Sebevražda

milý Martíne, nejsem autorka článku, ale taky bloumám po nuseláku, pro zdravotní problémy se mi hrotí život, ale Tvoje slůvka mě potěšila..líbilo se mi a´t odepíšeš cokoli, bude mi ctí...tak odepisuju, nechť Ti osud splatí dobrou vůli:-), krásný den!

Ahoj je mi líto že máš takové trápení, že nechceš zůstat na tomto světě. Chci se s tebou podelit o svuj názor, kéš by ti pomohl.Ty žiješ na tomto světě a proto jsi jeho součásí i ty jsi tímto světem. Tvoje bolest je bolest celého světa.Každý, kdo někomu ublíží třeba i soběublíž vždy všemu na této zemi a i kdyžto tak možná hned nevypadá vždy to nakonec bolí i jeho samotného na zemi je totiš vše propojeno proto taky nikdy nejsi sama "CELÝ SVĚT JE S TEBOU"Jestli si vezmeš život tak tady po tobě nezbyde nic jen tvé utrpení navíc myslíš že tím vše skončí že je to tak jednoduché. Co kdyš ne. Přeji ti aby každý další den BYL UŠ JENOM LEPŠÍ Pokud mi odepíšeš cokoli, bude mi ctí.

Pred hodinou jsem sedela na okne v 7.patre a chtela skocit, ale nedokazala jsem to. Strach byl vetsi a ja si tak moc prala najit dost odvahy ke skoku...

Sáro, zkus si půjčit v knihovně nějakou toxikologii nebo patologii. Tam je návodů hodně. Já bych Ti ale doporučila začít znovu v léčbě s jiným psychologem.

Mám za sebou asi 6 pokusů o sebevraždu.První v 17 letech v docela těžkých depresích.Poslední v 23.Chtěla jsem ulevit rodičům, abych jim nebyla "na obtíž".Byly se mnou samé problémy.Měla jsem roky deprese,anorexii, byla jsem neš(tastná, uzavřená...Slýchávala jsem -zestárli jsme kvůli Tobě o 10 let.Tak jsem nechtěla, aby se museli dále trápit. Bohužel jsem vždy volila dost velké množství prášku a alkoholu, jenže to nikdy nestačilo k tomu, abych se už neprobrala.Nevím, zda mám být ráda nebo ne.Dnes si nějak nedokážu představit, že bych měla suicidovat znovu, ale kdybych měla nějaký problém a já věděla, že "by to pro mne byl konec, že bych už pro mne nemělo smysl ani žít", tak bych to udělala znovu, ale rozhodně jinak.Jenže problém je ten, že mám strach, že by se mi to zas nepovedlo.Objesit se mám strach, ani nevím, jak na to .A skočit z něčeho, to by nemuselo vyjít.Jo, z těch sebevražd medikamenty mám následky.Po tolika pokusech se mozek vzepřel.Trpím epilepsií.Za všechno se platí.Já mám sklon k sebevražedným a sebepoškozujícím se reakcím.Ani psycholog mi konkrétně v tom moc nepomohl.Tak užívejte sluníčka.

Doporučuji dnešní Hospodářské noviny, příloha Zraví, téma: Psychické poruchy

Inzeraty? A ty jsi to přes ně sháněla? Jen jestli z tebe nedostanou jen peníze? Napiš kde jsou ty inzeráty. A jde přes ně sehnat i něco jiného(opiáty)?

Narkomane, antidepresiva sezenes i na inzerat. Zkus ty spravny stranky. Ja se ted taky s nimi lecima opravdu mi pomohly. Ja beru Serlift. max denni davka je 250 mg a me pomohlo uz 100 mg denne. Sem tam se napiju a nic se nedeje. Je pravda, ze je musis brat asi tak pul roku, abys byl v pohode. Nezmenis pohled na svet, ale situace, ktere ti pripadaji nezvladnutelne, pak zvladas levou zadni. Benzodiazepamy, antixylotika...jsou na chvilku dobry, ale navykovy, bohuzel. Pak uz ti ani krabicka nezabere. Antidepresiva funguji uplne na jinem principu. Nezklidnuji, upravuji chemii v mozku. Drzim ti palce. Ale nevim jestli ty sam chces....

Nikam za psychiatrem nepůjdu, stejně by mi nic nenapsal, a na to nemám nervy aby mě vyslýchal. A ješte aby si mě zaregistroval jako psychicky narušeného člověka, to je to poslední co potřebuju. Prostě se smířím s tím že lepší už to nebude, dá se to přežít, za pár týdnů stejně bude maková sezóna, takže nastanou zlaté časy. A už to tu neřešmě, považujme tento můj problém jako uzavřenou kapitolu, stejně jsme se všichni narodili jen aby sme trpěli, život je prostě peklo!

No, přesně jak psala Pajka. Tím,že si vezmeš dvě krabky antidepresiv najednou a zapiješ je alkoholem, se můžeš i zabít, řekla bych. Já se na to samozřejmě taky párkrát napila (dost) a už to radši nezkouším, protože jsem pak měla záchvaty křečí, blbě se mi dýchalo ap., fakt jsem byla vyděšená k smrti. Ale třeba to byly jen nervy, já k tomu všemu totiž mám panické záchvaty (taky chuťovka). Za psychiatrem anonymně jít můžeš, tím myslím třeba do jiného města a říct, že nemáš doporučení od obvoďáka, měli by tě vzít i tak. Psychiatři jsou naštěstí uvědomělí v tom, že se bojí, aby jim někdo, koho odpálkujou, nespáchal sebevraždu. Protože dopředu neví, jak na tom ten, kdo za nima jde, je. (Jinak nevím jak drogy, ale alkohol deprese a stavy úzkosti každopádně prohlubuje. Aspoň u mě.) Psychiatr se tě bude určitě vyptávat, to je fakt, ale to potřebuje, aby věděl, co ti napsat - ale to bys snad mohl zvládnout, i když je to třeba nepříjemný. A některý psychouši jsou i celkem milý lidi. Docela bych se přimlouvala, abys to zkusil, třeba by tě to i trošku odtáhlo od těch drog, nebo řeš i ty drogy, zkus se sebou něco dělat, zcela souhlasím s Pajkou, že se jevíš jako inteligentní člověk, kterýho by byla škoda - přece si nechceš úplně vygumovat mozek!!! Já jsem starší než ty (32) a po všech těch experimentech (taky jsem brala benzodiazep. a zapíjela je alkoholem abych otupila tu bolest a úzkost nebo jsem prostě hodně pila) mám pocit, že už mi to tak nemyslí - když se chci něco učit, je to děs... Moc mě to mrzí, ale kdyby se čas dal vrátit, asi bych se chovala stejně.... Člověk si musí prožít svoje, aby někam dospěl. Dej vědět, jak jsi na tom.

Narkomane, já jsem si to myslela, že improvizuješ, ale až tak? Opiáty nepomáhají. Pokud je Ti po nich hůř, opiáty škodí, jen se neboj si to přiznat. Nevím, kolik je Ti let, ale ani když nejsi ještě plnoletý, nepotřebuješ, aby Tě někdo vedl k psychiatrovi za ruku. Na druhou stranu jen těžko můžeš zůstat anonymní, aby si tě mohli zaevidovat.. Taky bys mohl zkusit linku důvěry. Předpokládám, že žiješ ve velkoměstě, takže i krizový centrum, abys nemusel dlouho čekat. Deprese jsou o nenormální hladině serotoninu, takže na principu jeho uvedení do normy v podstatě chemicky fungují všechna moderní antidepresiva. Stálo by to za zkoušku, ale musel bys je užívat dlouhodobě, ukázněně a pokud možno nemixovat s alkoholem. Než Ti něco napíší, chtějí vědět, jaký máš problémy, krev ani jiné testy k tomu nepotřebují, ale beze slov Ti fakt nikdo nic nedá. Měl bys něco podniknout. Jsi mladý a citlivý kluk a bylo by škoda, kdyby ses utopil v drogách. Stopnout to možná nedokážeš snadno, ale jenom Ty musíš chtít z toho kolotoče ven...

Já jsem ani z těma psychiatrama nebyl, nemám žádné strašné deprese, jen když jsem na dojezdech nebo když to na mě sem tam padne a nemůžu nic sehnat (narkotika). Ty antidepresiva jsem sháněl na ulici a od známých a dával jsem si fakt hodně, i třeba dvě krabičky najednou, zapíjel jsem to alkoholem, benzodiazepiny, prášky na spaní i antidepresiva a většinou jsem se z toho akorát neovládal, ale ty opiáty fakt pomáhají akorát jak odezní tak je to dvakrát horší, tak nevím. Jo a ten prozac je myslím z řady antidepresiv které působí tak že zvyšují hladinu serotoninu, a to prý pomůže až za několik týdnů a musí se to brát pořád, takže pro mě nevhodné a taky pochybuju že by mi to někdo předepsal. Ale za skoušku by to stálo, nevíte, existuje možnost nějaké anonymní návštěvy psychiatra, nechci aby se to dozvěděli rodiče co by mi něco předepsal, a moc by se mě nevyptával. Co všechno chtěli vědět než vám to napsali, museli jste dávat krev, nebo jiné testy?

Narkomane, to není pravda, že antidepresiva jsou k ničemu !!! Opravdu. Jen jsi asi nenarazil na ty pravé. Mně se objevily deprese asi v osmnácti - a než jsem přišla na to, že to jsou deprese, a ne nějaká lenost, otrávenost apod., což mi říkali rodiče, prošla jsem si celkem peklem, měla jsem bulimii, hodně jsem pila, bylo mi hrozně... Pak jsem po letech šla i psychiatrům, ty jejich přášky byly většinou fakt na h...o, ale pak mi jedna doktorka předepsala Deprex(známější pod názvem Prozac)a mně bylo, jak kdybych se fakt znovu narodila. Příval energie, všechno mě bavilo, přestal strach z budoucnosti. Neberu to pravidelně, jsem ten neukázněný pacient, který když je mu dobře, tak na to kašle, ale vím, že když to na mě přijde - začíná to skleslostí, ztrátou energie, podrážděností, beznadějí ... a dokopu se k doktorce pro ty prášky, je to zas ok. Ale je to fakt asi šestý nebo sedmý druh prášků, které na mě "byly vyzkoušeny". Tak to nevzdávej. A říkej si co chceš, že sem každý píše nějaký povzbuzující bláboly a přitom jsou mu ti ostatní úplně ukradený, nemůžu mluvit za ostatní, ale já s tebou fakt soucítím a ukradený mi nejsi, vypadáš jako inteligentní kluk a vím, co asi prožíváš, protože jsem byla v té samé kůži - kdyby ti ty moje bláboly aspoň trochu pomohly, byla bych ráda, jsem asi blbá, ale fakt to tak cítím.

o.k. Pokud člověk měl dřív radost, je naděje, že se mu vrátí, přinejmenším dostane život do normy bez utrpení.A Ty se zeptej taky kteréhokoli lékaře a ten ti řekne že spoustu nemocí zatím sice nejsme schopni léčit, jen se o to snažíme a naštěstí mnohdy úspěšně. Ještě stále jsem přesvědčená, že existuje pro každého člověka jeho lék na míru, jen vydržet a nevzdát se. Opiáty hmmm, to je špatný, cesta k větším problémům a utrpení...

Já tím nesleduju nic, proste jsem serfoval na netu a narazil jsem na tuhle diskusi tak jsem napsal svůj názor. A co se týče těch antidepresiv tak jsou taky na nic, na depresi fakt léky nejsou. Ze vrátí lidem radost ze života, to bych fakt chtěl vidět. Nesmysl, zeptej se kteréhokoli lékaře a ten ti řekne že depresi zatím nejsme schopni léčit, jen se o to snažíme. Jediné co působí jsou opiáty ale ty jsou návykové a za čas jste na tom ještě hůř.

Narkomane, mě by zajímalo, proč sem píšeš Ty, co od toho očekáváš a co Ti to dává nebo bere. Trochu tomu nerozumím. Odsuzuješ tyhle diskuse a současně se jich aktivně účastníš. Máš problém a nevíš, jak na něj, než pasivitou nebo koncem. To je málo. Jsem přesvědčená, že řešení je, ale Ty nevěříš a už předem je odmítáš. A můj postoj nemá co dělat s lítostí ani hrou na lásku k bližnímu svému. Ubližuješ si tím, že depresi neléčíš. Tvoje charakteristika benzodiazepimů je zjednodušená a subjektivní, kromě toho, že jsou to léky proti úzkostem. Antidepresiva jsou léky proti depresi a spoustě lidí vrátila chuť i radost ze života.

tuhle jsem to psala kamarádovi co je na vozíčku... někdo může a nechce a druhý by se ukroutil jak by chtěl a nemůže... on by hrozně chtěl fungovat, být okay a žít normálně a nemůže... já můžu, nic mi fyzicky nebrání ale "nechci", nejde to... svět je divnej...

Jasně že to zažívám a dost často, trpím depresemi, někdy je to opravdu k nevydržení ale přece se takhle trapně nebudu dožadovat pomoci. Prostě pochopte že mě to štve tahle ubohost, a lidi jak vám to vůbec může pomoct, to je přece jasné co vám tu ostatní poradí když tu budete psát jak se chcete zabít. Je to furt to samé, "vždyt život za to nestojí, život je krásný, najdi si něco co tě baví, mysli na lidi co tě mají rádi bla bla bla", to si to rovnou můžete napsat sami. A fakt věříte že ti co vám to píšou to myslí vážně, že vám jim snad záleží na někom koho nikdy neviděli. A taky, asi nevíte co je deprese, ale když mám depresi tak mě nezajímá nic, vůbec nic. K psychiatrovi chodit je též na hovno, taky vám bude říkat ty samé kecy a v nejlepším vám předepíše nějaké benzodiazepiny po kterých budete mít jen okna. Jo rada, když jste psychicky v prdeli, nehulte trávu, je to třikrát horší. Prostě, deprese je svinstvo, nepomůžou vám na ni ani tyhlety debaty, ani prášky, prostě se s tím nedá nic dělat, bud sebrat tu odvahu a zabít se nebo prostě mít deprese, co dodat. Tak se rozhodněte.

A dalsi skupinou lidi jsou Ti, kterym rozum rika- musis, ale proste to nejde. Zda je to zbabelost a nebo silny pud sebezachovy, nevim. Jsem vazne nemocny, stoji to za nic, budoucnost hruzna. Rozumne by bylo to zapakovat. Ze sveho pohledu nejsem tak presvedceny, ze kazdemu chce se to povede. Treba takovy B.Hrabal, ze? A znam daleko vice pripadu u nemocnych. Ale tohle je neco jineho. My bychom si chteli uzivat zivota a pritom nam neni prano. Na druhou stranu jsou lidi, kteri maji nutkavou potrebu si ublizovat. Nekdy kdyz procitam jejich chaty, tak jim "zavidim". Zduraznuji uvozovky. Nechtel bych trpet jako fyzicky zdravy jejich poruchou, ale ted by mi bodla.

Narkomane, a co Ty: máš psa? A staráš se o něj? Jestli jo, tak proč "otravuješ Ty ubožáku na diskusích"? Jestli "se tady stejne nechce nikdo zabít", tak je to dobrá zpráva!"Je to tu plné hnupů...", máš pravdu, jsi tu teď opravdu často...Docela by mě zajímala Tvá definice "hnusáka". A jestli jsou tu všichni spokojeni, tak co pozitivnějšího by se tu mohlo udát? Nastala harmonie a díky za to povzbuzování.Budeš asi patřit k první skupině: "(kokoti)", dedukuju z toho, že u druhé pomáhající Ti pohnutky unikají: "(nevím proč)""Saktra lidi, já nemůžu za to že o vás nemá nikdo zájem..." a on už Tě ze zodpovědnosti někdo obvinil? "to nemáte doma televizi?:)" fakt někteří ne...