Ve třiceti sama

Ahoj Ilonko, pocit opuštěnosti je sám o sobě dost dobrou příčinou "depky" i pro jinak optimistického člověka. Lehce se řekne "buď v pohodě!" , ale jak to zařídit!? Rady, že se má člověk zabavit prací, koníčky, obklopit přáteli... OK , ale vždycky se najde chvilka na přemýšlení a najednou má člověk hrozný pocit vyčerpanosti a beznaděje a všechny záliby ztrácejí na významu. Člověk v sobě nosí mnoho tužeb - některé se nikdy nenaplní (i to je třeba si přiznat), některé jsou pro člověka natolik zásadní, že je na nich málem založena jeho samotná existence - jednou z nich je touha být přijat takový, jaký jsem a někomu patřit (najít svoji důležitost) - každý se s touto potřebou vyrovnává jinak. Já si nejsem jist, zda je na světě více těch, kteří jsou opravdu v pohodě, nebo těch, kteří svůj problém jen zakrývají, nebo jej nechtějí slyšet (touha po moci, po penězích, po sebeprosazení,... až po alkoholismus, manželskou nevěru). Proč asi existují všechna náboženství, sekty? Člověk touží po ideálu, ale ten existuje! Věřím v Boha - žije a můžeme Jej pozvat do svého života. Byly Vánoce a právě s Ježíšem přišla na svět radostná křesťanská zvěst o našem spasení (plném přijetí od Boha a jeho důkaz lásky k nám, lidem). Nevím, jak daleko či blízko mají k Bohu jiná náboženství, avšak i nejsprávnější myšlenka se dá zneužít. Osobně je mi křesťanství nejbližší, ale ani v jednotlivých křesťanských církvích nemám jasno. Jedno je jisté: skrze víru v Ježíše Krista se mi dostává optimismus, naděje, radost, láska ... :-) a ve vztahu k lidem mohu mít přece jen trošku nadhled. Bůh mě má rád, ví, čeho je mi třeba a uzná-li za vhodné, dovede mě i k hřejivému lidskému dotyku.

Ilonko deprese nejsou ostuda ani moc problém jen se k nim pěkně otoč čelem a začni se tím bavit a hlavne dlabej antidepresiva já mívala pocit že deprese jsou ostuda pak jsem toto zjistila a koukejme jak je mi fajn ... co se chlapíků týče je mi 25 sice věk ještě ready ale víceméně se to kolem mě rojí jak vosy ale je to spíš takové to "jé ty seš fajn a hezká ale já jsem muž a ty mi budeš vařit" tudíž zatím nic neb mám RS chodím do práce ,do školy a víc fyzicky nezvládnu a bohužel chlapíci jsou halt sobci . Tak přeji úspěšný lov :-) a snad se něco časem vykube :-

Dost podstatného již bylo řečeno, tak si dovolím přidat jen malou poznámku: žena ve dvaceti je mladá, často i krásná, ale jen málokdy zralá. Žena ve třiceti je většinou stále mladá i krásná, navíc i zralá. Směrem ke čtyřicítce zajisté ubývá těch, které jsou duchem i tělem stále mladé a krásné, ale není proč panikařit a propadat depresím. Nebo se mýlím ?

Děkuju moc všem za příspěvky a za povzbuzení. Já vím, že nejdůležitější je být v pohodě a že mít děti a manžela není záruka dokonalého štěstí, záleží na tom, jak to člověk pojme. Jenže ono se to lehce řekne. Snažím se - kdybych se nesnažila, tak už je ze mě dávno protivná, závistivá, nenávistná ženská - zřejmě. Mám bohužel ještě ten problém, že od střední školy se opakovaně léčím s depresemi, a to je opravdu složitá kombinace, deprese a samota a pocit ujíždějícího vlaku. No ale snad to nějak zvládnu. I když - vánoce jsem teda moc nezvládla.

Nemám nyni bohuzel cas si precist lepa prispevky zde, ale mohu asi napsat, ze vam mohu zavidet, ze mate takove problemy v tak mladem veku. Nebo, kdyz ma nekdo 3 deti, to je snad ironie, ze sem pise.Mila

Jsem rozvedena (po 13ti letech ocistce)je mi 38. Nastesti mam dve skvele deti(jak si je vychovate, takove je mate). Tento problem resim take a bude to horsi, az deti nebudou doma vubec. Nekdy je ta samota udesna, ale je fakt, ze jsem take hrozne rada, ze uz nemam doma agresivniho alkoholika. Kdyz tak o tom premyslim, mam to mozna jednodussi v tom, ze jsem svobodumilujici strelec a dokazu zit sama. Kompromisy uz delat nehodlam. Zazila jsem dost. Vsechno nebo nic.Hlavne se naucte(naucme) zit sami se sebou v pohode, protoze clovek je sam vlastne cely zivot...

Ahoj ... tak já bych dodal ještě jednu možná tragicky vtipnou zkušenost.Kamarádova přítelkyně nebo spíš milenka se v 31ti diví stále že je sama, a když sem slyšel jakého chce muže a nechce slevit ze svých ideálů tak se nedivím.Ještě v 31ti si totiž myslí jako pubertální holčička,že to musí být pracháč, musí být podnikatel, musí mít pěknou postavu, musí ji mít rád, musí ovládat řeči, nesmí se s nim nudit a musí cestovat a užívat si luxusních dovolených. Chápu že i takoví partneři existují,ale tahle kombinace je vzácná a možná smrtící,řekl bych že slevit a pochopit o čem to celé je, je prinejmenším pohodlnější,pokud ovšem žena nechce zůstat na ocet.Takže řekl bych sebekritický pohled do duše by občas nezaškodil ... jinak přeji lovu zdar :-)

Ahoj Ilono, taky mi tahne na 30 a mam kolem sebe spoustu kamaradek ve stejnem veku a kdyz to porovnam, tak jsme se temer vsechny rozesli s partnery kdyz nam bylo kolem 28 a ted resime svuj zivot dal.Nejvetsi uspech maji holky, ktere jsou samy se sebou vyrovnane a neboji se byt samy.To tak proste je. Jakmile jsi v pohode,pritahujes lidi k sobe. Ostatni chteji tak jako ty najit pohodoveho ?loveka, se kterym jim bude dobre. A hlavne se nelituj, hlavu vzhuru.

To: Ilona, VeronikaAhoj holky. Ze vás nikdo nechápe? Ale chápe, jenze se kazdy snaží povzbudit a nalit optimismus. Vsichni dobre vime, ze byt sam je to nejtezsi (vzdyt i Buh stvoril Adama a Evu). A tak se clovek hrabe do vztahu, aby "byli jedno" a nakonec zjisti, ze je zase sam a to rozhodne nepovzbudi. Pak si clovek rika: "Oc to ma jednodussi ten, ktery nad tim nepremysli! Kde jsem to zase zvrzla?" Clovek by uz chtel deti a rodinu, ale neni s kym (ono ani neni s kym jit do kina resp. je, ale chybi vzajemne sdileni) a je to pekne v haji. Je mi jasne, ze nehledate partnera jen proto, abyste s nekym chodily (aby jste nepripadaly okoli "divne") - z takoveho nesmyslu vas fakt nepodeziram. Rodina, kamaradi, Buh ... to vsechno je, ale schazi pohlazeni, duvera, jistota, odevzdani se. Dobre vite, ze taky potrebujete lasku citit - partner musi byt dulezity pro vas a vy pro nej(obemlete recicky). 30 let a nikoho vhodneho jste nepotkaly - "ted uz bude asi kazdy ideal zenaty a jestli ne, tak to musi byt nejaky zaletnik (o ne se prece zeny perou) - s chlapkem, co zije po hospodach to rozhodne nevytrhnu. Kde hledat a jak?"Ono to plati podobne i naopak a kdybych znal radu, tak bych nebyl ve 30 sam - a jestli si myslite, ze jste na tom fakt spatne, rozhodne nas je vic... nebojme se vlka nic..:-))

jo jo je mi sice "jen 25" ale semo tamo mi to taky tikne . ja problem se seznamenim nemam sice nejsem zadna barbi ale proste takova ta desna co se porad smeje a tak (nejlepsi lek na depky ) jenza ja nekoho potkam zamiluju se (smarja proc mi ty moje mozkovy bunky zdrhaj?) a sup ho jsem hodna uvarim uklidim a po dvou letech si uvedomi jejda vzdyt ja uz jen chodim do mainla a beru to jako výlet ... takže potom honem dotikam ... to ne nejsem žadné femina ale už mě to unavuje . jo a vždy mě dojme ... první půlrok mě milý chlapík žáda o pazourku celý říčný je po mém prohlášení že chci počkat a po roce je to klasika ... už nechce ani jeden chi chi to je nádhera takže já to vidím asi tak že halt počkám a jednou ten ufou (páč mezi chlapama nejni ) se najde :-) berte to s humorem holky a bude líp .

Ahoj Ilono, ja jsem na tom uplne stejne, rozdil je jen v tom, ze mi je 29 let.Jinak zazivam uplne stejne pocity. Az donedavna jsem neustale premyslela, cim to muze byt, ze stale nemohu nikoho poradneho najit. S pomoci astrolozky jsem pochopila,v cem je zakopany pes.Mozna, ze temto vecem neveris, ale mne to konecne otevrelo oci a muzu tim padem zacit jinak nakladat se vztahy kolem sebe.Hlavne napanikarit. Vsechno ma svuj cas.Veronika

Presne tento rozpor uz resim delsi dobu. Je mi 26, mam pekne zamestnani, spoustu konicku, pestry zivot, slusny plat a bydleni a uz skoro dva roky jsem sama, nekdy to je vyhoda a nekdy to je smutne. Ale uz nikdy bych neudelala chybu, kterou jsem kdysi udelala. Najit si kluka jen proto abych nekoho mela, protoze vsichni ostatni kolem mne uz maji normalni vztah. Nedopadlo to dobre, nebyla jsem stastna a jemu jsem ublizila. Uz nikdy vice. Ted si tak prijemne ziju a az se nekdo objevi, tak se objevi. Nelamu to pres koleno, prestoze teticky do me pekne rypou a citim dost znacny tlak okoli. Nechávám to náhodě, ostatně nejlepší příběhy píše život ... takže jsem zvědavá na to, co mi připraví. Takže z toho, že jsi sama si moc hlavu nedělej, mám pocit, že je to v poslední době vzestupný trend. Tam kde pracuji, jsou sami mladí, uspesní lide ... ale všichni tricitka na krku a svobodní. Myslim, ze je to hodne dane soucasnou spolecnosti.

Pro Ilonu: děkuji za milou odpověď. Neboj, já chápu, nebo se aspoň snažím právě přemýšlet o Tvé situaci. Malinko jsem asi nedocenila pravděpodobnou hloubku Tvého pocitu, když si kladeš otázku, kolik mi bude, až moje děti půjdou do školy. To je asi na tom problému to opravdu nejzávažnější. Ale já se na to dívám tak, že by ses třeba v 25 letech provdala za někoho - neuraž se - jen proto, abys byla vdaná a měla děti, které si jistě přeješ a ON by to zrovna nebyl ten pravý. Teoreticky bys ve 30 mohla být třeba rozvedená, nebo vychovávat děti v nedobrém prostředí. Já bych to pak cítila tak (vzhledem k dětem), že jsem mohla nebo měla třeba ještě počkat. I když ono je to sporné. Takže v tomto smyslu bych se v tom snažila hledat pozitivum. Ovšem, na druhou stranu chápu, že si oprávněně kladeš otázku: jak dlouho? A co se týká trapného obviňování druhých lidí jednak, zda jsi schopná si někoho najít či zda máš "tu správnou sexuální orientaci"? Tak to bych si vůbec nepouštěla "pod kůži"! Nemáš přeci důvod se komukoliv zpovídat, proč a jakého partnera si tak dlouho hledáš, proč ho ještě nemáš. O člověka, který by mě měl posuzovat jako divnou pro moji menšinovou sexuální orientaci, tak o takového bych rozhodně neměla zájem.

Nenahanejte mi lidi strach. Me sice 30 neni (je mi 22), ale ja jsem nesmely, hezky nejsem, jenom sam. Libi se mi nesmele, klidne, ... A takove zase chteji krasne, energicke,...? Za osm let zalozim diskusi Ve triceti sam...

Pro Gazely: já uznávám, že spousta lidí, i v trvalém svazku, se cítí osamělých. Možná je to o to horší, že už nevidí ani naději, že by se to někdy mohlo změnit, to já v tohle ještě věřím a drží mě to nad vodou. Jsi zřejmě hodně inteligentní a citlivá ženská, když jsi to dokázala takhle vyřešit. Ale stejně si nemyslím, že bys na tom byla hůř než já. Když chceš jít do společnost, máš s kým, s dětmi taky nějaký kontakt určitě máš, (i když jsou teď možná ve věku, kdy si vystačí samy, ale ono se to časem taky trochu změní),nemusíš se cítit méněcenná, protože si o Tobě ostatní nemyslí, že jsi divná a neschopná někoho si najít, nemusíš snášet skryté narážky, jestli náhodou nejsi lesba, nemusíš přemýšlet o tom, jestli vůbec budeš mít děti a když už jo, tak kolik Ti bude, až začnou chodit do školy.... atd. A finanční stránka člověka žijícího osaměle taky není nic růžového, i když teď naštěstí vydělávám jakžtakž. Doufám, že jsem Tě nerozčilila, to bych nechtěla, já situaci, kterou jsi mi popsala chápu, ale připadá mi, že nikdo nedokáže pochopit mě.

Nezlob se, Ilono, ale Bobby to myslel dobře. Já jsem přibližně stejně stará, taky mám tři děti (a vezmi si, že u nás 40cátníků ty děti už jsou dospělé nebo skoro dospělé a samostatné, někdy mimo domov), mám manžela, ale nebýt mé povahy a mnoha zájmů, tak se taky cítím sama. Jestli jsem Bobbyho správně pochopila, tak jeho žena tím, že se dala na kariéru, zapomněla, že on má taky duši a proto se cítí být sám. Myslíš, že člověka od tohoto pocitu osvobodí jen to, že vidí manžela (partnera) a dcery denně doma blízko sebe? Dcery mnoho času věnují studiu, zbytek svým zájmům tak, jak je to v jejich věku správné a manžel se diví, jak to, že mi k uspokojení mých "duchovních" potřeb nestačí náš obrovský, dokonale zařízený dům, bazén, solárium, zahrada, kterou sousedi obdivují, chalupa, další auto... Myslím, že tak to Bobby chtěl říct. Nebo to aspoň říkám já, protože tak to cítím. A věř, že s přibývajícími roky ten pocit může být horší a silnější. Kdybych se ho nesnažila sama zastavit a nenašla si jiné osvobozující zájmy, asi by už teď nebo možná brzy ze mě byla opravdu nesnesitelná ženská. Zkus se neupínat jen k tomu, že je Ti 30 a nemáš asi stálého partnera. Bylo by zbytečnou chybou, kdyby Tě to svedlo k tomu, že by sis (pro urychlené odstranění svého pocitu samoty) pořídila partnera jakéhokoliv. Ten, který Ti bude vyhovovat, určitě přijde.

No to je právě ten problém, že nevím proč mi to nevychází. Mně je jasné, že ta chyba je ve mně. Neseznamuji se moc snadno, jsem spíš nesmělá a sama bych muže nikdy neoslovila, ale v tomhle mají ženy výhodu, že mohou být pasivní. Spíš mám problém, že se mi líbí muži energičtí, sebejistí, fyzicky hezcí. A takoví jsou buď ženatí, nestálí, nebo po čase zjistí, že jim nestačím. Já jsem taková ta klidná, hodná holka, co dostane vždycky na frak. Zkoušela jsem to i s klukama, kteří by o mě fakt stáli, i když mě moc nepřitahovali, říkala jsem si, že si třeba zvyknu, ale jenom jsem jim ublížila.

Proc se nemuzes seznamit? Mas nejake problemys navazovanim vztahu? Nebo se Ti zadny muznelibi?Jakou "pohromu" jsi ve vztazich zazila?

Souhlasím s Jindrou, že všechno má svůj čas. Jedna má známá potkala svého muže až ve 35 letech a ve 36 a 38 letech se jí narodily dva zdraví kluci. Seznámila jsem se s ní v Itálii na kurzu aerobicu. Bylo tam pár žen, kterým bylo též okolo čtyřicítky a zdálo se jim, že mají již vše za sebou - muž je opustil, děti odešly z domu. Bylo vidět, jak této ženě tak trochu záviděly. Samozřejmě , že jí pomlouvaly a tvrdily, že je to nepřirozené mít děti tak pozdě. Ale koukni na Madonu. Osobně mám plno kamarádek kolem třicítky, které se plácají ve vztazích a stále hledají toho pravého. Vím, že v západní Evropě je takových žen (a mužů) plno, hlavně ve velkých městech.Musíš to stále znovu a znovu zkoušet. Jedna kamarádka se seznamovala přes agenturu. Sice svého nynějšího přítele přes ní nenašla, ale poznala plno zajímavých mužů a s některými kamarádí dodnes.Hlavně by si asi neměla mít předsudky, zda někdo bude mladší nebo již rozvedený s dítětem... Nikdy nevíš, kdo bude ten pravý. Přeji hodně štěstí.

Shodou okolností je mi taky 30. Vlastně zanedlouho teprve bude a jsem taky sám. Je ale pravda, že u chlapa je to trošku jiný. Ty biologický hodiny nám jdou přeci jenom jinak. Myslím si, že to nemusíš vidět tak černě. Všechno má totiž svůj čas.