Kněz a žena ...

Slyšel jsem skvělou přednášku V.Kohuta, kde mluvil také o celibátu, že to je záležitost celé církve jak pomáhá nebo nepomáhá prožívat celibát. Možná ti, kteří se pohoršují by se měli chytit za nos, jestli byli nebyli pomocí pro zachování celibátu dotyčného kněze.

skoro styděla... To vzbuzení pohoršení jsem totiž jednou též zažila, problém je v tom, že mne začaly pomlouvat ženy, které se toho pana faráře snažily sbalit, ale jak on říká, nemůže patřit jen jedné, je tu pro všechny... Pravda je, že jsem se s tím ve svědomí nějak nesrovnala. Nechtěla jsem jej tomuto vystavit, ale vím, že když ne se mnou, tak by ho pomluvily s jinou. Nevím...

Oženil pan farář... Jak jsem už psala, jsem přesvědčena, že právě on je toho příkladem. Nikdy se neměl stát knězem. Teď z něj je dobrý manžel, brzy snad i otec. Ale za cenu obecného opovržení. Ptám se tedy, je to jeho chyba? V mých očích není... Ale na církev to vrhá docela špatné světlo a to není dobré... No a 2. odkaz přes mobil neotevřu, protože je pdf. Jinak to bylo podnětné. Jsem se tak

Tak první odkaz-no nevím. Problém třeba u nás i v téměř celé Evropě je ten, že těch kněžských povolání je strašně málo, tudíž není možno vybírat mezi těmi muži zda mají i dar celibátu... Jejich počet by se minimálně snížil na polovinu a kdo by pak stíhal všechny mše svaté, pohřby, svatby atd. atd. Toto je věc, která v něm není vůbec zohledněna. Jsem asi skeptik a taky jsem z farnosti, kde se

Snad ještě maličko z olomouckého semináře časopis bohoslovců věnovaný tématu kněz a žena.
http://www.knezskyseminar.cz/media//pruvan/2008_12.pdf

Možná nebude od věci pár poznámek od teologa Jiřího Skoblíka:
Poznámky k celibátu
ThDr. Jiří Skoblík
http://ktf.cuni.cz/~skoblik/komentare/celibat.htm;sverovat

http://novacinema.nova.cz/clanek/filmy/drama/zamilovany-knez.html
Už to někdy dávaly v tv. Myslím, že se na to dá dívat a je o čem povídat.

Tož něco nám chystá tv. Film Zamilovaný kněz
Uvidíte 18:15 22.ledna
Bůh, anebo láska?
Michael žije divokým životem a jednoho dne vyloupí v Praze se svými kumpány kostel. Během úprku před policií pak zahlédne Kláru, jež se zrovna pokouší o sebevraždu. Podaří se mu zachránit nejen ji, ale i sebe...

Opustí dráhu zločinu, vstoupí do semináře a o šest let později, zrovna ve chvíli kdy se chystá zasvětit svůj život Bohu, potká Kláru znovu. Ta vychovává dceru Evu, a přestože svého zachránce nepozná, zamiluje se do něj. Jejich lásce však stojí v cestě příliš mnoho překážek...

Jej Karmina je skutečně krásné jméno. Zdá se mi, že to znamená píseň, ale jistě to nevím... A já jsem si říkala z čeho to může být...

Taky si říkám. To bude chtít nějaké vzrůšu... Jenže u mě se teď taky nic neděje. Snad jen, že ten můj budu mít narozky, tak chystám překvápko a oslavu a nějak se pomalu nedostanu na net, ale začala jsem pracovat na vlastním blogu, tak až budu mít hotovo, dám sem odkaz.

Ahoj Hedviko, tento nick pouzivam snad uz 10 let, je to takova zkracenina od jmena Karmina, ani nevim, kde jsem ho slysela, proste se mi to libilo a na netu ho pouzivam. Kamaradi mi to pak plynule prekomolili na Karmušu nebo Karmušku.

Mrtvo tady je, chtelo by to necim ozivit. Ani mucenicko koukam nezabralo, to je fakt konec.

Ach jo, karmusko, tady je nějak mrtvo... Všichni naši známí přispívátele se nám vytratili, co asi dělají. Můžu se zeptat, co ten Tvůj nick znamená? Nebo je to jen tak?
A copak nám dělá Josef? Taky se neukáže? Teda jak to bude tak pokračovat, tak to asi taky zabalím

Dobre pondelni odpoledne vsem, tak jsem se po dlouhe dobe dostala ke studiu sveho oblibeneho Talmudu a musim rict, ze kapitoly o hrichu a trestu mi trochu pochroumaly zaludek. Tak napriklad cizoloznici a cizoloznice byli odsouzeni k trestu smrti uskrcenim, ktere se provadelo takto: Odsouzeny byl po kolena ponoren do hnoje a do mekke latky byl zavinut satek z hrube latky a uvazan kolem jeho krku. Jeden svedek za nej taha na sve strane a druhy na sve, az vypusti dusi (Sanh.VII,2ad.)

To je jeste jakysi light-odvar napriklad proti upaleni, coz s hranici nema vubec nic spolecneho. Ja jsem tedy vyhradne proti trestu smrti, ale kdyz jsem tak procitala ty ruzne tresty za ruzne prestupky, troufam si tvrdit, ze by hnedle bylo na svete bezpecneji. A o nejakem svadeni panu fararu ani nemluve :-)

Jdu se uklidnit ke kapitolam o andelech, neb vecere je za dvermi :-)

Tak jsem přišla na to, že nějaká osoba s mým nickem řádí na diskuzi Ježíš Kristus, Syn Boží. Přátelé, tak to nejsem já... Jen že mi už přišel email, ať tam neblbnu... Teda diskuze je to divná-takových se že zásady neúčastním...

V dnešní době je to naše přátelství mnohem čistější, ale trvalo docela dlouho než jsme se k tomu dopracovali. A neviděla bych to tak jednoznačně, že vždy svádí žena... Zažila jsem to i opačně, pak musím být silná, protože není jednoduché odolat muži, kterého máte moc rádi, ale vždy si říkám, že si ho Bůh vyvolil dřív než jsem byla na světě a nechci ho připravit o království nebeské...

To je přesně vyjádřeno. Někdy se ta hranice odhaduje skutečně těžko. Já to zažila mnohokrát-vždy byl ale dobrý Bůh při nás a chránil hříchu. Třeba ve chvíli, kdy jsme skončili sami zamknutí v kanceláři s pohodlným gaučem... Už by se stalo, ale začali se nám tam dobývat naši milí romští spoluobčané a tak nebylo nic. I když jim to tehdy došlo... Docela trapas, ale už je to dlouho...

Snad ještě jednou mého oblíbeného průvodce kněžstvím:
A čas od času se musí hodně bojovat za to, aby přátelství zůstalo celibátní. Jedině moudrost, poctivost a především Boží milost mohou celibátní přátele vychovat v opravdové

Jsou gesta, která jsou spontánní, přátelské, přející a jsou gesta, která překračují hranice přátelství. Hranice musí být opečovávána.

Tak to je zvláštní otázka-víš, že jsem se na to nikdy neptala? Ty dotyky většinou vyplynou ze situace, neplánují se, neřeší se. Aspoň my to tak máme... No, já Czendlika mám rada-právě pro jeho názory. Je v nich velká hloubka a zároveň tvrdá realita...

Jeste bych chtela k dane problematice citovat Z. Czendlika (prestoze neni mym oblibencem, prave pro sve nazory), ale tento mne skutecne zarazil, mozna spis udivil, cituji: "Vzpomínám dnes na jednoho skvělého profesora morální teologie, který mě učil. Říkával: