Smíření se smrtí

Chtěl bych znát váš...Doufám že nějaký jiný život existuje nebo že se znova narodíme.Jestly ne tak se t tím vyrovnat neumím.

Já vůbec nikoho nemám, tak se bojím vlastní smrti.

Plně souhlasím, ostatně chce to muvits těmi staršími, pak poznáme, jak i my se jednou budem chovat. Bohužel musím přiznat, že se to týká především mužů, kteří si navykli mít manželku jako služku, která jim dělá zázemí. Dokud je muž v plné síle a kompenzuje to tím, že vydělává peníze a zabezpečuje rodinu, je to snesitelné. Ale ve stáří je všechno trochu jinak. Myslím, že to jehlavní problém společnosti - snažíme se, aby se lidé dožívali vysokého věku a nestaráme se moc o to, jak ti lidé pak žijí. Ale stejně mne to vede k té mé úvaze - v šimnul jsem si, že lidé, kteří nejsou psychicky závislí jenom na té své fyzické části existence, snadněji se s tím procesem stáří vyrovnávají.

Jíro,je.Kdysi se mi udělalo dočista blbě z jednoho člověka kterému zemřela manželka a on myslel jen na to,co s ním teď bude a jak se o všechno postará,poněvadž mu do té doby dělala služku,zřejmě vůbec nelitoval toho,že už nebude vedle něj sedávat a lehávat a nezamyslel se nad tím,co musela zakusit,tak to je,většinou se člověk nemůže smířit s tím,že zůstane sám na povinnosti a ne s tím,že ho nebude obšťastňovat ta zemřelá osoba,zemře-li někdo blízký,člověk většinou lituje sám sebe a nemůže se s tím smířit kvůli sobě,ne pro ukončení cizího života.
Jsme divní.

Ze smrti strach nemám, to že "nebudu" je mi celkem jedno, protože přece už "nebudu". Spíš mám strach z toho, co bych svojí smrtí způsobil ostatním. Narozdíl od smrti mám strach z nemohoucnosti. Představa, že bych léta někde ležel a byl bych odkázán jen na druhé, nedejbože abych byl v nějakém kómatu nebo s ¨Altzhajmrem¨ předváděl jak se ztrácí lidská důstojnost, ve mne opravdu vyvolává strach.

Ahoj. Napadla mne taková možná hloupá věc.Před časem jsem měl až fóbii ze smrti - v podstatě bezdůvodně.. pak jse se začal věnovat určitému duchovnu -trochu jsem se začal zabývat spiritismem a hlavně spiritistickými kresbami . Podařilo se mi proniknout do astrálu,do zcela jiné existence, kde se člověk může dotknout nesmrtelnosti. Život lidský mi pak začal připadat trochu malicherný až směšný. I když to bude dobré, dožiju se max. 80-ti let - co to je proti nesmrtelnosti!Možná je dobré nesoustředit se jenom na tento život, trochu si budovat existenci i jinde, člověk pak snadno přejde a může jít dál svojí cestou.

Příspěvek G. mi připomněl jeden názor, který jsem kdysi četl - že když oplakáváme právě zemřelého blízkého člověka, je nám hlavně líto, že už s ním nikdy nemůžeme být, tedy litujeme vlastně sami sebe.
Myslíte si, že to je pravdivé?

Věř že v tu chvíli ti to začne být fuk,nebo si to ani nuvědomíš,nepřipustíš.Je to brána do lepšího,věř mi.

G., no já mám spíše strach ze smrti vlastní-ze ztráty kontroly nad sebou, a to navždy. Jsem zvyklá se o sebe starat od mala sama, takže bych neměla strach, co se mnou bude dál......,ale že už nemůžu nikomu pomoct, nic vidět, vědět- NIKDY (tohle slovo mě děsí) a nerada ho používám.

Není nic snazšího než se smířit s vlastní smrtí.
Smířit se se smrtí druhých je asi těžší,ale spíš ze strachu-co se mnou teď bude...

Jano, úplně se do toho vciťuju, co na to říct, je to hrozné, já bych to nevydržela takhle umírat, tak mladý proboha a jak je vidět, tak rakovina může číhat na každého a jak dlouho ji má ? Přesně tak, lidi, kteří jen tak plácají ,že se zabijou nebo to hromadně plánujou jako tady jednou na doktorce-byla to blbá legrace z jejich strany, tak si nedokáží představit to, když někdo chce moc a moc žít, udělal by pro záchranu života cokoliv, ale už nemůže, není už žádná šance. Je to hrozně všechno smutné a nespravedlivé.

Dušano,tak ten hoch má Rakovinu prostaty v nejhorším stádiu. Nejhorší na tom je,že byl tak citově fixován na svou matku,že jí ani neřekl,že si na varlatech něco našel,aby ji neděsil. Jenže potom to šlo moc rychle,že už nebylo pomoci. Leží v hospici,má velké bolesti a pořád pláče do polštáře. Je to něco strašného,má 23 roků a nic si v životě neužil. Toto by měli vidět všichni sebevrazi a už nikdy by se svým životem si tak nezahrávali. Co tento chlapec komu udělal,že musí tak trpět? Od bolesti mu pomůžou,ale co ta strašná psychika?

Klapko, Ty vůbec nechápeč,o čem je tahle diskuze. Je pravda ,že zvířata jsou lepší a věrnější než lidi, ale tohle je něco jiného. Evidentně jsi nepoznala strach z vlastní smrti ani u blízkého člověka.

pro všechny,for everybody!!!!!!!!!!!!pes,je někdy víc než ješitný,zlý,násilnický,ochlasta člověk svévolný a prasata divoká z pražského hradu a to nekonečněnásobně!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

meggy, děkuji za ten dotaz toho mladíka i odpověď, ale to není fakt to, co hledám. Nezlob se.

Jani, kolik mu je prosím Tě let ? To je hrozný mít před sebou měsíc, to bych nevydržela, má nějaké bolesti a umře doma nebo v nemocnici, to už se vážně nedá nic dělat ? Já se tohohle nechci dočkat, to to ukončím raději sama, i když se smrti hrozně bojím, ale nechci skončit v nemocnici a umírat v bolestech. Já život přehodnotila, i když ne tolik, vždy jsem se děsila a brečela nad úmrtí každého člověka, kterého jsem jen trošinku znala. A nevěří ten člověk ještě v nějakou naději ?

Dušano-Ten člověk má před sebou už jen měsíce neplnohodnotného života. Tehdy jsem mu tu smrt taky přála,ale bohužel zasáhl osud. Ted se raduje(teda pokud ho nic nebolí) z každé minuty co prožije. Víš jde tu o to,že člověk potom kompletně přehodnotí svůj život a zjistí,z čeho si dělal hlavu,nebo co ho štvalo a tak a najde to co jr v životě opravdu podstatné. Opravdu je pravda,že pokud nejde o život nejde o nic!!!Taky co tě neporazí,to tě posílí. Říkáme si to denně,ale opravdu je to pravda. Ještě je hodně smutné,že člověk o kom ted píšu je mladý a to bolí dvojnásob!

http://www.wahlgrenis.cz/magie1_zdraviprehled_psychiatr.htm
Nejedná se sice o příběh nevyléčitelně nemocného člověka, ale jednoznačné NE sebevraždě je tu velmi dobře vylíčeno, Dušano.

JANO, díky za odpověď. A ten člověk, o kterém píšeš, tak tedy z té sebevraždy ho dostali a on dál tedy čeká na smrt a kolik roků mu dali ? Není lepší, než umírat v bolestech (jako když to opravdu člověk ví a chce moc žít) ukončit bezbolestně svůj život sám ?
Miluju psy, ale pište lidi prosím o sobě a o lidech na tomhle tématu.

Klapko už přestan preferovat všude v diskusích toho tvýho Klause.
Dušano,znám takový případ který zrovna popisuješ a můžu ti říct,ze ten člověk to má spočítané a ke všemu má prognozu,že bude umírat v bolestech. Pokusil se o sebevraždu,ale zachránili ho. Ted su užívá každého dne,kdy se probudí a je rád,že se mu to tehdy nepovedlo. S lidmi,co s ním opovrhovali se snaží jím spíše odpustit a můžu ti říct,že ti dotyční se spíše stydí za minulé chování,než aby ho litovali. Určitě je všem líto,když život někoho i třeba neznámého člověka končí. A ti co jim to líto není,nebo to dokonce někomu přejí,nestojí ani za pohled. Jsou to bezcitné egoisté,kteří jednou poznají na vlastní kůži jak bezcitné bylo je¨jich chování. Takové lidi vyhod ze svého seznamu známých a vůbec se s nimi nezatěžuj. Važ si a připouštěj k sobě jen ty o kterých víš,že to s tebou myslí upřímně. Važ a všímej si všeho kolem sebe a uvidíš,kolik krásy je všude kolem nás,usmívej se na lidi a uvidíš,že ti bude opětován.Přeji hodně štěstí!