alkoholismus

Som si istá, že ten 1.krok už 100x urobili. Aký by mal byť podla Teba druhý?

Ano, Tony, súhlasím s Tebou, alkoholizmus je nemoc. Ale rozdiel medzi alkoholikom a chorým napr. na leukemiu nie je len v tom, že si alkoholik spôsobil svoju chorobu sám a preto nevzbudzuje súcit, ale na rozdiel od leukemika ničí svoje okolie, svoje manželstvo, život svojim deťom, rodičom, súrodencom atd. Nikto sa nestal alkoholikom dobrovolne? A ako? Násilne? V tomto s Tebou nesúhlasím. A že sa velkej většine nedostane pomoci včas? A ako sa dá alkoholikovi pomoct, keď on to sám nechce? Sám píšeš, že než si to všetko pochopil, premárnil si 15 rokov života. Aj keď je ťažké povedať, že premárnil. Poznám velmi ve?a abstinujúcich alkoholikov, lebo s nimi pracujem. Oni po nejakom čase abstinencie hovoria, že ďakujú za túto skúsenosť, vedia si tak nejako viac vážiť život, vedia sa tešiť z maličkostí, cítia sa ako znovunarodení. A ja to na nich vidím, rozumiem im a velmi dobre sa medzi nimi cítim. Tony, každý, kto sa rozhodne s pitím skončiť a ide sa liečiť, si zaslúži úctu, lebo to rozhodnutie nie je ?ahké, určite vieš, o čom hovorím. Takže si Ťa za to velmi vážim a prajem ve?a radosti v živote!

Ze všech názorů,které jsem si přečetl,se ztotoňuji se dvěma názory:alkoholismus je nemoc
:alkoholik musí mít důvod ,proč se léčit.
Přidám ještě jeden postřeh,který tu nezazněl.Nemocný leukémií,rakovinou nebo jakoukoliv jinou život ohrožující nemocí,vzbuzuje soucit.Naopak alkoholik působí odopudivě.Většinový názor společnosti je takový,že si za to může alkoholik sám.TO JE OBROVSKÝ OMYL!Nikdo se nestal alkoholikem dobrovolně.Valké většině z nich se však nedostane pomoci v pravý čas,takže překročí pomyslnou hranici,ze které už bohužel není návratu.
Dalším z omylů je,že přestat s pitím je věcí silné vůle.TO JE DALŠÍ VELKÝ OMYL!Nikdo nenaučí alkoholika pít s mírou.Mít to pod kontrolou.Nastartované receptory závislosti zůstávají nastartované do konce života!Není vyjímkou,že do závislosti spadnou opětovně i lidé úspěšně abstinující přez patnáct let.
Byla zde zmíněna léčebna Apolinář.Je to naše nejlepší léčebna,která s ochotou pomůže každému,kdo o to doopravdy stojí.Zmínil jsem,že nejde odnaučit pít.Zato však lze velmi úspěšně připravit postiženého alkoholismem na život se všudy přítomným alkoholem,jak mu čelit a v případě "uklouznutí" vám v případě vašeho zájmu ochotně pomohou.
Není v možnostech léčebny vyléčit každého,kdo se přihlásí.Absolvování léčby není všelék.Je to dlouhodobý proces zrání,ve kterém si ujasníte svoje priority,pro které se vyplatí abstinovat.A tady nastává rozhodnutí nejvyšší-smířit se s doživotní abstinencí.Tato představa je pro každého alkoholika apokalipsou,protože zákeřností alkoholismu je to,že se vám to vlastně líbí a najdete si tisíc "rozumných"zdůvodnění,proč se neléčit.
Toto všechno jsem podstoupil,pochopil a pro to všechno jsem měl jediný důvod-mít se zase dobře.Bohužel,než jsem na to přišel,promarnil jsem patnáct let života.

Váš příběh je tak podobný mému .Taky jsem před čtyřmi roky byla na léčení .Abstinuji úspěšně a jsem ráda ,že jsem to zvládla a zvládám .Prošla jsem peklem ,ale léčba mě zachránila život.Je to neuvěřitelná radost pro matku ,když vidí jak její dítě jí ,celé rodině dělá radost .Přála bych všem ,kteří nezvládají tento problém měli sílu jít se léčit ,jinak to sami nezvládnou a alkohol je zničí.

I já se přidávám do vaší diskuze, netýká se to osobně mě ale moji dcery,je to pěkná,chytrá holka, ale před 4 lety absolvovala protialkoh.léčbu v Praze u APOLINÁŘE V DÉLCE 4 MĚSÍCŮ.vĚŘTE NEBYLO TO LEHKÉ ANI PRO NI ALE ANI PRO NÁS.V té době byla rozvedená,bydlela v podnájmu a měla dceru 7 let.
Sama přišla že musí jít na léčení, pila hlavně večer doma. Naše reakce byla standartní, bude ostuda,co práce, to tě nezastaví ani dcera a pod.
Navíc v té době již 3 rok bojoval muj muž s rakovinou, no byl to boj na všech frontách.
A jak vše dopadlo?Dcera abstinuje 4 roky,já dokonce v rámci rodinné terapie tehdy strávila týden s ní v léčebně,kde jsem absolvovalavše co oni, ten režim tam je přísný ale pomáhá,to mají vyzkoušené, já alkohol vůbec nepiji, ale věřte bylo to i pro mne velmi poučné.
Poznala jsem tam i prima lidi, tak to pro dceru dopadlo velmi dobře,měla neschopenku,o práci nepřišla, naopak každý si ji váží,že ten krok udělala, ale nesmírně si ji vážím já jako máma,táta to samé, ale ten nám loni v říjnu zemřel, bála jsem se že to nezvládne a začne po jeho smrti dcera opět pít, ale nestalo se, je to super holka, koupila si svuj byt, už má splacené nové auto,pracuje u nové firmi,kam odešla kvuli výdělku, má zde vícce, dělá rok už manažerku u zahr.firmy, létá po světě a zvládá výchvu dcery, ta chodí na jazyjovou školu, dnes je jí 11 let a má samé jedničky.
proč to píši?Pokud máte někdo z vás velké problémy s alkoholem, nečekejte na nic a jděte do léčebny,např.u toho apolináře je to takové lidské, věřte není nic horšího než aby vás ten alkohol zničil, kašlete na lidi, budete na sebe hrdé, není to nic lehkého, ale doporučuji, také jsme s mužem byli zásadně proti, dnes děkuji dceři , že na nás nedala a šla, my ji v tom pomohli co jsme mohli,snad, a dnes sklízím i za muže ovoce,je v pořádku,jak ona tak vnučka.
POKUD CHCE NĚKDO O TOM PSÁT VÍCE,KLIDNĚ SE S NÍM SPOJÍM I JINAK.
Moc vám všem držím palce aby jste udělali správné rozhodnutí,je to na celý život!

myslím, že verča v společnosti pijícího alkoholika změní názor po měsíci. to pro kolaps stačí:-)))))))

Verčo, najdi si v okolí alkoholika a "pomáhej" mu. Až to budeš dělat cca rok, pak pochopíš, o co jde. Máš jistě dobré úmysly, ale ta představa je naivní. Manipulativnímu chování alkoholika je možné čelit a nenaletět jako dospělý. Ale dítě to nechápe, natož jde li o nejbližší osobu, ve kterou by mělo mít důvěru.

Verčo, dík. Nechci to zlehčovat, ale neodolala jsem.
Problém je v tom, že přestat pít je výhradně v rukou alkoholika. Musí chtít každou buňkou své bytosti a udělat pro to všechno. Podpora okolí a lékařů je skvělá, možná nutná, ale hlavní část práce je na alkoholikovi. Co by dali nešťastní rodiče dětí beroucích drogy, kdyby nějaká účinná pomoc existovala. Pro své děti by se rozkrájeli. Ale tohle nikdo za nikoho neudělá, je to jedna z mála nemocí, kdy je v tom nemocný sám. Ale když to srovnám třeba s roztroušenou sklerózou, jsem vděčná za tu svou nemoc...

R. přemýšlí nad tím jak se jí co nejdříve zbavit, nejlépe doživotní ústav nesvéprávnost apod. Ta vůbec neuvažuje o nějaké pomoci, leda do hrobu. Konečně by byla jednička jak u manžela, tak u děcka,ale mám takový pocit, že nikdy jednička nebude. Kdo jinému jámu kopá sám do ní padá.

ako jej ma pomoct? V prvom rade by ju mala brat ako cloveka a nie, ako netvora. To by snad mohol byt 1. krok.

to hel: mozno ja, lenze som daleko.

Alkoholismus je opravdu nemoc, ale povinnost někomu z tohoto titulu pomáhat je odvážná. Podle statistik je asi 6% populace potencionálními alkoholiky, to je asi 18 lidí na jednoho alkoholika. Napadá mě, že by se mohly vytvořit takové občanské skupinky, která by se každá ujala jednoho alkoholika. Kdo se hlásí do té mé?
Helena alkoholička :-)))

povinnost každého je chránit si své zdraví.
alkoholik si zodpovídá sám za své zdraví. a taky jak je známo, nikoho nevemou do léčebny bez jeho souhlasu, že? takže?
oni se jí napomáhali už dost, teď je řada na ní, jak se rozhodne.
a to, že si r. dělá nároky na její dítě, je dobrá kravina. to už opravdu jen v případě, že by r. byla neplodná. si myslím já.

A jak jí má pomoct??

R nenavidi alkoholicku a je jej uplne jedno, co s nou bude.Najradsej by bola, kebyze ju zbavia svojpravnosti a ma od nej navzdy pokoj. Dieta by bolo len a iba jej Nevie sa vcitit do jej problemu a hlavne jej zavadzia, preoze si stale /uboha ruina/ robi naroky na svoje vlastne dieta.

Pro R: alkoholizmus je diagnoza. Ta zena je chora uz vela rokov /sama ste to spominali v minulosti, da sa to vyhladat/, tak jej prosim pomozte. Je to vasa povinnost.

Ano H .ve všem máš pravdu .Nic jiného než léčebna není účinné.Ostuda to vůbec není ,opilá žena je ostuda,je to opravdu nevábný pohled.Byla jsem na léčení čtvrtým rokem nepiju o práci jsem nepřišla .Léčení mě zachránilo život a práci taky.Hedo na nic nečekej ,dělej se sebou něco bude to horší.

Hedo, nad tou větou "do léčebny nemůžu kvůli práci" se musím jen trpce pousmát. Přesně, přesně to samé jsem taky celou dobu prosazovala. Trpěla jsem jak zvíře, měla jsem strašné absťáky a každý den byl peklem, ale "kvůli práci..." Stokrát jsem se to pokoušela zastavit, zkoušela jsem psychiatry, psychology, akupunkturu, hypnózu, homeopatii, všechno marné. A moje závislost se natolik zhoršovala, že pak přišly dny, kdy už jsem do té práce nebyla schopná přijít. Následovaly hospitalizace, ale do léčebny za žádnou cenu, kvůli práci... No, nakonec jsem v té léčebně stejně skončila a o tu práci přišla. Já vím, že si říkáš, že u Tebe to bude jinak. Ale to by se musel fakt stát zázrak. Léčebnu vřele doporučuju, mně by nic jiného bývalo nepomohlo. Jo, byla to ostuda, ale předtím, kdy jsem bývala opilá to byla ostuda asi větší (okolí to na tobě časem pozná, protože se budeš zhoršovat, já taky nejdřív pila jen doma a nikdo to nevěděl, ale pak už jsem si třeba musela dojít koupit flašku a dělalo mi problém jít rovně). A taky když jsi potom v pořádku, tak nějak se povzneseš nad to, co si myslí ostatní lidi o tom, že jsi se léčila. Tak snad je lepší pokusit se vyléčit a přestát nějakou ostudu než páchat sebevraždu, kruci! A i kdybys o tu práci měla přijít, co je víc, práce nebo holý život? Taky jsem si myslela, že bych to nepřežila - a přežila jsem to. Ač to bylo nejhorší období mého života, přežila jsem to. A dokážu si teď vážit každého dne, kdy je mi dobře. Doporučuji Ti objednat se na léčbu, ale to teď asi neuděláš. Tak zkus alespoň ty AA, i to je šance, i když bez léčby o dost menší. Ale přeji hodně štěstí, utrpení alkoholiček je strašlivé.

Pokusit se nepít jaksi nefunguje :-))))
Asi všechny ty rady znáš, AT poradny a tak. Jestli máš v dosahu AA, tak opravdu doporučuji tam zajít, jsou velice přátelští a získáš spoustu přátel a taky spoustu akcí, výlety, setkání... Místa, kde jsou AA získáš na http://www.sweb.cz/aacesko/
Nemá cenu dál trpět.

Heleno, já tě obdivuji. Mi také alkohol nedělá žádnou radost, nevím vlastně proč piju. Na druhý den jsem jako pytlem praštěná, mám deprese a výčitky svědomí. Měla jsem s alkoholem už moc problémů. Asi bude nejlepší se pokusit nepít. Přeji hezký den a máš moji velkou úctu.

Milá Hedo, mám takový názor, že alkoholikovi v té fázi, kde jsi Ty, není pomoci. Neboj, neznamená to, že mu vůbec není pomoci, ale že teď není síla, která by ho zastavila. Abych nekázala, budu psát o sobě. Byla jsem na tom velmi podobně. Ani omylem bych nešla do léčebny, přišla bych o práci a ta ostuda! Koneckonců díky tomu, že jsem pila doma, jsem to zdánlivě měla pod kontrolou. Žádné válení se po ulici nebo nedej Bože záchytka. Žiju bez manžela, tak jsem se mohla večer opít až do bezvědomí, ráno jsem si nepamatovala, jak jsem se dostala do postele, ale ráno jsem se v ní vždy probudila, asi nějaký pud sebezáchovy... Zvracela jsem ukázněně do záchoda a po ranní dávce jsem byla zase na nohou a funkční.
Tahle fáze ale netrvá věčně, alkoholismus je nemoc, krerá se pomalu ale jistě zhoršuje. Pak už jsem začala pít i v práci, pak už mě našla dcera na ppodlaze... Zkrátím to, chodila jsem na psychiatrii, byla jsem v léčebně, přišla jsem o práci, začala chodit do AA, byla na psychiatrii, protože jsem se pořezala... nejhorší byly ty deprese, dávno mi alkohol nedával žádnou radost, byla to čistá hrůza. Vzalo to dlouhých pět let, než jsem to zastavila. Teď abstinuji rok a půl a dělám všechno, abych vydržela.
Už před těmi lety jsem měla všechny informace, ale abych to zastavila, musela jsem dojít na své dno. Myslím si, že to musí každý, protože bez průserů prostě "dobrovolně" nepřestane. Ale to je jen můj názor, každý příběh je jiný. Každopádně Ti držím palce.

Jsem pravděpodobně alkoholička. Ke snídani si pravidelně dávám 1/2 l vína a pak jdu do práce. Vpráci nepiju, ale hned jak přijdu domů dám si buď pivo nebo zase víno. A piju celé odpoledne. Vypiju asi 1 - 1,5 l vína. O víkendu piju už od rána. Po obědě si zdřímnu a pokračuji dál. Teď odjíždí můj manžel na dovolenou, takže budu bez dozoru. Bojím se, že nebudu dělat nic jiného než pít. Už ani odpoledne nejím, jen piju. myslíte, že jsem schopna se z toho dostat sama. Nebo co mám dělat. Přemýšlela jsem už mockrát o sebevraždě.Chuť na alkohol je silnější než já. Zatím v práci funguji v pohodě, ale jsem skoro denně ráno opilá a možná to jednou práskne a mi nezbude nic jiného než sebevražda, na léčení jít nemohu kvůli práci, to bych opravdu nepřežila. Smutné je, že se těším až manžel odjede, abych mohla spokojeně pít bez dozoru. Je mi 54 let a myslí, že mi není pomoci.