Smíření se smrtí
ahojky lidi potřebovala bych pomoc!!!!mími klukovi umřel kamarad a ja vubec nevim jak mu mam pomoc,když mi to řekl byla jsem v šoku.Ja toho kamarada neznam ale taky mě to vzalo.řekla jsem mu že se se stím musí s mířit nic jinýho mě nenapado.Jsem fakt zoufala a nevim jak mu mam pomoc.uplně se odřízl od světa se mnou mluví jen osobně na smsky mi neodpovída.když jsem s ním mluvila řekl mi že jsem jedinej člověk s který mluvil od soboty ani s rodičema nemluví.fak tpotřebuju pomoc
Tomáši, kde žiješ? 25 českých? To má málokdo! Většina má kolem 10. A ženské ani to ne.
Ivčo, jenže mne nezajímá co bude potom. Zajímá mne jediné. Abych tu po sobě nenechal dluhy(finanční). To, co jsem od ostatních získal(třeba vědomosti) jsem už rozdal(ne prodal) dalším a už mi nějak chybí síla pokračovat.
Možná by pomohlo si zajet cucnout energii do Kladrub ale není čas.
Ivčo, a jaký máš pro to své tvrzení důkaz? To, že to tvrdil pan farář:)Ono se to totiž jako že je to z východní filozofie začalo tak nějak objevovat až s NEW AGE hnutími, tedy abych nezapomněl na Gándhího, ten s tím možná tak nějak začal, ale to byl katolík:)
No, mě je víceméně jedno, co bude po smrti, protože každý tvrdí něco jiného. A abych platil za přípravu na život "TAM" všem asi 620 kněží a protagonistům jednotlivých teorií...To sice dělá Michail Jackson i Rowlingová, ale co takový človíček s 25 českých:) Pro toho zbejvá jenom klasická kremace a reklama pohřebního ústavu:) A vůbec zážitek klinické smrti mám za sebou a nebylo to nic extra. Takže asi vím kam půjdu a absolutně z toho nemám radost.
A neví někdo jak je to s pejskama? musela jsem jít uspat fenečku jorkšírka měla 11 let a onemocněla rakovinou,která se rozlezla do plic a jater.Už se trápila . Pochovala jsem si ji na zahradě.Stále ji vidím a mluvím s ní.Snad se tu někde ta její dušička pohybuje.V noci jsem měla sen že se tu byla kouknout jen prošla a já nevěděla zda to je fakt nebo sen.Jsem z té smrti úplně zblblá. Asi budu muset koupit další fenečku.Jinak se zblázním.
pro Z. Jenže sebevrazi nepříjdou do nebe. Jsou někde mimo za nějakou řekou a nemohou ji přejít za svými zesnulými příbuznými, takže si to rozmysli.
Kivi,
ještě bych ti doporučila přečíst knihu od Elisabeth Kübler-Rossové O smrti a životě po ní.
:)
Kivi,
podle mě bude pro tvoji babičku důležitější to, že na ni myslíš, že jsi s ní spojená v duchu, prostředí, v němž se nachází už tak podstatné nebude. Její smysly již sice nevnímají, ale ONA sama vnímá velice dobře a všechno. Pokud se necítíš dost silná, aby ses o ni postarala doma, tak jí to pověz, buď s ní tak často, jak to bude možné, povídej jí, jak ji máš ráda, o tom, co vše jste spolu prožily, že smrtí těla nekončí život Jí samotné, věř mi, vše uslyší a bude se z toho radovat, i když ty to neuvidíš, ovšem možná to pocítíš. Můžeš k ní takto promlouvat, i když nebudeš přímo s ní, a pokud zemře v okamžiku, kdy nebudeš u ní (ostatně to by se mohlo stát, i když by byla doma), tak si nic nevyčítej, ona moc dobře ví, že jsi s ní stále a hlavně popřej jí šťastný návrat do stavu, v němž byla před svým zrozením a z něhož se zase znovu narodí. Pokud tomu nevěříš, zkus alespoň na malý okamžik uvěřit kvůli babičce, abys jí poskytla pozitivní prostředí k jejím posledním chvilkám zde na Zemi.
:)))
Z.,
dobrovolným odchodem ze života se tvé problémy nevyřeší. Já vím, že si to teď myslíš a pokud to uděláš, budeš velmi překvapen, ovšem velmi nepříjemně, ale to už bude pozdě.
Zkus hledat drobné radosti a aspoň kapičku něčeho pozitivního na všem. Přikláním se k Luise, promluv si s někým nebo napiš sem.
:)))
Z: určitě nemá smysl to ukončovat sám, podle mě je to hřích, pokud se už jednou člověk narodil, tak by měl umřít přirozeně. Myslím si, že to má nějaký smysl, že tu jsme, že má i nějaký smysl, že řešíme spousty různých problémů. Z.zkus si s někým o těch problémech promluvit, jistě by se našli lidi, kterým bys chyběl! ani o tom třeba nevíš! pokud tě něco trápí, klidně to napiš sem. Věřím, že po smrti se narodíme stejně znovu. Země, Vesmír,lidstvo, smrt, určitě to není tady jen tak.
Se smrtí jsem smířený a uvažuji o odchodu. Jsem si jistý, že nikomu chybět nebudu, takže proč se mořit s obrovskou horou problémů, které nejsem schopen vyřešit.
Tak jsem se právě dozvěděla dneska, že mi umírá babička. Člověk, který mne vychoval a doktor mi jen řekl, ať nejsem naivní, že to je tak na 14 dní. Nevím, co mám dělat, jak se k ní chovat, ona už skoro nevnímá... Vím, že zůstanu sama, na to jsem ještě mladá, jak se s tím srovnat? Chtěla bych jí vzít domů, ale bojím se, že to sama nezvládnu a pak si nadávám, že jsem sobec, že myslím jen na sebe...Že by chtěla umřít doma... Doktor mi na to řekl, že by jí pustili, ale jestli nechci něco na uklidnění? Myslel si, že když je mi 19, dělam si z něj srandu? Omlouvám se, jestli píšu zmateně, ale ten zmatek v sobě fakt mám:-(...
Nemám důvod se ji už bát až mě dcery nebudou už tolik potřebovat budu tam co je syn ať je to kde je to vlastně se těším protože se mi po něm stýská. Energie nevím ale on má i po šesti letech stále kamarády co na něj rádi a v dobrém vzpomínají a aspoň já mám pocit že v nich kousek sebe zanechal to bude asi ta energie co po člověku zbude
Já nevěřím že je posmrtný život když člověk umře tak se už nikdy neobjeví.A nikdo se nemuže převtělit.Jo a s tou duší to není pravda.A smrti se bojím dost.Je to muj názor pochopte je mi 15let.Před 2rokama mi umřel spolužák byl dost dobrej a radil mi v přírodopise kdyby vedle mě neseděl tak bych propadl.I když jsi to nepřečteš tak dík za ten příraz.A kdyby byl posmrtný život tak bych se chtěl setkat s ním.Dík.
Před půl rokem mi zemřel děda, kterého jsem brala spíš jako svého otce, svůj vzor. Zemřel v nemocnici, nečekaně, i když už měl hodně zdravotních problémů, měl rakovinu, ale mysleli jsme, že tu ještě tak rok dva bude. Když jsem ho viděla naposledy, bylo to už hodně blízko smrti, byl jiný, než obvykle, takový podrážděný, nepříjemný, strašně mě to mrzelo, vím, že se bál smrti a věděl, že se to blíží, musí to být hrozný pocit...mrzí mě, že jsem mu neřekla, jak moc pro mě znamenal. Věřím na převtělení, tak moc bych ho chtěla ještě jednou vidět..po jeho smrti se mi o něm zdály pořád sny. Myslím, že po smrti určitě něco je, tělo sice zemře, ale duše - je energie a ta je nezničitelná, ne?
Já se smrti bojím, bojím se, že v té chvíli to nikdo nebude prožívat se mnou, že na to budu sama a budu to muset prožít sama...ale věřím na inkarnaci, věřím, že se narodím znovu.
své smrti se nebojím, bojím se smrti mých blízkých ..
JOooooooooóóó, smiřuji se
Že máte jít s tou propagací kamsi...
Dobrý deň, prepáčte, že vám vstupujem do diskusie, ale na adrese:
http://medunka.pvsp.cz/zobraz.php?action=clanek&idclanku=2293&idsekce=75&idpredka=0
http://medunka.pvsp.cz/zobraz.php?action=clanek&idclanku=2294&idsekce=76&idpredka=0
som našla ve?mi zaujímavé, až neuverite?né informácie, ktoré by mohli zaujímať každého z nás. Čo si o tom myslíte?
Čitate?ka Monika
Reklama
Myslím, že váš přítel potřebuje čas,aby se vypořádal s odchodem svýho kamaráda. Smrt je vždycky hrozná a když umře mladý člověk, tak o to je to těžší. Váš přítel, možná přišel poprvé do styku se smrtí. Zřejmě ještě v rodině nikoho nemusel pochovat, tak proto je to pro něj šok. Ale jak říkám chce to čas a pevné nervy. Uvidíte za čas se to všechno spraví.Je dobře že Vás má.
- Odpovědět
Pošli odkaz