Domácí násilí

žena která odvede jiné ženě chlapa, tak určitě to není žena, která zažívá domácí násilí. S tím musím s Evou souhlasit.

Malino,smekám klobouk před tebou. Obdivuji tě, žes měla sílu bojovat,poradila sis,našla odvahu zapřít se a teď snad žiješ klidnějším životem. Přeji ti,abyse ti dařilo a abys co nejrychleji na toho hajzla zapomněla a necítila žádný následky.jeslti to vůbec jde. Držím ti palce.

kuki,omyl!žena když prožívá doma domácí násilí,tak je ve stavu,že V ŽÁDNÉM případě nemyslí na to, jak by odvedla chlapa jiné,ale podlehne nějakýmu HAJZLOVI,který ji svádí a ona už nemá sílu bojovat,ale MOC touží po milým slově a pohlazení. A když ot třeba není hajzl,ale doopravdy milý a hodný chlap,tak věř tomu že taková žena je na 100% SVEDENA!!!A příště než napíšeš přispěvek,tak přemýšlej prosím tě HLAVOU a ne prdelí

no ony ženský jsou taky svině... ono jak kdo jak kdy....když některá doma prožívá domácí násilí a řeší to tím, že odvede chlapa jiné, tak to také není žádný med!

Milá E., s. a další, moc moc s vámi cítím a vím, jak vám je. Jsem jen další z řady, které tohle poznaly. Můj druhý manžel začínal zvolna, napřed trápil moje děti z prvního manželství, podotýkám, že děti poměrně vzorné, šikovné, nadané, bez problémů ve škole i jinde. Samozřejmě jsem je bránila, brzy začal teror i pro mě, napřed jen slovní. Stále jsem slýchala jak jsem nemožná, neschopná, nebýt jeho, tak asi nezvládnu přežít, pak začal s převýchovou - byl o dost starší, tak si myslel, že nad něj není. Všechno se muselo dělat podle něj, jinak byl rámus. Děti se ho bály, já jsem si zoufala, co s tím. On na ně strašně žárlil, syn mi nesměl ani udělat kafe. Je to nepochopitelné, ze začátku jsme žili moc hezky, o děti se staral. Ale během roku se všechno změnilo. Po pár letech bylo jasné, že je konec, teror přitvrdil, aby nás prý rychleji dostal z bytu. Byt jsem sehnala a platila já, bohužel se to nedalo dokázat. Začal tvrdit, že všechno (včetně mých věcí a nábytku) je jeho, vyhrožovat mi zabitím a podrobným popisem toho, jak to udělá a vymyslí, aby se na to nepřišlo. V takovém ovzduší hrůzy se dá jen těžko existovat. Přitom to byl obrovský srab, jednou už mi povolily nervy a vyzvala jsem ho, že si to tedy vyřídíme a normálně se porveme, uvidíme, kdo vyhraje. Nevím, co se to se mnou stalo, ale byla jsem asi v tu chvíli nepříčetná. On přede mnou utekl a zamkl se ve svém pokoji, ráno řekl, že z ohledů ke mě, aby mi neublížil. Houby! Měl prostě v tu chvíli ze mě strach, viděl, že jsem schopná všeho. Ještě že utekl, asi by to nedopadlo dobře. Časem se mi podařilo sehnat byt, odstěhovat se, popis toho, jak to probíhalo, by zabral mnoho místa. Bylo to o naprosté sprostotě, urážkách, napadání, okradení.
A víte, co bylo nejhorší? Vše se vyřešilo, rozvedla jsem se, odstěhovala, a pak na mě vše padlo. Rodina a okolí nechápali, vždyť mám pokoj, proč mi tedy není dobře? Nebylo, styděla jsem se za jeho chování, nemohla jít kolem místa bývalého bydliště. Pomohla mi až výborná psychoterapeutka. Vysvětlila, že je to normální reakce na prožité, dokázala, abych se nestyděla za to, že někdo jiný je zlý člověk, co rád ubližuje, to prostě NENÍ moje vina. Velmi mi pomohla, nebraňte se pomoci odborníka, potom poznáte, že jste se trápily a styděly zbytečně. Ale je nutné najít vhodného odborníka, který je schopen skutečné empatie a pomoci druhým. Mě se to naštěstí povedlo. Držím palce a řešte to, neužírejte se vnitřně, to vede k mnohem horšímu stavu.

Oskarko,přesně tak.Některé nápady zlého člověka jsou tak absurdní a nepochopitelné,že normální člověk zůstane stát s otevřenou pusou a nedokáže pochopit,že to vůbec může být pravda,co ten človek v zuřivosti řekl,nebo udělal.Bohužel vlastní zkušenost :-(((

Při zjištění skutečnosti utéct co nejdřív.Myslet celý život na to,jestli můžu žít sám.Pokud ano-má každý vyhráno a zlo může jít tam kam patří.

Hodných lidí je víc než zlých,ale ti zlí jsou líp organizovaní.

Lenže zlí ?udia nie sú hlúpi ?udia. Zlý si nezačne so zlým, mohol by naraziť a stať sa tým slabším - porazeným. Zlí ?udia si za parnerov vyberajú dobrých ?udí a slabších! Týto ?udia majú iné myslenie, vypočítavosť a zlobu v génoch alebo čo, a vedia, že iný zlý myslí tak isto. Jednoducho tí narmálni na niektoré nápady zlých ani neprídu, zdajú sa im absurdné!!! Je to iný svet, do ktorého som mala možnosť pozrieť cez jedného človeka a som rada, že ten človek už v mojom živote nie je.

Je barva černá,bílá.Jsou lidé hodní,zlí.žijte jenom s hodnými,a ti zlí se sežerou navzájem.

Ja se taky radsi chlapum vyhybam. A to ani nemusim mit zkusenosti jako Ty. Ja mam tyrana matku. Ale i to staci, abych nenavidela muze. Ona je jako chlap!

Někteří muži jsou strašné SVINĚ!!!!!

Pro E:chápu, jak ti je. Já jsem to cítila, jako strašnou zradu a stále jsem se ptala po důvodu. Třeba by ti pomohlo, kdybys naopak situaci rozebrala a na každou otázku by sis zkusila odpovědět. Potlačování pocitů je zrádné, mně to tehdy přivedlo až k částečné ztrátě paměti. Pokud máš někoho blízkého, komu se dá věřit, probírej to s ním tak dlouho, až najdeš odpovědi. Pokud na to nemáš sílu ani přítele, zvol psychiatra. Může nasadit léčbu, která vyladí organismus a umožní ti nastartovat ozdravný proces, vidět i pozitivní stránky a pak se ti s tím bude lépe bojovat.

Pro s:to telefonní číslo a název organizace bys měla zveřejnit! Aby se lidé dozvěděli, kam se neobracet. S tím pitomcem bych si chtěla promluvit, asi je to nějaký psycholog druhé kategorie z doby totality. Jinak, já jsem s tou známou, kterou týral manžel, šla také nejprve na linku bezpečí - tam seděli proti nám dvě studentky, absolutně bez životní zkušenosti, ale měli snahu aspoň poradit. Ale k věci, už dnes existují normy, které jasně říkají, že ten kdo páchá násilí před dítětem, ten vlastně ve skutečnosti dítě týrá. A týrání dítěte je trestný čin!!! Nevím, co ti poradit, protože můžeš zase narazit na nějakého blbce, ale budu se snažit dodat sem nějaké relevantní odkazy na zákony a pod., které by mohli pomoct při dialogu s různými orgány a institucemi.Pro každý případ můj email: vikica"volny.cz

Teď jsem zkusila zavlat na jednu z linek která je k tomu určená,abych se pordila. Zvedl mi to nějaký padesátiletý pán, zeptal se mě jestli se často hádáme a proč a když jsem mu řekla že ano a že kvůli prkotinám, řekl mi že neví co já mužovi dělám,ale že bychom zasluhovali oba na zadek a ať se obrátím na partnerskou poradnu.Prostě mě nebral vážně a zřejmě protože jsem přiznala že se hádáme a že se taky občas dostanu do afektu, podotýkám že nikoho nemlátím pěstí ani třeba pánví, prostě se hádám, nejsem ten typ co si tiše v koutku utírá slzičky, teda nebyla jsem,tak jsem si pár ran pěstí možná zasloužila.Vím že za problémy v partnerství většinou můžou oba,ale měla jsem dojem že ty reakce by měly mít svoje hranice.Trochu se stydím že jsem tam vůbec volala,s takovou prkotinou...

Už to udělal 2x a navíc žádná facka, ale pěstí a ještě před malým dítětem.Já bych už na další rány nečekala a navíc , jaký příklad si z toho vezme Váš syn do budoucího života? Pokud jste na MD soud mu určí výživné i na Vás a později určitě nějakou práci seženete, zvládly to jiné ,tak to zvládnete taky.Nic nedělat a čekat je cesta do pekel.

Moje zkušenost není vůbec srovnatelná s tvojí.Nemám za sebou léta trápení a přesto jsem vyděšená. Můj manžel mi přede dvěma dny po hádce nasolil tři rány pěstí do obličeje. Spadla jsem na zem a na čele mám velkou bouli a podlitinu. Něco podobného se stalo před sedmi měsíci, ale jinak nikdy. Máme ročního synka, tohle se dějě před ním a on strašně plaká. Muže jsem vyhodila z bytu a on odešel, ale chce se vrátit zpátky a já jsem na mateřské, nevím jak nás s kloučkem uživím, když budu sama. Taky nevím jestli to třeba nebyla výjímka, nebo jestli se mám bát že to přijde znovu a bude to třeba horší. Možná bych se měla rozhodnout dokud se ještě nic tak hrozného nestalo,ale co dál?Chápu že se ptáte proč "já". Jsem úplně nazačátku a taky se dívím, že se mě týká příběh, který jsem do téhle chvíle znala jen z časopisů.Taky přemýšlím, co dělám špatně...

Nechci se k tomu vracet, ale "ono" se to vrací ke mě...! Proč??? Pane Bože, kdy to skončí? Chci normálně žít, chci zapomenout, ale nejde to. Už zase nemůžu spát a stále se mi honí v hlavě PROČ zrovna já? Vzpomínky se vrací každý den a moc to bolí....

E, zažila jsem před mnoha lety něco velmi podobného. Šest týdnů po svadbě mne manžel začal napadat. Jako záminku si vybral například to, že jsem přišla o 5 min. později domů, než mne očekával a podobné nesmysly. Bil mne pěstí, kopal do mne, v zimě mě zamykal nahou na balkón, kroutil mi zápěstí, sdíral mi kůži o zdi, nedovolil mi spát na posteli a škrtil mne do bezvědomí a pak mne znásilnil. Když mne vyvlekl za vlasy na ulici, policejní hlídka se tím jen bavila a po chvíli odjeli. Těch zážitků bylo mnoho a tak jako ty jsem to tajila před svým okolím, dokud to šlo. Ten příběh je dlouhý, ale dnes jsem znovu a tentokrát dlouho a šťastně vdaná a můj druhý manžel je velmi hodný, zodpovědný a dobrý manžel. Zaznělo tady několik rad. Jedna byla, že máš navštívit psychiatra, jinak se z toho sama nedostaneš. No, já ten názor úplně nesdílím. Pokud jsi chytrá holka, a to jistě jsi, dokážeš si na spoustu otázek sama odpovědět a časem převáží rozum nad bolestí. Už to, že jsi se dokázala rozhodnout, svědčí o tom, že jsi silná. Potřebuješ možná jen trochu podpory např. rodičů. Pro tebe i pro ně by teď mělo být Vaše štěstí to nejdůležitější, nikoliv to, co tomu řeknou lidé ap. Já jsem si tehdy myslela, že si za to můžu sama, nechtěla jsem udělat "ostudu" rodině, ale dnes vím, že ten, kdo se mněl stydět, byl můj bývalý manžel, a že NIKDO ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ NEMÁ PRÁVO na mne vztáhnout ruku. Tehdy jsem si ale svoje protrpěla v koutku sama. V nedávné době se však do této situace dostala moje známá a vím, že jsou možnosti řešení. Dnes už větší část společnosti chápe, že oběť je ve stresu a volí vždy zebezáchovné řešení pro tu danou chvíli a neudělá třeba optimální rozhodnutí. S ohledem na to, co ti tady nastínil jeden pisatel, že se ta situace může opakovat nebo nastat druhé dějství (ten tvůj "partner" je zcela jistě velmi nemocen=narušený, když ho nezastaví ani dítě v matčině náručí), bylo by možná dobře vědět, kam se obrátit případně o pomoc třeba hned při prvních náznacích konfliktu. Zmínila ses o Moravě, možná jsi v Brně nebo blízko, kde existuje institut státního zástupce (okresní státní zastupitelství na Kobližné) a tam cokoliv ohlásíš, mají povinnost se tím zabývat. A co se týká majetku, tehdy jsem udělala špatné rozhodnutí - nechala jsem mu všechno i svoji výbavu. Jen abych měla klid. Upřímně doufám, že případů domácího násilí bude ubývat, že k tomu přispěje svým dílem i lepší legislativa a oběti tím postaví do důvěryhodné role. E, ještě i teď mi občas ukápne slzička, když se mi vybaví všechna ta hrůza a bezmoc, kterou jsem tehdy nesla sama. Dítě jsem tehdy po jeho napadení potratila. Buď silná a věř si a mezi námi děvčaty: je to pěknej haj.. a nezaslouží si ani jednu omluvu!!!! Ty jsi ten člověk, který ve vztahu utrpěl zatím největší ztráty a zvítězila jsi, to si uvědom. PáViki

V obci som mal dvoch takychto grazlikov, ked boli triezvy boli ako med a ked si vypili chrapuni najvacsieho zrna.Obidvaja su v base,Dostali jeden 3 roky a druhy 4 roky. Ked nevedia, ze zeny su na milovanie, nech fajcia curaky v base.Zeny odidte od debilov, ktorysa na Vas len spatne pozru.Toto bolo fyzické tyranie , ale moje obcianky boli týrane aj psychicky,Nadavka ako kurva , pica, a ine sproste nadávky boli na dennom poriadku.Nema to hlavu ani patu co pisem, ale zeny nedajte sa otlkat.