Interupce - nazor

Mileno, přečti si pár příspěvků zpět. Žena není inkubátor bez emocí. A porod je pro někoho dost strašný zážitek. Až budeš v takové situaci, tak si ji řeš, jak to tobě vyhovuje, ale ty svoje morální žvásty si strč za klobouk. Víš kulový.

Ano, ani oplodnění při brutálním znásilnění není chyba dítěte...Ale na potrat jsem šla, protože jsem si absolutně nedokázala představit, že bych to dítě dokázala s láskou vychovat, když bylo počato za takových okolností. A kde berete záruku, že dítě dané k adopci se bude mít dobře? Víte, jak u nás adopce probíhají, jak dlouho děti čekají atd.? Já jo, podrobně jsem si to zjistila, protože jsem o této alternativě taky uvažovala.Tolik můj příběh. Jen...vždycky, když slyším nějaké muže rozohňovat se nad ženami, které považují právo na interupci za nezpochybnitelné, otevírá se mi kudla v kapse! Vy muži jste fyzicky silnější a ženy byste měli ochraňovat! Fungování společnosti je pořád více ve vašich rukou, tak nám zajistěte bezpečnost a nedopouštějte se na nás násilí, a my nebudeme v těchto případech muset uvažovat o potratech!!

Např. je možné dítě porodit a dát jej k adopci. Žádnou nouzí trpět nebude. Že selhala antikoncepce není chyba dítěte Katko.

Katko, vim presne, jak se citis. To same jsem zazivala pred 3 mesici, jen s tim rozdilem, ze uz jsem vdana a 2 deti mam. Chyba v antikoncepci, v jejim uzivani, takze kazdy vlastne rekne ve mne. Neboj se zakroku, neboli, jen psychika se s tim pere dele, u me dodnes. Ale jak rikas, volis mensi zlo ze zleho a ty to vis, ja to vedela a mnoho ostatnich pred nami to vedelo a ti, kteri nevedi, o cem mluvi, tem zavidim a jejich prispevky uz nectu. Ty je necti taky a rozhodni se sama. Preju hodne stesti a duveruj svemu rozhodnuti. Aneta.

K tomuto tematu mohu rict jen jedno. Vsichni kdo interupci a zeny ktere ji podstoupily krizizuji a nikdy si nezazily co to je jsou pokritci. Obzvlaste me to fascinuje od muzu, kteri nikdy nedokazou pochopit co to je. Moc dobre vim o cem mluvim, protoze kdyz jsem se pred tydnem dozvedela ze jsem v desatem tydnu tak jsem nevedela zda mam brecet radosti, nebo smutkem. Myslim ze dite je to nejdulezitejsi a nejkrasnejsi na svete, ale ted? Tyden uz temer nespim a nejim a myslim ne jedinou vec. Asi pred peti hodinama jsem se definitivne rozhodla ze interupci podstoupim. A proc? Protoze jsem nezodpovedna? To si nemyslim, prave naopak. Ja jsem antikncepci uzivala, ale chybicka nekde nastala. A co ted? Otec ditete ho nechce, mi je 20, studuju a mi rodice me absolutne v teto situaci nepodpori. Je zodpovedne do teto situace prives na svet dite, ktere nebude mit kde poradne spat a co jist? To je zodpovednost? Zkuste se nad tim zamyslet

Proč by se nemohla těšit, že si bude moci něco odčinit, co ji tíží. Ale je fakt, že nevím, jestli se sem všechny těší (všichni těšíme). Někdy je to těžké prožívání zde, ale prostě je to k našemu vývoji potřeba, podporující pomocníky máme nablízku. Ale ano, interupce je naplnění karmy, tedy to vyjde na takovou duši, která to potřebuje (takže asi hlavně na ty, kteří dříve své nenarozené děti zabíjely). Jenže to neznamená, že by neměla být osvěta, informace, pomoci, zodpovědnost v této oblasti. Neměli bychom donekonečna opakovat své chyby, to bychom se z nich asi nevyhrabali.Ale můžeme si pomáhat a odpouštět.

Kdyby ta teorie byla správná,tak se logicky musí popřít ta,která říká,že se sem duše těší-to jste řekla pokud vím.Každý přece není masochista..A pokud věříte v karmu,musíte přiznat,že i interupce je naplnění karmy.Pokud to tak vůbec je a připustíme to,tak i vrah naplnil karmu své oběti a stejně tak obět naplnila jeho-ta jeho mohla být uvěznění-či poprava.Takže bych to s tou plačící natěšenou dušičkou tak růžově neviděla.

Dogmatismem ke svobodě! :o) Absolutismus = absolutní demokracie! :o)))

Děkuji, nemám zájem :-)Já radši svobodný život :-)

Drahá j., co si založit nějakou sektu? ;o)

Já si myslím, že vždy se narodíme přesně tam, kam máme. Možná se Vám to takhle zdá jak píšete, že byste si to nikdy nevybrala. Já bych si to o sobě taky mohla myslet, ale ono z nadhledu viděno, prostě jsme to takhle potřebovali ke svému vývoji. Ještě to třeba moc nechápeme, ale s odstupem to někdy pochopíme, že to pro nás byla určitá škola nebo že jsme si to zasloužili za své minulé činy ... Nejde jen o to vybírat si co je nám příjemné. Podle toho jací jsme už máme takový užší výběr, kam se můžeme narodit. Své hrají i vazby z dřívějška, touha pomáhat těm, které milujeme. Někdo si vybere i postižené tělo, protože si to potřebuje prožít z různých důvodů nebo protože chce pomoci - vyburcovat své rodiče, pomoci jim něco odčinit ... Četli jste třeba knížku Poznej svého anděla? Tam se hlavní hrdinka narodila do postiženého těla (přesněji řečeno při porodu došlo k postižení), tak je tam psáno i o tom proč, jak může působit na okolí i v postiženém těle, její "anděl" jí vysvětluje spoustu věcí. No ale tohle vše asi může přijmout jen ten, kdo připouští reinkarnaci, což asi všichni nejste. Jen nevím, jak si bez reinkarnace dokážete vysvětlit spravedlnost zrození, nemocí, postižení atd. Ale to už je vaše věc.

Nikdy bych si nevybrala někoho,jako je ta paní,co mě porodila!tak to nebude..

Valiko, souhlasím, že je hrozné, když se na gynekologii, když se zjistí těhotenství, ptají, jestli si to žena nechá. Také se mě ptali, hrůza. Jako by to bylo normální nebo jako by upřednostňovali zabití vlastního dítěte ... No, snad to není všude.S tou duší si klidně ponechte svůj názor, já svůj také. (Můj názor je, že dušička má rodiče vyhlídnuté už dřív, tedy i při početí je blízko, ale přímo vtělení do tělíčka je až v určité fázi vývoje toho těla)Mějte se pěkně!

Goofy bola som v situacii,kedy mnou moj manzel pohrdal a povedal mi,ze so mnou skoncil, ak "s tym nieco neurobim".Trvalo to tri mesiace.Ja som vsak bola presvedcena, ze ina cesta ako dieta prijat nie je. Aj tak ma vsak v jednej chviili napadlo, ze by bolo jednoduchsie ustupit muzovmu natlaku. Vtedy som pochopila zeny, ktore interupciu postupia napriek svojej vôli. Je smutne, ze v ordinacii gynekologa je prva otazka

A když jsme se dotkli vstupu duše do vyvíjejího se tělíčka, ... tak ano, já si myslím, že se to odehrává kolem poloviny těhotenství, tedy ten 4.-5. měsíc, prostě první pohyby dítěte, do této doby tedy máme možnost ovlivňovat jaká dušička k nám přijde - asi jiná, pokud chodíme do hospod, nebo jestli jsme uchráněni okolím od zla světa. Je to tedy velmi důležité období.Ale tělíčko se vyvíjí hned od oplození a zabít tento vyvíjející se život podle mě právo nemáme. A když to dopustíme, máme za to zodpovědnost a ponese všechny následky s tím spojené.Právo vyjádřit ve slušnosti názor má myslím každý. I ten, kdo nebyl v takové situaci, jak popisuje Goofy, tedy že se nenašel nikdo, kdo by podpořil... Navíc si myslím, že kdo chce, že si někoho takového najít může, např. dnes Prolife a jistě i jiné organizace, já např. v 17 letech v těhotenství narazila na organizaci Ochrana nenarozeného života, kde mi také pomohli, dělali tam i těhotenský test zdarma. I kdybych na ně nenatrefila, tak bych své dítě zabít nedala, ale takto to bylo ještě s podporou. Jinak třeba matka i někteří další, když se to po delší době dozvěděli, to už mi bylo téměř 18, tak také mluvili o potratu.Takže tím, že jsem jim to hned neřekla, tak jsem se aspoň uchránila většího stresu a nátlaku.Ještě chci říct, že je moc důležitá zodpovědnost ještě před případným otěhotněním. Kdo kategoricky odmítá mít dítě, tak by se podle toho měl zařídit.

:-)))to je beznadějné-právě jste dostavěla pomník své blbosti-a já se poroučím..

Tak Goofy,odpověď na oba příspěvky: A Vám je jasné, že pokud už je oplodněné vajíčko, tak už je ten proces nastartován a pokud do něj rušivě nezasahujete, tak že z něj vyroste mimčo? Kromě případů samovolného potratu. Já si tedy myslím, že se nemá tento proces už narušovat, ukončovat. Ano, bylo by to opravdu těžké říct, dvanáct týdnů bez jedné hodiny - ano, můžete ten proces ukončit, vyvíjející se tělíčko zabít, a o hodinu později už ne. Nebo třeba až osmý měsíc těhotenství??? Nebo je to pro Vás člověk až narozením?Já jsem pro to tento proces nenarušovat zabíjením ať jednodenního nebo desetitýdenního nebo osmiměsíčního zárodku - plodu.Vy tak bezmezně věříte všemu, co jste se ve škole učil? A víte, že mnohé z toho je úplně jinak nebo že se učí jen taková hmotná část toho všeho? Něco se Vám nezdálo na tom vysvětlení, že prvotní je niterné chtění a to pak vyvolává tělesné pochody, reakce, třeba i nemoce, vyplavování hormonů apod? Myslíte si, že to je jinak?Máte na to právo.

Já jsem neřekl,že jsem ták vzdělán v této oblasti-mám v tomto základní znalosti,které by měl mít každý,kdo má alespon základní školu.Zaráží mě,že vás to tak popuzuje.Používám tyto naprosto běžné znalosti v kombinaci se zdravým rozumem.A na svou otázku žádejte odpověd od j.,ta to ví..sice na měsíce,ale aspon něco-lepší než drátem do oka,ne?A Valiko,ty jsi byla v takové situaci,že jsi musela s břichem pendlovat po azylových domech?Byla jsi v situaci,že nebyl nikdo kdo by ti pomohl?Ze jsi pomýšlela třeba i na sebevraždu,jak jsi byla zoufalá?Pokud ne,tak si ty rady prosím tě raději nech pro sebe..Holka,která dostala od života opravdu na pr....se musí tvými moudry skutečně bavit.

Mily Goofy, prosim, kdyz jses tak vzdelan v te fyziologii cloveka, řekni mi kde zacina zivot, kdy se shluk buněk stává člověkem? Ráda se nechám poučit od někoho, kdo tomu rozumí tak jako ty. Prosila bych to ale přesně na čas nebo aspoň ukaž událost v lidské ontogenezi, která je onou hranicí mezi hromadou buněk a člověkem. Díky moc

Ešte Jane k tým dedkom a ženám v klimaktériu. Aj ty tam raz dôjdes. Lichotí ti vedomie, že o tvojej mienke raz nejaký mladík povie niečo podobné a bude kašlať na tvoj názor? Staroba pod?a mňa, je obrovské množstvo prežitých skúseností, z ktorých by potomkovia mohli čerpať. Získa ju však len ten, kto celý život h?adá pravdu. Ten kto prejde žvotom len povrchne nám odovzdá asi málo. Preto by som nezatracovala niekoho názo len preto, že je starý alebo príliš mladý. A to je to, čo nám chýba, aby sme sa navzájom dokázali počúvať. Vzájomná úcta. A ak nepoznáme odpoveď na to, kde presne je hranica, kedy život vzniká, ako môžme interupciu s čistým svedomím doporučiť? Nie je tu protirečenie a množstvo nejasností? Čo ak?...začneš nad tým uvažovať až po?...