Smíření se smrtí

Monco,Mishko, krasna slova, zahrala mne u srdicka, jste zlaticka a jedini, s kym aspon takhle komunikuji sve trapeni. Monco, obzvlast ta slova, ze nas zivot je jen malinka soucast toho celeho kolohehu a zivota na Zemi..pak clovek premysli v jinych souvislostech, vim..pripada mi hloupe, ze z vasich odpovedi beru energii a podporu a ja jen placu a lituju sebe a ostatni..budu se snazit ( tedy snazim se ) premyslet tak jako vy pozitivne..jste kamosky:) snad jste holky:)

Ta kniha od Moodyho je vynikající, určitě to stojí za přečtení. Jmenuje se Život po živoě. Přesné odpovědi na tohle téma. Je to známý autor a je k sehnání v každém knihkupectví.Na chvíli jsme se zastavili, abychom se vzájemně setkali, milovali a sdíleli spolu život. Je to vzácný okamžik, ale pomíjivý.Je to malý interval ve věčnosti. Sdílíme - li s láskou, péčí a vytvoříme si vzájemně hojnost a rozdáme si radost. Pak tento malý okamžik měl cenu.....

Opět přeji dobrý večír, zdravím hlavně Bětušku, moc Ti fandím, neboj, určitě to zvládneš. Problémy jsou tu proto, abychom je vyřešili a vyrostli jsme. Myslím, že Ti hodně rozumím, protože mě jednoho dne z ničeho nic také přepadl takový strach. Myšlenkám je někdy hodně těžké poručit, ale jde to, a to je důležité. Také se to učím a každý den se rozhoduji, že to dokážu, takže co? Jsme silné! Tu knihu od Moodyho jsem nečetla, ale dobře, že Ti aspoň ptrochu pomohla. Doufám, že se k ní také někdy dostanu. Jednou nám jeden pan učitel suploval hodinu matematiky a na konci hodiny nám povídá: " tak jsem slyšel, že jste poslední dobou nějací přepadlí a smutní, ale mládeži, vždyť Bůh vás má rád...!" Někdo si z něj dělal majinko srandu, ale pro mě to bylo krásný, protože to vyšlo upřímně z jeho srdce. On je celý takový upřímně kouzelný. Úplně jsem se uklidnila. Nevím, jestli to někomu v tomhle tématu pomůže, ale myslím, že jestli Bůh je, tak nás má rád určitě všechny a každýmu nám nadělil anděla strážného a svobodnou volbu. A také máme spoustu jiných darů, spoustu smyslů, nejenom těch pět základních, takže nejsme ztracení, nikdo není ztrcený, každý je v každé chvíli sám se sebou a když pořádně otevře očka, zjistí že svět je nádherný spolupracující tým. Že Život je,ač se to někdy nezdá, fajnový parťák, že se na nás nevykašle, že třeba jsme někdy jenom malinko slepí. Smrt je jeho součástí, ale určitě není koncem! Na to je svět dokonalý. Hodně povzbuzující knížka je i Alchymista od Paula Coehla. Vím, že na světě existuje spousta nemocných lidí, spousta lidí, kteří trpí, nechci tohle nijak zjednodušovat, malovat zeď na růžovo, ale chci svoji zeď, která mi brání v síle zrušit... Víra je hodně důležitá a třeba i malá motlitba propustí nějaké světýlko, pomůže, hlavně vyžene bubáky z hlavy. Tak Ti, Bětuško, a i vám všem držím pěstičky, hodně štěstíčka na vaší cestě, co příjde se smrtí a po smrti. to se dozvíme v pravý čas. Třeba to i majinko záleží na nás...

Ahoj Martine. Nevím jestli se někdo dokáže smířit se smrtí,se svou vlastní nebo se smrti svých nejbližších.O smrti se může mluvit neustále,ale připravit se na ni nikdy nemůžeš,to nejde.Podle mého názoru se člověk nenarodil pro smrt,ale život.Myslím si že po smrti něco je...ale co?To nikdo z nás neví dokud neumře úplně.Jsou různé odpovědi na tohle téma ( R.A.Moody...),ale co je skutečnost........

Mishko,dekuji moc za tva slova a i panovi s nemocnym srdickem. Pomalu se z teto silene deprese dostavam, snazim se myslet na pozitivni veci kolem mne. Nekdy to jde,nekdy ne. Rikam si presne to same, ze tim trapenim mi ubiha zivot mezi prsty. Jsem tak rada, ze jsi napsala. S nikym bych o tom nedokazala mluvit, ale takhle anonymne to jde. Jsi andilek. Vlastne jsem ted ve fazi, kdy mne netrapi uz tolik ma vlastni smrtelnost, ale to, ze ztratim sve blizke. Precetla jsem si knihu od Moodyho-snad to pisu spravne-o myslenkach na zivot po zivote a dodalo mi to dost sily, prestoze puvodne jsem mela strach, ze se muj stav jeste zhorsi. Jeste jednou diky vam vsem a kdyz budete chtit, ozvete se jeste.

Dobrý večer všem, jsem také ráda, že jsem tu objevila povídání na toto téma, člověk aspoň vidí, že není sám, kdo má strach a to "potěší". Chtěla jsem říct hlavně Bětušce, aby se už tak nebála. Strach je taková zvláštní emoce. Je to takový bubák s dobrými úmysly. Chce nás ochránit. Usmíření se smrtí je docela těžká věc, ale třeba se , jak psal pan Jirka, opravdu nemáme čeho bát. Třeba je to opravdu krásné vysvobození, takový most vedoucí nás dál na naší pouti. Hodněkrát jsem také plakala, mnoho věcí mi připadalo zbytečných, proč, když stejně umřu, co je to za smysl. Ale je to podobné jako když jedeme na výlet. Má také začátek a konec a přece si ho proto, že jednou skončí, nebudeme míň užívat, ne? Poslední dobou zjišťuji, že se trápím úplnými zbytečnostmi a že mi život utíká, pokud vás smrt děsí, třeba máte nějaký problém z minulosti, potom si myslím, že je ho třeba řešit s odborníkem, protože je škoda krásných chvil!!!!:) Krásný večer, Mishka

Jsem velice rád, že jsem si pročetl tyto stránky na toto téma. Právě jsem oslavil 50 narozeniny a od svých 40 let mám veliké prolémy se srdcem - prožil jsem 4x srdeční zástavu a mohu Vám, všem říci, že se mi odtud moc nechtělo bylo to krásné nebolelo nic nádherný pocit a ještě to světlo něco krásnějšího jsem neviděl. Vždy jsem se bál smrti svojí i ostatních, ale dnes můj názor je jiný a myslím, že za oponou smti opravdu něco je. Ale asi se to nikdy nedovíme, protože by náš život stratil veškerou cenu a smysl.Dokonce mám voperovaný Kardiovekt-defibriláror, který mi již mnohokrát zachtánil život- jsem rád, že již dnes je takováto technika. Nikdy se ničeho nebojte a kdo umírá opravdu ho nic nebolí a myslím, že je to vysvobození. Jsem rád, že jsem a že i Vám je dobře. Jirka

Mylím,že smíření se smrtí je prostě nutnost.Nesmíření - utrpení.Podívejte se na staré obrázky na př.Václavského náměstí-příjezd pres.Masaryka.Co tam vidíte lidí,někteří i v parádních uniformách....A kde jsou???Myslím,že bychom z toho umírání neměli dělat zas tak velkou tragedii...Casto je to vysvobození z utrpení v nemoci......

Bětko, cítím to úplně stejně. A nevím co s tím.

Ahoj jen doufam ze u Tebe nezacina tzv,PP!Ja PP uz trpim konkretne mam strach z toho ze umru a me2nadherny deti budou bez mami!To me desi ze vseho nejvic!Jinak smrt tu byla je a bude!A nikdo to nezmeni!Nejhorsi na tom je ze je to asi na porad!Chtela bych verit ze je neco a ze se sem vracime napravovat chyby,apod.vse zacalo pred3lety kdyz mi umrel tata!Lidicky drzte se!Páááá

Nikdy jsem nad timto tematem prilis nepremyslela,nyni jiz nekolik dni mam strasny strach ze smrti, nemohu se s tim smirit,nebavi mne zit,dny jen proplouvam,pred usnutim brecim a nechapu, nemuzu pochopit a predevsim se s tim smirit..je mi teprve 24 let, nevim, proc jsem tomu tak propadla a jen doufam, ze stejne, jak to prislo, zmizi to a ja zase budu schopna uvazovat jinak, nez jen tak, ze proc mit treba deti, kdyz i ony jednou zemrou, proc delat to i ono, proc..k cemu to vsechno??? Ani snaha uverit na reinkarnaci a posmrtny zivot nepomaha..nici to i muj vztah s pritelem, dosud temer dokonaly..poradte mi nekdo..stydim se o tom s kymkoli mluvit..

Pročetla jsem vše a nepochopila, jak řešíte smíření se smrtí, myslím vlastní. Já se s ní smířit stále nemůžu.

Každý den je malý život,každé probuzení je malé narození,každé ráno je malé mládí,každé usínání je malá smrt.

Zdravím všechny zaujaté tímto fenoménem, mezi které se tímto řadím. Osobně bych svůj vztah ke smrti, dá-li se to tak nazvat, mám na mysli výhradně svou vlastní, nemohl označit jako strach. Strach mám, a to zcela živočišný, že se něco stane mým dětem, to mám co dělat, abych to nějak rozchodil, ale nějak cítím, že toto není tématem. Nečetl jsem zde všechny příspěvky, určitě většinu, ale všechny nikoli, proto mohu jen předpokládat, že by někoho mohly zajímat názory velmi moudrých lidí, které mám v paměti a tímto je dávám do pléna doufajíc, že neporušuju nějaká autorská práva.www.reflex.cz/Clanek20433.htm a www.reflex.cz/Clanek21818.htm.

Kapka...to je mi naozaj velmi luto. Ver mi ze na neho mysliet neprestanes, ja na svojho dedka myslim dodnes. Ak zomrie clovek ktoreho mame velmi radi, aj ked tu uz s nami nebude, ostava aspon v nasich srdciach a tiez spomienkach. Po rokoch uz to tak velmi neboli, ale pri kazdej tej spomienke je cloveku smutno..aspon taka je moja skusenost. Verim tomu ze sa na mna zhora pozera a dava na mna pozor...Aj ked to mozno pre niekoho moze zniet blaznivo, velakrat mi uz tato predstava pomohla. Moj dedko je taky moj anjel strazny :)

malicka....muj "dedko" zomrel vcera, a ja jen doufam,ze ani za ctyri roky na nej neprestanu myslet.

Ahoj Květo, ještě to tady sleduješ? Pokud ano, tak napiš, rád si s Tebou zase popovídám. Již dlouho mi tady chybí i paní Jiřina. Doufám, že jste v pořádku.

Vážená Renča !Váš citát:Myslím,že paradoxně myšlenka na smrt nám umožmí opravdově žít. Zít každý den,každý okamžik a plně si uvědomovat-jaká je život fantastická věc" si zasluhuje nejméně Nobelovy ceny a já Vám za něj moc a moc děkuji!-Rád bych Vás poznal osobně.Janovský (1922)

Píšete,že člověk se má na smrt připravit-není mi jasné jak?? Já si myslím,že člověk má počítat s tím,že může každou chvíli přijít a prožívat den,jako by to byl náš poslední.....Jak,-to už je na osobním založení.

Vela pribehov ktore som si tu precitala je naozaj velmi smutnych...dnes su to presne 4 roky od smrti mojho milovaneho dedka. Ked som si citala niektore prispevky, rozmyslala som nad tym, ako vlastne som sa so smrtou dedka zmierila ja..prisla som na to, ze som sa s tym vlastne stale tak celkom nezmierila. Uz ked som bola mala, boli sme si s dedkom velmi blizky, mala som ho velmi rada. Prezili sme spolu vela krasnych chvil a zvlast tie jeho posledne Vianoce..akoby citil ze ich uz viac nebude. Zomrel sam v chatke v ktorej zil, v zahradke ktoru mal tak velmi rad a ktora bola pre neho vsetkym. Velmi ma to boli este dnes, ze som sa s nim nemohla rozlucit, nemohla som ho objat, povedat ze ho mam rada...bol uplne sam a najviac ma trapi myslienka, ze ked umieral, trpel.....dufam ze to tak nebolo....mozno si poviete, ved uz su to styri roky.. Ja som si to tiez myslela, ved sa vravi, cas zahoji vsetky rany. Lenze kazdy rok, o takomto case na to proste musim mysliet..na to ze uz tu s nami nikdy nebude.. Smrt je prirodzena vec, ale ked pride, prinasa so sebou velku bolest v srdciach blizkych a nechava nam iba spomienky..