DOMY PRO SENIORY

nestarala jsem se prozatim o žadneho,je mne 30 let,ale tak to vidim já

ste hyeny,když raději...To se to nadává, to se to moralizuje. Koho jsi ty cnostná už takto zaopatřila doma a jak dlouho? Nic o tom nevíš, tak kušuj! Protože kdybys ty někomu takto sloužila, mluvila bys jinak a byla bys ráda, žes to vůbec přežila, ty nádivo!

ste hyeny,když raději abysre se starali o rodiče je šoupli do DD..I za cenu ztraty prace,manžela,byste tu obět měli dat

> A nejhorši je,když na...v tom s tebou naprosto souhlasím .. máme "tetu" v DD a na návštěvu za ní jezdíme my jako celkem cizí rodina .. její rodina se odstehovala do Canady a nikoho tady nemá .. je to smutné :/

včera jsme opět byli na...> A nejhorši je,když na rodiče v DD pak děti zapomenou a přijdou parkrat do roka.

Ne všichni rodiče se chovali k dětem pěkně, takže potom podle toho taky ve stáří dopadnou. A druhá skupina rodičů vychová rozmazlené a sobecké fracky, kterí se tak potom chovají i k nim.

včera jsme opět byli na navštěvě za maminkou v DD.Jezdime tam 1tydně jžž 4 roky.A vždy se tam dobře citime,maminka je spokojena,vyzařuje to s ni. Má tam sve vrstevnice.Ano,taky zpočatku cca dva měsice ji bylo uzko,že je v DD,ale nyni je spokojena. Hlavně je o ni pěkně postarano.ma lekařskou peči celý den,což doma neměla,nebot jsme byli všichni zaneprazdněni a tu chvilku co jsme s maminkou stravili večerem to bylo malo Maminka po smrti manžela prodělala mrtvičku,ale rozcgodila to,ale pravě v te době začla uvažovat o DD.Dokud pracovala na zahradce,mohla si navařit atd,,,tak to bylo OK,ani my sme ji tak neschazeli,ale pak,byla slaboučka,s vařenim problemy,na zahradku se jen mohla koukat a hlavně bylo ji v tom velkem baraku smutno.Nechtěla jit ani do 1luzkoveho pokoje.Ano,je to velký rozdil,když vidime že je maminka tam spokojena a my teda nemame vubec žadné špatne svědomi,horši je to s rodiči,kteři tam nechcou jit a museji. A nejhorši je,když na rodiče v DD pak děti zapomenou a přijdou parkrat do roka.Maminka tam ma takou spolubydlici,je tam již desatym rokem,prvni rok pr za ni jezdivali děti,ale pak min a min,je z toho velice smutna,ale my ji to vynahradime,taky ji vždy něco přinesem,posedime společně,dame si kafe nebo čaj ,hlavně je to o komunikaci.Je smutna,ale stale pěkně vzpomíná na děti,taká maminka si to nezaslouži.Jsem zastancem DD,když to nijak nejde doma uspořadat a rodiče již nemohou byt bez dohledu,ale ty děti by neměly zapominat.Je mne lito tady jak čtu jak si některí trapi,že sou rodiče v DD a hlavně jak ti tam nechtěji byt,musi to byt na psychiku těžke. Ale netrapte se nad tim,tam je o nich dobře postarano,někdy mnohem vic než doma.Staři lide sou zvykli byt doma,je to někdy pro ně trest jit do DD a nejhorši je,když si někdo mysli že se tam jde umřit.S tim se počita,že lide kolem 80satky umiraji,ale mohou ještě prožit par pěknych chvilek s vrstevniky a hlavně s rodinou.Nam maminka nechce chodit domu už vubec,ani na štědry den,nechce tam nechat kamaradku samotnou. Tak my si udělame odpoledne štědry den v domově a pak doma

Simono, chtěl bych se...No možná je to silné slovo, ale nevím, jak jinak vyjádřit to, co jsem chtěla říct. Že člověk pro děti obětuje hodně svého času, své koníčky, někdy svojí kariéru, jsou rodiče, které kvůli tomu, aby mohly mít děti riskují i své zdraví - ...a toto je dle mého zcela přirozené. Společnost jim v tom pomáhá tím, že matkám umožní být doma a dětem se věnovat, pak jsou děti zařazeny do školky, školy, což opět dává rodičům určitý čas, který mohou věnovat něčemu jinému než péči o děti. Mít děti a vychovaávat je znamená většinou vždy něco obětovat z toho, na co byl člověk dříve zvyklý a co si třeba mohou dopřávat lidé, kteří děti nemají. Ale máte pravdu, že je to zcela přirozené a není to obět s velkým O.

Oběť je nesprávné slovo. Mít děti a starat se o ně je v přírodě to nejpřitozenější Je to pud přežití. Milan má pravdu a ještě možná to, že podpoří třeba výrazný talent , obětují peníze na hudební nástroj.

Nelze pro nikoho obětovat...Simono, chtěl bych se zeptat, co je podle vás největší oběť, kterou rodiče přinášejí dětem? Já totiž za oběť považuji třeba darování ledviny, nikoliv to, že děti, které jsem si vědomě a dobrovolně pořídil, živím a šatím, než se osamostatní.

Napsala jste to moc...Nelze pro nikoho obětovat svoje zdraví...Největší obět většinou rodiče přinášejí svým dětem, to v určitém věku musí, ale děti jim tuto oběť v dnešní době již většinou nemohouu splatit. Důležité je, aby se děti v určitém okamžiku zcela osamostatnily a své rodiče dále nezatěžovali (ani finančně) a umožnili jim tím připravit se na stáří. Ve stáří je vhodné, když rodičům přiměřeně pomáhají a zajistí, aby o ně bylo postaráno a jsou dle svých možností s rodiči v kontaktu ( i když někteří mohou být dnes v kontaktu pouze telefonicky či přes internet). Je plno lidí, co žijí na druhé polokouli než jejich rodiče. Od jistého věku prostě děti žijí pro své děti, vnoučata... To vše klade na lidi takové nároky, že není možno ještě se na plný úvazek starat o své rodiče, pokud není umožněno bydlet pod jednou střechou a péči o seniora rozložit mezi více členů rodiny. Též je nutno vzít vždy v potaz psychický stav seniorů. Bohužel plno jich začne mít různé vrtochy a své děti terorizovat a jejich pomoc zneužívat. Svým způsobem za to nemohou, ale člověk musí chránit své psychikcé zdraví a zdraví ostatních členů domácnosti. Je škoda, že pro některou část lidí, je stále něco špatného na tom dát seniory do DD. DD by neměly být brány jako něco špatného, ale spíš jako příležitost pro seniroy ještě dle možností zajímavě prožít a užít si zbytek života. V mnoha případech je čeká lepší život, než čekat sami doma než jim někdo z rodiny přijde posloužit.

Milá paní, při vší...Paní je citlivější povaha a asi jí trvá déle, než si to odžije. Věřím, že v hloubi své duše ví, že udělala správně. Já si čas od času také připomenu-MEMENTO MORI-pamatuj na smrt a pomalu si dávám do pořádku své věci. Napsala jsem závěť a je u notáře, aby se "náhodou" neztratila, jako se to nedávno stalo mé kamarádce, švagrová našla závěť, vzala ji, aby dědila. Svůj majeteček také rozumně podělím, děti už dostaly dost a také si už nic nezaslouží a tak vše odkáži na dobročinné účely. Jeden nikdy neví, kdy si pro něj zubatá s kosou přijde.

Milá paní, při vší úctě, neurážejte se, ale zdá se mi, ž e si v těch výčitkách tak trochu i libujete. Možná se cítíte vy sama, že už vás nikdo nepotřebuje. Pilulka na to není, jen zdravý rozum.

Nemějte výčitky, starat se...Napsala jste to moc pěkně,jen kdyby ty vyčitky nebyly. U mne jsou i po 8měsících co je maminka v DD.Bylo to těžké rozhodnuti,ale já to nezvládala se starat o dvě domacnosti-maminčinu a mou.Nebydlim daleko od maminky,asi 15 minut chuze,jenže docházeni 4x denně mne děla problémy. Mam silnou artrózu v kyčlích. V letě sednu na kolo a jela jsem,ale v zimě horši. Jsem v ID,takže to byla taká pravděpodobnost,jak maminka onemocněla.že se o ni postaram. Další sourozenci bydli trochu dal a pracuji.Jenže mne to zmáhalo a maminka potřebovala čim vic se o ni starat,nebyla ležak,ale pomoc potřebovala.Parkrat volala i v noci,že se nemůže postavit z WC atd.Nebavili jsme se nikdy o DD,ale pak jsem byla v pořadniku na TEP a to rozhodnuti muselo přijit. Jina možnost nebyla.Bylo to těžké ji to říct,ale pochopila to.nečekali jsme dlouho a přišlo to.Maminka to vzala statečně,spiš ji vadi ty řeči od rodiny,že měla zustat doma a že ma tři děti a nepostarali se. Jenže to řikaji ti,co bydli s mladyma a je pĺno lidi doma.Občas maminka sizasteskne,že doma je doma,ale jinak je spokojena.chce at mne dobře dopadne ta operace.Jenže já mam pořad vyčitky,že jsem to měla zvladnout,že po dobu co budu nefunkčni tak měli se starat za každou cenu sourozenci.atd...jenže pak si zase uvědomim,že mne bude čekat i druhá vyměna kyčle a co když se mamince přihoršia atak pořad denně přemyšlim a trápim se,doma mne to pořad rozmlouvaji at se netrapim,že mamince je tam dobře a je to pro nas všechny to nejlepší.Jenže já mam takou citlivou povahu od dětstvi a to teda není dobře.Již jsem měla jit ny vyměnu,ale po psychicke strance nejsem na tom nejlíp,tak se to odložilo, Musim fungovat,mam 4 male vnoučatka,tak se z toho musim dostat a myslet na ty pěkne věci,tak snad se mne to časem povede.Kdyby nebyly taci ti lide-no není jich moc,ale najdou se,co mne to občas připomenou a nebo mamnince,že jsme ji tam šoupli,tak bych se možna z toho již dostala.Musim se naučit nedat na ty řeči a stále si říkat,že je to to nejlepší co jsem mohla udělat pro maminku a pro sebe.Mam snad ještě dost roku před sebou,tak prosim jak to přežit bez výčitek???

Já jsem byla zastáncem,že...Nemějte výčitky, starat se o někdy rodiče je těžší než se starat o malé dítě a na to malé dítě jste měla mateřskou či rodičovskou dovolenou, při péči o rodiče žádnou takovou dovolenou nemáte, sil již máte méně a navíc máte ještě často starosti se svými dětmi, prostě v dnešní době to ve většině případů nejde jinak, než dát rodiče do domova důchodů či pečovateláku. Pokud se oprostíte od pocitu viny a rodiče též situaci přijmou, tak je to většinou pro všechny mnohem lepší. Senioři mají v DD všechnu potřebnou zdravotní péči, jsou obklopeni podobně starými lidmi, s kterými si mohou povídat, je pro ně organizován program... Důležité je, jak psal někdo výše, yůstat s rodiči v kontaktu, aby neměli pocit, že jste je úplně vyřadili ze svého života. Člověk musí být vůči svým rodičům asertivní. Ukázat, že je má rád, ale nehodlá si kvůli nim zničit zdraví a vztah se svým partnerem. Dobré je, když i vnoučata prarodiče občas v DD navštěvují, ať to není vše jen na dětech.

Já jsem byla zastáncem,že DD nikdy rodiče nedam. Tatinek umřel doma,maminka byla 5let na tom špatně,já chodila do práce,v noci k ni stavala,když zavolala,posledni rok to bylo párkrát za noc a vlastně nic nechtěla,jen pry tak zavolala.Přes den byvala maminka sama doma,vydržela,vedle postele měla zachudek a jidlo jsem ji na stolek připravila na dobu co jsem byla v praci.Parkarat do roka jsem si musela vzit bud volno nebo paragraf na maminku na doprovod k lekaři.Když se změnil zaměstnavatel a já musela i na odpoledni,tak byl problém.Manžel k mamince tak neběhal,dal ji najist a hotovo. já přišla po 23,30hodině,takže udělat s maminkou hygienu-vyžadovala denně sprchovani a v noci když jsem párkrát musela vstavat,tak rano jsem byla nepoužitelna. Manžel a děti se se mnou hadali,že to tak nemůže jit stále,že mne matka nemůže vykořisťovat,že prostě musim ubrat.Ale já trvala na svém,že to musim zvladnout,stale mne říkala,že ji nemá nikdo rad,že je sama-no vlastně mne vydirala svým zpusobem. Maminka zas nebyla tak moc nemocna,ma doktorka tomu nechtěla ani věřit,že k nim musim stále běhat,maminka vydržela a já ne, vpraci toho bylo moc a já to nezvladla a skončila na syndrom vyhořeni.A doktorka mne řekla dost.maminku date do DD a vy se dte dohromady.Bylo to těžké obdobi,rok tam maminka je,stale mne to vyčita,je po zdravotni strance na tom lip než já,ale to ona nedopusti si to přiznat.Tak se stále trápim,nyni jsem v ID uplně vyčerpaná.Tak jsem dopadla jen kvůli tomu,že jsem si řekla že nikdy rodiče nedam do DD.Tedka jsem jiného myšleni,kdybych to udělala zpočátku,když mne maminka tak začla zneužívat me dobroty,tak tak neskončim. Proto lidičky nic na tom není zlého je do DD dat,maji tam sve vrstevníky,dobre jidlo ,takže jim tam zle není.Ale prostě někteří rodiče nas vydiraji tim,že jsme povinni se o ně stále starat,ale tak to prostě nei a nedejte se až nedopadnete jako já.

Že se na takovou rodinu nevybodnete... A proč hned invalidní důchod? Já měla deprese a jsem z toho venku, jezdím autem, pracuji v knihovně, mám koníčky. Zůstala jsem sama bez rodiny, nestěžuji si , cítím se fajn. Brala jsem 2 roky Anafranil. Moc mi pomohl.

No asi ty prašky nějake...Marto,ještě vám chci říct že zpráva od psychiatra může pomoci k invalidnímu důchodu.Dobré y bylo pokud by vás podpořila v léčbě rodina.To je někdy problém.Moje rodina myslí že deprese je jen výmluva na lenost.Podporuje mě jen manžel a syn.

Petro, nejste a nemůžete být na nich závislá. Závislost je, když vám nepomáhají a musíte zvyšovat dávku víc a víc. Vy je jen potřebujete.

No asi ty prašky nějake...Marto neobávejte se psychiatra,není to nic zač by jste se měla stydět.Duševní nemoc je léčitelná.Lékaře si můžete vybrat,nemusíte jít zrovna ke kterému vás doporučí obvodák.Jak popisujete vaše potíže,tipuju že máte začínající depresi.Tím myslím nemoc,ne jen špatnou náladu.Když brzo nevyhledáte odbornou pomoc bude se to zhoršovat,to říkám z vlastní zkušenosti.Léky eru Mirzaten oro tabs.Pomáhají mi,jsem už na nich závislá ale obávám se přestat aby se deprese nevrátila.Psych. mi je předepisuje bez problémů.

No asi ty prašky nějake budu brat,dnes jsem přišla od obvodařky a sama mne doporučila nějakeho psychiatra,vyslechla mne,hlavně mne pomohla slovy utěchy a to, že v DD není špatně,že je postarano a hlavně nesmim mit žadne vyčitky a strach do budoucna. Takže nyní zajdu k lekaři a snad bude lip,musim se dt doopravdy dopořadku...