Duchovní cesta

Danuscho, je to krásná pohádka a věřím, že dokáže přinést útěchu :-)
(nejsem si ale jistá, že i v případě, kdyby našli tvé dítě mrtvé, se známkami sadistického mučení...)
Já osobně jsem pro oko za oko, zub za zub.
:-)

Požitek z dobrých skutků je právě v tom, když je člověk vykoná, a pravá hodnota je v nich samých a nikde mimo ně.
Vím, že jsou lidé, kteří se domnívají, že shovívavost posiluje největší ničemníky, poněvadž po opravdovém zločinu je vskutku nemístná.
Nemůžeme promíjet vždy a všude. Zrušíme-li úplně rozdíl mezi dobrými a zlými, nastává vzápětí zmatek a propukají nehoráznosti. Musíme tedy ušlechtilé mírnosti užívat tak, aby rozeznala duše zhojitelné od těch beznadějně ztracených,
je totiž stejně zlé odpouštět napořád, jako neodpouštět nikomu. Musíme dbát míry.
SENECA

I to opakování není čistě náhodné

Miluji Vás všechny bez rozdílu

a posílám Vám slíbené dokončení
podobenství

O malé dušicce a slunci

.... Až teď si malá dušička všimla, že se kolem shromáždil veliký dav. Zdaleka široka - z celého království - přišly dušičky, protože se rozneslo, že naše malá dušička vede tento neobvyklý dialog s Bohem a každý chtěl být při tom.

Malá dušička hleděla na bezpočet jiných dušiček, které se tady sešly, a musela dát Bohu za pravdu. Žádná nevypadala méně nádherně, méně velkolepě či méně dokonale než malá dušička sama. Shromážděné dušičky vypadaly jako zázrak a šla z nich taková záře, až musela malá dušička přivřít oči.

"Komu bys tedy chtěla odpustit?" zeptal se Bůh.

"S tebou ale není žádná legrace!" reptala malá dušička. "Já jsem chtěla vědět, jaké to je, když někomu odpustím. Chtěla jsem poznat, jaký je to pocit být jedinečná tím, že odpustím."

A malá dušička zažila, jaké to asi je, když je člověk smutný.

V tu chvíli však z davu vystoupila přátelská dušička. "Neboj se, malá dušičko," pravila, "já ti pomohu."

"Vážně?" rozzářila se malá dušička. "Ale jak?"

"Dám ti někoho, komu bys mohla odpustit."

"To bys udělala?"

"Samozřejmě!" zašvitořila přátelská dušička. "Vejdu do tvého příštího života a provedu něco, za co bys mi mohla odpustit."

"Ale proč? Proč bys to dělala?" ptala se malá dušička. "Ty, která jsi tak naprosto dokonalá! Ty, která vibruješ takovou rychlostí, že vytváříš oslnivé světlo! Proč bys měla chtít snížit své vibrace natolik, že tvé čiré světlo ztemní a zhoustne? Proč bys měla ty, která jsi tak lehoučká, že tančíš po hvězdách a pohybuješ se královstvím rychlostí své myšlenky, vstoupit do mého života a stát se tak těžkou, že mi provedeš něco zlého?"

"To je jednoduché," řekla přátelská dušička. "Udělám to, protože tě miluji."

Malá dušička vypadala, že ji odpověď překvapila.

"Nediv se," řekla přátelská dušička, "tys pro mě učinila totéž. Copak si nevzpomínáš? Ach, vždyť jsme spolu tančily mnohokrát. Tančili jsme napříč celými věky, veškerým časem. Na tolika místech jsme si spolu hrály! Tys na to prostě zapomněla.

"Obě jsme prožily všechno. Byly jsme nahoře i dole, nalevo i napravo. Byly jsme tady a tam, nyní
i potom. Byly jsme mužem i ženou, dobrem i zlem - obě jsme byly oběťmi i pachateli.

"Setkaly jsme se už mnohokrát; jedna vždy poskytla té druhé skvělou a ideální příležitost vyjádřit a prožít to, co je.

"A tak," vysvětlovala dál přátelská dušička, "vejdu i do tvého příštího života a tentokrát budu ' ta špatná' . Provedu ti něco opravdu ošklivého a ty pak můžeš zažít, jaké to je mi odpustit."

"Ale co mi uděláš?" ptala se malá dušička s trochou nervozity v hlase, "co zlého mi provedeš?"

"Ále," mrkla na ni přátelská dušička, "něco už vymyslíme."

Potom jako by přátelská dušička zvážněla a pronesla tichým hlasem, "Máš pravdu v jedné věci."

"V jaké?" chtěla vědět malá dušička.

"Budu muset zpomalit své vibrace a velmi ztěžknout, abych ti mohla ublížit. Budu muset předstírat, že jsem něco, co se mi ani vzdáleně nepodobá. Proto tě prosím o jednu jedinou laskavost na oplátku."

"Ach, žádej, co chceš! Cokoli si přeješ!" křičela malá dušička a začala tančit a zpívat, "Budu odpouštět, budu odpouštět!"

Pak si malá dušička všimla, že je přátelská dušička podivně tichá.

"Tak co tedy?" zeptala se malá dušička. "Co pro tebe mohu udělat? Ty jsi takový anděl, že mi pomůžeš!"

"Jistěže je tato přátelská dušička anděl!" přerušil je Bůh. Každý je anděl! Pamatujte si: poslal jsem vám samé anděly!"

A maličká dušička teď toužila ještě víc než předtím po tom, aby mohla přání přátelské dušičky vyplnit. "Co pro tebe mohu udělat?" zeptala se malá dušička znovu.

"Ve chvíli, kdy tě udeřím a srazím tě na kolena," odvětila přátelská dušička, "ve chvíli, kdy ti provedu to nejhorší, co si vůbec dokážeš představit - v té chvíli..."

"Co?" přerušila ji malá dušička, "co...?"

Přátelská dušička teď už jen šeptala.

"Měj na paměti, kdo jsem."

"Ach ano, budu!" vykřikovala malá dušička, "slibuji! Vždycky si tě budu pamatovat takovou, jaká jsi právě teď, právě tady!"

"Dobře," řekla přátelská dušička, "protože, víš, já budu muset předstírat tak věrohodně, že zapomenu, kdo skutečně jsem. A jestli si mě ty nebudeš pamatovat takovou, jaká opravdu jsem, možná budu žít v zapomnění strašně dlouho. A když já zapomenu, kdo skutečně jsem, třeba zapomeneš i ty, kdo jsi, a budeme obě ztraceny. Pak už by nás zachránila jen nějaká jiná dušička, která by nám oběma připomněla, kdo jsme."

"Ne, my nezapomeneme!" slibovala znovu malá dušička. "Já si budu pamatovat, kdo jsi! A budu ti děkovat za to, žes mi dala takový dar - možnost zakusit, jaké to je být tím, čím jsem."

A tak se dušičky dohodly. A malá dušička vstoupila do nového života a radovala se z toho, že je světýlko, což je velmi výjimečné, a že je výjimečná tím, že odpouští.

A malá dušička napjatě čekala, až bude moci vychutnat pocit, že je odpouštějící, a až za to bude moci poděkovat nějaké dušičce, která jí to umožní.

A kdykoli se malá dušička v tomto novém životě setkala s nějakou novou dušičkou, ať už jí ta nová dušička přinesla radost nebo trápení - a zejména tehdy, když jí přinesla trápení - měla malá dušička na paměti, co řekl Bůh.

"Pamatujte si," usmál se tehdy Bůh, "poslal jsem vám samé anděly."

Diskusia: Žiadny príspevok

O malé dušicce a slunci

.... Až teď si malá dušička všimla, že se kolem shromáždil veliký dav. Zdaleka široka - z celého království - přišly dušičky, protože se rozneslo, že naše malá dušička vede tento neobvyklý dialog s Bohem a každý chtěl být při tom.

Malá dušička hleděla na bezpočet jiných dušiček, které se tady sešly, a musela dát Bohu za pravdu. Žádná nevypadala méně nádherně, méně velkolepě či méně dokonale než malá dušička sama. Shromážděné dušičky vypadaly jako zázrak a šla z nich taková záře, až musela malá dušička přivřít oči.

"Komu bys tedy chtěla odpustit?" zeptal se Bůh.

"S tebou ale není žádná legrace!" reptala malá dušička. "Já jsem chtěla vědět, jaké to je, když někomu odpustím. Chtěla jsem poznat, jaký je to pocit být jedinečná tím, že odpustím."

A malá dušička zažila, jaké to asi je, když je člověk smutný.

V tu chvíli však z davu vystoupila přátelská dušička. "Neboj se, malá dušičko," pravila, "já ti pomohu."

"Vážně?" rozzářila se malá dušička. "Ale jak?"

"Dám ti někoho, komu bys mohla odpustit."

"To bys udělala?"

"Samozřejmě!" zašvitořila přátelská dušička. "Vejdu do tvého příštího života a provedu něco, za co bys mi mohla odpustit."

"Ale proč? Proč bys to dělala?" ptala se malá dušička. "Ty, která jsi tak naprosto dokonalá! Ty, která vibruješ takovou rychlostí, že vytváříš oslnivé světlo! Proč bys měla chtít snížit své vibrace natolik, že tvé čiré světlo ztemní a zhoustne? Proč bys měla ty, která jsi tak lehoučká, že tančíš po hvězdách a pohybuješ se královstvím rychlostí své myšlenky, vstoupit do mého života a stát se tak těžkou, že mi provedeš něco zlého?"

"To je jednoduché," řekla přátelská dušička. "Udělám to, protože tě miluji."

Malá dušička vypadala, že ji odpověď překvapila.

"Nediv se," řekla přátelská dušička, "tys pro mě učinila totéž. Copak si nevzpomínáš? Ach, vždyť jsme spolu tančily mnohokrát. Tančili jsme napříč celými věky, veškerým časem. Na tolika místech jsme si spolu hrály! Tys na to prostě zapomněla.

"Obě jsme prožily všechno. Byly jsme nahoře i dole, nalevo i napravo. Byly jsme tady a tam, nyní
i potom. Byly jsme mužem i ženou, dobrem i zlem - obě jsme byly oběťmi i pachateli.

"Setkaly jsme se už mnohokrát; jedna vždy poskytla té druhé skvělou a ideální příležitost vyjádřit a prožít to, co je.

"A tak," vysvětlovala dál přátelská dušička, "vejdu i do tvého příštího života a tentokrát budu ' ta špatná' . Provedu ti něco opravdu ošklivého a ty pak můžeš zažít, jaké to je mi odpustit."

"Ale co mi uděláš?" ptala se malá dušička s trochou nervozity v hlase, "co zlého mi provedeš?"

"Ále," mrkla na ni přátelská dušička, "něco už vymyslíme."

Potom jako by přátelská dušička zvážněla a pronesla tichým hlasem, "Máš pravdu v jedné věci."

"V jaké?" chtěla vědět malá dušička.

"Budu muset zpomalit své vibrace a velmi ztěžknout, abych ti mohla ublížit. Budu muset předstírat, že jsem něco, co se mi ani vzdáleně nepodobá. Proto tě prosím o jednu jedinou laskavost na oplátku."

"Ach, žádej, co chceš! Cokoli si přeješ!" křičela malá dušička a začala tančit a zpívat, "Budu odpouštět, budu odpouštět!"

Pak si malá dušička všimla, že je přátelská dušička podivně tichá.

"Tak co tedy?" zeptala se malá dušička. "Co pro tebe mohu udělat? Ty jsi takový anděl, že mi pomůžeš!"

"Jistěže je tato přátelská dušička anděl!" přerušil je Bůh. Každý je anděl! Pamatujte si: poslal jsem vám samé anděly!"

A maličká dušička teď toužila ještě víc než předtím po tom, aby mohla přání přátelské dušičky vyplnit.

Zdravím všechny v pátečním večeru,
užijte si ho v radosti a pohodě a celý víkend nechť Vám prozáří sluníčko. A nezapomeňte, že všechnu krásu, kterou vidíte a vnímáte kolem, můžete vidět a vnímat jen proto, že ji máte v sobě.
:)))

Ještě že to nebyl ten dvounohý přítel..

A můj čtyřnohy přítel zakousl právě sousedovi kočku a já to viděla a je mi s toho špatně!No,takový je taky život§Mějte hezký den!

Ahojky všichni!

Petře, děkuji za optání :) Dnes by se mi přes kaluže skákalo opravdu krásně, po nočním dešti jich tu máme dost a dost :), ale virus, co si mě chytil po x letech, se mě nějak nechce pustit. Asi ví, že už mu zase na dlouho nedám šanci, tak si mě chce vychutnat co nejdéle :))) Pozdravuj za mne všechny bytosti a dévy v přírodě :) Měj se hezky.

Kouzelný den všem přeji :)

d, už pofičím zvesela pracovat a přiznám se, že jsou chvíle, kdy bych se raději stal hafanem a proháněl se u vás jen tak na louce. :)) Pozdravuj čtyřnohé přátele.

Mily Peter,
nasa luka je nasa rano, na obed i vecer:)
A vencenie nie je o venceni, ale o hratkach s inymi hafanmi, nech si to vychutnaju do syta:)

Ahoj přátelé, jak se všichni máte?
Evelyn, už zase skáčeš přez kaluže?
d, co dělá tvůj čtyřnohý přítel, venčíš ho pravidelně?
Klidná kočko, uděláš si u očních cviků cvíli pro tvéko koně - koně?
Lokomotivko, když mi dají linkovaný papír, abych psal, dábám linky stejně jako ty, svisle :))
Niko, Klementinko, Martino a všem ostatním, posílám po Krakonošovi pozdrav všech zvířátek místního lesa, nejvíc se činí místní ptactvo, které každé ráno ohlašuje svým zpěvem blížící se příchod jara a snad i víc toho sluníčka na obloze.
>Mějte se všichni krásně, hezký den :))

Krásný den, zdravím vás všechny!

Klidná kočko,
:))) ...křik o lásku... cesta vytáhnout sebe i je z kruhu... SOUHLASÍM :)))

Mam pocit, ze sa inspirovali tymto:

http://youtube.com/watch?v=dFSQxjHABmA

tak to zacina...

:) Macicka,
nemam problem odpustat a dokonca ani zabudat (jedno bez druheho nejde). Ak niekto povie, ze odpustil, ale nezabudol, tak vlastne neodpustil, pretoze to stale nesie v sebe dalej...
Laska, Sucit, Pochopenie...

d.,je to hrůza, že? S některými věcmi se opravdu těžko srovnává a těžko se odpouští. Představme si, jaké myšlenkové a citové pochody mohou takovému činu předcházet, a zjistíme, že ti lidé jsou opravdu hodni soucitu stejně jako to nebohé zvíře. Je to začarovaný kruh - oni jen předávají dál to, co dostali a dostávají to, co dávají. Proto je možná dobré zamyslet se nad tím, zda není na čase ten kruh přerušit a pomýšlet na ně jako na ztracené, nešťastné, zaběhnuté duše, které tímhle způsobem křičí o lásku. Nevěřím, že je kdo kdy miloval nezištnou láskou, která nežádá nic na oplátku (kromě Boha, což si ale neuvědomují). Lidé, kteří jí poznali, něčeho takového nejsou schopní.
To je teorie. V praxi je to přijetí takového činu horší, ale přesto jediná cesta jak sebe i je vytáhnout z kruhu viny a trestu. Není právě tohle dokonale svobodná volba? Přijmout nebo nepřijmout?

A myslím, že tohle je skutečná zopovědnost.. nikoli to, co je nám zde předkládáno z nerozumu. Jakási připoutannost.. ráno vstát´, přijít umytej do práce, podávat odpovídající výkon, snažit se být "dobrý". Plnit si své manželské povinnosti, obviňovat se za svoje chyby a snažit se je změnit...
Naopak.. zodpovědnost je svobodný, nespoutaný, ale ohleduplnný přístup, kdy si člověk uvědomuje sílu svého rozhodnutí.

Tak mě napadá.. prakticky nic, co sleduji není svobodná volba, ale paradoxně v tomhle rozhodnutí svobodu nalézám. Je to svoboda rozhodnutí nejíst maso.

Já vím já vím. Pokaždé když jíme maso, měli bychom mít na mysli, že to prase, které jde na porážku ví, že jde na porážku. Čeká v řadě na smrt. vyděšené, vystresované, bezmocné. Pak ho zabijou proudem. Těch prasat, co takhle denně popravíme, jsou tisíce. Já rozumím tvým sympatiím ke kočce. Je to bezohledné, o tom žádná.

Ja viem, masinka. Dokonca urcite existuje niekto, kto miluje aj ich...
Necitim k nim nenavist, to nie, ani len tu tuzbu po odplate. Len mi bolo z toho smutno trosku.
Bolo to krute. Ten plac... Ale to sa deje stale a vsade. Tak to uz chodi.
Keby vsak oni citili Lasku, boli by schopni urobit toto?
Ze vraj - "kto si da pecenu macku?"....

Na otázku smrti čtyřletému dítěti odpověz.. vždyť to přeci víš, rozpoměň se.

Učte své děti používat to intuitivní, velmi nedualistické poznání, které si již nesou. Jsou zde i děti, které asi nemají, nebo se nerozvzpomenou, ale zkuste to.

Hnus, totální hnus d,
ale kdo je může soudit? Kdo zná jejich příběh. kdo může říci, že kdyby byl jimi, zachoval by se jinak. Člověk nemá moc svobody ve svém rozhodování. jistě, že to odporuje zdravému rozumu a slušnosti.. pravděpodobně unudění, sadističtí výrostci, řekl by jeden,... na druhou stranu, myslíte si, že jsou ti lidé šťastní. Že dokážou cítit lásku třeba tak, jako vy?

Na nete sa objavilo video - cela ukazka bola prave v televiznych novinach.
Zopar mladikov priviazalo maciatko, polialo benzinom a ...
netreba opisovat co sa dialo potom...
karma - nekarma, odpustanie - neodpustanie... takymto "ludom" by som priala zazit presne to iste... (tu totalnu bezmocnost, nemoznost uniku, panicke a bolestive pobiehanie dookola okolo stlpa, na ktorom je priviazane, neskutocny narek zhoreneho, uz bezvladne leziaceho telicka...)