poručit si v tu chvíli myslet na něco jiného. Např. začít počítat,pustit si televizi, nejlepší je někomu zatelefonovat, nebo s někým začít okamžitě o čemkoli hovořit, ale musí Vás to téma zajímat.Pokud na Vás nemá čas nikdo blízký, je dobré zajít co nejčastěji k psychologovi a ten s Vámi problém probere. Musíte věřit, že to přejde, jinak by to nefungovalo. Držím palce.

Poraďte mi někdo,co děláte, když "to" na vás přijde? Fakt už si nevím rady, tápu se v tom týden,dva...jako teď, nejsem schopná nic dělat, není nic, jen výčitky a chuť se zasebevraždit, protože i když bude líp, tak tahle můra přijde zas a pak zas. Už nechci!

Ahoj Petro, promluvila jsi mi z duše, člověk, který neprožil depresi (nemyslím depky, které přijdou občas na každého), neví a ani nemůže pochopit, co je to zmítat se v černém nic. Mi je 31 let a ve svých 27 letech jsem prodělala težší formu deprese, po roce jsem se vyléčila díky psychoterapii, relaxaci, ale hlavně díky antidepresivům. Jsem vděčná, že tyto pilulky existují, protože pomáhají tam, kde už nic a nikdo pomoci nedokáže. V situaci, kdy už člověk ani nechce žít a je mu úplně jedno, jestli bere nebo nebere nějaké prášky, jestli vůbec něco jí a jediné rozumné řešení mu připadá sebevražda sáhne člověk po čemkoliv. Protože jak jsi sama napsala, nemá vůli a nevnímá, že svítí sluníčko.Ahoj a všem hodně zdraví přeje Jana

Čau všichni!Přečetla jsem si všechny příspěvky k tématu, protože i já velmi stojím o to, uzdravit se.Musím říct, že je nás opravdu hodně.Trpím depresema asi osm let, až teď mám pro tuto nemoc název, dřív jsem obviňovala jen sama sebe z vlastní neschopnosti.Jak několik z vás píše,i mně knihy pomáhají,ale ne vždy.Rozhodně odsuzuju antidepresiva,protože si myslím, že nic neřeší a taky se na nich nechci stát závislou.Kromě toho znám případ,komu spíš uškodily.Pomáhá mi hezké počasí,hudba.Deprese mě přepadne vždycky v tu nejmíň vhodnou chvíli,třeba, když mám s někým jít do společnosti,začnu pociťovat nervozitu, koktat,nevím,co mám říkat,mám v sobě strašný zmatek,jsem protivná.Tak ztrácím přátele...přitom jsem velmi společenská.Byla jsem i u psycholožky,ale měla jsem pocit, že ona mi nepomůže, tak tam nechodím.Jediné, co mi může pomoci, jsou přátelé,opravdoví přátelé. A protože vy máte stejný problém jako já, možná by se mezi vámi našli takoví,kteří by se se mnou seznámili. Jsem z okresu Uh.Hradiště.

Souhlasím s Petrou, že je lepší si vzít tabletku, než se opíjet.Ale když se hledá , jsou i jiné přípravky, než tabletky, které pomáhají při depresích. Již mám s úspěchem odzkoušeno.

Kdyz je nekdo na sebevrazdu, stezi mu pomuze trezalkove draze a asi se mu ani nebude chtit pobihat na slunci. A pri skutecne depresi clovek rozhodne nema touhu zit, chce jen, aby zmizela. Deprese je nemoc - porucha vylucovani cehosi v mozku, co ovlivnuji leky a clovek ji nepremluvi , aby zmizela. Antidepresiva nejsou navykova, clovek po nich neni vesely ani po nich nema prijemne pocity - proste leci depresi. Leky proti uzkosti navykove byt mohou, ale porad lepsi, vzit si tabletku, nez skocit z okna nebo vypit flasku ginu, aby zapomnel...

Ahoj nikdy by mě nenapadlo, že má tolik lidí stejný problém jako jsem měla já. Mám hodně co napsat k tomuto tématu. I já jsem trpěla težší depresí, kdy se mi nic nechtělo, nic mě nebavilo a svět se mi rozpadl, do něčeho, co nemělo smysl. Já jsem nebyla já, moje úzkost byla větší než co jiného. Nenáviděla jsem rána, když jsem se probouzela s bušením srdce. Vždy jsem se těšila na noc, až budu tak nějak spát a bude chvilku klid. Dnes je to naštěstí minulost, která doufám, že se nikdy nevrátí. S depresí jsem se rvala hodně dlouho skoro 9 měsíců. Přečetla řadu knih a snažila se pomoci si sama, ale ne vždy je to možné. Léky jsem nebrala, protože jsem se bála, že se na nich stanu závislá a říkala jsem si, nebo i slýchávala, že abych se uzdravila, musím mít pohromadě všech pět. Léky potlačí syndrom, který problémy způsobuje. To je čistě jen můj názor. Pokud má někdo pocit, že potřebuje léky a vyhovuje mu tento způsobe léčby více, taky fajn. Jen ať léčbu hlavně doplní psychoterapií, ta je nejdůležitější! Léky jsou něco jako berlička, která na čas podrží, ale neřeší příčinu. Měla jsem taky stavy, kdy jsem myslela, že už to nevydržím a chtěla nebýt. Dokonce jsem se dostala i do léčebny, ale jejich léčba, kdy měli stejný přístup a léčební metody ke všem mi vzala iluze o tom, že bych se tam uzdravila. To co mi pomohlo byla psychoterapie, na kterou jsem chodila 2x až 3x týdně. Co však je u toho důležité je chtít sám a to já jsem chtěla, chtěla jsem žít a moc. Trvalo to další řadu měsíců, než jsem se dokázala smát a cítit radost, než mě opustila otupělost. Taky sem neměla sílu a energii něco dělat. Dokonce mi lékař, když jsem odešla z léčebny na reverz předurčil, že skončím stejně v do 2 měsíců v léčebně, musíte ale hlavně věřit sobě a chtít vyhrát,protože, když vyhrajete tuto bitvu, budete umět čelit dobře řadě dalších. Nuťte se do práce, malujte, i když Vás to nebaví, časem se to změní, čtěte i když text nevnímáte u 150 stránky zjistíte, že už lépe vnímáte. Sněte o tom, že jste zase v pořádku, zdraví, veselí s chutí do života a elánem i když Vám to nejde a připadá nemožné dělejte to, vím, že je to těžké, ale Vaše podvědomí to vnímá a pracuje tak trochu za Vás a za čas v sobě objevíte trochu síly a odvahy. Rozhodně neřešte problémy bez odborné pomoci, nikdo neví, co ho kdy potká a za to, že máte tyto problémy se nemusíte stydět, první úspěch je ten, že si je umíte přiznat a to je začátek k řešení problému. Ahojky

Nebojte se, nestyďte se a navštivte psychiatra. Antidepresiva se berou dlouhodobě a nejsou návyková a v nejhorších chvílích si můžete vzít léky proti úzkosti - třeba Xanax, tím se musí šetřit, ale pořád je to lepší, než upadat do depresivních stavů.

Ahoj všichni,pořád se potýkám s hrozným strachem z lidí. Dneska jsem byla nakoupit v obrovským obchoďáku. Najednou mě přepadl hrozný strach a úzkost. Připadá mi, že když se bavím s lidma, jsem úplná nula. Nedokážu klidně sedět v kruhu lidí, natož se jim dívat do očí. Chtěla bych toho vždycky tolik říct, ale nejde mi to. Všechno se to ve mně mlátí a nejde ven. Už 3 roky jsem si říkala, že všechno zvládnu (teda ovládat sama sebe a svůj strach), ale došlo to tak daleko, že se mi začalo dělat fyzicky špatně. Nedokážu se soustředit tak jako dřív. Před lety jsem jako anorektička navštívila psycholožku. Vyplnila jsem trošku absurdní formulář s otázkami, vyposlechla pár kázavých slov, abych jedla, a to bylo vše. Proto jsem se vyhýbala tomu jít tam znovu. Zkoušela jsem třezalkové tobolky a různé vitamínové komplexy proti depresi, ale pořád nemůžu potlačit tu neustálou úzkost a strach.

Ahoj Všichni,kteří jsou přemáháni depresí.Už jste někdo z Vás slyšel slovo FOTOTERAPIE nebo Philips BRIGHT LIGHT? Chtěli byste vědět víc? Zeptejte se svého terapeuta a pak klidně zavolejte do firmy 1.Mercant v Praze,která tento přístroj od PHILIPSu prodává.Telefon je 02/7477 8143 nebo 0602-237233.Mějte se.

Už dlouhou dobu trpím depresí. Někdy mi je fajn a někdy zase dost blbě. Byla jsem na všelijakém vyšetření, ale nakonec mi řekli, že mám psychické potíže. V čem se projevují? Dříve to bylo hrozné. Cítila jsem celkovou únavu, takové pocity, že nic nesvedu, nedokážu, že třeba nedokážu dojít ani do obchodu a nakoupit, že někde omdlím. Sem tam mě bolí hlava, jinak žádnou bolest nepociťuji. Potom jsem zkoušela všechno možné. Brát vitamíny a taky Lexaurin. Poté co jsem začala jsem chodit do práce se moje stavy trošku zlepšili. Ale ty začátky. To byla hrůza. V současné době ještětrpím někdy pocity na omdlení. Myslím si, že dobrou terapií je práce, hodně mi pomohla. Ale chtěla bych se vyléčit úplně. Můžete mi prosím poradit.