Domácí násilí

tento a predchozi prispevek byl pro Terezu a pro dalsi mentaly s malym IQ.

Ty mas asi jenom zakladni skolu, ze? Jdi se vycpat! Asi by jsi poradne potrebovala dostat pres hubu, aby jsi pochopila.

Ahoj,můžu se zeptat kde se proflákl(a)?

Na jiném tématu se rara celkem slušně proflákla, je to chlap, který se tu vydává za ženskou.Držím palce, ať všechny ty hajzly, kteří na vás ve zlém šáhnou, zvládnete odstranit ze svého života.

pro E, prosím tě hlavně si nevšímej takových prispevku jako od "RARA" myslím, že ona je trošku mimo mísu a hlavně bych rekla ze ma IQ na bodu mrazu. Jestli si od chlapa necha vsechno libit a dela co on ji rekne, tak se neni co divit ze pise tak pitome prispvky. Vrele bych ji doporucila aby se postavila na vlastni nohy a nedelala to co ji chlap prikaze. Az ji rekne aby skocila z okna, tak je tak pitoma ze to udela. Alespon bude o jednoho blbecka min.

Rary si nevšímejte, je blbá a navíc v době, kdy tohle psala už sedí v letadle, které, doufám spadne.Já se živím jako striptérka a příležitostně prostituka a musím říct, že s násilím se u mužů setkávám často. Nic s tím nenadělám a někdy se mi to i líbí.Ale vy se holky nedejte a vyhledejte odbornou pomoc. Důvody, pro které to nechcete udělat, jsou jen výmluvy.

milá E. jsi mimo mísu a tereza ti už psalala, že je chyba v tobě! nedala jsi mu, když chtěl tak se nediv. celá chyba je v tobě a nepomůže ti ani 1000 psychoušů! teď se asi zhroutíš, že?

Martino a Daraji, díky, že jste se ozvaly (po tak dlouhé odmlce tohoto fóra ) a držíte mi pěsti. Moc to pro mě znamená a každý příběh, který začíná jako můj a končí šťastně je pro mě povzbuzení a nadějí... Kéž bych jednou našla muže, který by nás měl rád! Ale tolik se bojím, opravdu bojím! Děkuji vám, moc ...i tohle mi pomáhá :) Přeji vám jen to nejkrásnější!

Nejde jen o ukončení dom.násilí.Pokud máš dceru-tak rozhodně s terapií neváhej.!Mám blízkou osobu,která žila v psych.teroru,už je od něj pryč.Ovšem-nyní vidím na její dceři-je lehce manipulovatelná a nechá si ostatními dětmi vnutit to,co sama nechce.Jde ve šlépějích své mámy,je mi to moc líto.Je třeba pro své dítě dělat i moc nepříjemné věci.Matka potřebuje být v pořádku,aby bylo v pořádku její dítě.Promysli si to.Dívence je teprve 8let.Nejde jen o Tebe.Držím Ti moc pěsti.

pro E, Vím jak těžké to pro Tebe je. Něco podobného jsem pred lety taky zazivala. Bylo mi 16 a seznamila se s klukem o 6 let starsim. Ze zacatku pohoda, ale casem se obevovali jeho byvale i v te dobe soucasne pritelkyne. Kdyz se mi to prestalo libit a chtela jsem odejit, tak me nekolikrat uhodil a zakazal mi se odstehovat, s tim, ze pokud to udelam, tak me nebo me rodice zabije. Vydrzelo mi to 5 let nez jsem sebrala silu se odstehovat a rict rodicum jakej doopravdy byl. Mela jsem tolik modrin a ran po tele, ze bych nejspis ani nespocitala. Stehovala jsem se kdyz byl v praci a onicem nevedel. Cekala jsem to nejhorsi, ze az se vrati z prace, tak si to prijde se mnou zase vyridit, ale kupodivu se najednou zmenil a zacal se omlouvat a premlouval me abych se vratila. Vydrzelo mu to půl roku, nez pochopil, ze se k nemu uz nikdy nevratim. Ze zacatku jsem mela take spoustu problemu se seznamovanim, ale po 2 letech jsem potkala skveleho cloveka. Jsme spolu uz 4 roky a jsem nejstastnejsi na svete. Nikdy bych tomu neverila, ale myslim si, ze na kazdeho ceka ten pravy. Zkus se neuzavrit do sebe a pokus se navazat kontakt. Vsichni chlapy nejsou stejny a urcite najdes tak skveleho jako ja, ktery bude vas obe milovat. Chce to jen vydrzet. Byt cely zivot sama nestoji za to. Drzim Ti palce, at to zvlades.

E., moc děkuju. Zatím je ticho po pěšině a uvidíme. Ale myslím, že teď bude dlouho klid, protože teď jí slibuje a maluje...Budem doufat, že jestli se situace jen náznakem zhorší, že od něj odejde. Je dospělá, bohužel...

CCC - já asi nejsem z těch, co by měla někomu radit, ale ten první a asi nejtěžší krok jsem udělala a to je - odejít. Myslím si, že ta žena to ale musí udělat sama, rozhodnout se a jít. Vy jako její rodina jí můžete hodně pomoct tím, že budete stát při ní, ale nutit ji a dokonce násilím proti její vůli určitě ne. Myslím si, že měla ten pocit, že když jí neovládá její manžel, tak jí ovládáte vy. Tady je každá rada drahá, určitě s ní buďte co nejvíc v kontaktu. Když jsem ještě byla se svým partnerem, začala jsem si z novin a časopisů vystřihovat články o domácím násilí (nevěřila bych, že jich je tolik) a kdykoliv jsem byla sama doma četla jsem si je. Většinou končily tragicky a já jsem si začla uvědomovat, že nechci aby se takto jednou psalo třeba právě o mě. Zkuste jí takové články vystřihovat a přesvědčit jí, že on se nezmění. Přeji hodně štěstí a napiš, jak to pokračuje. Držím pěsti!

Taky to funguje jeste jinak jak se to prihodilo jedne moji zname. Byla takhle doma rezana, jako je to obvykle nikdo nic nevedel az to ruplo, protoze ji manzel zbil do modrin. Kdyz se to dozvedel jeji tata, ktery mel nejake ty kontakry vsude mozne tak si najal par vejrostku a ty toho jejiho manzela zkopali do bezvedomi a jen mu na konci nakladacky rekli, ze jestli na ni sahne jeste jednou tak priste uz nevstane. Hajzl nikde ani neceknul, nedovolil se na manzelku uz ani podivat a rozvod byl bez nejmensiho problemu.Mozna ponekud neobvykle reseni, ale na takovehle slabosske kriply tohle funguje na 100%, protoze sami jsou zbabelci a tyraji vzdy jen nekoho slabsiho.

E., já jsem Tě nechtěl děsit, jenom jsem již starší člověk, něco jsem již zažil, přečetl atd. Já jsem nemyslel, že ublíží dcerce, ale až bude dcerka větší, tak se Ti ji může pokusit odlákat, možnosti k tomu bude mít královské a bude proti Tobě ve výhodě. Může si ji začít kupovat a děti jsou bohužel někdy velmi nevděčné. Ale to by bylo velmi nadlouhé vysvětlování. Proto Ti radím se na to připravit dopředu, dokud máš čas! K psychologovi můžeš jít bez vědomí kohokoliv dalšího, a pokud to bude v jiném městě, tak Ti hrozí minimální nebezpečí prozrazení. Nevím, jestli je to pravda, ale snad je lepší jít k psychologovi než k psychiatrovi. Snad někdo potvrdí nebo vyvrátí mou teorii. Když to psychologovi popíšeš, tak ti poradí na co si dát pozor a jak reagovat již při prvních problémech. Chci Ti napsat jednu myšlenku: zárodek budoucích problémů byl ve Vašem vztahu již od samého počátku - dvě domácí pomazánky, večeře v 11 hodin atd. Mohu mít velmi náročné zaměstnání a proto budu asi očekávat, že když přijdu domů v 11 večer po třeba 2 dnech mimo, že lednička nebude totálně prázdná, ale co je moc, to je moc. Já již tady vidím počátek problémů.Jinak sama jsi napsala, že v novém manželství již padly nějaké facky. Je pořád stejný. Je to zazobaný hajzl a jiný nebude. Trošku se divím jedné věci, že ještě rok Ti vyhrožoval nebo nadával. Moji dceři by zeť poté co by to prasklo řekl škaredá slova tak maximálně 2x. Ale vážně, pokud ne třeba psycholog, tak nějaká organizace, která se tímto zabývá a má hlavně zkušenosti. Oni evidují mraky takových případů a nejlépe Ti poradí, jak dál.

Sorry, nekdo napsal mym jmenem o Moravacich, anebo ma stejnou prezdivku. Na to ja uz nemam vek, cau.

Prosím Vás, holky, co máte tu zkušenost, poradíte nám? Přesně takovou, jako jste byly Vy, máme v rodině. Teď to přiznala. Všichni jí nabídli pomoc, ale chce to s manželem ještě zkusit. Co můžeme dělat? Odvést ji násilím - je dospělá... Všichni asi tiše doufáme, že už jí nic neudělá, případně že ona to včas rozpozná a zdrhne...

Zajko, dík za tu psycholožku, ale já se opravdu necítím na to, abych před cizím člověkem vyprávěla (a tím znovu prožívala) svoji minulost. Tady je to něco jiného, anonymní... Když se rozbrečím a udělá se mi "bublina" u nosu nikdo mě nevidí :)Navíc kdyby se to dozvěděl ON, mohl by mě začít tahat po soudech, že jsem duševně nemocná a chtít mi dceru vzít. Než by se to všechno vysvětlilo, což by při rychlosti našich soudů nějakou dobu trvalo, tak bych se z toho zhroutila úplně...Možná ne, asi vidím všechno moc černě a v hodně věcech hledám to špatné.

Tereza mi trošku vyrazila dech, ale člověk musí počítat i negativní reakcí. Ona jen prostě neví o čem mluví. Opravdu pochopit může jen ten, kdo takové peklo prožil. Ostatní buď se mnou cítí a napíší pár milých vět, nebo se chovají jako Tereza... Víš Terezko, nepřeju Ti, aby jsi mě jednoho dne opravdu pochopila! Facky, modřiny, zlomeniny to všechno se jednou zahojí a přebolí, ale nejhorší je ta bolest která zůstává na duši a na srdci. Je to jako obrovský balvan, který brání nadechnout se a říct "...je to za mnou!"Tino jak ses ptala, jestli jsem uvedla důvod rozchodu násilý, tak ne. Nebylo kde. Žili jsme jak se říká na psí knížku a nikoho náš rozchod vlastně nezajímal. Pokud by jsme se rozváděli bylo by to něco jiného, ale ani tak bych o tom asi nemluvila. Návštěvy pod mým dohledem jsem si "vynutila" asi do tří let věku dcery a teď už rok si malou bere sám. Jak jsem tu psala, chová se k ní pěkně. V tomto mu musím (bohužel) věřit a doufat, že to tak i zůstane.Milá B. taky sis "užila" své a mrzí mě, že s takovým tyranem žiješ dál pod jednou střechou. Já vím, někdy je to mnohem těžší a třeba ani nemáš kam jít... Když se na to dívám zpětně měla jsem při té hrůze vlastně obrovské štěstí, že mi pomohli rodiče a za to jsem jim nesmírně vděčná. Kéž bych jednou byla stejně dobrou oporou svojí dcerce a hlavně, aby ona nikdy nic tak zlého nezažila!

Po podání trestního oznámení ho u soudu srovnali natolik, že má aspoň trochu z něčeho respekt, žijeme si každý podle svého, ale vedle sebe. Byly doby, kdy jsem myslela, že ho probodnu nožem a nedivím se ženě, která to udělá. Dneska na něj kašlu, myslím, že Boží mlýny melou pomalu a jistě a určitě na něho nějakým způsobem dojde, což bude dobře.Díky jemu je mi odporné mužské pokolení, nikoho nikdy hledat nebudu a nechci. Myslím, že už je 5minut po dvanácté, kdy by u nás měl být zaveden zákon, jako např.v Rakousku a Německu, kdy takový hajzl okamžitě musí opustit domácnost, co nejrychleji tak do 3týdnů proběhne soud a táhne pěkně tyran a ne týraná manželka s děckem v náručí, jak je to zvykem u nás.

Tereza je hlupák, kterému nedochází, že my, co jsme týrané, máme pořád vlastně pocit, že se máme za co stydět i když jsme nic nezavinily. Naše provinění spočívá jen v tom, že jsme si vzaly hajzla, který se neštítí udeřit nejen ženu, ale i dítě. Já sama jsem toho zlého prožila moc a taky nemám zájem tady zveřejňovat svoje plné jméno. Proč taky? V mojí rodině trvalo tělesné i psychické násilí několik let, jednak díky alkoholismu manžela a jednak díky děvkám, které se na něho jen lepily, dokud mával narvanou peněženkou.Nikdy jsem neudělala nic špatného, proti němu, v životě jsem mu nebyla nevěrná. Když přišel opilý domů, někdy i po několika dnech, byl vždycky virvál, už jsem se dopředu třásla, co bude. V osmém měsíci těhotenství mne tak zmlátil, že jsem se s ním, ožralým prasetem, odmítla vyspat, že jsem měla po obličeji modřiny. Když bylo dítěti rok, pro změnu nás v 1 v noci vyhodil z baráku na mráz, ani"nedovolil", abychom se teple oblékly. Jeho máma nás milostivě nechala do rána vyspat na zemi v kuchyni.....Když bylo děcku 2roky, chytl ho pod krkem a praštil s ním přes "letiště" tak, že skončilo 5cm temenem hlavičky od ostrého rohu nočního stolku. Nestalo se Bohudík nic, ale dítě dostalo takový šok, že začalo úporně zvracet a muselo být převezeno do nemocnice na kapačky. Když vystřízlivěl, ještě měl tu drzost, že půjde do nemocnoce na návštěvu, čemuž jsem zabránila. A já jsem nedokázala odejít, protože svoje rodiče jsem neměla, jeho máma, to byl čerchmant, u té jsem žádnou oporu hledat nemohla. Život šel dál a došlo to tak daleko, že nás škrtil, vyhrožoval zabitím, policajti nám NIKDY NEPOMOHLI