Nespavost

Tak to potom ano,bydlíš u rodičů,tak máš střechu nad hlavou,jinak kdyby jsi byla sama v bytě,tak jen těžce bys všechno poplatila a uživila se.Jinak,píšeš o té samotě,protože pracuješ doma,ale můžeš navštěvovat kamarádky,aspon tak přijdeš mezi lidi.Já nemít finanční problémy,mít práci doma,která by mě bavila,tak bych se odreagovala tím,že bych aspon 2 krát do týdne zašla na ten pokec.Takhle ne,že by se mi nechtělo,ale starostí moc a nejde se přetvařovat,že je člověk v pohodě,když tomu tak není.I když jasně,doma se tím člověk ještě více utápí,přemýšlí nad tím a stejně na nic nepřijde.Souhlas tebou s těmi léky,já je právě brát nechci,oni možná by v začátku pomohly,ale v závěru naopak ublížily.Jinak,z tebe mám hodně dobrý pocit,víš co chceš,rozumíš tomu a jsem si jistá,že jsi na velmi dobré cestě,ty to zvládneš.Vlaštovko,kolik ti je,jestli to není tajné,od kdy máš tyto potíže? Ano,rodina,dítě to je základ,velká škoda,že nemáš potomka,ale třeba ještě není pozdě,i když pravda,že při těchto potížích by to nebylo vůbec snadné.

Opět moc rozumný...To je zvláštní, zrovna jsem nedávno objevila jméno Erika a uvažovala, že by to byl kandidát na jméno pro mé dítě, kdybych jej měla. Takové vznešené jméno :-).

Nevysvětluj si moje slova nijak, já o nic neusilovala a vlastně jsem ničeho moc nedosáhla. Rozhodně ne toho, co bych chtěla. Dosáhla jsem zatím toho, že jsem se dostala z velkého srabu způsobeného medicínskýma drogama (a také mnou samozřejmě), teď už je ten srab menší a mám možnost řešit ostatní sraby, ve kterých jsem. A zatím to nechávám plynout a usilovat už o nic moc nechci.

Děti a rodinu nemám, což je velký kámen úrazu – samota. Tohle málo práce mě právě neuživí, jsem u rodičů (což není snadné, mírně řečeno). Práce z domova znamená taky velkou osamělost.
Všichni máme nějaké možnosti a žádná nesplňuje všechny naše požadavky. Teď mám střechu nad hlavou, ale spoustu další možností, které máš zase ty, nemám. Beru teď to, co je. Je to o tom, co volíme. A každá volba je risk. Bez riskování se člověk ale nikam neposune.
Neříkám, že moje cesta je tou správnou, naopak bych chtěla poznat cesty ostatních, abych se inspirovala. Spíš tady jen chci hodně varovat přes psychiatrickými léky, které hodně škodí, jsou nadužívané a předepisované i na běžné psychické stavy, které jsou součástí života a ne žádnou patologií.

Před zhroucením jsem mluvila jako ty. Tyhle možnosti (bydlení u rodičů, práce na živnosťák atd.) mě před zhroucením buď vůbec nepřišly na mysl nebo jsem je absolutně odmítala zvolit. Máš určitě jiné možnosti, které třeba nechceš vidět nebo Tě nenapadají. Zkus si sednout, zavřít oči, zrelaxovat a pak si vážně představit, že se zítra zhroutíš a najednou nebudeš moct dělat nic. Budeš se třást po celém těle, neuzvedneš lžíci, hlava bude zcela oddělaná od téhle reality. Co budeš dělat? Jak zareaguješ, k čemu Tě to vybudí, kam se obrátíš, co Tě napadne, k čemu to nutně povede?
Možná je to nesmysl, protože dokud se člověk do toho stavu nedostane, tak si jej nedokáže představit. Nikdy jsem to sama nezkoušela. Ale zkusit to můžeš, ne?
Nebo zkus nějaký kurz přežití. Nebo něco, kde si člověk sáhne na svou podstatu. Nebo běž na terapii. Nebo si s někým promluv. Nebo udělej něco bláznivého. Rad je spousta.
Rozhodnutí je zkrátka na Tobě, tomu se nevyhneš.

Právě že jsem to dlouho...Mám to s tebou i hodně podobné,jak píšeš nic nemuset,to je právě ono,pak je mi jedno,jestli usnu,nebo ne,vždyt jsem vlastně doma,tak se nic neděje.Vím,že tady si píší lidé se stejnými problémy,přesto si nemyslím,že je nás nějak moc.Ty se máš,že máš hlavně tu práci,co já bych za to dala,máš nějakou činnost,která tě baví a ještě si vyděláš.

Právě že jsem to dlouho...Opět moc rozumný komentář.Když ono mi v tom brání víc věcí udělat nějaké zásadní rozhodnutí,ale rozumím ti,ty jsi bojovala a dosáhla jsi toho,čeho jsi chtěla.Starosti nějaké má každý z nás a ty jsi to zvládla,i když i ted nemáš všechno snadné.Jsi sama,rodinu nemáš? Netuším,co máš za práci,jen mě udivuje,že se tím uživíš,pár hodin a na ŽL.Jinak máš moc fajn i to jak píšeš,že pokud se nevyspíš,tak můžeš přes den a pracuješ třeba odpoledne.Nejsem líná a tohle by mi úplně vyhovovalo,ale o žádné práci na doma nevím,pracovala bych klidně i delší čas,než jenom pár hodin.Píšeš to moc dobře,že bud se přizpůsobíš,nebo ne a to já bych také moc ráda,jen nemám ty možnosti jako ty.Tohle ti opravdu moc závidím.Právě toho zhroucení jsem se potom moc bála,věděla jsem,že vydržím hodně,ale může to přijít z ničeho nic a to jsem nechtěla riskovat,ono mi moc dobře potom nebylo,bylo to takové přežívání.A co ted,ted zase deprese,že jsem k ničemu,bez příjmů,jen samé starosti,žádná radost.

jak píšeš,že je nás...V reálu je nás také hodně. Však my všichni na netu existujeme i v reálu. :-)

Nevím, odkud jste.
V Hradci Králové ale začíná svépomocná skupina nespavců. Právě za účelem sdílení zkušeností a vzájemné podpory. Hledáme tam všichni svoje vlastní cesty k uzdravení bez léků. Příští setkání je v pátek 13. 3. 2015 v 17h. Bližší info na klub.sedmispac(zavinac)gmail.com

Je to konkrétnější, obsáhlejší a osobnější než diskuse na netu. Člověk s tím prostě není sám a taky se může přiučit z příběhů druhých.

rozumný...Právě že jsem to dlouho neřešila. Resp. hledala jsem léky, byliny, lékaře a léčitele – vnější věci, které by mě vyléčily. Až jsem se zhroutila kompletně a musela jsem to řešit jinak. A to zásadními rozhodnutími v životě. Odchod na vesnici, k rodičům, rozchod s partnerem, odchod ze zaměstnání (všechno, co jsem „nechtěla“ udělat). Ode všeho, co nevyhovovalo, v čem jsem jenom „držela“ a snažila se „zvládnout“, místo toho, abych to nějak řešila. Zhroucení mi to pak vlastně usnadnilo, ponechalo mi na výběr už jen jednu možnost – ode všeho odejít, protože už jsem nebyla schopná fungovat vůbec.

Co mi pak pomohlo: ten čas klidu a nic nemuset (i když to byly hrozné měsíce vyčerpání, fyzických i duševních bolestí apod.), resp. všechno pustit. Psychoterapie, rozhovory s moudrými lidmi, texty moudrých lidí. Setkávání (i když většinou jen online) s lidmi, kteří prožívali to samé, co já. Mamčiny polévky a vůbec dobrá strava. Vynechání naprosto všech stimulantů (černý čaj, zelený čaj, káva, čokoláda…). Pěstování a sem tam užívání bylinek. Krásná hudba. Dodržování spánkové hygieny. Postupně s přibývajícími silami i fyzický pohyb (vysoké dávky procházek v klidném prostředí, tanec), ale i relaxace, meditace (ať už v jakékoliv podobě). Pobyt venku na denním světle. Dobré vztahy s dobrými lidmi. Přestat se za všechno peskovat, ale i být k sobě upřímná. Překonávat strach. Odvaha dělat rozhodnutí. Víra v to, že to nějak zvládnu. Že svou cestu najdu, že mám svůj rozum a svůj život, o kterém si budu a můžu rozhodovat já a ne někdo jiný (ani lékaři ani nikdo jiný).

Zkrátka pomohlo přizpůsobení se situaci, přestat s tím bojovat. Přestat na sebe tlačit. Teď jsem na tom tak, že bohužel ještě nejsem venku z abstinenčního syndromu z vysazení benzodiazepinů a spánku je pomálu. Ale jsem klidnější a nesrovnatelně méně vyčerpaná než dřív. Už nějak zase funguju. Mám jednou za čas období, kdy spím dost dobře, třeba dvoutýdenní. Často se mi daří usnout až ráno, ale pracuju z domova, jen na několik hodin denně a na živnosťák, takže holt ráno spím a začnu pracovat až třeba v poledne. Jsem v situaci (bytové, pracovní, vztahové atd.), která je taky dost obtížná a občas jsem z ní zoufalá, ale já doufám, že se mi podaří se z ní postupně dostat a vyřešit ji. Pomáhá mi, že dělám to, co mě baví.

Nevím, jestli s tím budu muset žít celý život nebo se uzdravím. Buďto to přijmu, jak to je, a nějak se s tím naučím žít (tj. přizpůsobím si tomu život, aby mi v tom bylo dobře) a nebo s tím budu bojovat. Teď se přizpůsobuju a hledám cesty, předtím jsem bojovala.

PS. Nevím, jak Tě oslovovat, nemáš tu uvedené jméno ani nick.

na tobě,antidepresíva...pak těžke?

na tobě,antidepresíva pomáhají.

teda byste navrhly??? diky

bylinky nepomahajimoc slabé.

bylinky nepomahaji

z vás se něco podobného nestalo?

Tak to ti závidím,že to...musí být odpočnutý,vyspaný,vždyt jinak po delší době hrozí zhroutění.Kdysi se mi stala taková příhoda.Také nějaký den nevyspaná a šla jsem s partnerem na pivo.Nic mi nebolelo,všechnokrom únavy v pohodě.Objednala jsem si pivo,jen jsem se jednou napila a úplně z ničeho nic mi bylo vyloženě na omdlení.Začal ze mě téct pot-z obličeje a bylo mi příšerně,myslela jsem,že budu volat záchranku.Chtěla jsem jít se opláchnout studenou vodou,ale věděla jsem,že stoupnu a padnu k zemi.Trvalo to asi 8-10 min. a vím,že mě zachránilo,že začalo pršet,přestalo být takové horko.Nevím co to mělo znamenat,napadlo mě,že třeba infarkt.Pak už jsem byla zase úplně v pohodě,ale jsem si jistá,že to bylo dlouhodobou nespavostí.

vysvětlit,prostě jsem si...Tak to ti závidím,že to zvladaš bez chemie.Nespat je dnes luxus.mně nic jiného nezbývá, do práce musím přjit odpočinutá,jinak neuspěch a za mnou spousta a mladších a vyspanějšich

prosim vas pomahaji vam přirodni tablety na nespani? Ja je beru již rok,ale nijak nic nepomahaji,stale se budim,trvá mne strašně dlouho než usnu,ale vždy si je večer zase vemu,par krat jsem si je nevzala a bylo to ještě horši,takže fakt nevim co dal...

a jenom ty oči byly žlute...vysvětlit,prostě jsem si neuměla představit,že bych to brala denně,nedělalo mi to jako dobře.Ty oči to jsem si sama nevšimla,kolegyně mi řekla,co beru,že mám žluté oči,jako kdybych měla mít žloutenku.Asi játra,netuším,já do toho ještě rohypnol,dříve lexaurin.Ne,už nikdy více,nechci brát nic.

také,ale já bych to denně...a jenom ty oči byly žlute nic jinyho ti to nedělalo? Jáje měla pul roku,taky nějake vedlejši učinky byly ale na spanek to nevyřešilo,tak proto jsem toho nechala

tritico?
také,ale já bych to denně brát nemohla,vzala jsem si jen občas a měla jsem žluté oči.

tritico?

nepomůže,zkoušela jsem čaj třezalku,kdepak.