DOMY PRO SENIORY

Ba ne, ještě víc než rok...jak dlouho ses o ni starala a ak dlouho byla v DD?

Ba ne, ještě víc než rok jsem pořád čekala kdy mi zazvoní telefon a maminka se ozve. Moc mi pořád chybí. Starala jsem se o ni mnoho let, přitom jsem měla tři děti a chodila jsem do práce.

Ano, zapomínat by se...To já mít každý den hovor s matkou, tak skončím na uzavřeném oddělení blázince.

Ano, zapomínat by se nemělo. Já měla s maminkou denně hovor i ten její den poslední. Jen si 5 hodin před tím než usnula navždy. Byl to hovor veselý a já mám na co vzpomínat.

já si myslim,že si nemáme co vyčitat,když bylo zapotřebi se o rodiče nějak postarat. Horši by bylo,kdyby sme je nechavali o samotě,bez peče.Já jsem byla na ID,tak jsem se starala o maminku,ale byla nevyhoda,že nebydlela s nama,nešlo to,malo mista.Jenže pak se maminka zhoršila,již jsem ji musela se všim pomahat a muj zdravotní stav to nezvladal.Po přijeti do DD,jsem podstopupila vyměnu kyčli obou,takže jsem byla skoro rok a pul nefunkčni a odkázaná na pomoc manžela,takže by se o maminku nešlo starat.Je ji tam občas smutno,posteskne si,ale co se dá dělat:? Každý musime nějak přežit. A tam maji odbornou peči a vlastně vše potřebne. Hlavně ,když rodina nezapomina a navštěvuje

ahoj všem,nevim s kym se...Taky jsem musela bohužel dát mamku do domova důchodců. Nechtěla jsem, ale po třetí mozkové příhodě maminky to už nešlo. Měla těžkou cukrovku kvůli které přišla o nohu pod kolenem. Jenže navíc měla od dětství chromou jednu ruku a berle nemoha použít, neudržela je. Takže byla na vozíku trvale. Já už taky nemohla na záda a dnes jsem na tom se zády sama dost špatně. Vlastně i díky tomu že jsem maminku tahala. DD máme i hodně blízko, ale tam se mi maminku umístit bohužel nepodařilo. Nakonec ji vzali v DD Sedlčanech. Bylo to pro nás asi 80km, ale jezdili jsme na střídačku s rodinou každý týden. Bylo to těžký ale mě se ulevilo. Taky jsem měla výčitky svědomí a vyčítám si to dodnes i když maminka už není.

předčitam tyhle diskuze a...teda chtěla bych mit takou mamču jak ste vy.S manželem se střídáme na směny,aby mamka nebyla samotná. Pořad máme na taliři:dala jsem Vám dům,tak Vaše povinnost je starat se o mne.Ale my o ten barak nestali,po otcové smrti to bylo na mne přepsano,aby jsme tam mamku nenechali samotnou. A nyni? Mame jen trápeni,je nam 48 let,mamce 74.Již druhým rokem se tak střídáme. Jenže by ani tak celodenni peči nepotřebovala,ale umi to zahrat a nas vlastně zneuživá. Manžel jde na operaci plotenek,takže tedka to bude jen na mne,ale slibili jsme si ,že se již nenechame terorizovat.Mamce jsme dali ultimatum,bud polevi v sekyrováni a nebo se odstěhujem.Moc by nas to mrzelo a taky by sme ji nechtěli nechat samotnou,ale jinak to nepujde,jsme oba uplně vyřizeni. Maminka bere jen 1 stupen na peči,takže hodně věci by si mohla dělat sama,ale ona ne,musim ji i oblekat a to třeba 4x za dden,pomahat ji vlastně se všim,jak seda,jak vstavá,jak leha,prostě zavolá,začne lateřit,jak je nemocná a my ji raději pomužem,ale jsme otroci.

předčitam tyhle diskuze a...Velice pěkný a podnětný příspěvek, ve kterém je cítit životní moudrost anadhled. A dokazuje to, co jsem psal, že je to hodně o lidech a jejich životech před tím.
Opravdu je velký problém se při zaměstnání starat o člověka, který má řadu neduhů a potřebuje pravidelně lékaře. Již jenom to obtelefonování a domlouvání termínů, případně různé změny stojí čas. A telefonovat lékařům a sestrám můžete jenom v pracovní dobu. Atd, atd.

předčitam tyhle diskuze a povím Vám,nebojte se dát rodiče do DD.Ano,jestli to zvladate v domácím prostředí,tak zvladejte,ale dejte těm stařečkum pohodli a lásku. A ne aby veděli,že jsou vam na obtiž. A když tady čtu přispěvek,že se někdo trapil,že musel maminku odložit do DD,kvuli zdravotnim svým problemum,tak se netrápte,přeci musite taky fungovat. Vesměs v domovech je dobře,dnešni mladi lide si to tam dovedou představit,ale ti starši ne,žiji ještě jinou dobou ,že se musi starat děti.Ale vždy nejde doma vytvořit tu atmosferu aby to vyhovovalao všem.Co z toho,že jim uvařite,uklůidite,a za celý den prohodite jen par slov . Já piši již z domova,je mne 73let,chodicí o dvou berlich.Před 8lety ,když mne bylo 65,mne zemřel manžel.Zdrav.Problemy pohyboveho aparátu mam již od 40 let a vždy jsme měla nazor,že nechci byt na obtiž mladym. I když masm tři děti,s jednima bydlime společně v RD.Starali se o mne,zavezli k lekaři,ale těch neduhu je u mne vic a pořad se museli domlouvat,kdo mne kdy odveze.Zažadala jsem si o DD a po pěti letecj mne byl přidělen 1lužkový pokoj,to byla má podminka.Z duchodu to nezaplatim,ale spořili jsme si,takže na 8let si mohu tenhle pokoj dovolit a pak se uvidi co bude.A jak mne tam je? Skvělé,na jidlo si zajdu do jidelny,často se procházim po chodbě.a pořad se něco děje. Když je mne smutno,tak zajdu za babkama povykladat.Jednou týdně vas okoupou.A doma stimhle jsem měla velký problem,malý sprchovy kout a bez pomoci to již nešlo.Tady mne naloži do vany-parada.Lekař je k dispozici,takže žadné stresy,zdali to někomu vyjde mne odvest. Děti chodi jednou tydně,takže 3x mam navštěvu a občas vnoučata.Parkrat jdu domu tak na dva dny,ale vždy se těšim již ke mne do sveho pokojiku.Ale nejsme všichni stejni. jsou tady lidičky,co tady nechtěji byt a nemohou si zvyknout a nebo taci zli,protivni a stale vyčitaji dětem že jich tam šoupli.Asi je něco jineho,když tm jdete z vlastni vule,než s donuceni. Ale vesměs si tady lide zvyknou a nestěžuji si. Hlavně je tam zdravotnická peče a to v našem věku je nejduležitějši

Majetek je vždy zdrojem nesnášenlivosti mezi sourozenci. Tomu dala, tomu ne....rodič si někdy neuvědomuje, jak některé dítě poškozuje. Buď citovým vydíráním nebo přepisováním domu na jednoho . To první je horší. Pokud si uvědomuje, že vás citově vydírá, není hodna vašeho soucitu. Pokud se tak děje v důsledku demence, tak jí to už myslí jinak , iracionálně. S tím nic nenaděláte. Proč se trápit, je to proces stáří.

taky Vám napiši můj...Jako nestranný pozorovatelse zeptám:domek se přepsal na sestru. Kdo to přepsal? Asi i maminka. Zásadní chyba, kterou u lidí vůbec nechápu.
Ke mně maminka nechtěla - zase to vidím na velmi problematické rozhodnutí.

Takže potom někomu vyčítat, že se nepostaral, považuji za velmi diskutabilní.

taky Vám napiši můj příběh. Rodiče bydleli kousek od nás, když oetc umřel,rodinný domek se přepsal na sestru- v te době byla rozvedena,sama.Pak si našla přitele a dělali mamince peklo. Bylo ji mne hodně lito.Ke mne maminka nechtěla,že chce byt ve svým. Jenže pak onemocněla.Sestře to bylo jedno,občas na mamku koukla,něco pomohla,ale ty hádky....Já jsem dochazela jak sem mohla.Taky jsem začla mit zdravotní problemy.S manželem jsme domek darovali dcerce a my jsme si tam nechali samostatné dva pokojiky v přizemi.Maminka opět v nemocnici,já planovaná operace vyměny kolenniho kloubu.Po navratu jsem musela se starat o maminku,takže svou operaci jsem odložila.Sestra se zadlužila,exekučka na dům...no prostě já skončila na silných prašcich.K nám maminka nemohla-neni misto a tak přednostně se dostala do domava pro seniory. Bylo mne ji hodně lito,že se vlastně o ni nepostaráme.Jenže to nejde,bohužel. Za maminkou jezdivame jak já,tak mé děti,voláme si denně.Jenže je pořad smutná a já šilené výčitky. Musela jsem znova odložit operaci,nebot jsem na tom špatně po psychické stránce. Nyni jsem v rokou dobrého psychiatra a ten mne z toho dostává,leky taky beru,ale hlavně to umi pěkně podat a já se konečně zbavuji pocity viny že se nemohu postarat.Maminka to vše vi,ale jako starši člověk,pořad mluvi,že jsme se o ni nepostarali a odložili ji. V DD se ma dobře,je o ni řadně postarano a tim tedka žiji,že se tam má dobře. Mne je 55 let,já potřebuji byt ještě funkčni a radovat se ze života,s vnoučatek.Tak to je můj přiběh.Je to těžké to rozhodováni,zdá dat rodiče do DD a nebo se postarat,ale jak se tady piše,vždy neni ta možnost. A hlavně je třeba to brát tak jak to je,neubližje se jim v DD,je o nich postarano a to je důležité. Nikomu to neprospěje,když se bude obvinovat.Tak držim všem palečky

názor je,nedejte nikdy na řeči a pomluvy,žijte a rozhodujte se vy sami. Je to Vaš život,vaše rozhodnutí. Bylo a vždy bude,že se najdou lidi co chtěji pomlouvat a mají silácké řeči,ale když dojde na nich tak uplně obrátí.Já třeba se se všema sousedama a lidma pěkně pozdravim,ale nic vic,nikoho si k srdci nedavam. A přesto se dovídam,jaká jsem divná atd..ale vždy jich to za čas přejde a zase najdou někoho jiného na pomluvy

Já mam sousedku,která musela dat maminku do DD a chudák má z toho takou depku,že je na tom moc špatně. A vite co ji nejvic trapilo:? Co na to řeknou sousedi a rodina,že umistila maminku do DD.Ale chuděra má dost svých problemu a nezvládala byto.Pořad ji to řikám,ale sou lide,kteři prostě ji párkrát řekli,že měla zatnout zuby a postarat se o maminku.Já bych se teda na sousedy vykašlala,však oni ji nepomůžou,jen majin radost z toho ak ji deptaji

Já jsem zde na doktorce založil diskuzi, kde řeším můj citový vztah k matce, která má prvky hysterky, narcise, je manipulativní atd.
Ještě za života otce jsem se obrátil na psycholožku, aby mi poradila, co mám dělat, aby matka otce tolik nehonila, netrápila a nelhala o tom, že jí nepomáhá ap. Strašně mě to bolelo, protože to nebyla pravda.
A tehdy jsem se dozvěděl to, co zaznívá v této diskuzi, mimo jiné od Laury. Bylo mi vysvětleno, že se tím nemám trápit, protože tohle si měl otec vyřídit sám v době, kdy byl mladší, plný síly a že to není můj problém.
A případ paní jaroslavy mi potvrdila sociální pracovnice v jednom domově pro seniory. Že něktzeří lidé se vůbec nepřipravují na stárnutí a nemohoucnost, potom jsou tímto stavem překvapeni. A řada z nich si potom myslí, že všichni kolem nich jsou povinni jim zajistit jejich původní životní standard.

Já měla vyčitky svědomí také,když jsme dali maminku do DD.Nebylo ale zbyti,sestra s kterou bydli je duševně nemocna,já k mamince chodila denně ji něco obstarat,to šlo,dokud mamka byla na tom ještě docela dobře. Pak přišel zlom,nemocne srdce,hospitalizace,LDN a maminka ušla jen par metru s berlemi.Já jsem mezitím onemocněla s klouby a byla jsem v pořadniku na vyměnu kyčli.A co tedka? Nastala situace,že ji bylo třeba řešit.Maminka tvrdila,že to zvladnou doma,ale to by byla sebevražda. Na operaci jsem nešla dřiv,než maminka byla přijata cca 1rok.Celý měsíc byla smutná,měla hodnou pani na pokoji,ale smutná byla stalé.Pak za ni přišel psychiatr a hodinu s ni mluvil.Maminka změnila na to vše názor,začla se zajímat o mne, o operaci a uvědomila si,že jí mam moc rada,že jsem ji nechtěla ublížit,ale pomoc .Vlastně pomoc nam všem.Sestra si našla přitele.odstěhovala se a jsme nyní všichni spokojeni. Za maminkou jezdim co 14 dni,nebot nemmame auto a je to od ruky.Nedělejte si starosti,že je tam maminka smutna,musite to přijmout,že nic jiného nebylo lepši než tahle varianta

Já měla vyčitky svědomí také,když jsme dali maminku do DD.Nebylo ale zbyti,sestra s kterou bydli je duševně nemocna,já k mamince chodila denně ji něco obstarat,to šlo,dokud mamka byla na tom ještě docela dobře. Pak přišel zlom,nemocne srdce,hospitalizace,LDN a maminka ušla jen par metru s berlemi.Já jsem mezitím onemocněla s klouby a byla jsem v pořadniku na vyměnu kyčli.A co tedka? Nastala situace,že ji bylo třeba řešit.Maminka tvrdila,že to zvladnou doma,ale to by byla sebevražda. Na operaci jsem nešla dřiv,než maminka byla přijata cca 1rok.Celý měsíc byla smutná,měla hodnou pani na pokoji,ale smutná byla stalé.Pak za ni přišel psychiatr a hodinu s ni mluvil.Maminka změnila na to vše názor,začla se zajímat o mne, o operaci a uvědomila si,že jí mam moc rada,že jsem ji nechtěla ublížit,ale pomoc .Vlastně pomoc nam všem.Sestra si našla přitele.odstěhovala se a jsme nyní všichni spokojeni. Za maminkou jezdim co 14 dni,nebot nemmame auto a je to od ruky.Nedělejte si starosti,že je tam maminka smutna,musite to přijmout,že nic jiného nebylo lepši než tahle varianta

děkuji tady za povzbuzení

Nemá žádnou cenu si cokoli vyčítat. Nemůžete žít život jiného a ani za něj nenesete odpovědnost. Udělejte jen tolik, kolik zvládnete. když se zhroutíte, mamince stejně nepomůžete . Její stav může zlepšit jen péče a léky gerontologa, možná ani to ne.

To říkáš nyní,že by si...Marceli, máš pravdu, někdy je život opravdu krutý. Když někdy čtu silácká prohlášení některých lidí, tak okamžitě vím, že tito lidé ve skutečnosti vůbec netuší, co taková péče o opravdu postiženého člověka znamená.
Přijít o práci a o manžela a třeba se 10 roků starat? Z čeho by tak všichni žili, pokud nemají našetřený nějaký milion? Třeba důchod 8000,- a příspěvek 4000,- minimálně polovinu z toho spolkne bydlení, potom jídlo a kde jsou peníze na léky a ostatní věci?
Nevím, jestli kromě prášků i chodíš někam k odborníkovi, ale měl bys. Neznám úplně podrobnosti, ale myslím, že se trápíš zbytečně něčím, za co nemůžeš. Pokud maminka byla špatná již doma, tak je problém u ní. Nejsem psycholog, takže nevím, jak se to dá řešit u starých lidí, ale pokud oni nechtějí sami, nemáme to být my, kdo by si měl něco vyčítat.