Sebevražda

co to je za skratku BSP ?

Pred nedavnem zacala skupina neznamych "studentu" nazyvajicich se BSP psat na vsechna diskuzni fora pod ruznymi jmeny. Vzbuzuji u lidi soucit bud dojemnymi pribehy (coby priklad na zvraceni si prectete celou rubriku "masturbace mentalne postizenych"), pricemz vse je vymyslene a z lidi, snazicich se zde nekomu pomoci nebo nekoho podporit si jen delaji legraci, nebo ruznymi nesmyslnymi a perverznimi "problemy". Maji svuj bodovy system, kdo na co z poctivych duverivcu skoci a necha se napalit.NEVERTE VSEMU, CO ZDE KDO PISE - NA DOKTORCE SE BAVI NEKOLIK BLBCU A BUDETE JIM JEN PRO LEGRACI!! NENECHTE SE NAPALIT A POSLETE TOTO VAROVANI DAL SITI!!!

já mám chuť umřít, když listuju v různých tématech Doktorky.Pochybuji, že většinu příspěvků píšou psychicky zdraví lidé, spíš to odhaduji na narkomany a psychopaty.K témě : nezabíjejte se, víte kolik lidíby chtělo žít a nemůže? A co ti, kteří se stali obětí vraždy v matčině těle a nemohli se k tomu nijak vyjádřit?!

Nečetl jsem všechny příspěvky ale podělil bych se o zkušenost pokusu o sebevraždu. Byl jsem na pokraji ničeho, kdy se mi zdálo, že nic nemá smysl a po ničem než smrti netoužím. Stál jsem na kolejích a čekal. V hlavě prázdno a tu se mi začaly honit v podvědomí myšlenky, že jsem velký sobec, že myslím jen na své problémy. Vždyť i má matka má určitě problémy - vím jaké? Nevím. Nic nevím. A všichni ostatní možná taky mají problémy. Proč tu vlasně na tomto světě jsem? Možná kdybych se zaměřil na problémy jiných a zkusil jen tak, no prostě zkusil.....Siréna,ohlušující hřmot, vítr, všechno se točí...... Vlak mě minul o pár centimetrů. Zázrak? Blbina. Nevím. Vím jen, že nastala změna. Snažím se pomáhat všem jak to jde a už nemyslím na sebe. Všem ostatním radím: není nutno prožít zkušenost abyste poznali, samozřejmě, že co život to jiný náhled, ale když odpustíte jiným, odpustíte sami sobě. Když pomůžete jiným, pomůžete sami sobě. Znám to.

Ahoj Simi, velmi dobře tě chápu. V této době mám úplně stejné myšlenky. Domnívám se, že to je jediný způsob jak vše vyřešit...............ale i kdybych měla na to sílu, tak to kvůli rodině nesmím nikdy udělat, a tak jsi přeji, aby mě aspon porazilo auto nebo něco jiného.............

a co ty Chrisi, jak si ty na tom s duševním zdravím, když zabloudíš na tyhle stránky?Asi nic moc, co? Proč sem lezeš a vnucuješ těm "ubožákům" svoje stupidity? Aby jednou nezabil někdo tebe! Odhaduju, že si párkrát po rypáku dostal.

Ty musíš být fakt milej člověk...mně je zase na zvracení z tebe.Ty nějaký přátele máš? Jestli jo, tak nevím, proč se neprojevuješ raději u nich...Respektuju tvůj názor, jen ho jaksi nechápu, Protože kdo nezažil, nepochopí.Pěknej den,a.

Vy chudáci. Ubožáci, co si musí vynucovat pozornost na internetových diskusích protože jste tak otravní že nemáte přátele. Vždyt vy hovádka jste se nikdy vážně zabít nechtěli, jen trapné volání o pomoc, potřebujete slyšet jak vás máme rádi. Jo, miluju vás, ale ted už se konečně zabijte!!! Dělejte, bude vám líp, věřte mi. Skončete to :))) Na to nemáte, jděte se vybrečet a pak spátky do práce, lenoši :))) Nevyvoláváte lítost, spíš posměch, směju se vaší ubohosti. Ale zvracím z vás!!!

Ahoj Listie. Rada by som sa s tebou porozprávala, ak by si chcel napiš mi mail na liska25"atlas.sk všetko čo máš na srdiečku.Nechcem aby si mal pocit že ťa nikto nemá rád. Budem čakať, zatial sa drž.

Jsi obdivuhodný člověk,Pajko.A máš pravdu!

Vždycky, když vstoupím na net a čtu něco dramatického, uvědomím si, že tenhle svět je do značné míry anonymní a virtuální a vše, co čtu a vidím nemusí být nutně pravda, ale i pokus manipulovat lidskými emocemi, myšlenkami, činy. A taky to, že nejsem schopna jako jedinec spasit celý svět, unést jeho bídu a vyvést lidi do světla, naznačit jim cestu a zachránit, zvrátit odhodlání všech potenciálních sebevrahů např. Přesto se o to mohu opakovaně pokoušet bez nároku na poznání, zda šlo o hru či realitu, bez informace, jak celé drama dopadlo, s vědomím rizika, že má snaha někomu posloužila k pobavení nebo bůhvíčemu...Tenhle chat by měl lidem především pomáhat a v žádném případě by je neměl vtáhnout do úzkostného děsu, jak to či ono skončilo a co jsem pro to nestihl udělat. Pak by začal způsobovat nebo prohlubovat lidské problémy.

Radku,ozvi se!!!Přece jsi to nemohl udělat!!Vždyť to bys myslel vážně jen na sebe!I já už bych se dávno zabila.Ale NEMŮŽU!!Nemůžu kvůli rodičům,sourozencům,kamarádům, příbuzným..Zamysli se nad tím,kolik lidí by to zasáhlo.Je to až neuvěřitelné,kolik lidí zasáhne smrt jednoho jediného člověka!!Prosím,ozvi se...

je to stale horsie ,uz ma ohovaraju aj moji spoluziaci,smeju sa na mne ,co mam robit ,ja uz nevladzem ,ved keby ma radsj zbily ,by ma to menej bolelo

Radku, v době, kdy ses narodil, jsem měla půlročního chlapečka. Mám docela dobrou paměť a vzpomínám si, že ten podzim byl moc krásný, prozářený sluncem, pravé babí léto. Myslím, že by bylo fajn, kdyby ses dožil vyššího věku a oslavil ještě mnoho svých sluncem prozářených narozenin, potkáš jinou a s největší pravděpodobností lepší dívku, oženíš se, přijdou děti, Tví rodiče si užijí vnoučata a ve své profesi můžeš spoustu dokázat. Všem ve svém okolí včetně sebe především můžeš připravit úžasnou budoucnost. Je to jenom na Tobě. Den, kdy se mi syn narodil, pokládám za nejkrásnější moment mého života. Strašně, nevyléčitelně a navždy by mne bolelo, kdyby provedl to, co zamýšlíš, ať už by to bylo z jakéhokoliv důvodu. Žádný důvod není pro takový čin dost pádný, vždycky je naděje a ten Tvůj, ten patří, promiň, k těm banálním, přestože Ty máš právě pocit, že se Ti zhroutil svět. Co kdybys své rozhodnutí o nějaký den odložil a pokusil se přehodnotit, až bolest nebude tak krutě silná? Udělat to přece můžeš kdykoliv... Přeju především Tobě, ale i nám tady, aby ses ozval i příští týden.

Pro Radka: Mám syna ve tvém věku. Před pár lety prožil něco podobného, co prožíváš nyní ty. Byla jsem z toho nešťastná zároveň s ním, moc mě bolelo, že má takové trápení. Probírali jsme to spolu pořád dokola, vyprávěla jsem mu i o své dávné nešťastné lásce, o životě vůbec. Řadu týdnů, měsíců byl naprosto bez života, začala jsem se o něj bát. Asi tak po roce se mi svěřil, že měl v plánu odejít ze života, ale kvůli nám, rodičům, to nemohl udělat. Doslova mi řekl, že jsme si nezasloužili, aby nám udělal takovou bolest. Čas plynul a osud či náhoda mu do cesty přivedla dívku, která se do něj velmi zamilovala. Se vším se mi svěřoval, i s tím, že jí asi nebude moct mít rád, že neví, že nemůže zapomenout atd. Postupně ho velká náklonnost té dívky změnila, byl s ní rád, až z toho nakonec vznikl hluboký oboustranný vztah. Pět let spolu bydleli a před více než rokem se vzali. Dnes je moc šťastný a pokud nějak vzpomene na svou bývalou, s úsměvem pronese, jak moc se tenkrát mýlil a že je rád, jak to dopadlo (že se s ním rozešla). Radku, určitě se z toho dostaneš, to se vždycky jeví jako neřešitelná záležitost, když člověk ztratí svou milovanou bytost. Kdo je citlivější nátury, propadá beznaději, ale věř mi, pokud člověk nemá zlou a nevyléčitelnou nemoc, dá se všechno na světě zvládnout. Máš dobrou práci, rodiče, přátele, bratra, ti všichni stojí za to, aby ses i dál na světě usmíval. Určitě najdeš dívku, kterou taky budeš milovat, čeká tě ještě hodně hezkého. Samozřejmě, přijdou i problémy, takový je život, teď jsi však mladý, doufám, že i zdravý a byl by nesmysl opustit všechno, co nám lidem život poskytuje. Vím, že dnes budu těžko usínat, budu myslet na tebe a pokusím se vsugerovat ti, že život stojí i za mnoho slz, že stojí za to bojovat s nepřízní osudu. Co mohu dělat jiného, když bych ti tolik chtěla pomoct a nemám jak, nevím kdo jsi, kde a jak tě najít. Musíš si to rozmyslet, je čas a čas bude i pracovat pro tebe, budeš zase šťastný, věř mi prosím. J.

Radku, a co čekáš, že Ti někdo tady na tohle řekne..že jsi borec nebo co? Přečti si znovu, třeba stokrát, příspěvek Ponocného, dokud se Ti nerozsvítí. Abys nepsal takové blbosti.

Myslím si,že jsi hrozný slaboch,který myslí jen sám na sebe!Co tvoje rodina? Nevím jestli jsi důkladně četl všehny ty reakce,ale jsou mezi námi lidé, kteří mají určitě pádnější důvody ke spáchání sebevraždy a dokáží se s nimi poprat úplně jiným způsobem.Prosím, zamysli se!!!

Zajímavé.Chvílemi jsem se i zasmál, když jsem si četl některé názory.Nikdy jsem na sebevraždu nemyslel, mám dobrou velmi slušně placenou práci a do neděle jsem měl holku, kterou strašně moc miluji. Život to nachystal tak, že jsme se museli rozejít. Já se snažím ale srdce tak bolí, že se to nedá vydržet. Tak jsem se rozhodl, že to udělám. V pátek mám narozeniny bude dost hezký zemřít ve stejný den jako jsem se narodil. Je mi moc líto všech kdo budou kvůli mně trpět moje dnes už bývalá holka, rodiče, brácha a možná i někteří kámoši. Ale jinou cestu už nevidím. Bude po trápení. Všechno si v práci dořeším nechám tam služební telefon notebook, zajdu zapálit svíčku na hrob mojí babičky, zajdu do banky zruším účet aby s tím dědictvím neměl nikdo moc velké starosti a večer 15.10.2004 na mé 28 narozeniny to ukončím. Hrozně se toho bojím ale bez ní žít nedokážu. Ona si v životě hodně zkusila a já ji ještě nachystám tohle.

Listie, kdo na tebe kašle? Co rodina?

Simono najdi si na internetu téma rodinné konstelace a jdi na to je úžasná metoda a dozvíš se záhady své rodiny a proč máš sklony k sebevraždě, je možné že u vás v rodině to už někdo udělal a toto je ten následek. Stojí to jen 420 Kč a ještě si užiješ zážitek