Ve třiceti sama

Tato diskuse je velmi inteligentní a inspirativní, ráda bych ji oživila. Stalo se mi to samé,co vám - po osmiletém vztahu jsem se s přítelem rozešla(byl "zamrzlý" ) a začala chodit se ženatým chlapem se 2 dětma (rozvádí se), co chce "být" se mnou. Ale žiju sama, je mi 28, chci děti a je mi smutno.To jen tak stručně, doufám, že jste některá začla chodit s Petrem. Taky se občas propadám do depresí o samotě apod., jindy ale -jako teď na jaře- jsem hodně aktivní a svobodomyslná. Nikoho nelovim,žiju si po svym, baví mě práce a stýkám se s kamarádama, občas vídám toho ženatého, nic nikam netlačím.... a připadá mi to jako nejlepší řešení. Všechny kamarádky se vdaly a mají miminka, tak jsem hodně sama, uvítala bych, i kdybyste někdo třeba někam chtěl jít....

Ilono, jsi tady jeste, chodis na doktorku? Uz jsi se dlouho neozvala..tak doufam, ze uz ma pritele :-)

Ahoj Saro, po dlouhe dobe jsem se podival do tehle diskuse. Pokud me psani treba opravdu nekomu pomaha, nebo pomohlo,nejen mne, jsem rad. Pokud sem jeste "chodis" a mas zajem, nechavam tu na sebe timto mail.PetrPetr

Petre, jestli se jeste nekdy vratis na tyto stranky, budu rada kdyz se ozves na tento mail hot_monika"yahoo.com. Jsem na tom dost podobne a strasne rada bych si s nekym o tom popovidala. Bohuzel nemuzu byt tak casto pripojena na tento server, takze bych asi dost opozdene reagovala. Budu se tesit. Jsem rada, ze jsem tady nasla lidi co maj podobny nazory a vlastne i ty starosti....

Petre,smim vedet odkud jsi?Podle Tvého psani jsi velmi inteligentni clovek a tve prispevky urcite mnoha lidem pomohou,protoze vetsina z nas,co sem napsala,mame neco spolecneho.Rada bych si s tebou popovidala pres mail,pokud bys mel zajem,cas a chut. V kazdem pripade Ti preju hodne stesti a bud si jisty,ze ta prava laska na Tebe teprve ceka.Ja verim,ze vse co se nam deje,se melo stat a jiste i ty v tom casem najdes to pozitivni a zjistis,ze to co skoncilo,skoncilo proto,aby neco noveho mohlo zacit.

Sáro,přesně tak to vidím, protože človeku stejně nic jiného nezbývá. Občas bych teď do něčeho kopnul, snad už jen vzteky nad tím,

Petre,moc pekne jsi to napsal a shrnul.Mas pravdu,clovek musi umet zit i sam a predevsim se vyrovnat sam se sebou po rozchodu s clovekem,ktereho miloval,a to mnohdy neni lehke.Teprve potom je skutecne pripraveny na dalsi vztah,ktery ho naplni.Osobne si myslim,ze vztahy,ktere jsou naplasti,nic neresi a nevedou nikam.Vyrovnani se s realitou uz mam v soucasne dobe za sebou,je to uz rok a pul od rozchodu po petiletem vztahu.Jsem ale velky extrovert a samota je pro me nekdy hodne zla,pokud do toho clovek v myslenkach nekdy zabredne prilis a zacne se v tom pitvat a ptat se co kdyz...Ja vztahy neberu na lehkou vahu a vetsina toho,co jsem v zivote chtela,je beh na dlouhe trate.A prestoze hledani partnera v 29 letech je tezsi nez ve dvaceti,verim stale,ze ta prava laska teprve prijde.A to je to,proc stoji za to zit..

Ahoj Ilono, prosel jsem vetsinu prispevku a zjistil jsem, ze k tomu vsemu mam snad co rici.Rozesel jsem se po petiletem souziti s pritelkyni. Posledni rok to byla krize.Vycerpany vztah. Zadna zast,nebo nejake zjevne problemy.Proste jsem najednou zjistil, ze v tom vztahu uz neni nic co by me uspokojovalo.Zadny cil, vidina veci pristich, zadne smerovani k necemu v budoucnu.Stojaty rybnik bez citu. Touha zase byt sam, nez se v tom placat. No, a pak jsem poznal jednu divku. Do mesice me veskere touhy po samote presly.Jen dokoncily rozpad stavajiciho vztahu. Ale misto svobody jsem rovnou po hlave zahucel do vztahu noveho. Ten pocit kdy se clovek zase po letech vznasi byl bajecny. A mel jsem dojem, ze takovou intenzitu jsem jeste nezazil. Pozralo me to uplne celeho. Pak jsme se dva mesice nevideli. Pobyt v zahranici.Cekal jsem az se zase vratime k sobe. Jenze pobyt "venku" a vzdalenost mist kde zijeme tady v Cechach zase vztah ukoncily.Spis byl ukoncen vuci mne. A ted je to cerstve.A co tedy dal ? Bude mi za par dni 29 a jsem sam. Touha po svobode me razem presla.Nikdy predtim jsem si s tim hlavu nelamal. To ze proste budu sam me nijak nedeptalo.Bral jsem to tak, jak to bylo a v poslednim (vlastne predposlednim vztahu) jsem po tom touzil. A co je divne? Najednou me napada "to" o cem je cele tohle tema. Je mi

Ahoj Ilonko,neztracej hlavu.Uplne te chapu,protoze zazivam podobne pocity,takze vim,o cem mluvis.Pred rokem a pul jsem zazila velmi bolestny rozchod s pritelem,se kterym jsem zila vice nez pet let. Zazila jsem taky velmi krasny a intenzivni vztah,bohuzel s clovekem,ktery byl zenaty a mel deti.Byl to muj kolega v praci a jak uz tu bylo receno-nejhorsi mozna kombinace,jakou by si clovek mohl vybrat.Ale srdci neporucis,a i kdyz jsem dost rozumna na to,abych dopredu dokazala odhadnout budoucnost tohoto vztahu,presto jsem to dlouhou dobu nedokazala ukoncit.Vedela jsem dobre,ze jen ztracim cas a prestoze jsem nikdy neocekavala,ze se rozvede a budeme zit spolu,nemela jsem tu silu a vuli se rozejit.Nakonec jsem v sobe sebrala zbytek sil a skoncila to a nechtela bych uz neco podobneho zazit.Jen se trapis,protoze vis,ze ten koho milujes s tebou nikdy nemuze zit.Mam neuveritelny talent na NEMOZNE vztahy a bohuzel v tomto veku(je mi 29) je vetsina muzu,co za neco stoji zenatych nebo v lepsim pripade zadanych.Prestoze se nepovazuju za nekomunikativni a nemam problemy s navazovanim vztahu a co se tyce vzhledu,nemam si na co stezovat,spise naopak,jsem stale sama.Mam nekdy pocit,ze se me muzi boji,mozna ze strachu z odmitnuti a mnohem snaz oslovi nekoho,kdo je mene atraktivni.Mam dobrou praci,ve ktere jsem spokojena,zajmy i konicky a rozhodne nesedim zavrena doma.Mam take par dobrych pratel,se kterymi se schazim,ale to neni totez co parnersky vztah.Strasne mi chybi nekdo,o koho bych se mohla oprit,s kym bych se rano probouzela a vecer usinala a prozivala s nim dobre i to zle,komu bych byla oporou,pritelem i milovanou bytosti. A tak se kazdy den vracim do prazdneho bytu a je mi smutno.Snazim se na to nemyslet a neupinat se k tomu,jak moc bych chtela potkat cloveka,ktery by byl tim pravym, a se kterym bych dokazala stravit zbytek zivota,zalozit rodinu a mit s nim deti.Ale obcas se mi to nedari a vsechno to na me pada,vubec nejhorsi jsou asi vikendy a svatky,a to nechci ani pomyslet na vanoce. Ale jak se rika: nikdy neni tak zle,aby nemohlo byt jeste hur, a tak se tesim z toho,ze jsem zdrava a snazim se radovat z malickosti,protoze vim,ze jsou lide,co maji mnohem vetsi starosti a trapeni.Verim,ze nic v zivote neni nahoda,ani dobre ani zle, a ze vse,co nas potkava ma nejaky smysl a rad,ktery nekdy pochopime az mnohem pozdeji.

Anula k tomu mimomanzelskemu krasnemu zivotu ti blahozelam.Nie je nic krajsie ako znova sa zalubit a byt stastna.Ja mam o 10 rokov viac a mam takisto takyto krasny vztah.Tam si clovek totiz moze zariadit po skusenostiach z nevydareneho manzelstva vsetko uplne inak a hlavne znovu zazije vzrusenie,lasku porozumenie.U vacsiny ludi je to dnes stale nemoralne,ale ja si z toho tazku hlavu nerobim.Uzivaj si vsetko to krasne.Ja to robim tiez a planujem si to dalej rozvijat,lebo je to nadherne

Ahoj Ilono,sleduji tuto diskusi delsi dobu, ale teprve posledni prispevek mi zaujal.Nejdriv chci rict, ze byt ve triceti sam neni zadny problem, sam jsem po tricitce ukoncil dlouhotrvajici vztah, ktery zacal predevsim proto, ze jsem nechtel byt sam.Tedka k tomu, co mi na Tvem poslednim prispevku zaujalo. Pises, ze mas obavy a strach ze vztahu. Zkusila ses zeptat proc? Nejsem psychoterapeut, ale osobne mi pomaha zmensit strach z neceho tim, kdyz si predem reknu co se muze stat nejhorsiho. Pokud se zacne tvorit nejaky novy vztah, tak v nejhorsim pripade to nevyjde. Tj. vrati se zivot do soucasnych koleji, ale budes bohatsi o dalsi zkusennosti. Zacit s nekym vztah neznamena prece dat se tomu dotucnemu vsanc, vzajemna duvera se buduje postupne. Ty jsi soudim neduverivec a mozna to prameni ze spatnych zkusennosti. Ja lidem primarne duveruju a maloktery clovek zklamal moji duveru. A pokud ano, tak to byla minimalni dan za to, ze moje duvera v ostatni vyvolala tolik positivnich reakci.Moje rada zni - poznavej nove lidi a zkousej se zbavit sve uzavrenosti, vnimej prijemne veci a neprijemne rychle odhazuj.

Ale to já si samozřejmě taky myslím, že mě ještě čeká krásný život! Já si ani teď nežiju špatně, raduju se z maličkostí, v práci OK, finančně taky (nejsem zas tak náročná), s rodičema vycházím, kamarádů pár mám, to jo, ale otázka partnerských vztahů mě docela deptá. Asi mám hrozný strach. Jsem docela uzavřená povaha a dlouho mi trvá, než se někomu dám "všanc" - a na to mimochodem většina chlapů nemá trpělivost, (proč taky, když jsou kolem tisíce veselejších a ochotnějších holek), a pokud pak ten vztah dopadne špatně, tak jsem z toho hodně vyřízená, prostě uzlíček nervů, léčím to alkoholem atd. Já nevím, jestli bych to zase zvládla, takovouhle situaci, opravdu mám takový strach, že se teď ani do ničeho nepouštím, a vlastně už taky nikoho nepotkávám, momentálně všichni muži kolem mě jsou buď hodně mladí (mně by to ani nevadilo, ale oni nemají potřebu si se mnou něco začínat) anebo ženatí a s dětmi. Tak nevím co dál. Nechávám tomu volný průběh a snažím se na to nemyslet. Ale někdy je mi fakt docela smutno.

Ahojte baby.Precitala som si vase nazory a chcem Vam napisat svoj pribeh.Vydavala som sa ako 20 rocna v 2 rocniku vysokej skoly v 3 som mala syna,manzel studoval dalej ja som presla studovat dialkovo a byvali sme u jeho rodicov.Po case som zistila,ze clovek vedla mna neni to prave co som chcela.Pre udrzanie vztahu som zariadila,aby sme mohli byvat sami a druhe dieta malo byt vyriesenim nasich problemov.Nestalo sa.Prislo zamestnanie uspechy v praci a nadherny mimomanzelsly vztah.Tisic problemov okolo toho a teraz to podstatne:mam 30 za sebou vsetko mozne aj nemozne a stale otázku-preco som sa tak ponahlala,urcite by som si ak by sa to dalo od zaciatku zariadila zivot inac.Nenariekajte 30 rocne krasny zivot moze zacat urcite aj po tridsiatke...

Mít chlapa a děti a být nespokojená, vůbec si s manželem nerozumět, tím pádem nesoulad mezi rodiči se vždy přenáší i na děti a ty jsou pak furt nemocný nebo zlobí, jak pominutý ( dost často taková manželství vídám) - tak to radší být sama! Jsem pro!Samozřejmě, že to však chce nestrácet naději a všřit , že jednou ten, s kterým si budeš rozumět přijde.

ahoj Ilono,ja si myslim,ze mit tricet a byt sama neni tragedie.To je jenom ta sapolecnost ve ktere jsme nuceni zit.Me to strasne stve.Kdo kdy rekl ze 30 je uz za vodou.Jen se podivej do novi 15tilete holky modelky?smesne mas 20 uz si stara?Haha.Zivot je nadherny a mame jenom jeden,nikdy nevis co bude zitra...Takze hlavu vzhuru a jestli chlapa nenajdes tak se na ne vyprdni jednoho z nich vyuzij a bud svobodna mama a najdi si zenskou.......jenom si nezoufej a nerikej ze jsi sama(urcite mas kamarady a kamaradky)anebo se dej dohromady s Jirkou Krasny den preje vsem Katerina

Já se zeptám jinak: je lepší mít chlapa A DĚTI a být nespokojená a nebo být sama (tj. úplně sama) a být vyrovnaná ? Co by jsi zvolila?

Ahoj Jirko, napsal si to fakt dobře a máš "recht" Jsem 2x rozvedená, mám 2 fajn děti a už sem to taky zabalila. Vím, že někde na světě existuje ideální chlap pro mě, ale pravděpodobně se nikdy nesetkáme. A tak žiju pro svoje děti, koníčky a vlastně i pro sebe. Snažím se samoty užívat a neteskním. A nehledám. Teď ve třiceti mám pocit vlastního dozrání a sem se sebou spokojená. Sem sice bez chlapa, ale vyrovnaná. Tak si říkám. Je lepší mít chlapa a být nešťastný nebo být sama a být sama sebou? Proč každý považuje za samozřejmost, že šťastný život je život s partnerem? Každý má asi žít tak, jak chce a neohlížet se na to, co si myslí ostatní.

AHOJ ILONOnevím, jestli pořád někoho hledáš, nebo jsi už našla, protože od května taky nikdo nepsal.Chtěla jsem ti jenom říct, že znám vážně fajn kluka (no kluka , je mu 32), který je sám a tak mě napadlo, že byste si možná mohli navzájem pomoct. Jestli chceš, ozvi se na můj mail.

Nebýt příspěvku od Jirky, málem bych se rozplakala.. Člověk by se asi opravdu měl sebrat a uvědomit si, že ideál neexistuje a užívat si života i bez něj! A protože Jirka je zcela zřetelně ten neideální, tak ho zvu na rande.. :)

ahoj ilco. uplne ti rozumim. ja jsem zila do 25 sama. porad jsem nemohla nalezt partnera s kterym bych chtela zit a nestalo mi za to zit s nekym jen abych nekoho mela. mela jsem spoustu konicku, sportovala jsem a vybudovala si dobrou karieru.ale porad to nebylo ono. rikala jsem si jak je to parad ze jsem sama a nemusim se na nikoho vazat a nikomu podrizovat a tak. ale stejne jsem se uvnitr citila smutne a sama. hodne mi pomohla astrologie (jak tu uz nekdo rikal) a zacala jsem se vice zajimat o dusevni hodnoty. verim na osud a poznala jsem ze hodne veci je predem dano a vetsinou ani nejdou nasi vuli zmenit. kdyz mi bylo 24 tak jsem vsechno v cechach zabalila a odjela do ciziny na delsi dobu. zmena mista muze celkove zmenit i tvuj osud. muze se ti zmenit cely zivot. poznala jsem moc fajn pritele a jsme spolu tri roky. takze nezoufej. i kdyz se spatne radi, protoze u zensky je to opravdu o necem jinem nez u muze. hlavne kvuli detem.kdyz se zacne hlasit matersky pud tak se to neda zastavit.