Strach ze smrti

Dobré ráno.
Péťo to co...Inko a ty věříš,že vesmír vznikl úplnou náhodou?Že prostě z úplného nic najednou vznikl vesmír,v něm se úplnou náhodou vytvořili vesmírné částice a mlhoviny,které se úplnou náhodou shlukly v hmotu,která úplnou náhodou stvořila slunce a celou planetární soustavu včetně naší země?A že na Zemi úplnou náhodou vznikl vodní a rostlinný systém,který začal náhodou produkovat živiny a kyslík,které jsou nezbytné pro živočichy včetně člověka?A že tito živočichové později na planetě náhodou vznikli?Od vzniku vesmíru až po současnost,se toho odehrálo tolik,že na tyto náhody prostě nevěřím.A co je to vůbec náhoda?Existuje vůbec něco takového?

Všechny myšlenky jsou...slovo Bóóží

Dobré ráno.
Péťo to co...> "Nevěřím v Boha, ale někdy mi chybí."

Toz kdyby vize boha nebyla lakava, tezko by v nej po tisicileti verilo tolik lidi (nebo se minimalne aspon tak tvarilo)...

Inko je to stejné jako...Dobré ráno.
Péťo to co píšeš o svém superpočítači je přece trochu jiné, to už bychom museli mluvit o evoluci, to už je hmatatelné a pochopitelné.
Já bohužel cítím tak, jako Bety.
A cituji toho, kdo řekl: "Nevěřím v Boha, ale někdy mi chybí."

Já se bohužel obávám, že...Ano. Propadnuti se do naproste nicoty, totalni anihilace, to je opravdu desiva perspektiva, ktere se nemuze vyhnout zadny zivy tvor.

Mozna ostatne, ze prave o tom je tez nietzscheovska paralela o propasti - civime-li do ni prilis dlouho, ona sama zacne civet na nas.

Všechny myšlenky jsou zaznamenávány a uchovány.Nikdy je nejde odnikud vymazat ani naší smrtí.Vše co kdy stalo,každý čin,každá myšlenka má svoje místo navěky,bez ohledu na to,zda žijeme nebo ne.Zničit můžeme jen zdroj,který ji uchovává ale myšlenku a duši nikdy.Tak jako že jedna plus jedna jsou dvě-jednoduché počty.Lidský mozek snadno spočítá,že jedna plus jedna jsou dvě.Kalkulačka to spočítá taky a PC taky.Když zničíme lidský mozek,kalkulačku i PC a všechno co toto dokáže spočítat tak prostě tyto věci nebudou existovat.Ale jedna plus jedna budou stále dvě.I kdybychom vymazali celou planetu s veškerým životem tak se nic nezmění na tom,že jedna plus jedna jsou dvě.Neboť to je základ a podstata všeho-nezničitelná a neměnná!A s myšlenkou je to stejné-ta je navěky...i když už není mozek.

Já se bohužel obávám, že...Myslím Bety, že se na to díváš hodně jednostranně. Já s tebou sdílím sice názor, že smrt je konečná pro člověka a jeho vědomí, ale na druhou stranu, blízcí lidé zůstávají ve vzpomínkách, zůstane po nich nějaké dílo, pokud ho tedy stvořili atd.
Pokud se nejedná o předčasnou smrt, ale takovou, která je logická a vyplývá z řádu života, tak si myslím, že ani nemůže být děsivá.
Ale zopakuji známou frázi, bojím se umírání, hlavně dlouhého, ponižujicího a bolestného.
Teď mi takhle zemřel otec a tak nějak si vyčítám, že jsem mu více nepomohl od bolesti, nebyl důslednější na doktory atd.

Já se bohužel obávám, že smrt je konečný zánik. Nevěřím v nesmrtelnou duši, která přežije tělo a po smrti půjde někam do ráje. Jsem přesvědčena o tom, že vše živé má svůj začátek - narození a konec - smrt. po ní už nic není. Jakmile přestane fungovat mozek, zaniknou všecky myšlenky, emoce, vzpomínky, zážitky, vše, co jsme se kdy naučili. Proto se smrti bojím, protože nechci úplně zmizet a už nikdy nebýt. A proto se děsím smrti všech svých blízkých, protože i oni zaniknou a už se spolu nikdy neshledáme v nebi, jak tomu věří křesťané.Není žádné nebe, nejsou žádné dušičky, které by tam po smrti odletěly. Tak, jako jsme nebyli před narozením, nebudeme ani po smrti. Když na to pomyslím, chce se mi křičet strachy a bezmocí. jsme vlastně odsouzeni k smrti, k nebytí. jsme jako ti vězni v amerických celách smrti, ti taky nevědí, kdy si půjdou pro smrtící injekci, jen vědí, že ta chvíle jednou přijde. A my taky - všichni lidé a zvířata, všichni jsme odsouzenci k smrti.

Už mnohokrát lidé...život je třeba jen náhoda,ale ne blbá.
blbou si ji většinou stejně děláme jen my sami.

Už mnohokrát lidé...v první části se shodneme.
V té druhé už méně.
To ale proto,že věřím ve vesmír a náhodu.
Neříkám,že Bůh není,ale nemáme o něm žádné důkazy stejně jako zatím nemáme důkazy o existenci mimozemské civilizace.
Jen vesmír a vše dokázané v něm kolem něj ve mě evokuje větší víru pravě v něj a klidně tu náhodu,než v tu duchovní cestu.
Věc názoru samozřejmě
Každý ať si věří čemu sám uzná za vhodné a sobě bližší.
Jen škoda,že s obojím při té nejmodernější technologii jakou máme a stále se rozvíjí nakládáme takhle blbě a tu krásnou přírodu a nádhernou planetu vzniklou ať už náhodou nebo ne a vše v ní ničíme a ničíme.
Vlastně se ani není čemu divit,že se smrti bojíme ať už z é strany Boží nebo technologické ,ikdyž souhlasím,že tak hrozná nebude.

Kéž bys měl pravdu....Inko je to stejné jako kdybych ti ukázal svůj superpočítač se všemi nejmodernějšími programy a tvrdil ti,že ho nikdy nikdo nestvořil,že prostě náhodou vznikl:-))

Už mnohokrát lidé...Kéž bys měl pravdu.
Bojím se však, že to tak není.

Už mnohokrát lidé vyprávěli zážitky z klinické smrti,které moderní věda nedokáže vyvrátit ani vysvětlit.Četli jste knihu Život po životě od Raymonda Moodyho?Neuvěřitelně zajímavé!Myslím,že smrt není nic hrozného.Život je mnohdy horší.Lidé si smrt spojují vždy s něčím špatným.Ale pokud mám strach z nemocí,nemohoucnosti,bolesti atd.tak to není smrt-to je stále život!A život bolí.Věřím,že smrt je návrat zpět do skutečného domova,kde to známe.Pozemský život a naše tělo je jen dočasně vypůjčené.Nevěřím tomu,že veškerý život vznikl jen náhodou.Rozhlížejte se kolem sebe.Když vidím přírodu,tolik živočišných i rostlinných druhů jak na sebe navazují v potravinovém řetězci,vodu,která vše živí,dokonalost těch složitých organismů všech živých tvorů,slunce dodávající nezbytné teplo a světlo,rostliny,které dodávají živým organismům potřebné živiny a kyslík atd.atd.tak prostě nevěřím,že vše vzniklo jen nějakou pitomou náhodou,která se nemusela stát.Vesmír a život na planetě je natolik složitý a propracovaný,že nepochybuji o stvoření Bohem.A nevěřím ani tomu,že se člověk náhodou narodí,nějaký čas žije a pak zemře a dál není nic!To by bylo moc primitivní a moc nespravedlivé!!

Té poslední větě...nezdařené pokusy a nyní asi zbabělost dotáhnout ten dokonalý.
Ince moc dobře rozumím.

se bojím,ale života...Mám to také takové...
Jen vím, že nemám odvahu a nikdy asi mít nebudu sama si vlastní rukou život ukončit.

i rozdílné.
Z pohledu...Té poslední větě nerozumim,můžeš to nějak vysvětlit? Já taky od mala mam takový pocity že po smrti něco je,přitom nikdo to nemůže říct protože se nikdo nevrátil ale prostě jako cítim že něco je ale nevim jestli chci aby něco bylo kdybych si měla vybrat.Vždyť kolikrát to spaní a nevědění nic je takový pěkný.

Myslím že naše vědomí se...i rozdílné.
Z pohledu vesmíru se nedá nesouhlasit.
Jen pak si tedy myslím,že nemusíme být jen jako jiný člověk.
Ale klidně jako různé části několika člověků,ale i cokoliv jiného.
Vnímám to tak,že po smrti se vlastně vracíme domů.
Tak ať si vesmír ze mě vezme co potřebuje a rozmetá kam potřebuje.
Co nebo kdo jsem byla před narozením nevím,tak nebudu vědět ani co budu potom.
Viz. Schopenhauer ,smrt se nás netýká...,

Jen se odtud nějak nedaří ,to mě děsí :-(

se bojím,ale života...Myslím že naše vědomí se znovu objeví v jiné osobě.Mám názor že vždy něco musí být.Neexistuje nic,proto je vesmír,proto jsme my.

Já se zase nebojím tak moc...se bojím,ale života víc.
Nesouhlasím,že smrt nic neřeší

Jenže smrt neni konec...Smrt pochopitelne neznamena konec mikrocastic, ze kterych jedinec sestava v dobe sve smrti. Konec cloveka vsak smrt dozajista znamena.