DOMY PRO SENIORY

já bych do domova rodiče...To říkáš nyní,že by si rodiče nedala do domova a že by ses starala.ale život je někdy krutý.S manželou jsem odszuzoval,když někdo rodiče odloži,vic jsem po tom nepatral,jaký měli důvod,myslel jsem si..no hold se chcou od nich odpočinout.Bydleli jsme s rodiči,byli suprovi,dobře jsme vychazeli.Manželka mne umřela v 45letech a já zustal zdrceny,uzavřený do sebe a nejvic mne pomohli rodiče. děti již byli na studium v zahraničí.Pak mnel mrtvičku otec,starali jsme se jak to šlo,jak jsem byl v praci,tak u něeho byla stále mamka a pak jsem ji pomahal.Jenže pak si maminka zlomila krček,takže operace,nasledně vyměna kolena a rok skoro nefunkčni a ja politaval od nemocnice domu a do práce.Přes den na 4 hodiny k otci chodila ošetřovatelka.Já to prostě nezvladal a zhroutil jsem se psychicky.Byl jsem 3 měsíce z prašku uplně zfetovany a dělal jsem jak stroj. V tu dobu již mamka jakžtakž se z toho dostavala,ale zustala o dvou berlich,takže hodně věci sama neudělala.Rodiče si podali žádost v te době do domova pro seniory,jenže čekačka pro par tak 5 let a co mezitím?Ale život to rozhodl-otec umřel a maminka se z toho nemohla vzpamatovat.Předtim souhlasila z domovem,ale pak ne,začla rychle starnout,malo se pohybovala a bylo ji vše jedno.Přišel jsme z práce doma,vše bylo podělano pod sebou,jidlo nedotčené,nevěděl jsem jak dal.Po roce se maminka dostala do domova,každý tyden za ni chodívam,jen smutně kouká,nekřiči(doma to dělávala často),nekomunikuje,co ji daji k snědku tak sni a jen leži a leži.Mne to rve srdce,jsem pořad z toho všeho na antidepresivách a nejhorši je když občas řekne sluvko že chce jit domu,že tady nechce byt.Od manželky otec je taky v domově pro seniory,občas za nim zajdu,ale on je tam spokojen,na nic si nestěžuje a to mohl byt doma,kde by se o něho postarali,ale nechtěl byt na obtíž a chtěl byt se svyma vrstevnikama.To jsou potom spokojeni všichni,jak on tak i rodina.Proč to nemám já takove?

já bych do domova rodiče...Helo, přeji Vám, aby Vaši rodiče žili čiperně až do konce svého bytí. Taková hodná dcera si to zaslouží a oni také.
Jen to prostě někdy nejde. Sama jsem kdysi dávno pracovala v domově důchodců, to byly ale dříve špatné podmínky, samé příkazy, zákazy, hrůza. Dnes vidím domovy jako náhradní domov. Vidím to v okolí. Někdy to opravdu nejde zvládnout, nikdy bych své milé po svých zkušennostech nikam neodložila. To jsem říkala stále. Nakonec má sestra tam musela. Po mrtvici ochrnutá nemohla nic, ani dvě sestry jí neutáhly. Má sestra dělávala sestru u onkologických pacientů a to si nezasloužila. Ovšem opravdu s tím nejde někdy nic udělat, než svěřit do domova. Musela by jste vidět, jak nekteří lidé dopadnou. Moc se obávám, abych i já někdy tak neskončila. Mám dceru a hodnou, ovšem tohle bych jí nepřála. Kdybych byla na tom podobně, ale měla zdravé ruce, ukončím to sama.

já bych do domova rodiče nikdy nedala.I když s rodiči nebydlim,ale když bude potřeba,tak se o ně postaram.Prozatim jsou ještě čiperni,jou na baračku a soběstačni.I kdybych musela odejit z prace a přijit i o manželstvi tak to udělam

Všechno by se mělo odvíjet...Ano, v tom posledním odstavci máte pravdu. Řada lidí, kteří byli zvyklí, že v životě to byli oni, kteří o všem rozhodovali, se někdy neumí smířit s tím, že to bude jinak.
Takže považují za zcela samozřejmé, že to nebudou oni, kteří by měli slevit ze svých nároků.

my jsme take byli v rozhodovani co s maminkou. Potřebovala stalej dohleg,na WC si zašla,ale jinak potřebovala pomoci.Pec máme jen na tuha paliva,takže rano zatopit a pak aby to vydrželo. Já jsem rozvedená,takže s maminkou bydlime u ni samy dvě.Děti mne občas pomohou,ale s peči to musim zvladnout sama. Abych zustala doma a starala se o maminku,to bych asi nešlo hlavně po finanačni strance,přispěvek ma 4000kč a duchodu jen 8000kč,takže bychom nevyžili.Bylo mne maminky lito,v baraku bydlela 70let.Napsali jsme žadosti do třech domovu a za rok a pul nam přišlo,že je maminka přijata. Bylo obdobi smutku,plače,ale pro obě dvě jedine vychodisko. Nyni je tam maminka již třetim rokem a brzo si tam zvykla,měla tam sve vstevnice,labosily,jidlo maji skvěle,ke spokojena. Občas si zasteskne že doma je doma,ale to jen tak ze zvyku.Maji tam teploučko,televizi na pokoji,jen to neni dobre že tam jsou tři a jedna je dost nemocna.Takže držim všem palečky až se rozhodnete dobře,zdali do domova a nebo se doma starat,každy na to neni a nebo nemaji podminky.

berou přispěvek 4000kč.k...Všechno by se mělo odvíjet od toho, do jaké míry ten starý člověk potřebuje péči. Tedy dojít si sám na záchod a sníst sám jídlo. Pokud tohle zvládá, tak se dá zajistit spousta služeb externě.
V poledne přijde paní, ohřeje jídlo, nakrmí ap. Jenže to by lidé nesměli na tom starém člověku šetřit.
Horší to je, pokud člověk potřebuje celodenní péči. Tady je situace již těžká a záleží na konkrétní situaci a konkrétní rodině.
Na druhou stranu, někteří staří lidé mají tendenci citově vydírat. Znám to od řady mých známých. Někteří mají dokonce představu, že někdo, třeba snacha nechá svého zaměstnání a bude tchýni k dispozici po celý den.

pani Marto,taky jsme byli v...berou přispěvek 4000kč.k tomu jeji duchod cca 6000kč.Takže maji desitku,mamince uvaři,jidlo ji donesou a to je vše,nepomluvi si s ni.Když jdou do prace tak ji nachystaji jidlo na celý den,at si to přihřeje,ale ona se boji mikrovlnky.takže jidlo ji studene.Kolikrat se chuděra nemohla postavit na nohy,tak ji tak našli doma podělanou a pak lamentovali at se vzpamatuje.Jednou jsem ji vzala za maminkou a tak se rozplakal,že nechce jit domu,ale já ji pomoci nemužu. Museli by za ni děti doplatit a to ony neudělaji.Takže je to vše smutne,někdo do domova moc chce,někdo tam jde s donucenim,takej je život.

ahoj všem,nevim s kym se...pani Marto,taky jsme byli v rozhodnuti co s maminkou.Jsme dva sourozenci,ale bohužel ani jeden se nezvladnem postarat.Já jsem v ID,mam maly byteček s manželem mame dva male pokojiky,takže k nam maminka nevejde a bratr je na tom špatně po psychicke strance i když ydli v rodinnem domku,je sám a o maminku se nedovede postarat.Maminka ma asi 6 let problemy problemy pohybove,ja to mam k ni kousek,tak jsem obden k ni zaskočilla,mněco pomohla,ale když se jeji zdrav.stav rapidně zhoršil,tak jsme to museli řešit.Parktar hospitalizace v nemocnici-slabé srdičko a hodně vody v sobě,tak mne doktor upozornil na to,že maminku nemuže nechavat samotnou. No a taky to již nešlo,byla slabá,jen si zašla na WC a i to někdy nestihla.S brtrem jsme se střidali,ale shodli jsme se na tom,že tak to nejde.Bratr se svou nemoci je jinej,tak se i tak občas chova a já jsem to již pomalu přestavala zvladat,doma domacnost,u maminky a do toho moje zdravotni problemy.Mammine jsme to vše řekla,že to nezvladam,to vite,chtěla když ji bylo nejhuř aby už tady nebyla aby umřela aby nam nebyla na obtiž. Ale tak to nefunguje,smrt si nemuže naplanovat ta přijde sama.Hodně mne tyhle řeči vadily až jsem z toho skončila na antidepresivach.S mou praktickou lekařkou jsme to vše probrali a přesvědčila mne až dame maminku do domova.Na něho jsme čekali dva roky,stav byl pořad stejny,jednou bylo lip,jednou huř,Maminka pořad jen doufala,že do te doby umře,ale neumřela a nyni je již dva roky v domově pro seniory.Nechtělo se ji tam jit,ale věděla že neni jina vychodisko.Já jsem se z toho ,že jsme tam maminku zavřeli vzpamatovovala dlouho,nemohla jsem spat,prašky nezabirali..Maminka si docela zvykla,ma tam teploučko,jidlo ji donesou na pokoj,jednou tydně okoupou,pani ma docela taky hodnou na pokoji,kouká se na televizi,chodi se prochazet po chodbě,poklabosi se svyma vrstevnikama. Já tam jezdim jednou tydně,bratr taky.Vim,že je o ni dobře postarano,ale ten pocit,že jsme se o ni nepostarali v domacim prostředi u mne přetrvava.Nyni již zkoušim vysazovat antidepresiva,tak jsem zvědava.Já dětem řikam již par let,že až budu na tom moc špatně na stara kolena,tak chci jit do domova,nechci aby děti se museli o mne starat,v dnešni době toho maji i tak dost.Vidim,že v domově neni špatně,ale nesmi zapominat na ty stařečky ti nejbližši.Mne by asi nejvic vadilo obyvat pokoj s někym druhym,mam rada svuj klideček,ale nevim jak budu za dvacet let,možna změnim nazor.Tady si pročitam ruzne přispěvky,zdali dat nebo nedat rodiče do domava? Když to jinak nejde,tak dejte.Hrat si na spasitele nejde,je o pěkne,že člověk pomaha tomu nejblžšimu,ale nemělo by to byt na ukor sveho zdravi a nebo rozpadu manželstvi.Mame sousedku,strašně rada by šla do domova,ale ma malý duchod a děti ji nepřispějou,pry at je doma,že se o ni postaraji.Ale je mne ji lito,berou na ni 4000kč

ahoj všem,nevim s kym se podělit s tim co mne trapi.Starame se o maminku,je špatně chodici,slabe srdičko,takže taky pololežak.Bydlime společně,maminka ma obyvvatelne dva pokoje,takže to je v pořadku,s koupanim ji pomaham,a vlastně posledni dva roky se všim,bez peče již to nejde. Jsem v ID,takže dotedka jsem to zvladala s pomoci manžela .Jenže mne čekaji operace takže budu nefunkčni par měsicu a již nyni mam dosti zdravotni potiže.Silne bolesti zad a kloubu,někdy nemohu vubec fungovat a spravi se to trochu po kapačkach.Již někdy nejsem schopna mamnku přidržovat a nebo pomahat při vstavani.Zvažujeme o domově pro seniory,maminka je moc smutna když jsme ji to řekli,ale pry tam pujde aby nam nebyla na obtiž.Proč nemuže pochopit že nam neni na obtiž,ale že to prostě nezvladam? Já jsem z toho taky uplně vyřizena,začla jsem ěpatně spat a stale nevolnosti a bolesti žaludku.Má doktorka mne doporučuje domov,pry to bude pro nas všechny to nejlepši řešeni a časem pry si na to zvyknem obě dvě.Maminka mne stale ted jem mluvi,že chce moc umřit jen aby do domova nešla.Posledni tyden se jeji zdrav.stav dost zhoršil,přestava nam chodit na WC,takže ji davam plenu,ale já již fakt nemohu.Pro bolest pateře.Prosim zdali se najde tady někdo kdo ma nebo měl stejne problemy jako ja? diky

domy pro seniory budou...Asi jsi zaspal dobu.

zrovna nejaky hledam

domy pro seniory budou nezbytnosti