Smíření se smrtí

Každý den je malý život,
každé probuzení je malé narodění,
každé ráno je malé mládí,
každé usínání je malá smrt.....

S tím vracením do slzavého údolí je to trochu jinak. Budhismus má dva dva cíle-malý: kdy si dotyčný snaží dobrými skutky vytvořit pozitivní karmu a připravit lepší příští vtělení a -velký: kdy dotyčný se snaží dosáhnout Osvícení a tím se jednou provždy vyvázat z karmického cyklu. Většina lidí se prozatím snaží jen vytvořit si dobrou karmu nebo nato upřímně kašlou. Skutečný význam má ale ukončení reinkarnačního cyklu. To se dosáhne stavem uvědomění, kdy si dotyčná bytost uvědomí, že je pouze součástí TVŮRČÍ KOSMICKÉ SÍLY a plně se jí odevzdá. Tímto okamžikem se maže veškerá karma dotyčného jedince. Osvícený funguje jako Vědomá plnohodnotná součást BYTÍ a jakýkoli jeho čin jenž je konán s vědomím na BYTÍ je vyňat z "trestního rejstříku karmického úřadu". Tímto okamžikem taky končí slzavé údolí jedince. Dotyčný má neporovnatelně méně potíží než jeho okolí a když přece jen jsou, mnohem lépe se mu snášejí než jeho okolí. To neznamená, že by lidé neměli chuť žít nebo nechtěli materiální věci. Pouze je prožívají svobodněji. Upnutí na hmotu bez vědomí BYTÍ nese utrpení (strach že nebudou peníze, zdraví, jídlo, strach ze smrti atd.) Koncentrace vědomí na BYTÍ nese totální ztrátu obav ze všech případných problémů přičemž si bytost zachovává plné radostné prožívání života a užívání hmotných statků. Pouze na nich není závislá a nemá strach z jejich ztráty poněvadž si je vědomá svého kontaktu s NEOMEZENOU TVŮRČÍ SILOU VESMÍRU a ví že může dostat cokoli. Činy tohoto jedince jsou posuzovány jinak než v pozemském trestním řádu. Pakliže dotyčná bytost způsobí někomu bolest ale nevědomě nechtěně, není to platné pro postih na rozdíl od pozemského práva, kde každá chyba je trestná i když jedinec nezná příslušný paragraf. Rozhodující je koncentrace Vědomí na BYTÍ a motivace toho či onoho činu. V tom případě je bytost plně vyňata z "trestního karmického práva". A nemusí se ani příště zrozovat, pokud sama nechce.

O reinkarnaci jsem lecos přečetl a trochu se děsím toho,že by něco takového mělo existovat.Narodit se znovu a do bůhví jakých poměrů a znovu se tady na tom světě lopotit?Ne snad,že bych život neměl rád,ale jeden myslím stačí.Zastánci reinkarnace snad namítnou,že je potřeba prožít mnoho životů a zakusit mnohá utrpení,abychom dosáhli poznání a zušlechtili duši natolik,aby byla schopna reintegrace.Tím že žijeme,vytváříme vztahy,si svou karmu automaticky vždy pošpiňujeme,protože asi není na světě nikdo,kdo by nikdy,byť jen nevědomě,nikomu neublížil.A tak logicky(dle této teorie)se budeme neustále vracet sem do tohoto slzavého údolí,abychom odčinili to,co jsme posledně napáchali.Není to úděsné?Je,protože to nikdy logicky nemůže skončit.Snad jen v utopickém případě,že by lidé ztratili vůli k životu a přestali chtít(ve smyslu materiálním),což by byl asi sen Arthura Schopenhauera.

Pane Honzo,pisete tak verohodne,jakoby jste tam uz nekdy byl..Samozrejme,ze budete ohodnocen,za to,co jste na zemi delal ci nedelal a jak se na Vas pritom BUH tvaril.Jinak Vam preji ze srdce to nejpokornejsi zaklepani na nebezskou branu...

Nějaké hodnocení svého života tam provádíme přirozeně, abychom si uvědomili kdy jsme jak jednali a zda to bylo či nebylo v souladu s VYŠŠÍM ŘÁDEM a jak bychom měli postupovat příště lépe. Ovšem s našimi zdejšími pozemskými institucemi to má bohudíky pramálo společného.

no,s tim bernim uradem opatrne!Abyste nebyl prekvapen,kolik tam budou vase hrichy stat...

Dle mých osobních zkušeností a poznatků smrt neexistuje. Prostě jen odložíme své fyzické tělo a vrátíme se tam, odkud jsme před narozením přišli. občas experimentuji s Astrálním cestováním. To je když Vědomí opustí na nějakou dobu fyzické tělo. Je to velmi podobné smrti. Pouze s tím rozdílem, že duše se do těla ještě vrátí. Jednou jsem experimentoval tak, že jsem postavil postel do pozice smrti a pak jsem šel do hladiny alfa. Ocitl jsem se na rozhraní mezi dvěma světy mezi světem odkud všichni přicházíme a mezi tímto fyzickým světem kde jsme teď. bylo to velice zajímavé. kromě toho nám také pár příbuzných dalo o sobě po smrti vědět. Není se čeho bát. A navíc tam není berní úřad :-))

Nikdo se Vas neptal,jestli chcete zit a presto zijete.Nikdo se Vas nepta,jestli chcete umrit a stejne umrete.Znamena to,ze proti narozeni a smrti Vy sami neudelate nic-v meziobdobi zachovejte klid...Smrt je jedina spravedlnost pro vsechny a kdyby uz na nic,tak na ni se muzete spolehnout.

Verim v posmrtny zivot a v to,ze "tam" uz se nic neresi..Verim v to,ze kdokoliv z blizkych umrel zde,pak zije jinde (v jinem,nekonkretnim svete,s jinou casomirou,v jinem prostoru.Chapu to tak,ze tady na zemi pouze zanechavame sva tela.

Vlastni smrti se nebojim od ty doby,co jsme zacli s rodinou o ni tak trochu zertovat -"tam se hrajou karty a nic se neresi"...Nekdy je dobry si rict,ze pred nama uz zemrela spousta lidi,tak to asi neni takova hruza.Oba s manzelem verime v posmrtny zivot,jaky by ziti jinak melo smysl?Po smrti nas cekaji jen same prijemne veci.Uverte a bude se Vam i Vasim blizkym umirat snadneji.

Ja si hravim, ked mi to nevadilo pred narodenim, nebude mi to vadit ani po smrti. Neviem, co so mnou bude. Verim sice, ze nieco asi ano.... Horsie to maju ti, ktori tu ostavaju. Umrel mi priatel a je to peklo!Neviem sa s tym zmierit. Ale ked ja umrem... To nieje ten najhorsi pripad. Len aby to nebolelo.

Vždycky jsem si myslela, že až mi někdo umře (prarodiče), tak se z toho asi zblázním. Loni to přišlo a hned tuplovaně: během čtyř měsíců děda i babička. Nezbláznila jsem se. Hrozně mě překvapilo, jak racionálně to vzhledem k okolnostem beru. Hodně záleží na tom, jak ten člověk odejde. Jestli náhle z plného zdraví, nebo po nemoci, ve stavu, který už ani moc životem není. Oba na tom byli špatně a jejich existence na tomto světě, bude to znít hrozně, ale už k ničemu nevedla. To mi myslím pomohlo se s tím líp vyrovnat, ačkoli vidět je v tom stavu bylo taky silný kafe - umírání tváří v tvář, scházeli kousek po kousíčku a nemocnice-darmo mluvit... :(
Možná to sem tolik nepatří, ale pro euthanazii jsem všema deseti. Ta možnost pro určité případy tu vysloveně chybí. K čemu držet při životě tělo člověka, když jeho duše je v tom těle akorát uvězněná a už stejně nic nenadělá a akorát se tím trápí?!

Milá Ivo, Wolker napsal:,,Smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého.,, Bible říká:,,...mrtví spí a neví nic.,, Duchovní tvorové existují, ale nejsou to naši zemřelí, ale jen je napodobují nebo se za ně vydávají.

Vše co prožíváme je produktem naší mysli. Z ní se všechno objevuje a vše se do ní vrací. Všechny jevy a formy jsou jen projekcí mysli (stromy, lidé, láska atd.)Mysl je ta věc za vším tím naším prožíváním. Myslím že mozek jen mysl transformuje - něco jako vysílač a přijímač. Stejně jako mysl prožívá život tak prožije i smrt. Existuje např. Tybetská kniha mrtvích kde jsou jednotlivé stavy smrti popisovány dost podrobně. Píše se tam že smrt je jen přechod z jedné existendce do druhé. Je ironií že vědci pomalu dochází k podobným závěrům - http://www.karmapa.cz/dokumenty/vyzkum-tela.htm. Dost se toho dá vypozorovat i u malých dětí. Toto je téma na opravdu dlouhé povídání.

Asi to neuměl a ty také ne. Není ale tak těžké mluvit se zemřelými, pár známých to dělá už desítky let, ale nikomu to neřeknou. Pomáhají jim hledat i ztracené věci, radí s výchovou dětí atd.Lépe je pochopit, co to život vlastně je, to je tajemstvím i pro filozofy a theology. Ono je vše vlastně jinak, ale to je na dlouhé povídání, tak jen hmpg mystika.mysteria.cz

nekropedofil.wz.cz

Vždycky když začnu myslet an to co je po smrti tak je mě šíleně špatně,hrozné bolesti břicha a návaly zvracení.Nepopsatelně hnusný pocit.Myšlěnky na to co je po smrti a i kdyby byl nějaký život tak jak dlouho to trvá?Přece někdy musí být konec.Copak?Už teď jak to píšu mě polévá hrozní horko a je mě do pláče.Nemůžu se s tím vyrovnat a mám šílenej strach.Nepopsatelný strach.Obávám se že po smrti nic není,protože je to 11 let co mi umřel blízký přítel na rakovinu,věděl že umírá a tak říkal,že nám dá vědt jestli je něco po smrti.Dodnes se neozval.A to mě hrozně děsí.Nevím jak s tím vyrovnat,ale většinou mě tento pocit přemůže, když jsem úplně sama.Hrozně se bojím!

Ahoj Gábi, nevím, jestli na tyto stránky ještě chodíš,je to už trochu déle, co jsi sem psala, ale zkouším to... Jsem na tom podobně jako ty, ztratila jsem mámu a mám teď největší přání zjistit, jestli někde je a mohu se s ní jakkoli spojit. Prosim, jestli jsi něco zjistila ty nebo Ti někdo poradil, dej mi vědět na e-mail - jana.aneta"seznam.cz Děkuji Jana

Zdaaareeek..Mam mensi dotazek.. Na netu jsem to nikde nenasel..Jak dlouho trva, nez to s clovekem sekne kdyz si podreze zily na rukouch..?A za jak dlouho nastane smrt...Diky za odpovedi :-))

Zdaaareeek..Mam mensi dotazek.. Na netu jsem to nikde nenasel..Jak dlouho trva, nez to s clovekem sekne kdyz si podreze zily na rukouch..?A za jak dlouho nastane smrt...Diky za odpovedi :-))