Lidé na vozíku a sex.

Poznali sme se neromanticky,ale moderně přes internet :) Nejdřív sem od toho moc neočekávala (ani on ne),ale tak nějak sme se do sebe zamilovali a bylo to :). poznala sem ho až pár let po úraze,což je myslím lepší. Už byl a je se vším srovnanej a smířenej a neuvěřitelně optimistickej :) tím mě taky dostal:)

Poznali sme se neromanticky,ale moderně přes internet :) Nejdřív sem od toho moc neočekávala (ani on ne),ale tak nějak sme se do sebe zamilovali a bylo to :). poznala sem ho až pár let po úraze,což je myslím lepší. Už byl a je se vším srovnanej a smířenej a neuvěřitelně optimistickej :) tím mě taky dostal:)

jana: Nene, takhle to nemám. Když jde o takové dny, jak jsem popsala, tak mluvit nechci vůbec. Chci na to zapomenout. Všechno mu povím třeba až druhý den nebo později, až se to dá vyprávět jako sranda. Do tý doby mě to totiž rozčiluje.

Prozradíš na vás dva něco víc? Třeba jak jste se poznali nebo cokoli jiného.

tak to sme na tom stejně, taky potřebuju nejdřív chvíli klid až pak o tom mluvit :)

Jsem nenapravitelnej optimista, všechno furt vidím v těch nejhezčích barvách, ale taky mám někdy den blbec. To takhle ráno vstanu, rozleju vodu už při slejvání kafe, pak si něco zapomenu doma, v práci je to jak u blbejch na dvorečku, nic mi nevychází, nic nestíhám, nejlíp se ještě s někým chytnu, zapomenu něco koupit a to pak domu přitáhnu jak zmlácená. Taky už ví, jak na mne. Ze začátku ze mne tahal, co se stalo a chtěl, abych mu to vyprávěla, ale to neni nejrozumnější. Mluvit o tom je to jediné, co v tu chvíli rozhodně nechci. Teď už ví, že se má jen zeptat, jestli se dělo něco šíleného v práci, pak mi udělat kafe, vzít mě do náručí a rozmazlovat si mě:-)

jj,sem to pořád já :) No někdy to dolehne spíš na mě,ale zas tak hrozný to není :) a ten můj miláček taky ví, jak na mě a jak mi spravit náladu :)

jana: Proč bys potřebovala vzpružit a utěšit ty? Z toho, cos tu napsala, jsem měla pocit, že jsi spokojená a užíváš si to. Nebo jsi možná jiná jana, než kterou myslim.

No, přítel mi tvrdí, že jsem měla bejt psycholožkou, ale neměla, to bych ho nepoznala. Tam co dělám, jsem na správnym místě. Našla jsem ho totiž tak, že mám v práci okna na parkoviště jejich firmy a vídala jsem ho, když přijel do práce nebo cestou na oběd. Pak už stačilo málo a byl muj:-))

Já tam nic nevidím asi čumíme každej jinam.........ale zvěře tam chodí dost ...já si lovu užil dost........kdyby mi to někdo říkal pře rokem tak bych mu nevěřil,tak že super :-)))

Pro Janu: Katčin recept by měl být oboustranný. Pokud tro dokáže pouze jedna strana, tak to také není to pravé "ořechové".Každý znás se občas potřebuje o toho druhého opřít.

Pekná parta čerstvý, chtěl bych je potkat. Loni jsem měl vyloženě na čuniky smůlu. Zato jsem byl úspěšný v dančím. Holt příroda někde přidala a někde zase ubrala.Tak to má asi být!

zrovna tam nic není ale chce to vydržet oni příjdou ....

mms://tv.eenet.ee/siga

Čerstvý : kde to je? Jinak zamotávám, máš pravdu, ale na hanbě stát nebudu, už nejsem zas tak malej. Jen snad - trošku krize, nic víc!

Nom jo Katka ví jak na to. Ikdyž někdy bych spíš potřebovala vzpružit a utěšit já.

Jinak Katko to by asi pomohla každýmu chlapovi :-)))

A jé ,ty se do toho zase zamotáš........a potom budeš stát na hanbě.... .-)))

UŽ SES MRKNUL NA TU VEBKAMERU LOVČE

Víš Katko, setrvává v nefunkčním manželství a trvá to tři roky. Z počátku jsem to tak nevnímal, byl jsem rád, že jí mám. Nyní mě už to dost deprimuje a mé city chladnou. Mrzí mě to ´stále ji miluji, líbí se mi. Tvůj recept bych občas taky uvítal.

Zbyněk: Tak děkuju za poklonu:-) Tvoje milovaná tohle neumí, nedělá to nebo snad milovanou nemáš?

Katko, máš výborný recept jak na nás! Krizička se také občas dostaví i u mě a jak jsem tak četl tvůj příspěvěk, rozhodně by to zabralo i u mě. Ten tvůj má v tobě poklad. Závist je hnusná lidská vlastnost, ale přesto mu tě závidím!!!!!

Alexis nám k tomu asi víc nepoví, tak zkusím taky přidat nějakou radu. U nás se občas dostavuje nějaká ta krizička, někdy prostě není tak veselej jako jindy a hlavně se mu pak nechce do jinak běžnějch aktivit - třeba jet k rodičům, sejít se s kámošema a tak. Já vim, není to sex, ale takovou situaci jsem s nim nezažila. Ale každopádně nám v těch blbejch dnech pomáhá, když udělám dobrou večeři, pak všude zhasnu, nechám jenom svíčky, sednu si mu na klín, obejmu ho a mluvíme, mluvíme a mluvíme. Úplně se mu otevřu, vykecám mu i ty nejintimnější pocity, který z něj mám. Vyložím mu je jak karty na stůl. Mluvim o tom, čím mě přitahuje, čím mi v poslední době udělal radost, i čím mě vytočil. Nejdřív je to muj monolog, ale pak se vždycky chytne a povídá mi, jak to vidí on. Druhej den je pak už zase všechno ok. Vim, že tohle je jinej problém, než řešíte vy, ale třeba to povídání a mazlení zabere i u vás. Hlavně to nevzdávej.