Kněz a žena ...

Nedivím se ti. Neptám se, kolik je mu let, jen předpokládám. Ani nevím, kolik je tobě, to není důležité. Je to jedno, já bych se stejně bála o bratra nebo otce. Všichni jsou to muži a mají jinou psychiku a jiné uvažování. Věřím, že se ti brzy svěří, jsi jeho blízký člověk a taky věřím, že to nebude nic závažného. A kdyby ano, určitě to zvládnete, bude potřebovat tvou oporu.

Hm, to zní rozumně. Mi je to totiž strašně líto. Vím, že vyrůstal v jiné době, kdy se o intimních věcech nemluvilo. Bojím se o něj.

No je to složité. Určitě bych z něj nic nepáčila, ani se mu nehrabala ve zdravotní dokumentaci. Prostata to klidně být může, nebo cokoliv jiného. Můj muž se mnou někdy taky nekomunikuje, když má problémy v práci, tak je lepší se od něj držet dál a nechtít po něm nic, tím méně vysvětlení. Většinou mi to pak řekne sám.
Můžeš mu ale říct, že tě trápí, že nevypadá dobře, že sis všimla že zhubnul a že se k tobě chová jinak a nabídnout mu pomoc kdyby chtěl, že ti může cokoliv svěřit. a nechat ho. Když bude chtít, přijde. Když ne, tak ho stejně nijak nedonutíš.

Nevím, spíš se bojím, že je nemocný-typla bych to zas na prostatu. Už mě napadlo, že mu překontroluji lékařské zprávy, ale asi by to nebylo dobré a fér. Jak bys to řešila u svého muže? Vím, že ho znám nejlépe, ale neměla jsem jiného muže. Nevím, jak dál... Jak si s ním promluvit. Celkově jak mluvit s mužem na takovéto citlivé téma.

Nevím, spíš se bojím, že je nemocný-typla bych to zas na prostatu. Už mě napadlo, že mu překontroluji lékařské zprávy, ale asi by to nebylo dobré a fér. Jak bys to řešila u svého muže? Vím, že ho znám nejlépe, ale neměla jsem jiného muže. Nevím, jak dál... Jak si s ním promluvit. Celkově jak mluvit s mužem na takovéto citlivé téma.

No nevím, jak bychom ti my mohly poradit. Ty ho znáš lépe. ty víš, co za tím může být. Pokud se o tom s tebou nechce bavit, asi má důvod a nebylo by dobré ho lámat a dolovat to z něj. Je to chlap, přesto jak je vnímavý a hodný a všecko, chlapi svoje problémy a bolesti většinou moc neukazují. Já bych měla starost o každého dobrého přítele, který by se takto jevil, to je normální, ale nedá se asi nic moc dělat. Jen čekat, jestli se svěří sám. Nechci tě strašit, ale vždycky je možnost, že na něj dolehla nesprávnost vašeho vztahu. s tím se musí počítat vždycky. I to je možnost, proč se chová divně a straní se tě.

Holčiny, prosím zkuste mi poradit. Prožívám si takovýhle vztah už řádku let, ale poslední dobou něco není v pořádku. Bude to spíš komunikační problém mezi mužem a ženou. Mám totiž pocit jako by se mě začal trošku stranit. Zhubnul a bývá unavený. Bojím se, že je nemocný, ale nechce se na tohle téma vůbec bavit. Divné je, že jsme nikdy předtím skoro žádné problémy neměli a stydlivost v tom taky není

Já vím, myslela jsem v dopělosti. Muž se stává knězem taky v dospělosti. Já sama jako mimčo pokřtená nebyla, takže to znám z různých úhlů. To, co vede muže ke kněžství je jen jejich věc, to nikdo z nás nemůžeme pochopit a zatím jsem se nesetkala s žádným, který by nebyl ten "pravý". Devianti se můžou skrývat všude, žádná oblast lidského světa před nimi není uchráněná, takže ani církev ne. Naštěstí je to jen mizivé procento v tom obrovském počtu kněžích na světě. Jen jsou ty černé ovce víc vidět, jako všude.

Kačko, pokud vím tak několika měsíční mimino, které se křtí, nemá víru v boha ani jedno. Pokud se narodíš rodičům, kteří tě chtějí mít pokřtěného či pokřtěnou tvá vůle tam není rozhodující. Co se týká ale kněžství, tam asi o svobodnou vůli jde, ale může za tím být několik motivů ať již nějaká deviace, která se může za kněžstvím krásně skrýt nebo snad pocit nějaké vyjímečnosti a snad i duchovní potřeby, nechci být nikomu soudcem.

N.N.: To je jejich problém. Oni si to musí obhájit ve svém svědomí. Uklouznout může každý.
Přemýšlet může, já taky netvrdím, že se na jiného muže ani nepodívám, že si nevšimnu, že má někdo hezkej zadek, že mě nenapadne, jaký je asi můj kamarád v posteli. Ale nikomu tím neubližuju a jsem velmi šťastně vdaná.Nikdy by mě nenapadlo to realizovat. Já vím, že kdysi možná na chvíli zauvažoval, jak důležitá pro něj jsem, jestli by se mnou měl být, možná na okamžik zapochyboval o svém poslání, o tom, proč jsem mu přišla do cesty, nevím na co myslel, když mi při rozloučení políbil ruku...ale od myšlenky a náznaku k činu je daleko a většina lidí ten bod nikdy nepřekročí.
Ale pohcybuju, že jsou kněží, kteří v Boha nevěří. Nelze být knězem a žít jako sluha Boží a nevěřit. Lze mít pochybnosti, lze tápat, ale nevím, co by v kněžské službě drželo člověka, který by nevěřil v Boha. Pokud člověk nevěří, nedá se ani pokřtít. Je to postavené na hlavu.

Pokud vím, tak kněze je velice jednoduché dostat, tam kam chcete,pokud ovšem není ho mosexuál či pedofil. Nemyslete si, že ten vztah co k vám má je jen čistá platonická láska, jistě o vás často přemýšlí jako o nahé ve svém náručí, jen ta iniciativa musí přijít od vás, kdyby jste ho totiž odmítla a někomu to řekla asi by měl nějaké nepříjemnosti. Vím, že někteří kněží z našeho malého města jezdí do bordelů mimo okres. Jsou to jen muži a někteří v boha ani nevěří.

Díky za odpověď. Já jsem totiž uděla tu blbost, že jsem to manželovi řekla, že jsem se s "ním" zase viděla. chtěla jsem předejít tomu, že by nás někde viděl spolu a nevěděl, že se znovu přátelíme. Byl strašně naštvaný, i když jsem mu vysvětlovala, že pokud jsem si myslela, že kdysi něco bylo, tak to možná nebyla pravda, byla jsem mladá a naivní a možná jsem "jeho" chování špatně pochopila, protože teď vím, že je spokojený tak jak je, služby by se nikdy nevzdal a se mnou žádné "nečisté" úmysly nemá. Je pravda, že teď jsme se zase dlouho neviděli, ale to rozhodně nebrání tomu, že spolu zas někdy budem trávit nějaký čas, víme o sobě, máme na sebe kontakty a když mi napíše, že je v mém městě a co dělám, tak určitě mu nedám košem.
No nevím, jestli jsem to napsla pochopitelně. Už se to trochu utřepalo, manžel ví, že to s mým vztahem k "němu" není tak horké, jak si zprvu myslel. Ale já i tak budu hájit svoe právo na to, být někdy s člověkem s nímž je mi dobře a s nímž můžu mluvit i o tom, o čem s manželem nebo kamarádkami ne. Ale stejně jako tvůj manžel to nevidí rád a nikdy asi nebude. Pořád je to muž, který mi byl kdysi velmi blízký a on se cítí ohrožený. Vypadá to, že se s "ním" brzy uvidím, ale manželovi to říkat nebudu, pokud to nebude nutné. Naše manželství to rozhodně ovlivnit nemůže, maximálně k lepšímu.

Řeknu ti to upřímně: nevidí to rád. I když je to kněz, je to stále muž, v jehož přítomnosti se cítím hezky, a je jedno, že zde žádná intimita nehrozí. Mám svého muže velmi ráda, a proto mu o svých kontaktech nic neříkám. Nezmiňuji se o tom, že si občas píšeme, nebo se vidíme, ale když se manžel náhodou zeptá, nepopírám to. Pouze se snažím, aby měl pocit, že ho mé přátelství s tím druhým nijak neohrožuje. To je vše. A tak to i je.
Víš, podobných lásek potkáme za život celou řadu (já vím, tahle je trochu zvláštní a přitažlivá o to víc, že je tabu), ale to neznamená,že za sebou budeme neustále pálit mosty. Je krásné najít místo, kde se cítíš milovaná a v bezpečí, ale tím místem není spáleniště... Měj se hezky a krásně a moudře si užívej svůj vztah. Uvidíš, že ti pak přinese velké uspokojení. A kdyby tě někdy zase něco zajímalo, klidně napiš. Ahoj!

Divnokráska: Tvůj příběh je skoro stejný jako můj, až na to, že my se snažíme tento vztah obnovit, protože jsme se pár let neviděli. Ale jinak je to stejné. SMS, povídání, oběd, pár důvěrných pohledů nebo narážek, ale jinak nic. A měnit to nechceme. Oba jsme si už svoji cestu zvolili, on kněžství, já manželství.
Akorát se chci zeptat, co na to manžel? Nežárlí?

To je nádherný příběh.A hlavně je to skvělé, kolik máš rozumu a vnitřní krásy.klobouk dolů.Opravdu.
P.

Ahoj, zdravím. Prožívám už téměř rok něco podobného. Je to mladý (33let) římskokatolický kněz, který mi letos pomáhal v těžké rodinné situaci. Já nejsem pokřtěná (resp. dosud), ale srdcem jsem křesťanka již řadu let. Zamilovala jsem se do něj takřka okamžitě. A myslím, že určité sympatie (neříkám rovnou láska) jsou i na jeho straně. Občas si voláme, jednou za týden si vyměníme mejlík, někdy se domluvíme - přijede za mnou (bydlíme asi 70 km od sebe), zajdeme do nějaké příjemné restaurace, popovídáme... Přiveze mi nějaké knížky, strávíme spolu hezké dvě, tři hodinky... Mám ho opravdu moc ráda a myslím, že to tuší. Koneckonců, je ještě mladý a toto téma mu není nijak vzdálené. Taky mě občas při rozloučení drží třeba celou minutu za ruku a nechce se mu odjíždět, ale slovem se nezmíní. A já vím, že je to tak dobře. Žiju s manželem a on žije svým posláním. Kdybych se hodně hodně snažila, možná by se mi podařilo docílit toho, aby "selhal", ale to by byl konec. Měla jsem zpočátku podobné úmysly, ale teď se modlím za to, aby nám Bůh zachoval krásné přátelství, hlubokou citovou blízkost a radost z tohoto ničím nenarušeného vztahu. Milá Janičko (i další,které se něčím podobným trápíte), věz, že takový vztah je neskonale krásnější a uspokojivější, než jedna vášnivá noc a poté dlouhá léta výčitek, smutku, frustrací a snad i nenávisti (neboť tys ho do toho dostala). Pokud jsi opravdu věřící, nepřitěžuj jemu ani sobě a raduj se z toho, že vůbec existuje někdo, v jehož přítomnosti můžeš zažívat tak krásné a povznášející pocity. Je to čisté, platonické a přitom neskonale ryzí. Važ si toho a modli se za tento dar. Nejsem zdaleka tak mladá jako ty, jsme s panem farářem přibližně stejně staří, ale před deseti lety bych se bezhlavě vrhla do neznámých vod a sobecky bych chtěla urvat co nejvíc... díky bohu, že mě tato láska zasáhla až nyní, kdy divoké emoce pomalu odeznívají a já se dokážu dívat na svět klidně, s jistým nadhledee a vděkem za vše krásné, co mě potkává... včetně milého půvabného muže, který mi nemůže cele patřit. Přeji ti vše krásné a raduj se ze života, seč můžeš!

Jinak celkem nechápu, proč to chceš řešit, když to sama cítíš jako minulost a ještě ne hřích...

Obrať se nejlépe na toho zpovědníka. Myslím, že Ti bude lépe, když to svěříš do rukou Božích, i kdyby to hřích nebyl- já tedy myslím, že není, ale záleží na Tvém srdci (a fantazii atd.). Jak známo u zpovědi se nemá jmenovat a i kdyby tak by to nemělo nijak ovlivnit vztah těch dvou kněží-to by totiž bylo porušení tajemství. Ani vztah zpovědníka k Tobě a i kdyby, tak by stejně za nic nestál

Jinak bych ještě napsala, že se mi moc nelíbí ta narážka na farní hospodyně v 5 příspěvků téhle diskuze. Můj názor je, že by takováto žena měla být na každé faře. A nejdřd mladá, šikovná, pracovitá a dobrá katolička. Jinak se totiž není čemu divit, když kněží nestíhají svou práci nebo jsou strašně unaveni, protože se musí starat o plno hlouposti kolem velkého baráku, zahrady, papírování atd. atd.

Holky, ja se omlouvam za pravopis, ale jsem diskgrafik a trosku mi psani dela problem, tak snad se tim nejak prokousete.