DOMY PRO SENIORY

Marto - máte klasické úzkosti, jste sevřená strachem, od toho hrozně bolí záda. Co s tím? Každého z nás čeká smrt a nikdo dopředu neví, jaké to bude a co budeme cítit my sami. Zaujměte k tomu neutrální postoj, o tatínka je postaráno, vy se litujete sama už teď. Nemám vám to za zlé, cítíme se tak skoro všichni. Léky byste někam brát, vždyť máte před sebou ještě kus života, antidepresiva pomohou. Zdravím.

Nechci brát prášky--co to je za úvahu? Vždyť vám budou pomáhat.

Marti, svěřte se psychiatrovi . Trittico možná nebude ten vhodný lék, vyzkoušíte něco jiného, co je víc na úzkost- Citalopram ,atd.

Já se děsim staři. Mne je 55 let a představa jak budu někde ležak ležet to je jedno jestli doma nebo v DD je pro mne děsivá.Již nyní mám nějaké zdravotni potiže,v noci nejde spát,jsem strašně unavená a usnout nejde.Pořad je mne špatně a boli mne moc zada.Akdyž nespim a představim si jak budu na staři,tak mne polije teplo a je zle se mnou.Nyni beru tritico na nespavost,ale nijaknepomaha. Vim,že bych se asi měla svěřit psyciatrovi a že mam nějakou fobii-strach z nemoci,starnuti,ale nechci brat prašky na to.Mam to od doby,kdy jsme dali tatinka do DD.Měl po mozkové mrtvičce,já byla v tu dobu před třemi lety v nemocnici alečba byla u mne cca pul roku.Tatinek byl v LDN a pak jsme ho umistili do DD,přednostně jsme ho dostali.A od te doby co tam chodim na navštěvy mam tyhle stavy. I když vidim,že je tam o něho dobře postaráno,tak fakt nevim co se se mnou děje.Spiš ta představa,4 na pkoji,nedychatelný vzduch. Já mam rada stále pootevřené okno,spiš chlad na spani a hlavně musim mit klid a ani tak někdy nespim.Ale možna na stáři budu mit slabši srdičko a spat budu. jsou dvě rano a ja usla na dvě hodiny a vidim, žeuž to nemá cenu jit spat,tak kouknu na nějakej film,jen at mne není špatně...tak všem tady přeji dobrou noc

Nikdo vám nebrání ukončit...ty jsi blb.

Nikdo vám nebrání ukončit si život.,,,,.

Je dobré, že se tato debata rozproudila. Populace stárne, v médiích se dává prostor většinou mladým, zdravým lidem a my, starší se musíme sami rozhodovat, jak stáří chceme a můžeme prožít. Moc možností nemáme, sociální služby jsou u nás stále nedostačující a drahé. Já bych také chtěla zůstat doma až do konce, ale bohužel si uvědomuji, že to asi pak nepůjde. A tak je na místě otázka eutanázie. I zvířata mají tuto výsadu, netrpět bolestí, ale nám, lidem, to vláda nedopřeje.

Bavila jsem se s kamarádkou,...by to chtělo přesně vědět, co znamená těch 60%.
A je rozdíldětský domov a domov pro osoby se zdravotním postižením.
Předpokládám, že v dětském domově je většina dětí mobilních ap, takže personál není až tak vytížený péčí o nemocné.

Bavila jsem se s kamarádkou, která pracuje v těchto službách a docela mě udivilo, že děti v dětských domovech se mají asi o 60% lépe než senioři v domovech důchodců :(

Bavila jsem se s kamarádkou, která pracuje v těchto službách a docela mě udivilo, že děti v dětských domovech se mají asi o 60% lépe než senioři v domovech důchodců :(

"A mamka? opět se sama...Přesně tak,pak to šlo si zajit sama na WC.Taky nevime jak dopadnem na staři,ale pokud mne to mysli,tak pořad řikam,že dětem nezůstanu na starost a pujdu taky DD kde mne pomohou a budu se radějic těšit na děti když přijdou na navštěvu,než abych byl hnusně protivný dědek avěděl že jim kazim život.

Mou manželku matka přivedla..."A mamka? opět se sama postarala o sebe a šlo chodit i na WC."

A o tomto to totiž je.Není žádné tajemství, že někteří lidé se nechávají rádi obskakovat jako protihodnotu za zdravotní problémy. Prostě si vyžadují pozornost za každou cenu. Bohužel si neuvědomují, že si tím spíše škodí, protože tímto způsobem lidi odrazují nebo, jak vidno zde, ubližují.

Užili jste si. Moje praktická lékařka, paní už starší mi řekla, že musím starého tatínka občas seřvat jak malé děcko a neustoupit. Jinak se zhroutím. Je to tak.

Mou manželku matka přivedla až na psychiatricke odděleni kde skončila dva měsíce a lečit se bude ještě dlouho.Jsme z malé vesnice,my i švagr, který žije s mamkou.svagr je svobodný,bezdětný,mamka se o něho starala,vařila atd. byli jsme radi,že se má po smrti otce o někoho starat a není sama.Jenže ty vztahy nebyly moc pěkne,často se hadali,křičeli po sobě.Mamka manželce volala i párkrát denně,že už to nemůže vydržet atd.Manželka byla z toho neštastna,starala se nad tim a když mamce navrhla,aby šla radějic do DD,tak pak byla ta nejhorši.Po vesnici začla roznášet,že ji dcera chce šoupnout do ustavu.Svagr pak onemocněl,přestal ho zajímat okolni svět a s mamkou skoro nepromluvil.A manželka se nad nima slitovala,když mamka byla po propuštěni z nemocnice na tom špatně a nastěhovala se knim-přechodně.Tam vařila,prala,uklizela,starala se o mamku a denně chodila domu ke mne.Jenže taky je manželka po zdravotni strance na tom špatně-pohybově,tak ji to zmáhalo.Tchyně byla čim dal vic panovačnější a pak se i na mne obořila,že proč musí manželka za mnou chodit doma,že snad to bez ni vydržim a chtěla jimit jen pro sebe,udělala si s ni služku-dones-přines-pomoc se stavanim,sedanim,v noci i párkrát voláni o pomoc.Plenu si vzit nechtěla,takže i 8 x vzhuru s pomahanim-i když podle lekaře se mohla postavit sama,ale nechtěla. pry je to povinnost dcery se starat.o DD nechtěla slyšet stále.Jenže jsme se slekařkou domluvili a žádost do DD podali a čekali zda se mamka neumoudři-ale neumoudřela a manželka se zhroutila.Paru dnu nespala-prostě z toho vyčerpani uplně vyhasla.Svagr tenkrat byl v praci,manželka bez hnuti seděla od snidaně do 16hodiny na jednom mistě,mamka jen láteřila a nadávala-to byl obrázek na který dlouho nezapomenu. A v tom sem si řekl DOST.Manželce jsem zavolal sanitu,tchyni jsem pořadně seřval a švagra také.Manželka skončila na psychině a byla moc rada,tam jen spala a spala.A mamka? opět se sama postarala o sebe a šlo chodit i na WC.Ale pořad jen volala,kdy už se dcera opět k ni vrati.Rekl jsem ji že NIKDY.Nepochopila to že je konec,,že se o ni starat nebude.Po delšim čase se ji zdravotni stav zhoršil,manželka ob den za matkou zašla ji pomoc,vyřidili jsme ji příspěvek na peči 4000kč.Jenže to davala synovi na přilepšenou a po dceři chtěla peči.V době kdy byla na tom docela špatně a měla pobyt na LDN za sebou,tak ji přišlo přijeti do DD.Byl z toho strašny kraval,ale naložili jsme ji a odvezli.Po třech měsicich konečně přišla na to,že se tam ma dobře a že domu se již nevrati.Chodime za ni jednou tydně a vždy se na nas těši a konečně začla mit i strach o svou dceru a začla se o jeji zdravotni stav zajímat.Tchyně je nyní uplný ležak,takže doma by to nikdo nezvladl.Co se týká lidi na vesnici? tak stále pomlouvaji,ale nic si z toho neděláme.Jsme radi,že to tak dopadlo,o mamku je postarano a manželka se snad taky da dohromady.Vite,paradox je ,když vam sousedka povi,jake jsme hyeny,že sme se o mamku nepostarali,jeji děti pry by to nikdy neudělali atd atd a nyní? Je již také v LDN a čeka na DD.Jeji děti to taky nezvladaji,prostě když to neje,tak to nejde.My jsme nikdy neodszuzovali lidi co šli do DD. Však to patři k životu a nic špatného se jim neděla. Spiš opačně. Ale vykladejte to některym...proto všem co si dělaji nad DD starosti,nedělejte si je a rodiče tam dejte. Oni si zvyknou a když ne? tak si nic nevyčítejte,hlavně za nimi jezdite na navštěvu at se neciti samotni

Samota není vůbec hrozná, když víte jak jí užívat. Nikdo není tak docela osamocený.

Tak není každý rodič...To děláš dobře.
Ale četl jsem názor, že ve stáří se začnou projevovat prvky povahy (myšleno vesměs ty špatné), které v sobě člověk má, ale ví, že jsou špatné a snaží se je v produktivním věku vědomě potlačovat. Ale ve stáří se již chová tzv. přirozeně.

Víte, samota musí být hrozně zlá, ale jak se to dá vyřešit? To má dítě trávit u svého rodiče po své práci třeba 3 hodiny a povídat si? Být starý a nemohoucí, tím myslím neudržet stolici a nedojít na záchod, to musí být strašné. Já tedy mám aspoň jistotu, že se nebudu posrávat, protože nemám tlusté střevo a mám ileostomii.

Tak není každý rodič rozumný a ještě laskavý. Ve stáří se někteří chovají tyransky a jsou sobci. Není to jen demencí. Většinou jim to myslí. To se snažím dobře zapamatovat teď v 60.

mne nejvic vadi kdybych musela někdy do 2 nebo vic lužaku,chtěla bych jedině do jednolužkače.Ale nevim co bude za těch par let a budu třeba rada za společnost. Ale na obtiž nechci byt,chci aby mne děti měly rady a ne abych slyšela jak se dohaduji kdo mne odveze k lekaři atd.Už si na to šetřim,moc penizku nevydělavam,takže i duchod bude menši

Já jsem ročnik 1959 a taky...Já jsem ročník 1954 a zůstala jsem sama nemocná a také bych tam chtěla jít. U jediného syna být nechci, nechová se ke mě hezky. Trhá mi to srdce, mám od něj 2 vnučky. Nebyl takový, ale jeho přítelkyně si myslela, že budu jejich záložna a doma Márinka. Nic jim není recht, dluží mi spoustu peněz. Ještě, že jsou docela daleko. Já bych se pro ně rozkrájela, ale všechno špatně. A tak si žiji svůj život, žít se musí.

Já jsem ročnik 1959 a taky vim,že pujdu na staři do DD. maminka tam je již třetim rokem a je tam spokojena. Nejdřiv nechtěla,ale jinak to nešlo a nyní jse spokojena. jezdíváme na navštěvy-vždy se těši. Když byla doma,tak tobrala samozřejmosti,že vždy u ni někdo musí byt a tedka je rada že přijdeme- Nám se všem ulevilo,když šla do DD.Jsme tři sourozenci,ale nikdo se nemužem starat o maminku.Každá máme sve problémy,bud zdravotni a nebo existenčni.Já taky vim,že pujdu do DD a já tam chci. I když bydlim u dcerky a prozatím jsem zdravá,ale co bude za dvacet let? A možná dřiv umřu a bude postarano.