Sociofobie

Snůška hloupých řečí. Jste partneři,nebo rodiče na h.... Pokud nejste schopni rozeznat nemoc od lenosti. Přál bych vám aby jste si vyzvrátili žaludek jen při cestě na autobus. A když už do něj vlezete, vystoupíte tak propocení, že další úkony a snahy jsou k ničemu, protože jste na dně a musíte se zase schovat. U mě by pomohlo odstěhovat se do méně obydleného kraje a pracovat třeba v zemědělství (práce tam ovšem není). Žena nemůže jen tak opustit práci atd. atd. Praha (město obecně) mi nakládá a jednou mě asi zabije.

taky jsem si zažila něco podobného..ale přežila jsem to tak,že jsem se sama překonávala..např.:začala jsem s donuceností vystupovat před lidmi..první to bylo hrozné,ale postupně to odeznívalo...Ale taky zato vděčím Bohu..ten mi moc ve všem pomohl..

Já jsem na tom podobně, bojím se i vynést odpadky...Jedna z nejhorších věcí je pro mě jízda vlakem nebo autobusem - jak na mě všicni koukaj!! Příští rok mám jít na střední a vážně nevím jak to budu dělat, protože ta škola na kterou bych chtěla jít je daleko...a teď ještě ti cizí lidé a prostředí, fakt nevim jak to zvládnu :(

Tak to vám opravdu nepřeju...Míro, já to zažívala dlouhé roky a souhlasím s tebou.Jenže kdo to nezažil sám, neuvěří. Co bych bývala dala zato,někde dřít celé dny a tu hnusnou fobii nemít! Zkazila jsem si roky života, dnes jsem naštěstí v pořádku.

Sociofobie nebo lenost? Na to...Tak to vám opravdu nepřeju zažít pocity, který člověk s touto chorobou má. Já osobně. Nejraději mám ty, jako vy, kteří si pletou lenost z nemocí atd. Hodně zdraví, Míra.

na sociální fobii se podepisuje i NAŠE POLICIE člověk který žije npodle zákona a nedopouští se žádných přestupků může být trestaný už za to,že poukazuje na nespravedlnost která je páchána už i ze strany POLICIE-NAPř. ve Vansdorfu na bilých občanech a ještě k tomu českých občanech což já chápu romy jako cizince tak ať jdou do své země nnejsou to češi když se nechtějí přizpůsobit pod naší střechou žít spolu s náma tak ať jdou si do své země např. když nám ukradli romové kolo tak nám policie řekla že nám pomoci nemohou i když jsem pachately viďel a volal jsem včas to nám pomoct nemohli a řekli že to je nobčansko právni spor a že se jich to netýka-i když nežijeme na velké note zkousl jsem to a od pojištˇovny tudíž jsme taky nic nedostali z peněz vyžijeme jen proto že žijeme bez alkoholu a jiných poživatin a však divím se že když poukazali lidé na romy ve Wansdorfu a chtěli si to s nima vyřídit tak to už nebyla jejich záležitost ale POLICIE proto si myslím že žijeme v anarchii..jednim se toleruje vše a bráni se je svými těly tj.černé cizince-policii a nás bíle kteří žijeme z ruky do huby se odváži v doprovodu POLICIE na PL-OPAVA pod pohružkou násili když poukazujeme na nespravedlnost+pouta a injekce prostě se musíme nechat okrádat ROMY policije jim dáva zelenou jsou to jejich lidé mám více zkušeností ale zabral bych tu hodně místa

navic mi hrozne padaji vlasy ,to je taky strasne ,uz tri roky ,resim to s kozni ,asle neumi mi pomoct ,ber an to vodicky ,vitaminy ,ale neni to o moc lepsi ,jsme uz skoro plesata ....takze to bude depresi ...Byla jsme podle jinych hodne hezka holka ,ted jsme jen ztrhana ubrecena troska ,ktera se lituje a je zavisla na jenom curakovi...vsechno spatne ,jeste jendou se omlouvam za ten clanek

pritom vydelava prvadu dost...smesna vymluva...Zacala jse dokonce doma popijet a to jsme nikdy nemohla pochopit ,jak nekdo muze sam zacit chlastat a stat se alkoholikem...:-(

Ahojte,pred sveho sileneho zivota ,bych se chtela omluvit ,ze to bude asi delsi ,ale zrovna mam nejaky stav a brecima potrebuju to ze sebe dostat aspon tak :-(.....socilani fobii mam jiz od detstvi.Otec byl alkoholik,chodil domu vecne na mol opily...Porad se s mamkaou hadali,je se bala...nekolikrat u nas byla policie.Ne proto,ze by byl agresivni,ale mamka ho terba zamkla ve sklepe a on se dobyval domu.No zkratka bylo to dost divoke.....Do skoly jsem chodila nerada a porad se vymlouvala na bolest bricha a podob....Kdyz mi uz nidko neveril ,delala jsem hrozne sceny,ze to oprvadu moc boli a hystericky kricela....Bala jsme se totiz telocviku...bala jsem se ,ze se zesmesnim a budou s emi spoluzaci smat ,kdyz nezvladnu zavody na skakacich micech,nebo v pytlich a podobne(zavody byly pro me hrozne trauma od 1.-9.tridy)dokonce jsme se stydela to nekomu rict ,nerekla jsem nikdy nikomu ,ze se bojim telocviku a to je na tom asi to nejsilenejsi :-(( !!!kolem 6.tridy jsme nasla zpusob jak do skoly nejit...po nasvteve lekare me uz otec nedovedl do skoly jen poslal a ja si sla misto skoly sednout nekde ke studance a pozorovat pulce ...proste jsme chodila do lesa...ve skole mi totiz zacali nadavat spoluzaci,nadalavali mi do devek ,pici a podobne a nikdo s tim nic nedelal (ucitelce to prislo spise vtipne) a matce jsme to smaozrejme nerekla ...kamarady jsme od sebe odhanela ...v osme tride a jsme do skoly nechodila skoro vubeca v druhe pulce devate uz vubec ne ...to jsme chodila nekde chlastat a mela jsme pritele ...divim se ,ze sjem neopakovala tridu ,ale taky sjem se nedostala na zadnou dobrou skolu,ale na nejhorsi ucnak,na svadlenu (moje matka ma vyoskou,otec dve vysoke skoly a sestra ma 30 let a jeste ted studuje postgradual a zaroven uci na vysoke skole...takze ja jsme to oprvadu dotahla ..)no vystridala jsem asi 6 ucnaku ,zadny jsme nedochodila...proste jsme jen brala drogy ,chlastala ....pak jsem se dostala do pastaku..odtamtud jsme utekla a zase me nasli a zase utekla...mezi tim jsme vystridala dost partneru...v 17 letech jsem se seznamila s jednim ,nebyl nicim vymecny...ale proste jsme se do nej zamilovala....vsechno bylo docela dobry ,az na jeho neustale vylevy zarlivosti na verejnosti...(uz to byl varovny signal)...pak sjme ho nechala a nasla si jineho ..nevydrzelo to ,protoze jsme porad byla zamilovana do pana X ...tak sjem se k nemu vratila a on me jendou zbil...pak s emi strasne omlouvala brecel ,prosilm me at se k nemu vratim a ja hloupa ustopila ...pozdjei jsem si nasla jeste jineho partnera a zacla ajsme brat zase drogy ..zkratim to vratila jsem se k panu X ...fetovali jsme spolu a zacal mi na stavech vycitat vsechno....vymyslet si ,ze nas nekdo sleduje ,ze ja jsme s nima domluvena a ruzne horsi a jine ...porad po me rval ...no na stavech se lidem spatne vysvetluje ,ze to tak neni ...spise si ,ale myslim ,ze vzdycky vedel ,ze tam nikdo neni a nidko ans nesleduje a snazil s eme jen znicit ...totalne znicit a to se mu povedlo ....otehotnela jsme a prestala fetovat ...skoro cele tehotenstvi jsme byla sama a vetsinou probrecela ...po porodu sjem dostala deprese ,nechtela jsme ses nikym stykat a to pretrvava do ted...dcera ma dva roky a ja za nikym nehcodim ...partner me jen psychicky tyra ,urazi me apodobne ...ja se stydim za nekym jit ,prootze na me jde videt ta nervozita ,ta fobiee ,ze nevim o cem se s kamradkama pobavit ....samozrejme jsme byla nekolikrat s nekym venku ,ale to je vetsinou takove narazove ,proste mesic se s nekym bavim a pak 11 mesicu probrecim sama ...vsechny od sebe odhanim ,tak se s emnou enbavi ,ale ja za to proste nemuzu :-(( nevim co mam delat ...dokonce se s panem X neumim ani pohadat nejde to ,pokazde me to rozbreci vsechno ,tak slaba od porodu jsem....ted uz se ani enmuzu rozepsat ,prootze jsme prestala brecet a v ten moment se stanu nejak apaticka a neumim se sverit ani tady :-O kdyz za mnou nekdo chce prijit ,tvrdim ,ze nejsme doma ...otec na me kasle ,zije s partnerkou a neozve se pomalu cely rok ,kdyzs e mu ozvu ja ...zacne mi vypravet jak se chtel ozvat a pozvat nas do zoo ,ale nejak mu to zrovna nevychazelo mu to s penezma

Dobrý den, také trpím...Taky jsem majitelkou této nesnáze a mohu říci,že to je stejné a tak vlastně nemám o čem psát,neboť to znáte.Jen,že beru sertivan a jsem docela akční,ale jsem pro okolí blázen,neboť to mé chování je rozdílné,než to co bylo u mně zvykem.Nejblišší osoba to jest m.nechápe a odsuzuje a cizí by mně nejraději upálili na hranici-to jsou asi závistivci,říkám si,jinak bych se nemohla na nikoho kouknout-což stejně dělám.Jak jsem se zařídila?Takové lidi ignoruji a je mi to fuk,když oni se se mnou nechtějí bavit,že nedělám ,jsem hloupá a nejraději by nás fobisty vyhladili,na tom mi opravdu už nezáleží a nestojí za t a o se jimi zabývat i když jsem se tím hrozně trápila...Žijte tak jak chcete a nezabívejte se tím co si o vás myslí ostatní lidi,to se s toho můžete zbláznit.Nemám se o koho opřít a m. je na mně velice zlý,trpí tím i děcka i když dva jsou už dospělí a studují,doba je zlá a asi ještě chvíly potrvá než se osamostatní,prosím poraďte co mám dělat,když máme k sobě averzi a m. mně odjak živa ignoroval,kdykoli byl někde se mnou nikdy se nechtěl bavit a jeho ignorance je velice ponižující,chodím se vyplakat do kostela,ale nejsem věřící jen trochu doufám,že mám alesoň anděla strážného,nebo ho mají jen vyvolení?!NAPIŠTE,PROSÍM!

Dobrý den, také trpím touto fobii a už nevím co mam dělat abych se toho zbavila nebo s tím aspon mohla žít. beru léky každý tyden chodím na terapii a i tak se toho nemohu zbavit. Už i sama o sobě pochybuji jestli nejsem spíše lenošná ale vzhledem k tomu že stavíme dum a tam opravdu dokážu vzít za práci tak nevim no...Jsem s toho neštastná hlavně kvuli tomu že tím otravuju ne jen sebe ale i své blízké. Říkám si jaký ma život smysl jestli vubec nějaký má.

To vypadá spíš na paranoiu, takže diagnóza schizofrenie? Nebo něco jiného? Pomoci mu může jen intenzivní lékařská péče - takže nejspíš hospitalizace.

dobry den mam kamarada kteremu je dvacet.....trpi nejspis sociofogii..nemluvi s nikym doma..ani venku..boji se aji ven vychazet..nedavno volal i policajty ze se bal ze ho nekdo sleduje, nemohl vyjit ani z domu..na stredni se dival do zeme..aby se vyhybal lidem....jak mu mam pomoct? muzu mu nejak pomoct? k psychiatrovi chodil.......odepiste mi prosim na mail Lowela69"seznam.cz moc dekuju

Jediné, co byste měl, Pavle i vy ostatní udělat, pokud máte skutečně podezření na sociální fobii, je přimět syna navštívit dobrého psychoterapeuta se specializací na KBT, který ho začne efektivně léčit prostřednictvím tzv. expozicí. Prosím, rozlišujme lenost a pohodlnost od lékařské diagnosy. Kdo nezažil podobnou úzkostnou poruchu, nemůže rozumět tomu, co se těmto nemocným lidem odehrává v hlavě. Vím, o čem píšu, to mi můžete věřit, protože se soc. fobií jsem si prožil různé slasti a strasti. Nejjednodušší je vždy odsoudit, těžší je naučit se s dětmi komunikovat o jejich problémech. Nejdůležitější ovšem je, aby se začal léčit u odborníka

pro pavla,
možná, že váš syn jenom neumí, nechce nebo neví, ja fungovat mimo virtuální svět. náš syn sice ještě studuje, ale nevím, zda se dokáže zařadit do běžného pracovního života, kde nefunguje klávesa nápověda.

Milý Pavle,
bude to asi trochu kruté, ale měl byste na syna trošku zatlačit. Tohle asi bude znít trochu hloupě, ale najděte mu práci sám. Třeba u nějakého známého klidně i mimo obor. Vysvětlete mu k tomu i rodinnou situaci. Že nemáte tolik peněz.
Mam podobný problém. Asi je to určitý druh sociální fobie. Do školy chodím, protože musím. Zaměstnání je něco jiného. Měl byste být přísnější

Dobrý den,nejdříve k tomu, že si nehledá práci: Možná má strach, že neuspěje. Zkuste si promluvit, o jeho pocitech (nebude to snadné), ale především, rozdejte úkoly, jakoby byl ve škole. Až ho začnou domácí práce nudit (náku, vynést koš, vyluxovat, pomoci babičce), třeba zjistí, že práce v oboru vynáší mnohem víc:-)). Mimochodem, makám jak barevná za 3, protože nemám VŠ, ani peníze na její dostudování, ač bych strašně ráda. Závidím Vašemu synovi obor i Vaši podporu, já ji doma nikdy neměla. Dala bych hodně za to, mít se lépe, ale čistou prací si na to nevydělám. A nechápu lenost určitých druhů lidí. Na všechno se najde páka, uvidíte. Držím pěsti.

Milý pane Pavle! Osobně si myslím, že problém Vašeho syna je tak trochu kombinace obojího. Já mám 21 let, studuji VŠ a taky mám strach z jednání s lidmi, problémem jsou i místa, kde je jich hodně. S Vašim synem proto tak nějak i cítím, ale zároveň souhlasím i s Vámi, že ho nechcete do smrti živit. Nevím, kolik je mu let a nesouhlasím s tím, že s tímto druhem fobie by nevystudoval. Sice nemám příliš velké zkušenosti, může Vám moje rada připadat jako nedůvěryhodná, už vzhledem k mému věku. Doporučovala bych se synem promluvit, měli byste být oba klidní, probrat, proč si nehledá práci, o vysokoškoláka jistě zájem bude. Myslím, že na vině může být jeho sebevědomí, chtělo by trochu povzbudit. Pokud by to nepomohlo, tak se poradit s odborníkem, psychologem nebo psychiatrem. Na fobie by měl snad stačit psycholog. Fobie se může objevit kdykoliv. Přeji pevné nervy Vám i synovi a úspěšné řešení problému.

naprosto souhlasim...

No já si taky nedávno doděla střední dálkově, ale málem jsem to nezvládla. Nevydržela jsem sedět dýl jak 10 minut mezi těma všema lidma...Musela jsem vždycky odejít. Proto jsem si zašla za psychiatrem, jako, že bych si školu ráda dodělala ať mi kouká pomoct. Napsal mi antidepresiva a díky nim jsem školu úspěšně dokončila. Přestala jsem z hodin odcházet a všímat si těch zkoumavých, nesnesitelných pohledů všech spolužáků a řešit svou neschopnost.