Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová

Já bych souhlasil, že...Ale vzdyt ty "dukazy" o jeji dusevni poruse vam zde opakuji uz ponekolikate a i Marketa je vcera prednesla (kdyz zminila napriklad psychotickou kompenzaci). Mne osobne projevy v jejim chovani, ktere jsem se docetl staci k tomu, abych tam prvky autismu nasel. O autismu jsem si neco precetl a nebylo toho malo. I o Aspergerove syndromu, a ze tim skutecne trpela je patrne nejen z vypovedi lidi, kteri se s ni setkali (cerpal jsem v knizce od Cilka), ale i napriklad ve zprave z Oparan, z jejich vypovedi pred vysetrovateli, to vse je zverejnene na strankach pantharei. Jsou tam jasne chovani a jednani, ktere potvrzuji diagnozu Aspergerov syndromu, protoze odpovidaji jejim projevum.

Ještě se vyjádřím k...Já bych souhlasil, že oběti hrozné vraždy i vražedkyni samotnou bychom snad měli/mohli nechat v klidu spát. Nikomu z nich a ani z jejich blízkých už beztak nepomůžeme. Motivace těch lidí, kteří se tímto případem zabývají, je zajisté různorodá. Má-li snad význam i po těch létech resp. desetiletích se tím smutným případem probírat, pak by to mělo snad mít racionální jádro a využití pro současnost a budoucnost. Za racionální zájem pokládám motiv ochrany společnosti. Takový motiv je možné sledovat jenom při odosobněném a zcela profesionálním přístupu. Jak to vše kolem OH začne brát někdo moc osobně, zákonitě přestává být objektivním a tedy směrodatným. A že takových lidí, kteří se touto starou trestně právní causou probírají s motivy čistě osobními, je pohříchu dost! A nejen na tomto webu. Olga se pro ně stává jakýmsi referenčním ukazatelem, ba předmětem skrytého či otevřeného obdivu, Hepnarová je jejich jakousi modlou. Je to jejich Olinka, vnitřně se s ní identifikují. Lze se domýšlet, že tito lidé nebo případně jejich blízcí mají problémy Olze dost blízké, nebo podobné těm, které Olze (mnohdy autoprojektivně) připisují. Jakoby se do ní projikují. Někteří ji skrytě obdivují, ale naštěstí nenašli či nenajdou odvahu jí následovat. I když i tací se našli. V osobě lesního vraha Kalivody. Stejné motivy a cíle však nutně nemusejí znamenat stejnou poruchu. Dost mě udivuje ta určitost a jistota, se kterou Hepnarové posmrtně přiřkávají určité konkrétní diagnosy, aniž by pro své hypothesy přinesli dostatečně přesvědčivé důkazy. Ty by se však možná při troše dobré vůle a badatelského zápalu najít daly. Tedy samozřejmě ovšem jen tehdy, pokud existují. Ale ono je asi pohodlnější se zkratkovitě "dohodnout" či v jakémsi laickém "konciliu" snad dokonce "usnést", že takovou poruchou či chorobou odsouzená vražedkyně Hepnarová trpěla. Jsou v tom prvky ideologie a dogmatismu. Je to diskuse, kde proměnné, které by měly být závislé, jsou nadekretovány jako nezávislé proměnné. A to je špatně.

My nemůžeme odsuzovat ani...Myslite, ze jeji rodice meli stejnou diagnozu? Ja nevim, ale jeji mama byla zubni lekarka a jeji otec bankovni urednik, vychovali i druhou dceru, ktera udelala VS a stastne se vdala. Ja si spis myslim, ze jeji rodice nedokazali a urcite ani nemohli sami rozpoznat, ze Olga vubec nejakou diagnozu ma a navic pokud verili tehdejsim psychiatrum, kteri z Olgy udelali hysterku s neurozou? Tim chci rict, ze chyba je zde jednoznacne na strane tehdejsich psychiatru, kteri asi s rodinou Olgy moc nemluvili o tom, ze je zde vazny problem a ze je treba k ni pristupovat citliveji a jinak. Dnes psychiatri co vim s nejbizsi rodinou takto nemocneho, nebo postizeneho cloveka uzce spolupracuji. Jak to bylo tehdy nevim, ale nedelam si moc velky iluze.

Podívala jsem se znova na...Jo, kdyby měla léky asi by to neudělala, myslím, že se tomu dalo předejít...

kdyby dostala léky, nikdy by...Podívala jsem se znova na ten dokument o ní. Až mi běhal mráz po těle, když jsem slyšela od odborníka, že byla na hranici normy. Nebyla. Na venek tak mohla působit, byla inteligentní, introvertní. Myslím, že léky by to nevyřešily. Potřebovala hodně lásky, pozornosti, porozumění. Tu v rodině neměla a v ústavu by se jí nedočkala už vůbec. Byla by zklidněná léky, ale nešťastná stále. Byla přesvědčená o tom, že její čin je jediná možnost, jak se z toho všeho dostat pryč. Myslím, že velkou roli sehráli její rodiče, kteří byli citově oploštělí. Nenašla u nich pocit bezpečí, důvěry, které každé dítě v rodině potřebuje a zvláště děti, které jsou z jakéhokoliv důvodu zcitlivělejší a neumí se bránit.

Ještě se vyjádřím k tomuto:"Byl rozsudek a trest v pořádku podle tehdejších zákonů? Jak by probíhalo trestní řízení v tomto případě dnes a jak by asi vypadal soudní verdikt?"Na tehdejší dobu, zákony se nedalo, myslím, jinak rozhodnout. Byly vypracovány posudky, které byli směrodatné. Pro ní trest smrti byl vysvobozením. Žila-li by v ústavu, byla by stejně zoufalá, utlumená, kvalita života 0. Její projevy při popravě, ukazují, že se strašně bála. Bála se i v běžném životě. Byla to křehká duše, které nikdo nerozuměl. Vlastní akt pomsty byl vyvrcholením jejich úzkostí, věděla do čeho jde, že ji odsoudí na smrt, kterou přijala.Odhaduji, že v dnešní době by se nestalo co tehdy. Včas by byl odhalen problém a řešen.Nemám potřebu se dál tímto případem zabývat. Vnímám jí jako chudáka holku a chudáci lidi, kteří se stali obětmi. Vlastně stejně jako při sledování pořadu o ní kdysi dávno v TV. Ať všichni odpočívají v klidu.

Ty jsi hodně opuštěný...Opět se omlouvám. Tato diskuse neměla být čtením o mně. Měla být čtením názorů a protinázorů o Olze Hepnarové a její vině. Ale ona je, bohužel, ta diskuse, čtením o Yossarian potažmo Markétě, tedy statisticky vzato...A já stále tvrdím to, co jsem tvrdil, tj., že duševní chorobou Olga Hepnarová netrpěla. Trpěla-li určitou poruchou v době vypracování odborných posudků ještě nepopsanou, to je věc druhá. V tom jsou moje příspěvky za delší dobu snad konsistentní. A ejhle...opět jedno slovo, kterým se chci blýsknout. Každý se holt umí blýsknout něčím jiným. Někdo se třeba umí blýsknout slovy jako "honit brko", "prciprci", "mladého ču..ka" apod. Je rozhodně nutno uznat, že takové vyjadřování je však srozumitelnější pro širší okruh diskutujících. Já tedy nyní končím chat s dnes snad nerozčilenou dámou a jdu dělat i něco plodnějšího.

jak Bart mšní názory jako fusekla a snaží se dělat z Olgy viníka :25.4.2010 17:59 - BartalmissionDlouho jsem tady na tomto webu nebyl. Teď jsem si zpětně pročetl co objevného přinesla návazná diskuse. Pár myšlenek jistě stojí za úvahu, ale také se tady - bohužel - dost mlátí prázdná sláma. Osobní osočování, osobní napadání, to není úroveň hodná diskuse o tak závažné věci. Kladem oproti loňskému roku snad je, že už tady neřádí paní Yossarian. Patrně bude někde v ústavní péči, kde je o ní postaráno nejlépe.Tak přinesl zde někdo konkrétní hodnověrné důkazy, že Olga byla "obětí"? Mě stále nikdo argumentačně nepřesvědčil. Názory mohou být různé, každý má na svůj názor právo. Ale názor není vědecky podložený důkaz. Zpochybnil tedy někdo soudněznalecké posudky tehdejších znalců?

Jak Bart mění názory jako fusekle a nejradši by lidi zavíral už napřed do ústavu :27.7.2010 23:44 - BartalmissionČetla jsem knihu od Cílka...Simono, inu, nelze než souhlasit s Vaším závěrem "snažit se odstranit ze společnosti všechny faktory, které takové psychicky narušené osoby vytváří...", ale...řekne-li se "A", mělo by také být řečeno "B".Nemyslíte, že i společnost by se měla účinně bránit proti některým jednotlivcům? I když ti za své postižení nemohou, mohou být svému okolí velmi nebezpeční a učinit mnoho lidí nešťastnými. Neměla by jedním z z takových preventivních opatření detence těch narušených osobností, které jsou pro svojí poruchu potenciálními pachateli závažné trestné činnosti?Je hezké stále mluvit o právech jedinců a povinnostech společnosti. Ale neměla by recipročně být brána v potaz i práva společnosti jako celky a brány do úvahy i povinnosti jednotlivců vůči společnosti? Na to se, někdy, pohříchu zapomíná.

Barte píšeš dlouhé a...Omluva: Na základě výše uvedené výzvy přispěvatelky s nickem Markéta, která se cítí mými výroky na její adresu dotčena, se zde musím omluvit pokud jsem snad na tomto fóru někoho napadal a urážel...Čisté svědomí mám v tom, že jsem nepsal nic o tom, že by někdo masturboval nad klávesnicí a monitorem a nepsal jsem nesouvislé výkřikovité příspěvky dovolující si myslet, že u mě došlo k nějakému nezvyklému "hnutí mysli". Snad jsem se tedy mýlil ve výrazu "dekompenzovaná" usuzuje tak podle něčích některých příspěvků typu "hihi", "prciprci" apod. a ona dotyčná přispěvatelka byla jen trochu rozčilená, nechtěla nikoho pomlouvat a už vůbec napadat. To já jsem jí neuváženě napadl a pomluvil výrazem "dekompenzovaná", takže se omlouvám. Na svojí omluvu k tomu uvádím, že jsem to však myslel dobře, protože lidé v určitých stavech mají být uváděni do reality a má jim být připomínáno jejich onemocnění a jeho projevy. Na tuto přispěvatelku, jíž se tímto omlouvám, podle jejího jednoho vlastního vyjádření zavolali sousedé z domu sanitku, ale ona si to s těmi ošetřováky od sanitky prý vysvětlila, že je "v pohodě", že se nic neděje. Tedy jistě byla "v pohodě" i při psaní těch příspěvků zde výše pod cizími nicky. Sanitku volat netřeba.

Tak se mně zdá, že si tak trochu krátíme noční služby, ne? Jak to tedy zde tak rekapituluji, tak shledávám, že s Jolly nejsem v nějakém zásadním rozporu. Naopak. S tím souhrnným hodnocením se identifikuji, pochyboval bych pouze o tom "autismu". V tom bych si nebyl tak jednoznačně jist. Fatálně, podle mého názoru, zklamal ten psychiatr, za kterým Olga zašla krátce před činem. Neměl na ní čas, končila mu pracovní doba... Považoval jí za simulantku... To bylo profesní selhání. Ale historie nezná "kdyby". Nebylo však k tomuto případu řečeno úplně vše z hlediska interdisciplinárního přístupu. A proto snad jsou (mimo jiné) i ty různé diskuse kolem tohoto případu. A tato diskuse zde byla od počátku o tom byl-li udělený trest smrti v pořádku (tj. byla-li Olga vinna nebo byla-li sama obětí atd.). Pokud má někdo zcela konkrétní výhrady k odborným posudkům tehdejších znalců, pak by ty výhrady a nesouhlasy asi měl strukturovaně artikulovat. Doporučil bych to jako téma pro Agentovu doktorandskou práci... Pracovní hypothesa vytyčená výše naznačenou otázkou, která si však zaslouží ještě propracovat, je na stole. Jinak se všichni dopouštíme pouze teoretizujících úvah a retrospektivně modelujeme situaci. V posudcích znalců a ve vyřčeném (a vykonaném) verdiktu však nelze být retroaktivní. Můžeme se však snad pokusit tím modelováním situací na základě známých fakt a dokumentů o odpověď na otázky: Byl rozsudek a trest v pořádku podle tehdejších zákonů? Jak by probíhalo trestní řízení v tomto případě dnes a jak by asi vypadal soudní verdikt? Je to samé "co by kdyby", ale nic jiného již nemůžeme chceme-li se z toho případu nějak poučit. On totiž má význam pro současnost i budoucnost.

Ano, souhlas. Tomuto se...Já si ale zase někdy rád přečtu i košaté příspěvky. :-) Ale pravdou je, že je to únavné.

Dialogy mezi Markétou a Bartalmissionem mě přiměly přečíst hodně z diskuze od začátku.Dovolím si napsat, jak to vidím já.Pročetla jsem i to co psala sama Olga. Hodně se přikláním k názoru Markéty (Yossarian), že byla autista. Schizofrenií podle mne netrpěla. Byla velmi, velmi nešťastná, zoufalá, žítí pro ní bylo utrpením. Byla na ní brána měřítka jako na každého jiného normálního člověka. V té době se o autismu nic nevědělo. Jde o řetěžec nešťastných okolností, které vyústily v pomstu. Věděla co dělá, informovala dopředu, měla to promyšlené. Byl to důsledek extrémní psychické zátěže, kterou zažívala a ve které jí nikdo nedokázal správně pomoci a v té době snad ani nemohl. Podle mě je to patová situace, kde nejde jednoznačně rozhodnout byla-li obět či chladnokrevný vrah. Byla oboje. Stala se chladnokrevným vrahem, protože byla oběť svého onemocnění, na které byla sama.

Ja vam sazmozrejme nic...Agente, já mám za to, že si oba terminologicky rozumíme, tj., že je nám jasný rozdíl mezi chorobou a poruchou a že je nám znám i rozdíl mezi tehdejší a současnou klasifikací podle WHO, jakož i vývoj, kterým příslušná terminologie za více než 3 desetiletí prošla. Já s Vámi mohu i souhlasit v tom, že jedná-li pachatel pod vlivem akutně působící vlastní poruchy, nadto neléčené, mohlo a mělo by to být důvodem k přiznání tzv. "ochranných" paragrafů. Ale... Jsou dvě "ale". Jedním je rozdíl mezi tehdejším a současným stupněm vědeckého poznání a tím druhým je potřebná preventivní ochrana společnosti. Ta má být zákonem sledována. A zákon by měl primárně hájit vždy toho slabšího. Tedy každá mince má dvě strany. A řekne-li se "A", pak by mělo být řečeno i "B". Tedy hypoteticky: Pokud by u někoho byla diagnostikována porucha, o které Vy hovoříte, kterou máte na mysli (a připisujete jí OH, ponechme nyní stranou Váš důkazní aparát), a bylo by tedy zřejmé, že existuje reálná úhroza spáchání trestného činu takovým jedincem postiženým takovou poruchou, nebyla by, resp. chcete-li stále, tak tedy retroaktivně vzato NEBYLA na místě internace takového jedince? A třeba i dlouhodobá, třeba bez časového omezení? Dnes by se spíše řeklo detence. Ani podle dnešní legislativy by Olga podmínky pro detenci patrně nesplňovala. Nechci Vám nic imputovat a podkládat, ale táži se Vás: Je podle Vás morálně, právně a celkově tedy lidsky v pořádku mít právo volně chodit po svobodě a být při tom časovanou bombou pro své okolí, v těžké krizi dané vlastní poruchou spáchat něco hrozného, vstoupit moc negativně do života mnoha lidí a potom mít právo na ochranné paragrafy s odůvodněním, že "ona za to chudinka nemohla"? Ano, selhalo okolí, selhali konkrétní jednotlivci, selhala tedy společnost, protože správně měla být Olga v pruhovaném županu za vysokými zdmi a mřížemi uzavřeného psychiatrického oddělení, nikoliv za volantem nákladního auta, které je vražednou zbraní stejně hromadně účinnou jako třeba samopal bratislavského šíleného střelce. Mimochodem, toho byste diagnostikoval jak..? A vrátíme-li se k prvnímu "ale": Žádný zákon a ani žádné pravidlo nemohou být aplikovány retroaktivně. Není tedy možné hodnotit odborné posudky tehdejších znalců vypracované na OH v rámci trestního řízení z pohledu dnešního číselníku statistických značek duševních poruch. A tedy teď i z dnešního hlediska: Jsou NĚKTEŘÍ jedinci stižení takovou poruchou (AS) a tedy přírodou zrazení již v okamžiku svého zrodu svému okolí nebezpeční? Je dnešní věda oproti té v 70. létech vyspělejší? Nejspíše v obou případech ano. Tedy je-li zde možnost potenciální nebezpečnost takových jedinců pro okolí predikovat, je mravně a právně v pořádku nechat takové jedince volně chodit po svobodě? A je tedy racionální a lidsky v pořádku nechat je vyvést něco hrozného, ublížit nevinným a pak jednoduše říci: "Oni za to chudáci nemohli, jednali pod vlivem své poruchy." Není to pokrytecké? Není to náhodou zrůdné? Ano, jedná se o pacienty, tedy o trpící lidi. Jejich porucha, za kterou nemohou, má vliv a dopad na kvalitu jejich života. A stejně jako by nebylo rozumné nechat volně chodit po ulicích člověka s cholerou, morem či virem ebola, není patrně rozumné hrát tombolu s životy nevinných lidí, potenciální vrahy nechat volně se pohybovat a v případě konkrétní jimi zapříčiněné lidské tragédie je pak vyvinit. Nebylo by lépe, aby vůbec nemuseli být vyviňováni, nýbrž aby byla taková účinná prevence v zájmu ochrany společnosti, aby možnosti tragédií byly minimalizovány? Úplně vyloučeny být bohužel nemohou. To bychom totiž museli, jak se ukazuje, odzbrojit i policisty nebo některé vojenské profesionály. Vraždit totiž náhle mohou i lidé bez poruchy. Nebo: Trpěl snad podle Vás bratislavský střelec nějakou poruchou? Je totiž s Olgou srovnáván. Počet jeho obětí je však ve srovnání s Hepnarovou nižší...

Proč by se měl někdo...Ano, souhlas. Tomuto se říká uhodit hřebík na hlavičku. Moje příspěvky jsou asi příliš košaté, příliš věci rozebírám do hloubky a do všech možných souvislostí. Ale líbí se mi to, co sám moc neumím. A tím je stručnost a výstižnost. Tou větou "Proč by se měl někdo mýlit jenom proto, že má jiný názor?" je řečeno mnohé. Stručně, úderně a vysoce výstižně. Já bych o tom popsal jednu stranu A4 a Vy to vyjádříte jednou větou. S tímto výrokem se plně vnitřně identifikuji, protože je vskutku nebezpečné pokud si někdo začne dělat monopol na pravdu a vidí věci tak, že ti, kteří mají jiný názor, se mýlí. A nadto jim ještě může začít dávat různé nálepky. To uměli skvěle komunisté. Ti měli svojí jednu pravdu ve své ideologii. A ona ideologie je vlastně náboženství... Kdo nesouhlasil s marxismem-leninismem, nebo se od něj nějak odchyloval třeba i jen v drobnostech, byl hned označen za revizionistu, úchylkáře, oportunistu či reformistu. Prostě pomýleného. Obdobně se chovali fašisté. A koncentrační tábory na převýchovu pomýlených fašisté odkoukali od gulagů v SSSR, kde je měli již dříve. No a dost podobně kdysi postupovala katolická církev. Odchýlil-li se někdo od ideologické linie, byl označen za bludaře, kacíře a upálen na hranici. Třeba když skandálně prohlásil, že Země není jako koláč placatá a Slunce kolem ní neobíhá, nýbrž že Země obíhá kolem Slunce... Nebo že církev má být chudá a nemá kupčit s odpustky. To byl Mistr Jan Hus. A dodnes nebyl rehabilitován... S odpustky se kupčí dál a církev chce restituovat majetek, který nashromáždila jako zabavený tisícům lidí upálených po čarodějnických procesech... Spadá do toho i majetek popravených sedmadvaceti českých pánů. Jak to souvisí s Olgou Hepnarovou? Dialekticky všechno souvisí se vším. Souvisí to s pronesenou Agentovo sentencí o tom, že trest smrti lze zneužít. A souvisí to i s nárokováním si pravdy, když si někteří diskutující (zjevně nelékaři) laicky "dohodnou" nějak ex-post "in memoriam" diagnosu Olgy Hepnarové. Vědí přesně kterým syndromem trpěla a že byla "schizoid"... Pokud by to vše nebylo tak vážné a nebylo-li by slušné dbát potřebné piety ke všem těm mrtvým, tj. k obětem hrůzné vraždy i k popravené vražedkyni samé, pak by to snad mohlo působit i groteskně. Ne, nechci být moc sarkastický. Ironie je vlastně skrytá agrese. Ironický být nechci. Já uznávám právo na omyl. A na jednom z webů, kde také diskutuji (v cizím jazyce o sexuologii) mám jako motto uvedeno "Errare humanum est", čili mýliti se je lidské. A po vzoru jednoho filosofa dodávám: "Nic, co je lidského, mi není cizí." S určitou pokorou si denně uvědomuji jak, kde a v čem se mohu mýlit. Někdy i mnoho. A pak je zas důležité se řídit pravidlem: "Primum nil nocere." Tedy především neškodit. A je potřebné mít i na paměti, že dobrými úmysly bývá dlážděna cesta do pekel. Dobře to nejspíš myslí i ti, kteří by jedince potenciálně nebezpečné svému okolí rádi nechali chodit po svobodě. Ale... Je dobře se i ptát: Kdo jim dal právo hazardovat se životy nevinných?

Právě jsem dopisoval reakci...Ja vam sazmozrejme nic nepripisuji. Jen snad to, ze (dle meho nazoru myslim) stale nechapete, ze dusevni porucha muze byti srovnatelna s dusevni nemoci. Tim myslim, ze dusevni porucha (v pripade OH) byla geneticky dana a stalo se, ze vlivem okolnosti vyvrcholila az v ten tragicky cin, ke kteremu doslo. U OH se jednalo o postizeni, postizeni ve smyslu slova odchylka, neceho za co Olga nemohla, uz se tak narodila, proto i postizeni by podle meho nazoru meli byt zbaveni (stejne jako nemocni) pravni zodpovednosti, pokud dojde k tomu k cemu v pripade OH doslo, a prokaze se, ze jednali v dusledku nereseneho postizeni. Samozrejme aplikovano v dnesni dobe, chapu, ze tehdy o tom nevedeli nic moc. Snad jsem se nevyjadril moc kostrbate.

Právě jsem dopisoval reakci na jednu rozumnou slušnou diskutující z předcházející stránky této diskuse a mezitím, když můj příspěvek naskočil na konec diskuse, tak jsem zaregistroval Váš dialog, Agente. Nechci být přehnaně vztahovačný, ale musím se ohradit proti určitým manipulacím a falsifikacím, které by snad měly či mohly implicitně naznačovat, že já jsem pro jakési popravování duševně nemocných. Chápete, že něco takového si nemohu nechat imputovat? Taková totiž byla praxe např. ve fašistickém Německu a snažit se mně podsouvat cosi takového, to jsem schopen pochopit od osoby, která kvůli svému duševnímu onemocnění pobírá invalidní důchod, kterýžto se nepřiznává jen tak. Ale od Vás jako od (odhaduji, že možná universitně vzdělaného či studujícího) bych se toho nenadál... Snad z mých předešlých příspěvků na různých fórech, které Vy patrně percipujete lucidněji než dekompenzovaná psychiatrická pacientka stižená atakou, jste mohl postřehnout, že já respektuji ustanovení Trestního zákona v jeho tzv. "ochranných" paragrafech. Tedy spáchá-li někdo trestný čin sebezávažnější v důsledku své choroby a pod jejím vlivem, pak podle dříve i současně platných zákonů nesmí být odsouzen, jelikož jeho trestněprávní odpovědnost je snížena. Prostě nesmí být potrestán, nýbrž MUSÍ být léčen. A dopustil-li se vraždy rodičů schizofrenik, pak je jen v souladu s platnou legislativou, že nebyl odsouzen k trestu odnětí svobody v nápravně-výchovném zařízení. Nicméně soud by měl nějak rozhodnout o jeho léčbě. Rozhodnutí soudu by se mělo opírat o odborné posudky znalců, kteří vyjadřují i určitou tzv. "predikci" vztahující se k možné nebezpečnosti takového jedince pro společnost, s čímž souvisí režim a způsob léčby. Byl bych tedy opravdu nerad pokud by mně bylo "přišíváno" něco nespravedlivě. Od psychotičky to beru jako její ventil, že mi "přišije" cokoliv, ta však za to nemůže. Například i Vám přišila jakousi nekrofilní aberaci v podobě masturbace nad Olžinou popravou. Od Vás to nečekám.

já nejsem proti trestu...To ja zas jsem proti. Spise z duvodu moznych omylu, nebo zneuziti. Myslim, ze prace policie muze selhat a muze byt odsouzen i clovek, ktery je nevinny. Myslim i ze TS se da zneuzit politicky (ukazuje historie). No a v dalsi rade je, nemocny clovek ktery nevi co dela. U Olgy je to myslim jeste slozitejsi. Na druhou stranu napriklad Norimbersky proces byl myslim spravedlivy. A vrah tyran 4leteho ditete, ten si asi taky nezaslouzi nic jinyho.

Příspěvky na různých...Souhlas, připomíná mi to jednoho diskutujícího z tématu, jestli se líbí mužům dlouhé vlasy. Zahltil diskuzi dlouhými bláboly pouze s jedinou myšlenkou a občas tam pár měsíců chybí. Asi je opravdu v tomto období v léčebně.

Proč by se měl někdo mýlit jenom proto, že má jiný názor? Všechno je vždy otázka pohledu konkrétního člověka.