Kněz a žena ...

To máš pravdu, rodinu nelze jen tak nahradit. já důvěrně starší kněze neznám, takže nemůžu říct svůj názor. Pokud ale vím, většina kněžích má hodně přátel a známých, takže samotou netrpí. a farnost je jejich rodina taky. Věřím tomu, že věděli, do čeho jdou a je jen na nich, jak stáří prožijí.
Já jsem kdysi taky uvažovala o vstupu do řádu a práci pro lidi a ve jménu boha, ale došlo mi, že chci mít vlastní děti, takže jsem se vydala jinou cestou. Ty kteří hlas uposlechli obdivuju a rozhodně nejsem z těch, kteří by jen tak pro zábavu chtěli kněží pokoušet. Myslím, že i v tomto by měli být lidé pokorní .
Osobně si myslím, že film Ptáci v trní ublížil církvi mnohem víc, než Šifra mistra Leonarda. Od té doby se většina lidí dívá na kněze jako na cvoky, kteří neví, o čem život je a kteří v celibátu musí strašně trpět a proto si všichni vydržují milenky, kážou vodu a pijí víno. A různými způsoby se je snaží přesvědčit, že oni mají pravdu, pokoušejí je, trápí.
I já znám kněze, dokonce představeného kláštera, který prostě jednoho dne sednul na motorku a odjel za holkou a už se nevrátil. Vyprávěl mi o tom ten "můj" a viděla jsem, jak ho to mrzí, že zas o jednoho církev a lidé přišli. Řekl, že doufá, že nebude litovat.

Jinak bydlíme sice momentálně každý v jiném městě, ale často se vídáme. Velmi často. Teď studuji, ale ráda bych pak u něj nastoupila jako pastorační asistentka.
Many: to s tou láskou je nádherně řečeno. Prostě o tom to je, když se člověk pustí do takovéhoto vztahu. Pro mne to třeba znamená, že jsem se vzdala strašně moc věcí... Ale vím, že dělám dobře.

Jani, držím ti pěsti, ať už se rozhodneš jakoliv. Píšu tu to proto, že ti chci říct, že to jde, ale chce to hodně tolerance a sebezapření.

Neříkám, že jsou zmanipulované ovce. To rozhodně ne.
Holky problém bude asi v tom věku. Tomu mojemu je totiž letos 62. Knězem je 34 let. Seznámili jsme se, když mu bylo 54.(Je mezi námi docela velký věkový rozdíl - kolik nepovím) Obecně je to u mužů věk bilancování života.
A skutečně můžu říct, že většina jeho kolegů a spolužáků někoho má. Někteří mají i děti. Jak chápete jmenovat nebudu, ale osobně je znám. I jejich ženy...
Prostě v tom věku kolem 50 už většina z nich nemá rodiče, sourozenci jsou daleko a rodina prostě chybí. Jak říkám, nejde hlavně o sex, ale o porozumění a lásku - tu potřebuje bez vyjímky každý člověk...
A ten hlavní problém vidím v tom, že se k nim mnoho farníků staví jako ke strojům na svátosti, ne jako k lidem... Kdežto k mladým kněžím mají lidé vztah jako: Vždyť jsou to přece kluci, a proto...

Ohledně toho, co řekl Zbigniew Czendlik, bych řekla asi toto. Myslím, že jsem to taky slyšela, bylo to v nějakém pořadu v televizi. On je jedním z těch kněží, kteří se snaží přiblížit církev lidem, ale ne vždy nejlepším způsobem. Nevěřím tom, že to myslel vážně. Přijde mi to, jako kdybych já kritizovala a snižovala význam manželství a tvrdila, že je to jen kus papíru, který není pro vztah a rodinu třeba, a přitom v manželství žiju, dobrovolně jsem si ho vybrala a vím proč. Jediná možnost, kdy bych něco takového vypustila z úst by byla, kdybych se chtěla zavděčit někomu, kdo takhle smýšlí.
Taky bych chtěla říct, že myslet si, že kněží mají už v úřadu své velké lásky, není úplně pravda. Většina z nich přece normálně chodila do školy, studovala a během toho poznali spoustu holek. Nikdo je nenutil, aby se dali vysvětit, mohli prostě jen zůstat teology, nebo jáhny. Oni nejsou zmanipulované ovce, oni jsou lidé, kteří se snaží žít ideálně a pro boha

Ještě k té odvaze, já ji sbírala hodně dlouho. Několik let jsem jezdila skoro každý den do školy přes město, kde teď žije, ale nikdy jsem nevystoupila. Až v poslední době mě ta záležitost začala trápit víc a už jsem nemohla jinak. Potřebovala jsem vědět, proč jsme spolu přerušili kontakt. Prostě jsem chtěla zaplnit bílé místo. Náš vztah asi úplně standardní nebyl, je to jediný člověk, který mi koupil takovou tu předraženou růži v restauraci, jako jediný se se mnou loučil políbením ruky, často mi neříkal jménem, ale přezdívkami jako zlato, anděli, princezno, já si to všechno celá léta pamatuju, ale z našeho setkání mám dojem, že on na to zapomněl, nebo zapomenout chce. Nerada bych, abys zažila něco podobného.

Teď je mi 25, jemu 33. Tehdy mi bylo 18, jemu 26. Do toho kina jsme šli proto, že v čajovně kam jsme měli původně namířeno, nebylo místo. já jsem z jeho chování pochopila to, co ty, ale ještě nemám úplně jsno v tom, jestli jsem si to jen nevsugerovala nebo něco blbě nepochopila. Proto čekám, že se mi do konce měsíce ozve, uvidíme se a snad to vyřešíme.
Zpřátelit se s ním můžeš, to by vadit nemělo, můžeš ho mít jako svého duchovního rádce, přítele, vrbu, ale vztah s ním si rozmysli.
Prostě jsem v době puberty uvěřila v boha a bylo to. Každý to má jinak, i cesta, která k bohu vede je u každého jiná.

jéé, to je od tebe, Kačko, opravdu pěkný příspěvěk, fakt pěkný a zároven trochu smutný, ale štastny konec:) a kolik ti je prosímtě, mě je 21 a tomu "mému" faráři je 28, takže určo chápeš, že je mladý, milý, pohledný, prostěě všechny dobré vlastnosti:)a já jsem z něj tak trochu mimo.
To máš pravdu, že ta Tvoje příprava na křest nebyla moc standartní. Z toto copíšeš se mi zdá, že se do Tebe zamiloval až po uši, přece není normální aby tě farář držel za ruku v kině a taky není normální že s tebou do toho kina vůbec šel, nebo jo?ale jak píšeš, nakonec si nevybral Tebe ale Boha...
Ale jinak su ráda, že jsi v manželství štastná, já už jsem taktéž pochopila, že pro vztah je fakt hodně důležitá stejná víra, to jest křestanství.
jsi asi statečná, že jsi sebrala odvahu a vydala se za ním, tak si říkám, jesli bych taky neměla sebrat odvahu:) a alespon se s ním zpřátelit, když nemůže být nic víc.Co Ty na to?:)
A ještě by mě zajímalo, z ajkého důvodu jsi se rozhodla, že podstoupíš křest až v 18ti letech?co Tě k tomu dovedlo?díky za odpověd, zatim pa

Zažila, jsem věřící, dopadlo to blbě.
V necelých 18 jsem se rozhodla, že se nechám pokřtít. Kněz který mě k tomu měl přivést byl o 8 let starší. Byla jsem tehdy jediná katechumenka, takže jsme spolu bývali sami. Rozuměli jsme si, já jsem dříve nikoho takového nepoznala, přitahovalo mě to k němu, obdivovala jsem ho. Kouzlo nedostupnosti taky fungovalo. ale v té době jsem začala chodit se svým prvním klukem, kterého jsem neměla v úmyslu opustit. Přesto jsem s knězem chodila do restaurací, byli jsme v kině, kde mě držel za ruku (nic víc), čekávala jsem na něj po mších a pak jsme bývali spolu (povídali jsme si)chvíli před křtem mě vzal k sobě do bytu, kde jsme si opět povídali, ale byli jsme si blízcí moc, takže začaly kolovat pomluvy. Po křtu jsme se stýkali ještě 3 měsíce a pak mi přestal odpovídat na sms. Já jsem věděla, že moje příprava na křest nebyla úplně standardní, cítila jsem se provinile, že jsem v něm vůbec nějaké city vyvolala a že možná kvůli mě musel zažívat dilema. Takže jsem za ním nešla a pak jsme se 6 let neviděli. dlouhou dobu jsem věděla, kde je (po nějaké době odešel od nás jinam, ale ne daleko), ale měla jsem ze setkání obavy, i když jsem si ho zároveň přála. Díky němu jsem pochopila, že k lásce je potřeba i duchovní soulad a tak jsem si našla věřícího kluka, kterého jsem si nedávno vzala. Pořád jsem ale neměla vyřešeno, co se vlstně tenkrát stalo. Takže jsem nedávno sebrala odvahu a jela za ním. Koukal na mě, byl hodně překvapený, ale příjemně. Uvařil mi kafe a 2 hodiny jsme si povídali, pak jsme jeli na oběd a prošli jsme se v parku, bylo to, jakobychom se neviděli měsíc a ne 6 let. Zjistila jsem, že kdybych za ním tehdy osobně přišla, mohli jsme být v kontaktu celou dobu (on prostě málokdy odpovídá na sms). Strávili jsme spolu skoro celý den, ale mám pocit, že až ke konci pochopil, proč jsem přijela, že hledám odpovědi na otázky. On si asi neuvědomil jak moc mě svým chováním tehdy zmátl, že mi vyrobil trauma, kterého se zbavuju až teď. Jsme domluvení, že se za měsíc ozve a zase se sejdem a půjdem do kina nebo na výlet. Pro mě je to blízký člověk, něco jako kámoška v kalhotech, která mě vyslechne a poradí a které na mě záleží. To o tom celibátu mi řekl on, když jsem se ho ptala. Vím, že tak jak je je spokojený a neměnil by. Kdysi mě možná měl rád víc, než ostatní, ale to už je dávno a on si očividně vybral. A já taky. Oba máme svou cestu. On kněžství, já manželství. On patří bohu, já svému muži. Mezi námi může být jen blízké přátelství. On má přátel hodně, to mu nikdo nemůže vzít.
Pokud ti můžu radit, modli se za něj, za jeho povolání, a pros boha, aby ti ukázal cestu, po které máš jít. Modli se za dobrého manžela a těš se na vztah, který nebude mít tak velké překážky a v němž budete oba čistí a budete vědět, že patříte jen sobě, že tento vztah nežijete na úkor někoho jiného, že jste nezradili něco, v co jste věřili a čemu jste se oddali.
Kdybys chtěla ještě něco vědět, ptej se.

To, co píše Kačka, A., Niki, i Many má něco do sebe:) Děkuji moc za rady a různé poznámky, určitě si z toho něco vězmu a budu přemýšlet nad tím, co jste napsali...Ještě jsem se uplně nerozhodla co s tím udělám, ale zatím to ASI nechám být, budu doufat že mě to přejde..jak píše Kačka, on se rozhodl žít pro někoho jiného-pro Boha a nechci ho od Boha odloudit:( kdybych mu to řekla, obávala bych se taky toho, že by se pak přede mnou už nikdy necítil dobře a že by se mi schválně vyhýbal:( je fakt, že na něj myslím dost často a kdybych to na něj vyklopila, tak by se mi ulevilo, ale jemu by se asi neulevilo, což je ode mě dost sobecké....no každopádně vám dám vědět jak to dopadlo:))
proč zrovna já jsem se musela zamilovat do faráře?!!?

A.:ty jsi psala, že jsi něco takového zažila?a jak to dopadlo Tobě????
Kačko, a Ty jsi věřící nebo ne-e?

Já bych mu to neříkala, pokud z jeho strany nejsou náznaky sympatie (větší než k ostatním). Poud by se do tebe Jani taky zamiloval a začal pochybovat o svém poslání, dal by ti to najevo. Pokud je to ale takhle jednostranné, přinese to bolest oběma. Tobě, že tvoje city nejsou opětovány a i jemu, protože teď se bude starat ještě o tvůj citový život a bude doufat, že tě to přejde a najdeš si někoho jiného. Není to pro kněze nic lehkého, vědět, že se k němu upíná srdce dívky, které musí odmítnout. Vzpomeňte si, jak vám holky bylo, když se do vás někdo zamiloval, třeba kamarád, kterého jste měly rády a najednou jste nevěděly, jak se k němu máte chovat, když jste jeho city opětovat nechtěly.
A Jani, řekni si upřímně, vzhlížela bys pořád k muži, který by tě měl jako milenku, který by byl ženatý? S manželkou by se vzali v kostele a měli děti a on by je opustil a šel za tebou. Věřila bys mu, že to neudělá znova? Vážila by sis ho, kdybys věděla, že zradil? S knězem je to stejné, i on se dobrovolně rozhodl žít pro někoho jiného.

To o tom celibátu jsem psala já. Jde o to, že většina chápe, o co v celibátu jde. Teda dneska. Uzákonila ho církev, ne víra, takže je možné, že ho zruší, nebo zdobrovolní. Jde ale o to, jak mi řekl jeden kněz, že kdyby měl manželku děti, nemohl by se cele dát do služby Bohu a věřícím, něco by ho od toho odpoutávalo. Kdyby se náhodou stalo, že by se rodina rozpadla(stát se to může), jaký by to asi byl příklad pro ostatní? Když jsem oponovala, jak tedy může radit v oblastech, které sám nezná, řekl mi, že je to právě tím, že je nestranný pozorovatel, že má hodně zkušeností s tím, jaké jsou v partnerství problémy, protože jemu se ti lidé svěřují a on není zatížen svou zkušeností. vidí to z nadhledu a proto může poradit.
Pravda je ale, že asi každý kněz měl v mládí někoho rád, ale rozhodl se jinak (ne každý)a věřím, že toho nelituje.

Ahoj Jano, ja radim taky nerikat. Pro to povolani se rozhodl a verim, ze to rozhodnuti nebylo snadne. Ale presto se takto rozhodl a obetoval tomu svuj zivot. Vlastne to neni obet, ale cesta, kterou si vybral a ktera ho naplnuje. Nech zamilovanost zamilovanosti. Laska je neco jineho. Laska ja davat to, co cini druheho stastnym.

ahoj jano, ja byt tebou, tak mu to urcite reknu. nevim, jestli ted v nedeli u zpovedi, nebo jindy. ale pokud cely den myslis jen na nej, tak ti nic jineho nepomuze, nez, kdyz se dozvis odpoved. nejhorsi je, kdyz nevis a neustale se sziras nevedomosti, a proto o tom musis porad premyslet, co by kdyby.. a to je mnohem horsi, nez kdyz budes vedet, ze tve city neopetuje. budes mit klid od vtiravych myslenek a budes se moc soustredit na kazdodenni zalezitosti a bude ti lepe

Doporučuji rozhodně neříkat při zpovědi, poněvadž svádění zpovědníka a zneužití k tomu svátosti smíření se má hlásit do Říma Apoštolskému tribunálu Kongregace pro nauku víry viz: http://www.doo.cz/downloads.php?cat_id=2&rowstart=30

Jak jsem psala, já bych to neříkala a jsem věřící. On je přece taky člověk a určitě to pozná.

Ale tu větu, jak tu někdo psal, že by se kněží celibátu nevzdali, je pěkný blud. se na Dívám se na to skutečně z té druhé strany (znám mnoho takových kněžích i jejich žen). Měnili by skoro všichni a ti,co ne, jsou fakt podezřelí nebo to na Vás finglujou a už někoho mají... Na to pozor.

Problém je v tom, jak říkal Zbigniew Czendlik, že dokud je mladý hned by celibát zrušil, ale až bude starý, bude ho určitě nejvíc zastávat, protože proč by ti mladí mohli mít to, co on nesměl... Omlouvám se za interpretaci. Ale jaký je věkový průměr ve Vatikánu???

Vím, že většina našich kněží má nebo měla svou velkou lásku... Neříkám, že s ní spí, ale láska tam je... Bůh je láska, a proto to není hříchem. Proto si též myslím, že je trošku pokrytecké říkat, že je tomu jinak.

Pokud vím, tak kněz by neměl mít výlučný vztah k někomu. Měl by tu být pro všechny stejně. Někdo je mu samozřejmě sympatický víc a někdo míň,ale neměl by to dávat najevo. Každý ale asi ví, jak musí být těžké tohle vybalancovat. Pokud jde o celibát, je to slib, že se nikdy neožení (čistotu by měl totiž dodržovat každý, je čistota přdmanželská, manželská a i kněžská), chození s někým, výlučný vztah k jedné dívce je bráno jako příprava na manželství, které on uzavřít nemůže, proto ani vztah není možný.
Jani, opravdu by mě zajímalo, jak dopadneš. Napiš. Přeju hodně štěstí.

Retardo: ok, zajdem na pivo a opijem se aspon spolu :))

K: děkuji

Ahoj Jano, jsem nevěřící a radila jsem neříkat. Dřív jsem byla věřící, proto jsem se snažila vžít se do situace a myšlení kněze.

Jano zajdi s ním na pivo a tam to proberte, myslím že dnes už farář může mít vztah s dívkou. Když může papežský nuncius jezdit v mercedesu s kouřovými skly a mít mobil, proč by si nemohl farář bacat bebí s holkou,která ho miluje. Papá

ještě by mě zajímalo, ty které radili říct, jste věřící?? myslím totiž, že věřící radili neříkat a nevěřící říct...

Ahoj, ok, díky, ještě to tedy pořádně promyslím a pak vám dám vědět jak to dopadlo:)