Sexualni zneuzivani v detstvi

Jsem rád,když vím že aspoň někdo chápe mojo pocity.Vosobním životě si myslim,že sem na tom docela dobře.Drogám sem se dokázala vyhnout obloukem.Měla sem sice období kdy sem docela střídala chlapy,ale dnes mám stálého partnera a snažíme se o mimčo.Zatím se to moc nedaří.Můj názor na chlapy,jj že jsou to všichni parchanti.Ale nedopustim,aby ho znal můj přítel.Snažím se věřit a doufat,že vyjímky existují.Jinak bych s žádným chlapem nevydržela.Co se týče sexu to ja kapitola sama pro sebe.Nazvala bych ji-Předstírání.Budu hledat dál a snad nějakou poradnu najdu.Pak už jen sebrat odvahu a možná mi pak bude líp.Držím nám všem palce.Ať se s tím dokážeme vyrovnat,aby sme byli schopné prožít svůj život na plno a bez nočních můr!

to lea: zni to hezky... ale jsou lidi, kteri uz jsou v tak hlubokych temnech, ze takovehle mantry nepomuzou, ani kdyby chteli... kdyz bobujej s temihle blbymi zazitky, jeste tyranim, drogama apod, je toho moc.to katka: naprosto te chapu. ale jsi cena, na to mysli. a snad nejsi v moc velkych hlubinach, ze kterych se pak dostava uz opravdu spatne... pokud jsi jeste nesklouzla k drogam, ulici, sebeposkozovani nebo podobne, ver si a opravdu zkus nejakou pomoc. melo by to pomoct, chci, aby ti to pomohlo, ale i kdyz chci sebevic, neznam nikoho dobreho, na koho bych ti dala kontakt...to marta: to s tou kamaradkou znam. i kdyz bych treba nekdy i chtela si s ni o tom hloubs popovidat, nejde to. nici ji uz jen ten fakt, natoz jit do nejakych konkretnosti...jsme na to samy:((

Marto: psycholog, pokud jseš schopná o tom mluvit by Ti stoprocentně pomohl... Určitě jsi ještě nemluvila o všem. Ty sny a ty noční stavy, kdy se člověk dostane o roky nazpátek jsou fakt k zbláznění:-(. ale po terapii by se to mohlo zlepšit...Já bohužel nejsem schopná mluvit vůbec. Ani popsat to písemně. Vrcholem je, že jsem napsala na tohle téma, ale ani to nejsem schopna pojmenovat:-(((.Fakt neváhej, jseš na dobré cestě k tomu, aby Ti bylo líp. Nevěřím tomu, že to někdy bude úplně v pohodě, ale rozhodně se to dá v některých případech zlepšit. Jen o tom umět mluvit...

Není pro mě problém o tom mluvit.Dokonce mám i s kým,jenže to pomůže málo.Nechci zatěžovat kamarádku popisem detailů,aby se tím sama trápila.A i přes to že mě vyslechne nemůže nikdy plně pochopit jak se cítím.Myslím,že ani psycholog nedokáže zabránit těmto vzpomínkám.Ale na druhou stranu je nestraný a mohla bych to ze sebe vše vysypat.Možná bych se pak nemusela bát co se mi bude zdát.Ty sny jsou nejhorší.Připomínají na co se snažim zapomenout.

Mně je 25 a asi se mi nepodaří to vymazat nikdy:-(. Nejvíc mne to otravuje v noci, kdy se mi to pěkně všechno vrací. Ach, jo, bojím se, že tohle je na celý život... Cítím se tak špinavá, hnusná, fuj:-(((.

Možná jde si pomoci sama, ale chce si to dovolit zapomenout a dovolit si být šťastná. Možná pomůže každý den před usnutím a po probuzení si to opakovat jako mantru: (odpouštím si- pokud cítíte nějakou vinu)dovoluji si zapomenout, dovoluji si být šťastná a milovaná. Negativní myšlenky a negativní podněty na mne nemají na žádné rovině mé mysli vliv. Prostě to nevytěsňovat, ale nahrazovat kladnými podněty.Mě to pomohlo,ale je fakt, že jsem k tomu došla v pozdějším věku a po mnohých peripetiích.

ahoj, to tedy nevim. jsem z phy a popravde ani tady neni nikdo, kdo by nejak pomohl. elektra se tim sice zabyva, ale chce za to penize. na to nemam. a pak hodne organizaci se zabyva domacim nasilim, ale tohle tam neradi.. .tak nevim... taky bych chtela nekoho, kdo pochopi. to asi jen tak nepujde. jo, poltaceni neni to nejlepsi, me to privedlo az k drogam. chce to mluvit a mit nekoho, komu muzes verit, a chtelo by to odbornika. ale kde ho najdeme, to nevim...:((

Ahoj.jsem taky jedna z mnoha co se snaží vyrovnat s SZ v dětství.Moje metoda ční v tom že se to snažím v sobě potlačit.Ale stejně nejde zabránit tomu aby se to občas nevynořilo a neovlivňovalo mé chování.Přemýšlím zkusit nějakou poradnu.Je toho moc,co mě trápí a tíží.Nevíte o nějaké v severních čechách?

jo mnohokrat dekuji, tohle mi hodne pomohlo, jeste jednou dekuji a zatim nashledanou

to vaclav:to je hodne tezky, kazdy jsme jiny. myslim si, ze ji muzes povedet, ze ji mas rad, zalezi ti na ni a kdyby se nekdy trapila nebo o tom potrebovala mluvit, vypovidat se, ze tu jsi pro ni. nevim, jak velke problemy ma. nekdy neni vhodny privadet temata sexuality atd, ale jsou lidi, kterym to nevadi (mezi ne bohuzel nepatrim). nevnimej ji jako nejakou nesvepravnou chudinku, ukaz ji, jak je svela, co vsechno umi, jaky je jedinecny clovek. proste ji posiluj. ma stesti, ze jsou kolem ni lidi, ktere zajima

omlouvam se ze rusim, ale nedavno jsem zjistil proc kamaradka chodi k spec. lekari(psycholog)a strasne moc bch ji chtel pomoct, ale nevim jak. nevim jak se mam k ni chovat, nechce semnou o tom moc mluvit, a tak mam strach ze neco reknu a pak ji to pripomenu nebo neco takoveho a to se mi moc nelibi. tak jsem se chtel zeptat tady, jestli by me nekdo neporadil. predem dekuji za odpoved Václav Hampl ml.

to mia:diky za prispevek, ten tu byl treba... bohuzel ja nikoho takoveho nenasla, a to jsem z phy...

Pomáhá mi sezení s psychologem, našla jsem výborného terapeuta. Vídáme se každý týden. Píšu deník, kreslím abstraktní obrazy, zapisuji sny - společně pak o všem mluvíme a na závěr sezení děláme autogenní trénink. Jedině tohle pomůže..žádný zázračný lék na zapomenutí není :( Je třeba důkladného zpracování, což bolí, moc..ale když si najdete pravého průvodce, půjde to - bude líp..Mia

koukam, ze to tu bohuzel nebo bohudik neusnulo. tohle tema by vubec nemelo existovat:((

No neni co dodat. Ale v tomto pripadeby by pomohlo si s tim dotycnym promluvit. Urcite by to pochopil

Já jsem toho také nebyla ušetřena.Byly mi 4 roky, když mě osahával a onanoval nade mnou nevlastní bratr, pak jeden mámin přítel mě osahával a chtěl sex, jako dítě narazila na ulici i na pedofila, sliboval mi že mi koupí hračky a že se mi to bude líbit.Už v té době jsem měla z mužů hrůzu.Můj celý další život je tím velmi poznamenán.Mám za sebou 2 nevydařená manželství, která ztroskotala na tom, že jsem po určitém čase, když opadla zamilovanost, nemohla s muži souložit, hnusili se mi.Je mi už dost let a táhne se to se mnou.Nemyslím na to, nikdy jsem o tom nikomu takto neřekla, stydím se za to.

nevedomky jsem se vrátila o 33 let zpátky. Bylo mi tehdy pět let. Vím co se tehdy stalo ale "naštěstí" si nepamatuji všechno. Vím jen, že to bylo peklo. Uvědomuji ji si, že odtud pochází má hrůza z malých a uzavřených prostorů, možná i hrůza z hloubky a vody a absolutní odpor k násilí. Dnes jako svobodné matce dvou dětí neschopné vést dlouhodobější vztah s mužem se "povedlo" seznámit se s mužem, který má psychologické vzdělání a ten mě jednou jedinou otázkou vrátil raketovou rychlostí tam na co jsem se snažila tolik let zapomenout. Upřímně řečeno mě to víc než rozhodilo a já nevím jak z toho ven. Nyní stále vzpomínám co se tehdy všechno stalo a je to hrozné. Zároveň jsem začala číst jednu poučnou knihu a až nyní je mi jasné že moje neúspěchy vést vztah s mužem jsou s tím nepřímo spjaté. Už tehdy jako dítě kdy mě potom rodiče tahali od psychologa k psychologovi jsem se naučila říkat to co chtěli slyšet abych měla pokoj. Musela jsem tenkrát vystřihovat, lepit a především uvěřit, že děti nosí čáp a vrána. Dodnes nesnáším psychology protože já už tehdy věděla, že to není pravda. Když se mi podařilo všechny přesvedčit, že tomu věřím dali mi pokoj. Rodiče se na mě ale od té doby dívali jinýma očima jako na nemocnou méněcennou a zkaženou dceru. Můj vztah s nimi není dobrý a já se s nimi nestýkám. A já sama možná ještě dnes hledám bezvýsledně sama sebe. S přítelem jsem se raději rozešla. Mám pocit, že bude lepší zůstat sama.

to pavla:ja taky, ty pocity jsou totalne stejne jako driv. totalni des, hruza, bolest, horor a bezbranost.chci z toho ven, ale mam pocit, ze se z toho nedostanu. nenarazila jsem ani na psychologa hrazeneho pojistovnou, ktery by mi vyhovoval:´((

Nevykládejte si to špatně, ale je zajímavý, že se to netýká jen žen, jak nás přesvědčují americký filmy a český sexuologové a feministky.Já jsem si myslel, že dva mí známí jsou vyjímka, ale vidím že ne.Měli poněkud zvláštní rodinu. Rodiče se prostě milovali před nimi, měli postele ve stejné místnosti, a před tím je otec vždy brutálně zmlátil, někdy vstal od soulože a za hlasitého povzbuzování manželky jim ještě přidal, jinak to prý jejich matku náležitě nevzrušovalo. Když byli větší, matka se k nim otci za zády chovala jako k milencům ale neměli z toho nic, nikdy ji neuspokojili dost na to aby nedostali za smyšlené provinění nakládačku od otce. Je sice pravda, že ji uspokojovali nekitálními technikami ale není to náhodou taky sexuálně motivované násilí? Jeden z těch mých známých se od toho nedokázal oprostit a spáchal po nějaké době v manželství obtěžovaném jeho matkou sebevraždu, pochopitelně, jeho matka z toho po celém městě viní jeho manželku a její rodinu. Druhý žije dnes přes půl Česka daleko.Ten jejich tatínek už taky nežije.Ta povedená maminka si stěžuje, jak krutě s ní život celou dobu zacházel, zvlášť té´d, když je v důchodě...Fak je, že byla celý život opečovávanou ženou v domácnosti a přesto nevěrná a pěstující ještě k tomu incestní vztahy.Je to osoba, která by si z Vás vyplakala poslední korunu. Rád bych věřil, že ty věci se opravdu nestaly a hodně lidí věří na mentální postižení těch mých známých, ale když vidím jak brutálně je ta babka schopná dodnes fackovat nějaké parchanty za vyplivlou žvejkačku, docela tomu věřím.

bože..jako bych to psala já...:(